Clicker training pro potkany

Potkani jsou velice inteligentní zvířata, rádi se učí nové věci, a proto jsou často srovnáváni se psem. Jsou to takoví „kapesní“ pejsci. Často bývají jejich schopnosti podceňovány, ale někdy nám dokonce vadí. Například když už po několikáté vyšplhají do odpadkového koše, aby si z něj vytáhli nějakou tu dobrotu nebo když neúnavně schovávají svoje „poklady“ za skříní. Proč tedy jejich schopnosti nevyužít smysluplněji? U psů se trénink s clickerem používá úspěšně už delší dobu. Proč tedy s potkany nezkusit také tento druh cvičení? Určitě jim to neuškodí, naopak se díky tomu ještě prohloubí vztah mezi člověkem a jeho potkanem. Navíc se potkani nebudou jenom nudit v kleci, a víme, aktivní zvířata žijí déle.

Odměna bez pamlsků?
Hlavním cílem clicker trainingu je pozitivní upevnění požadovaného chování, namísto pouhého negativního ovládání zvířete. To přináší při tréninku s potkany další výhodu, protože potkaní žaludek je relativně malý. Po několika správných pokusech a následujících pamlscích se naplní a trénink může po pár minutách skončit. Zvuk clickeru ve spojení s maličkou dobrůtkou znamená pro potkana potvrzení (samozřejmě teprve po odpovídajícím tréninku), že něco udělal správně. Není po tréninku přejeden, naopak vše funguje jako motivace k dalšímu cvičení. Potkani se řídí především zvuky, dokáží poznat zvuk našeho hlasu a reagovat na něj. Zvuk klikátka, který je stále stejný, nezaměnitelný a v normálním životě nezvyklý, se potkan naučí brzy rozpoznat a zároveň mu pomáhá lépe se koncentrovat na daný úkol. Člověku zase pomáhá clicker k tomu, aby požadované chování potkana mnohem rychleji a cíleněji označil. Stačí kliknout jen o jednu či dvě sekundy později a potkan již nedokáže pochopit, za co je odměňován. Clicker by se neměl nikdy používat k přivolání potkana. Měl by vždy fungovat pouze jako odměna za správné chování a představovat výhled na nějakou extra lákavou dobrůtku nebo pomazlení.
Samozřejmě musí potkan clicker nejprve dobře poznat. Nejrychlejší způsob je „přes žaludek“. Odměna by měla být co nejmenší, např. olíznutí lžičky od jogurtu nebo maličký kousek sýra, záleží na chuti vašeho potkana. Měla by znamenat motivaci pro další cvičení a ne rychlé zasycení. Pro první trénink by měl člověk vybrat prostředí, které potkan dobře zná a kde se nevyskytují nějaké rušivé prvky, aby se mohl potkan soustředit pouze na zvuk clickeru. Pořadí zvuku a odměny se nesmí měnit, vždy by mělo po sobě následovat: klik – sáhnout po odměně – podat odměnu. Nikdy nedržte odměnu již před kliknutím v ruce. Odměna by se měla také nacházet mimo dosah potkana. Klik by měl následovat během žádaného chování potkana a ne teprve po něm, jinak si potkan nedokáže vytvořit přímé spojení mezi chováním a odměnou. Když žádanou činnost kvůli kliknutí přeruší, tak to nevadí, protože tak lépe pochopí, co po něm chceme. Není žádný rozdíl v tom, jestli trénujeme mladého potkana nebo starší zvíře, tento trénink baví potkany každého věku.
Dávejte si ze začátku pouze malé cíle a nedoufejte v zázraky. Potkan je totiž zvíře tvrdohlavé, není jako pes, který se snaží udělat všechno, aby jeho pán měl radost. Nesnažte se také odnaučit potkana některému chování pomocí clickeru, tento trénink naopak slouží pouze k tomu, žádané způsoby chování podpořit. Když se potkan naučí, za které chování je odměněn, bude se tak chovat mnohem častěji. Díky klikacímu tréninku se vám nepodaří odnaučit potkana hlodání obecně, ale můžete podpořit hlodání povolených předmětů namísto kabelů, oblečení apod.

