Poklady z přírody 45 – Bedrník anýz
Výskyt
Anýz pochází pravděpodobně z Asie, uvádí se i Středomoří nebo Egypt. Pro semena se pěstuje ve středomořských zemích, v Indii, v Turecku, v Egyptě a v Mexiku. U nás jej lze pěstovat v teplejších oblastech.
Charakteristika
Anýz je jednoletá 30 – 60 cm vysoká bylina. Jemně rýhovaná přímá lodyha je dole zakončena vřetenovitým oddenkem, v horní části se větví. Listy anýzu mají velké pochvy, jsou různě utvářené podle toho, ze které části rostliny vyrůstají. V dolní části rostliny mají listy okrouhlý tvar a zubaté okraje, ty, které vyrůstají ze střední části stonku jsou jednoduše zpeřené a horní trojčetné, peřenosečné.
V červnu až v srpnu se v horních částech lodyh objevují bílé květy uspořádané do okolíků. Plody jsou 3 – 6 mm dlouhé zelenošedé, šedožluté či šedohnědé dvounažky – dělí se na dvě semena. Semena planého anýzu jsou menší, u kulturních rostlin větší. Záleží ale i na odrůdě a místu, kde se anýz pěstuje. Zralý anýz krásně voní a má kořenitou nasládlou chuť připomínající fenykl nebo lékořici.
Trochu historie
Anýz začali pěstovat lidé v Egyptě a na Středním východě. Zmíněn je i na Ebersově papyru z roku 1550 př. n. l., na němž se popisují vědomosti o léčivých rostlinách. Pěstovali jej i staří Římané, mimo jiné z nich pekli pikantní koláče. Podobně jako Řekové anýz používali také ke kořenění kuřat, vepřového masa i zeleniny. V tradiční čínské medicíně se listy anýzu používaly před více než 2 000 lety. U Keltů byl součástí rituálů, měly vrátit mládí.
Starší ženy si zavěšovaly anýz nad postel, aby si uchovaly vzhled dívek. Také se tradovalo, že plaší zlé sny. V Evropě se rozšířil pro své léčivé účinky. V Anglii se pěstuje od poloviny 16. století, dozraje ale jen pokud je léto teplé.
Ve středověku se anýz údajně používal jako afrodisiakum, ale také proti horečce, bolestem břicha, nadýmání a při nachlazení, platil za účinný lék proti moru. Sloužil jako prostředek ke zlepšení dechu i nálady. Anýz smíchaný s medem a octem sloužil jako kloktadlo při bolestech v krku. Smíchaný s olejem z velryb zase vznikla mast určená na kožní problémy. Na středověkých hostinách se ke zlepšení trávení podávala v cukru obalená anýzová semena.
Renesanční lékař a botanik italského původu P. A. G. Mattioli o anýzu píše: "Lékárníci potahují semeno anýzové, podobně jako u vlašského kopru, kmínu, koriandru a jiných podobných cukrem, kterýžto konfekt je dobrý pro ty, kterým hází z bašty..." , tzn. lidem se zapáchajícím dechem. Doporučoval jej i lidem trpícím nespavostí. A to buď čaj, nebo semena krátce povařená v mléce. Anýz se také plnil do váčků nebo přidával do polštářů.
V léčitelství i jako koření se používají semena. Používá se především nálev, méně často čistá silice, při předávkování silicí může dojít k otoku mozku a plic. Vysoké dávky anýzu mohou působit na léky snižující krevní srážlivost a hormonální léčbu.
Anýz usnadňuje vykašlávání hlenů, pomáhá při problémech s průduškami, uvolňuje křeče trávicího traktu, podporuje tvorbu žluči, potlačuje plynatost, má močopudné účinky a pomáhá i při bolestech hlavy a migrénách. Příznivě působí na tvorbu mateřského mléka. Podobně jako fenykl je i anýz součástí čajů na nadýmání a čajových směsí pro maminky a kojence. Z těla se účinné látky uvolňují mlékem, maminky tak se zažívacími potížemi mohou pomoct svým miminkům. Bylinka je velmi šetrná, proto je hodná i pro děti. Ve střevech potlačuje hnilobné a kvasné procesy. Spolu s kmínem, fenyklem a koriandrem je součástí přípravků proti nadýmání. Drcený údajně pomůže zastavit škytavku, tlumí i menstruační bolesti. Anýzový vinný obklad se používá na problémy s Achillovými šlachami. Při zánětu se přikládá studený, při namožení teplý.
