Vranohlavky
Zařazení: plemena s podílem genů bojovnic (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina E2)
Původ: velké i zdrobnělé Nizozemsko
Kroužek: kohout 20 mm, slepice 18 mm, zdrobnělé kohout 13 mm, slepice 11 mm
Vznik plemene
Vranohlavky vznikaly na konci devatenáctého století v pohraničních oblastech mezi Nizozemskem a Německem, v provincii Twente a hrabství Bentheim, a to křížením místních plemen (údajně belgické bojovnice a twentské i drentské slepice) s malajkami. Některé prameny uvádějí i staroanglické bojovnice. Později se pro zvýšení snášky použilo stříbrokrké livorno.
Mezi lety 1880 a 1890 se bratři Lazonderovi snažili změnit název plemene na Twentse. Tento název se ale nemohl ujmout v Německu, zde se plemeni i dále říkalo Kraienköppe.
V Nizozemsku byly poprvé vystaveny právě bratry Lazonderovými, a to už v roce 1885. V Německu je předvedli na výstavě mladé drůbeže v Hannoveru až v roce 1925, do německého standardu byly zařazeny v roce 1926, klub byl založen roku 1932 a ve stejném roce uspořádal i první speciální výstavu ve vestfálském Hammu.
Zdrobnělým vranohlavkám daly vzniknout jejich velké protějšky a zdrobnělé malajky. Šlechtění začalo kolem roku 1900, zakrslá plemena byla v tehdejší společnosti trendem. Prvním rázem byly stříbrokrké. Poprvé je chovatelé vystavili v Nizozemsku, a to v roce 1940, v Německu se na výstavách objevily až po patnácti letech, na britských ostrovech je obdivovali poprvé v roce 1970.
Druhá světová válka chovy vranohlavek silně zredukovala. Spolek pro záchranu plemene byl založen v roce 1949 v Erfurtu, spolupracoval s chovateli v Nizozemsku.
Dnes jsou vranohlavky rozšířené po celém světě, ale nechovají se ve velkém počtu. Jsou vzácným plemenem a většina jejich chovů se soustřeďuje v oblasti, kde vznikaly. Čas od času jsou přivezeny i k nám. Chovatelé, kteří si je pořídili, je jen a jen chválí (jiný názor jsem neslyšela). Zkuste je také…
Plemenné znaky
Skupina, do které jsou vrnohlavky ve Vzorníku řazeny, napovídá, že jde o plemeno se znaky bojových i lehkých nosných plemen. Hlava tohoto elegantního plemene připomíná bojová plemena, trup je sice dobře osvalený, ale tvarem patří spíše k plemeni lehkému.
Šířku krátké hlavy umocňují výrazné nadočnicové oblouky. Znakem bojového plemene je ořechový hřeben, který musí být malý, nízký a dobře přisedlý, ideálně bez proláklin a záhybů. Tvarem připomíná malou podlouhlou jahodu. Obličej i ušnice jsou červené, jemné tkáně, ušnice i krátké laloky oválného tvaru musí být malé. Také krátký, silný, žlutý nebo hnědě pruhovaný zobák připomíná dravce. K vranohlavkám patří živé, hlouběji posazené oči oranžové, až červené barvy.
Výše nesený, silný, válcovitý trup by měl být široký především v oblasti ramen. Téměř rovná delší záda lehce spadají dozadu a plynule přechází do širokého sedla s výrazným sedlovým závěsem, který zakrývá konce letek. Plná, široká prsa jsou poněkud výše nesená. Na rozdíl od bojových plemen je břicho prostorné a široké, což je znakem dobrých nosnic.
Silný, poměrně dlouhý, vzpřímeně nesený, jen lehce zahnutý krk zdobí bohatý dlouhý krční závěs spadající až na okraj zad a ramen.
Dlouhá, silná křídla vranohlavky nesou souběžně s linií zad. Vystupující, široce nasazená jsou ramena, křídla jinak přiléhají k trupu.
Dlouhý, široce nasazený ocas tvoří dlouhé, široké rejdováky a výrazně zahnuté srpy. Z linie zad vystupuje plynule pod úhlem 35–40°.
Zřetelné jsou svalnaté holeně pokryté přilehlým opeřením. Štíhlé běháky vypovídají i o jiných než bojových předcích. Požadují se středně dlouhé, neopeřené, žluté s dlouhými, dobře roztaženými prsty.
Opeření musí být bohaté, široké, ale těsně přilehlé.
Hmotnost kohoutů do 1 roku by se měla pohybovat v rozmezí 2,4–2,9 kg; min. 2,1 kg; max. 3,4 kg; slepic od 1,8 do 2,3 kg; min. 1,5 kg; max. 2,8 kg. Starší kohouti by měli být těžší. Požaduje se hmotnost 2,8 až 3,5 kg; min. 2,3 kg; max. 4,0 kg; ideální hmotnost slepic by se měla pohybovat od 2,2 do 2,9 kg; min. 1,7 kg; max. 3,4 kg.