První kroky klasického tréninku
Pro začátek tréninku je vhodná například přepravka, kterou potkan dobře zná a nespojuje si s ní nějaké nepříjemné zážitky. Po kliknutí nabídněte potkanovi odměnu. Potkan bude asi nejdříve zvědavě koukat, co je to za zvuk, ale odměnu si vezme. Po pár opakováních zvědavé koukání přestane a už se bude rovnou těšit na odměnu. Po nějaké době si tento nezvyklý zvuk spojí s chuťovým zážitkem. To je první krok tzv. klasického podmiňování reflexu (určitě už jste slyšeli o Pavlovových psech). Další tréninková jednotka se může konat v prázdném výběhu. Pokaždé, když se potkan podívá směrem ke svému člověku, člověk klikne a nabídne mu odměnu. Potkan brzy pochopí, že je odměněn za to, že svému člověku věnuje pozornost. Principem klikacího tréninku je posílení žádaného chování. Při tréninku se člověk drží v pozadí. Potkan by se měl sám učit způsobem pokusu a omylu, co se od něj chce. Když ho budete neustále lákat a volat, je to sice praktické, ale příliš mu pomáháte, a proto to může být kontraproduktivní.
V dalším kroku se požadavky na potkana stupňují. V prostředí bez rušivých podnětů dostane odměnu pouze tehdy, když sám přijde k člověku. Pouhý pohled už nestačí. Když tento úkol zvládne, můžete mu do výběhu znovu dát nějaké hračky nebo věci, které může zkoumat. Když k vám přijde, opět uslyší klik a dostane odměnu. Po několika dnech tréninku můžete pustit do výběhu i ostatní členy smečky. Když přiběhne trénovaný potkan ke svému člověku, je opět odměněn kliknutím a pamlskem. Jestli se vám zdá, že je tímto úkolem přetížen, vraťte se k některému z předchozích kroků. Když je toho na něj moc, přestane mít chuť na další cvičení. Když mezi cvičením proběhne delší doba, může již naučené věci zase zapomenout. Až do tohoto kroku byl aktivním členem potkan a člověk na jeho chování pouze reagoval nebo ho posiloval. S dalším krokem se tyto role mění.
Nyní potkan nedostane odměnu v podobě kliknutí a pamlsku vždycky, když přijde k člověku, ale jenom po každém druhém nebo třetím přiběhnutí. Potom klikněte zase několikrát za sebou po každém přiběhnutí, a pak zase jenom po každém čtvrtém přiběhnutí. Když se potkan chová tak, jak chcete i při různém rozptýlení nebo při měnícím se počtu kliknutí (ne pokaždé), přiřaďte tomuto cviku název nebo určité gesto. To znamená: řeknete „ke mně“, kliknete a podáte odměnu. Potkan se toto cvičení sám dobře naučil a ovládá ho velice jistě. Dokáže si spojit povel „ke mně“ s očekávanou odměnou. Zároveň se také naučil, že toto cvičení je jakási loterie, to znamená, že ne při každém správně zvládnutém povelu dostane odměnu. V tento „jackpot“ doufá. Bude k vám přibíhat stále znova, aby dosáhl kliknutí a vytoužené odměny. Od této chvíle odměňujte chování pouze tehdy, když ho provede společně s povelem. Přijde-li sám od sebe, nedostane nic. Když jste toto naučené chování upevnili, můžete zkusit opět něco navíc. Než dostane odměnu, musí potkan např. rychle přiběhnout nebo naopak zpomalit, vyšplhat na klín nebo na rameno. Tento způsob formování chování se nazývá „shaping“. Podobným způsobem se pomocí clickeru můžete potkana naučit i další kousky jako panáčkování, dej pac, sedni, zůstaň, šplhej po nohavici nahoru a další. Je důležité dávat si pouze takové cíle, které potkan zvládne a ke kterým je uzpůsoben tělesně. Mohlo by být například nebezpečné nutit červenookého potkana k delším skokům, protože nedokáže správně odhadnout vzdálenost a mohl by se zranit.
Povel „panáčkuj“ můžete rozdělit do následujících kroků:
1. krok: potkan zvedne čumák, následuje klik a odměna.
2. krok: potkan zvedne přední tlapku: klik a odměna.
3. krok: potkan panáčkuje: klik a odměna.
4. krok: dejte cvičení název: klik a odměna.
5. krok: variace, jako např. když se potkan postaví úplně na špičky nebo se natáhne hodně dopředu.
Záleží na tom, co ho baví. Samozřejmě se to nedá naučit během jednoho tréninku, ale po několika dnech cvičení potkan určitě pochopí, co po něm chcete.

Různé stupně clicker trainingu
U potkanů se denně setkáváme s mnoha druhy chování, které bychom chtěli posílit. Proto bychom měli mít clicker a odměnu vždy na dosah. Můžete ho nosit s sebou v kapse nebo v pytlíku na pásku, dobré je také mít v blízkosti potkaní klece malý sáček s dobrůtkami.
Clicker training má následující stupně:
Klasické podmiňování: clicker pro potkana znamená signál, jehož zvuk mu slibuje odměnu.
Operativní podmiňování: na základě pokusů se potkan naučí, co od něj chceme a spojí si toto chování s očekávanou odměnou. Potkan se žádané cviky naučí de facto sám.
Shaping (tvarování, formování): chování je člověkem cíleně formované. Majitel potkana se v této fázi poprvé stává aktivní součástí tréninku tím, že přiřadí cvikům určitý název nebo gesto.
Fáze pokus – omyl: díky pokusům potkan předvede celou řadu chování, za které doufá získat odměnu. Metodou pokus omyl se bude stále častěji chovat tak, jak se přejeme.

Variabilní upevnění: trénované chování je odměňováno pouze po povelu a náhodně. Dá se tak zjistit, jestli potkan tento cvik ovládá i bez odměny, cvičení není nudné a potkan mu stále věnuje plnou pozornost.
Generalizace: cvik je prověřován v různých situacích, v různé době a při různém stupni rozptýlení. Potkan by měl cvik provést, i když jsou s ním např. ve výběhu ostatní členové smečky.
Chaining: jenom krátce zde zmíním propojení jednotlivých cviků, protože to přesahuje rámec tohoto článku. Řetězec různých cvičení se vždy procvičuje odzadu dopředu. Když má potkan např. nosit míček, musí ho nejprve poznat a naučit se ho nosit, než ho přinese k člověku. Teprve, když se tohle naučí, můžete ho odkutálet pryč, aby ho znovu přinesl.
Clicker training baví jak potkana, tak člověka a přispívá k upevnění jejich vzájemného vztahu. Pro potkana znamená navíc změnu a nové podněty. Tělesně i duševně „vytížený“ potkan je navíc mnohem spokojenější než ten, který je celé dny zavřený v kleci. Proto neváhejte a vyzkoušejte tuto novou zábavu pro potkana i pro sebe. Až uvidíte, s jakou chutí se potkani cvičení budou věnovat, nebudete už chtít clicker nikdy dát z ruky.
Volně zpracováno podle německého časopisu Rodentia, 34/2006.