Krátce povařená semena anýzu v mléce se doporučují jako prostředek ke zklidnění. Pokud máte problémy s dechem, stačí rozžvýkat několik semen anýzu.
Údajně ho lze využít i při otravách jídlem nebo při průjmu. Anýz lze využít i při plísňových onemocněních kůže. Doporučuje se při oslabení organismu. Používá se proti některým parazitům (svrab, vši) i při léčbě lupénky. Prokázáno bylo působení anýzu proti bakteriím, kvasinkám i houbám.
Jako prevence nachlazení se zejména v jarních měsících doporučuje čaj nebo alkoholový extrakt z kořene anýzu. Doporučuje se i lidem s astmatem, ale také kuřákům.
Semena - drcená nebo celá se používají na přípravu čaje, ať už jen anýzového nebo do směsi s jinými aromatickými bylinami. Přidávají se do cukroví, bonbonů, pečiva i do chleba, výborný je do salátů z červené řepy nebo červeného zelí, na nakládání okurek, ale i do jablečného a hruškového kompotu. Jako koření se doporučuje k rybám i jiným pokrmům z masa. Okoření také houby, fazole, polévky nebo omáčky. Dochutit může i mléčné výrobky. Do jídel stačí přidat malé množství anýzových semen. V čínské a indické kuchyni je nepostradatelný, i když jej z části nahrazuje badyán. Indická kuchyně navíc nerozlišuje anýz a fenykl.
Vyrábějí se z něj likéry i nealkoholické nápoje. Známý je např. alkoholický nápoj blízkého východu Arak, kolumbijský Aguardiente, francouzský Absint, Anisette a Pastis, řecké Ouzo, bulharská a macedonská Mastika, německý Jägermeister, švýcarský Appenzeller nebo Alpenbitter, italská Sambuca, holandský Brokmöpke, portugalský, peruánský, a španělský Anísado a bylinky de Mallorca, mexické Xtabentún, turecké Raki. Předpokládá se, že jedním z tajných složek ve francouzském likéru Chartreuse. Používá se také do některých piv, jako je např. Virgil je ve Spojených státech.
Slouží také pro úpravu chuti léčiv, potravinových doplňků. Výtažek z anýzu je součástí některých ústních vod, zubních past, mýdel i parfémů. Silice se používá do aromalamp, látky které se uvolňují pak usnadňují relaxaci, zklidnění.
Turečtí vědci izolovali v anýzovém éterickém oleji vysoký obsah organických sloučenin zvaných fenylpropanoidy, které jsou prospěšné pro zdraví. V anýzu objevili i čtyři druhy těchto látek, které zatím nebyly zjištěny u žádné jiné rostliny. Fenylpropanoidy působí na různé druhy mikroorganismů, účinkují např. proti zimničce způsobující malárii mykobakterii druhu Mycobacterium intracellulare, která je příbuzné původci tuberkulózy. Zjištěny byly také protizánětlivé účinky, působení na kvasinky a fytoestrogenní účinky.
Extrakt z anýzu využijí i zahrádkáři - působí proti houbám Colletotrichum, které způsobují tzv. antraknózy např. na jahodách, bílém a červeném rybízu.Výluh anýzu a koriandru by měl rostliny ochránit proti mšicím.
Stavitelé parních lokomotiv ve Velké Británii vkládali kapsle anýzového oleje do kluzných ložisek. Pach měl signalizovat jejich přehřátí.
Pěstování
Anýzu se daří na světlých, slunečných, před větrem chráněných místech s úrodnou propustnou půdou s dostatkem vápníku. Semena se vysévají do hloubky 1 – 2 cm, do řádku 40 cm od sebe vzdálených, brzy z jara, jakmile se půda zahřeje. U nás se sejí do volné půdy v dubnu. Klíčí téměř měsíc.