U zdrobnělých jsou požadované váhy do 1 roku: kohout 0,9–1,1 kg; min. 0,7 kg; max. 1,3 kg; slepice 0,7–0,9 kg; min. 0,5 kg; max. 1,1 kg, nad 1 rok: kohout 1,0–1,3 kg; min. 0,8 kg; max. 1,5 kg; slepice 0,8–1,1 kg; min. 0,9 kg; max. 1,3 kg.
Nejčastější exteriérové vady
Vadou je drobná, jemná, úzká, nebo naopak příliš mohutná hlava, velké laloky či abnormality hřebene, dále se vyskytují odchylky ve zbarvení očí (světle žluté, rybí) a zpravidla u slepic také vady v utváření zobáku. Trup nesmí být krátký ani úzký, některá zvířata mají tenký nebo krátký krk, nežádoucí jsou ostré zlomy v horní linii krk–záda–ocas. U části populace se objevuje vysoký, či naopak nízký postoj, vysoko nesený nebo úzký ocas. Vadou je také měkké, kypré opeření, nebo naopak opeření řídké.
Barevné rázy
Prvním uznaným barevným rázem byly stříbrokrké, brzy po nich chovatelé vyšlechtili také zlatokrké. Ty byly uznávány mezi lety 1929 a 1930.
V Nizozemsku se velké vranohlavky kromě nejvíce rozšířených stříbrokrkých a zlatokrkých chovají také v líbivém modrém zlatokrkém rázu, v roce 2005 byly uznané oranžovokrké, vyšlechtěny jsou i modré stříbrokrké a červeně sedlaté.
I u zdrobnělých jsou nejčastěji chovanými stříbrokrké a zlatokrké. Od roku 2003 existují také červeně sedlaté zdrobnělé vranohlavky, mezi mladší rázy patří také modré zlatokrké, uznané roku 2004. Nejmladšími uznanými rázy jsou rodobarvé (2010) a stříbrné rodobarvé (2009), zatím neuznanými bílé a krahujcovité. Téměř všechny barevné rázy vranohlavek znají také v Belgii a v Německu. V Británii se chovají jen stříbrokrké a zlatokrké.
U nás jsou vranohlavky uznané bílé, zlatokrké, stříbrokrké, modré zlatokrké a modré stříbrokrké.
Užitkovost
Vranohlavky jsou rané, rychle rostoucí slepice. Vzorník požaduje snášku 150–180 vajec s bílou či krémovou skořápkou a hmotností minimálně 55 g. Chovatelé zlatokrkých uvádějí snášku kolem 200 vajec. Vranohlavky začínají snášet ve věku 6–7 měsíců, snášejí celoročně, kvokají jen velmi málo. Také maso vranohlavek je kvalitní.
Chovným cílem je získání nosnic se snáškou 180–200 vajec v prvním roce a 150–160 vajec ve druhém roce. Minimální hmotnost násadových vajec by měla být 58–60 gramů.
U zdrobnělých se uvádí snáška 130 vajec a nejmenší hmotnost násadových vajec 35 g. U zdrobnělých se objevuje kvokavost, kvočny kuřata spolehlivě vysedí i vodí.
Specifika chovu
Vranohlavky jsou temperamentním, shánlivým, aktivním plemenem. Kohouty je potřeba držet odděleně, protože nezapřou krev bojových plemen. Jsou schopni spolu vytrvale bojovat. Ke svárům dochází někdy i mezi slepicemi, zpravidla ale jen zaujmou bojový postoj. K lidem se chovají přítulně, krotce.
Ořechové hřebeny nejsou náchylné k omrzání a vranohlavky jsou odolným plemenem, hodí se proto i do vyšších poloh. Kurník musí být suchý, bez průvanu.
Zajistit je potřeba kvalitní krmivo s dostatkem živočišné složky. Pokud mají dostatečně velký výběh, jsou schopné si část potravy nasbírat samy. Chovat je lze i v menších výbězích, je ale vhodné je přikrýt sítí, vranohlavky dokážou poměrně dobře létat.
Zahraničí
Klub chovatelů vranohlavek v Německu se prezentuje na stránkách http://www.kraienkoeppe.de/. Založen byl 24. ledna 1932 v Essenu, speciální výstavu klub organizuje jednou za dva roky.
Nizozemský klub zveřejňuje informace pro ty, jež vranohlavky zaujaly, na stránkách http://www.twentsehoenders.nl/. Na stránkách http://www.twentshoen.nl/ vranohlavky nabízí již od 10 eur v závislosti na chovateli, stáří a zejména kvalitě.
V USA prezentují oranžovokrké vranohlavky jako jedno z nejkrásnějších plemen slepic na světě. Kuře nabízejí za 59 dolarů.
