Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Poklady z přírody 29 –  Lebeda
Sdílet:

Poklady z přírody 29 – Lebeda

Drůbež
Krmení
Lebeda je příbuzná špenátu nebo také řepě, řadí se do řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales), čeledi laskavcovité (Amaranthaceae), dříve merlíkovité (Chenopodiaceae), rodu lebeda (Atriplex). Nejčastěji se vyskytující lebeda rozkladitá (Atriplex patula) je obtížný, rychle se množící plevel – víte ale, že ji můžete využít i jako pícninu pro krmení zvířat, nebo dokonce v kuchyni? Dalším u nás zastoupeným druhem je lebeda lesklá (Atriplex sagittata), která roste především v teplejších oblastech. Pěstovaným druhem je lebeda zahradní (Atriplex hortensis). Podobnou rostlinou je merlík bílý (Chenopodium album).

Výskyt

Přesný původ lebedy nelze určit, nedá se s jistotou tvrdit, zda je lebeda rozkladitá na našem území původní rostlinou, nebo byla před staletími zavlečena. Roste na polích, rumištích, skládkách, kompostech, hnojištích i v okolí sídel v nížinách a pahorkatinách. V horách se objevuje jen zřídka, většinou je sem zanesena. Vyskytuje se hojně v celé Evropě, západní a Střední Asii, na Sibiři i v severní Africe. Zavlečena byla do Ameriky, jižní Afriky i do Austrálie a na Nový Zéland.

Lebeda lesklá se vyskytuje na stejných místech jako lebeda rozkladitá, vyhovují jí teplejší oblasti, nesnáší konkurenci a zastínění. Rozšířena je v mírném pásmu po celé Zemi. Lebeda zahradní pochází ze Střední Asie. Některé druhy rodu Atriplex jsou schopny růst i ve velmi suchém a teplém i v zasoleném prostředí.

Charakteristika

Lebeda rozkladitá je jednoletá, rychle rostoucí bylina vysoká 20 až 80 cm, v nepříznivých podmínkách bývají rostliny nízké. Přímá lodyha se dělí ve vstřícné větve, kořeny má lebeda silné a tuhé, tvaru kůlu. Kořenový systém bývá jednoduchý až větvený. Spodní kosníkovité až kopinaté listy mají v nejširším místě na spodní části čepele dva velké, šikmo kupředu směřující zuby, horní listy jsou kopinaté. Květy se sdružují v klubíčcích v latovitém přímém květenství s vejčitě kosníkovitými krovkami. Na jedné rostlině jsou květy samičí i oboupohlavní. Kvete od června do září.

Plodem jsou nažky, označují se jako heterokarpické. Znamená to, že na jedné rostlině najdeme plody různé velikosti a tvaru. Část je žlutohnědá, okrouhlá a silně zploštělá, o velikosti 2,5–3×0,9 mm, s okrajovou brázdou a zobákovitým výčnělkem. Tato semena se vyvíjí ze samičích květů a jsou schopná ihned klíčit. Další semena jsou menší, 1,5–2 mm široká a 0,8 mm vysoká, černohnědá, okrouhlá, na příčném řezu čočkovitá, hladká, bez okrajové brázdy. Na jedné rostlině dozrává až několik tisíc nažek, které klíčí nepravidelně v průběhu celého roku. Klíčí na povrchu půdy do hloubky 2 cm, nejvíce při vyšších teplotách. Klíčivost si semena udržují i několik desítek let.

Také lebeda lesklá má přímou, až dva metry vysokou lodyhu, která bývá bohatě větvená, proužkovaná. Listy řapíkatých listů mají čepel v obrysu tvaru trojúhelníku, při bázi laločnatě zubatou, nahoře leskle tmavozelenou, spodní strana je bíle pomoučená.

Samičí květy jsou u lebed jedním z nejdůležitějších určovacích znaků. I u lebedy lesklé jsou dvojího typu: většinou s krovkami špičatě vejčitými, velkými, bez zubů a výstupků, mezi nimi jsou vtroušeny květy bez krovek, zato se čtyř- až pětičetným okvětím (podobně jako pěstovaná lebeda zahradní).

Zmíněným pěstovaným druhem – ať už pro okrasu, nebo jako zeleniny – je lebeda zahradní. Vyšlechtěny byly i odrůdy s červenými nebo žlutými listy. V létě často vybíhá do květu, na zahradě často zplaňuje. Lebeda se rozmnožuje pouze generativně.

Trocha historie

Obtížný plevel, který užitkovým rostlinám odebírá potřebnou vláhu a výživné látky z půdy – právě tak mnozí znají lebedu… Lze ji ale využít i jako pícninu, nebo dokonce potravinu. Lebeda patřila k potravinám odpradávna, na jídelníčku byla už ve starověkém Římě a Řecku i na slovanských hradištích. Ve starověku se z listů lebedy rozkladité připravovaly saláty nebo se konzumovala jako špenát. Merlík v pravěku sloužil jako náhražka obilí. Lebedy a merlíky byly používány jako rostliny podporující imunitu. Na Ukrajině jsou z nich v kombinaci s česnekem připravovány postní jídla lidově nazývaná natyna.