Dá se rychlit, a vysévat v únoru až březnu do květináče za okno, rostliny je ale potřeba na stálí stanoviště přesadit co nejdříve, dokud jsou ještě malé. Lze pěstovat i v nádobách. Vzrostlé rostliny je dobré okopávat nebo mulčovat. Zálivku vyžaduje pouze pokud je velmi sucho.
Sběr
Květenství se seříznou po odkvětu, dříve, než plody dozrají. Zpravidla se sbírají v srpnu až září. Při sběru ve volné přírodě je možnost záměny s jedovatými plody bolehlavu.
Zpracování
Květenství můžeme sušit zavěšená ve svazcích. Je potřeba pod ně umístit papír, nebo látku, aby zachytila opadávající plody. Plody anýzu lze vydrolit a sušit rozprostřené v tenké vrstvě. Semena je potřeba uchovávat v suchu, bez přístupu vzduchu a ve tmě. Zvětralý anýz hnědne.
Esenciální olej se z anýzu získává buď destilací vodní parou, nebo extrakcí nadkritického oxidu uhličitého.
Co rostlina obsahuje
Složení semen je závislé na jejich původu a způsobu zpracování. Usušená semena obsahují 9 – 13 % vody, 18 % proteinů, 8 – 23 % mastných olejů, 2 – 7 % esenciálních olejů, 5 % škrobu a 12 – 25 % hrubé vlákniny. Zastoupeny jsou flavonoidy, glykosidy a fytoestrogeny. Z minerálních látek obsahuje bor, vápník, železo, hořčík, mangan, fosfor, draslík a zinek.
V éterickém oleji vysoký obsah organických sloučenin zvaných fenylpropanoidy. Jedním z nich je anetol, v anýzovém oleji je zastoupen 80 – 90 % a dodává silici charakteristickou vůni. Anetol je mírně toxický, ve větších dávkách může způsobit podráždění.
Využití u drůbeže
Anýzový olej byl testován v chovech brojlerů jako možná náhrada antibiotik. Přidání 400 mg anýzového oleje na kg krmiva způsobilo zvýšení přírůstků kuřat o 6,5 % ve srovnání s kuřaty, kterým byla podávána antibiotika. Využití krmiv bylo o 12 % lepší ve srovnání s kontrolní skupinou, které vědci z turecké univerzity ve Firat nepodávali anýzový olej ani antibiotika. Oproti skupině s antibiotiky se využití krmiva zlepšilo o 7 %. Studie prokázala, že anýzový olej lze využít jako růstový stimulátor pro drůbež.
I další studie prokázaly, že při podávání 0,05 % anýzu se zlepšily přírůstky u brojlerových kuřat, 0,1 % anýzu se výrazně snížil podíl tuku a zlepšila intenzita jeho barvy. Anýz zvýšil příjem krmiva oproti kontrolní skupině. Přídavek anýzu také zvyšuje počet bílých krvinek – lymfocytů a monocytů u brojlerů.
Rumunští vědci zase prověřovali účinky anýzu na infekce způsobené bakteriemi rodu Eimeria způsobujícími kokcidiózu u drůbeže. Přidání 1,5 % anýzového prášku do krmné dávky snížilo množství oocyst v trusu kuřat, zlepšily se přírůstky a využitelnost krmiva.
Turečtí vědci zjišťovali i účinky anýzu na užitkovost křepelek. Prokázané bylo zvýšení spotřeby krmiva a snížení hmotnosti vajec.
Semena nebo sušené listy anýzu je možné přidat do snáškových hnízd, popeliště nebo podestýlky jako prostředek proti parazitům.
U jiných druhů
Chovatelé krav a ovcí přidávají svému stádu do krmiva anýz, aby zvýšily produkci mléka. Používá se i př zažívacích problémech zvířat. U ovcí se anýz používá i jako prostředek k odčervení, působí na hlístice Vlasovka slezová (Haemonchus contortus)
Anýz je také součástí rybářských návnad. Může být použit i k přilákání psů, je neodolatelnou pochoutkou pro myši.
Rostliny anýzu jsou také zdrojem potravy pro některé druhy motýlů i pro můry.