Mladé rostliny jsou křehké a šťavnaté, chuť se dá přirovnat k čerstvému hrášku, a tak může být zajímavou zeleninou i dnes. Také mladé listy lebedy jsou vhodné do salátů, hodí se do polévek, omáček, k dochucení masa, uvádí se i možnost přípravy na sladko.

Červené zbarvení lebedy zahradní způsobuje antokyan, ten se při vaření vyluhuje do vody a uvařené listy jsou zelené. Smetanové omáčky se touto lebedou dají obarvit narůžovo.

V lidové medicíně se užívala čerstvá nať při záchvatech dny a proti střevním parazitům. Blahodárné účinky má při mírnění akné a ekzémů, používá se pro rozpuštění hlenů v dýchacích cestách, mírní kašel a nachlazení. Pravidelná konzumace lebedy údajně dokáže zmírnit projevy revmatu a otoky kloubů, čistí klouby od kyseliny močové.

Pro množství vstřebatelného vápníku se doporučuje také v těhotenství a v klimakteriu, neměla by chybět v jídelníčku vegetariánů. Lebeda je vhodná také při křivici nebo osteoporóze, dokáže ovlivnit zdraví zubů.

Při zácpě můžete využít semena lebedy, která mají projímavé účinky. Uvádí se, že je možné je užívat pravidelně, protože nejsou návyková.

Z listů či mladé natě se dá připravit i šťáva, odvar nebo nálev. Pokud chraptíte, doporučuji „panáka“ lebedové šťávy oslazené kvalitním medem. V květomluvě lebeda znamená: „Přináším ti dobrou zprávu.“

Co rostlina obsahuje?

Uváděny jsou saponiny, bílkoviny, minerály – z těch je významný vápník, ale zastoupený je i hořčík, fosfor a železo. Zejména listy lebedy zahradní jsou bohaté na vitamin C, ale jsou tu i vitaminy B1, B2, B3, E a karoten. Oproti špenátu obsahují listy lebedy méně kyseliny šťavelové, jejich chuť je velmi jemná.

Pěstování

Musím je zmínit, i když se týká jen lebedy zahradní, která se vysévá na jaře nebo časně na podzim. Stačí ale nechat na podzim některou z rostlin dozrát a lebeda se vyseje i pro příští rok.

Lebeda velmi rychle roste, za dva měsíce po výsevu ji můžeme sklízet. Lépe se jí daří na slunci. Vybíhání do květu omezí pravidelná, vydatná zálivka a seříznutí rostliny na 30 cm výšky. Seříznutí zabezpečí rozvětvení a růst mladých, chutných listů. Přehnojení může způsobit zvýšení koncentrace dusičnanů v listech.

Sběr

Sbírat listy je nejlepší na jaře, ale pokud jsou rostliny mladé, je možné je trhat po celý rok. Vhodné jsou tedy mladé rostliny, nejkvalitnější jsou rostliny do 50 cm výšky.

U lebedy zahradní se sklízí mladé listy, a to již dva měsíce po výsevu, od dubna do října, podle doby výsevu. Starší rostliny mají menší, hořké listy. Listy na sušení se sbírají v době květu před vytvořením semen, suší se ve stínu.

Splést si ji můžete s merlíkem zvrhlým, smrdutým nebo zedním. Uvedené druhy ale po rozemnutí páchnou a chutnají odpudivě, jsou ke konzumaci nevhodné.

Zpracování

Zvířatům lze podávat celé nebo nařezané rostliny, vhodná je i do siláží. Pro využití v kuchyni lze listy uchovat krátce v chladničce nebo zmrazit. Nať nebo listy lebedy lze také sušit.

Využití pro drůbež

Celé rostliny se dají zavěsit např. na pletivo, slepice je rády ozobávají. Podávat ji můžeme také nasekanou nebo ve formě siláže. Vhodná je pro všechny druhy i kategorie. Lebeda je jedním ze zdrojů vápníku. Díky svým rozměrům může být ve výběhu i úkrytem.

Pro další druhy

Na zeleno se lebeda může podávat také králíkům, vhodná je i dobře připravená siláž. Doporučuje se také jako zpestření krmné dávky papoušků. Na mladé lebedě si pochutnají i ovce a kozy.

U samců krys bylo při podávání extraktu Atriplex rafinosa pozorováno snížení hladiny hormonu testosteronu a tím i plodnosti. Rostliny jsou také zdrojem potravy pro některé motýly rodu Lepidoptera.

Autor textu: Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.
Autor fotografií zdroj: Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru