Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
O současném českém holubářství
Sdílet:

O současném českém holubářství

Po seriálu o našich plemenech ve Fauně již delší dobu přinášíme poznatky o šlechtění a chovu zahraničních okrasných holubů. Jenže i naše chovatelství se vyvíjí, a i když se nejedná o převratné změny, nastal čas po uplynulé výstavní sezoně zhodnotit, kam se šlechtění posunulo, co je nového a kde nás stále tlačí bota. K hodnocení nám nejlépe poslouží největší výstava holubů České republiky, která se uskutečnila ve dnech 15.–17. 1. 2016 v Lysé nad Labem v rámci akce Náš chovatel. Pomocnou ruku přiloží celostátní výstava Chovatel, která se na stejném výstavišti uskutečnila v listopadu.

Téměř 2 300 holubů bylo k vidění na lyském výstavišti v rámci výstavy Náš chovatel. Do výstavního programu byly začleněny klubové speciální výstavy, které posunuly kvalitu holubů na nejvyšší úroveň.

Římani představují největšího holuba tvaru, měli by mít výraznou hlavu, široký zobák, plné, široké a dlouhé postavy a přes svoji mohutnost i utažené opeření. Nejúspěšnější byli hnědopruzí Z. Moravce, u kterých lze ocenit, že jsou přes vzácnost zbarvení vysoce prošlechtěni v tvaru. Další chovatelé římanů z naší špičky výstavy v Lysé přestali obesílat.

Francouzské plemeno montauban má podobné tělesné parametry a navíc lasturovitou chocholku, v Lysé bývá k vidění v bílém zbarvení, u kterého vynikají červené obočnice.

Piešťanský obr je nenáročným užitkovým holubem, zatímco mondéni představují jiné pojetí holubářství a svými širokými a hlubokými postavami, jemnými hlavami a nízkým postojem připomínají spíše slepice kočinky. Košoa se u nás využívají jako krmiči nebo k jatečnému využití, ale svým zbarvením ovlivněným bronzem či vybělenými vzorky patří k atraktivním zástupcům i z hlediska výstavnictví. Nejlepší vystavuje J. Červený v barvě černé a modré bělopruhé.

Texani v Lysé bývají výborně osvalení, chovatelé je dovedou perfektně připravit, mají očištěné, naolejované, a tudíž korálově zbarvené prsty a běháky, avšak celkovou velikostí připomínají spíše menší francouzský směr. L. Brňák ani F. Leifr své větší texany do Lysé nedovezli.

Moravský pštros je dle mého názoru dlouhodobě vynikající zejména v barvě žluté, u modrých pruhových a bezpruhých se znovu začaly objevovat dlouhá záhlaví či příliš klopené zobáky, které způsobují efekt nižších čel, a časté jsou i nízko nesené hrudi. U černých se podařilo zapracovat na kompaktních postavách s krátkou zadní partií (Barták), ale objevují se nedostatky v utaženosti opeření a také rozšířené ocasy, zatímco u červených bychom si mohli přát vyšší čela a intenzivnější i čistější barvu. Velké oblibě se těší černí šupinatí, kterým jsou vytýkány menší postavy. Tyto lze zvětšit přes větší užitkové holuby v černém zbarvení, přičemž šupinatost i pštrosí kresba se velmi ochotně vrátí. Na listopadové výstavě byli k vidění výborní žlutí šupinatí (M. Zelenka). Též modří bělopruzí na bázi faktoru toy stencil, který byl na pštrosy přenesen z rysů, se líbili (RNDr. Tyller). Žlutí bělopruzí vzešlí z vybělujícího efektu dominantního opálu zřejmě příliš chovatelů nezískají. Ke slovu se hlásí i běloocasí v různých barvách, pštrosům tato varianta zbarvení velmi sluší a zejména u černých nabízí výborný kontrast.

Prácheňští káníci nenápadně dobývají naše výstavy. Jádro kvality představují černí, modří pruhoví, ale již také modří bělopruzí a žlutí, což je potěšitelné. I u prácheňských káníků lze vyzvednou běloocasý ráz, jehož chovatel J. Hašek získal na toto plemeno nejvíce ocenění.

Slezský barevnohlávek se oproti minulosti z výstav poněkud vytrácí, z hlediska šlechtitelského však nestagnuje, nýbrž se pojetí jeho typologie vyvíjí. Dnes vyhrávají holubi kratší, širokých a hlubších postav, s širokým a vysokým čelem. Transformace původně barevného holuba v užitkového se, zdá se, dovršila.

Rysové měli v lednu speciálku, na které se největší konkurence sešla u modrých šupkatých, kde P. Kejzlar svedl rovnocenný souboj s předsedou klubu R. Kutrou. U našich rysů se podařilo odvést poctivý kus šlechtitelské práce po vkřížení kingů a dalších plemen s výraznou hlavou, čímž jsou naši modří rysové na vysoké mezinárodní úrovni. Diskuse probíhají o intenzitě rámování a čistotě křídelních štítů. U nás vyšlechtění hnědí šupkatí překvapivě k vidění nebyli, zatímco stříbrní šupkatí na bázi mléčného zbarvení se rozšířili do okolních zemí, kde patří svým raketovým nástupem k nejzajímavějším. Naši černí a červení srovnání se zahraničím dosud nesnesou.

V koburských skřivanech, holubech stříbřitého zbarvení užitkových tvarů, se nejvíce dařilo J. Marešovi.

V gigantech je v Lysé k vidění naše největší špička. Daří se zejména řediteli tamního výstaviště Bc. Ondřeji Matoušovi, který v barvě bílé, modré pruhové, v modrých opálech a zejména téměř dokonalých modrých tmavých nenalézá konkurenci. Jeho holubi jsou v opeření zcela utažení, s vodorovně drženými ocasy, s širokými krky, hlubokou, osvalenou a širokou hrudí, ostatní chovy převyšují šířkou hlavy a nenápadným tvarem ozobí. Velmi mne potěšili andaluziáni a modří bělouši Ing. Kohouta, ale i stříbřitá kapratá a modrá holubice Ing. Albrechta. V typu i barvě se obdivuhodně zlepšili mandloví.

Američtí výstavní se ve větším počtu prezentovali díky J. Broukalovi.

Benešovský holub začal být populární v Německu. Je to plemeno u nás nedoceněné, neboť kombinuje výborné rodičovské vlastnosti s odpovídající hmotností, ale také vysoce kvalitní barvou a leskem v několika barvách. Zajímavý je i bílý ráz díky zářivě červeným obočnicím a výrazné hlavě. Nejlepší žluté dodal J. Novák, červené J. Pichl, kterému se daří též u bílých, kde v listopadu zvítězil M. Tůma, černí po křížení s pštrosy mají širší ocasy.

S německými výstavními uspěl nejvíce R. Konrád. Je dobře, že se nám toto krásné plemeno vrací na celostátní výstavy.

U kingů zaujali jednoznačně modří pruhoví J. Šulce, kterému se daří docílit osvalených hlubokých postav i utaženého opeření, výrazné hlavy a širokého krku.

Modenové nejsou u nás předváděni v žádoucí kvalitě, oproti Německu jsou velmi málo chovány i modenky, kde leží těžiště kvality u černých R. Barcucha.

Zastoupení norvičských voláčů jedním holubem vypovídá o náročnosti chovu tohoto plemene, s hesenskými a voorburskými voláči je to přece jen o mnoho lepší, ačkoliv právě tam se našim chovatelům zatím nedaří dosahovat úrovně zahraničí.

Český stavák je holub, který nám dělá radost výrazným prošlechtěním znaků hlavy, dobrou volatostí a přitom poměrně silnou, středně dlouhou postavou, ke které se přidává kvalitní barva a lesk na příslušných partiích. Sedlatí dalece v oblibě převyšují ostatní rázy. Plamínci patří k prošlechtěným rázům mimořádného zbarvení. Z raritních zástupců potěšili žlutopruzí bělouši a žlutí bělopruzí. U lysých je dobré vyzvednout kvalitu srovnatelnou se sedlatými a také čistozobost.

Brněnský voláč je v rukou pražského specialisty J. Smíška, který vystavuje nejlepší bílé a slušné izabely. Velmi dobré bělopruhé dovezl Ing. Veltruský, sedlatí tvoří jen malou část expozice, což je škoda, obdobně jako jen symbolická účast chovatelů z Moravy, kteří mají v plavých i několika plnobarevných rázech výtečné chovy. Typem potěšili měsíčkoví, ojedinělou kresbou čápci v několika barvách.

V listopadu byla poprvé posouzena chebská straka v rámci ukončení uznávacího řízení. Straky vystavili B. Potúček a J. Zeman, v obou kolekcích se objevili solidní samci, volatost holubic je dosud slabá.

Moravští voláči sedlatí zaujali výbornou kvalitou, mají mohutné a dlouhé postavy, výrazné obočnice a solidní chocholky. O slovo se přihlásili po určité pauze moravští bělohlávci, u nichž kvalita za sedlatými voláči značně pokulhává.

U slezského voláče je potěšující kvalita červených běloušů napříč našimi chovy. Černé straky a černé opálové straky představují vrchol šlechtění, V. Kurka dále úspěšně svádí vítězný boj s bělopruhými lysými, z nichž nejvíce prošlechtěni jsou černí.

Moravský morák se na velkých akcích objevuje jen díky V. Kelblovi, stejně sporadicky je k vidění durynský voláč, zatímco český voláč sivý představuje kvarteto rázů na sivém zbarvení, které je velmi líbivé a ve světě žádané. Většímu rozšíření do zahraničí brání pomalé prošlechtění v typu, zejména v délce krku a nohou, schopnosti předvádět volatost na zahoukání posuzovatele a nedostatečná volatost u holubic. Přes uvedené aspekty se kvalita sivých voláčů zvětšuje a je holubářskými odborníky poměrně solidně hodnocena.

Hýl byl na speciální výstavě k neudržení a oči návštěvníků sledovaly jeho mimořádně krásné barevné rázy, v kombinacích, které jiná plemena postrádají. Nejlepšími vystavovateli jsou manželé Valáškovi a J. Vrba. Další barevná plemena by měla být komparována se zahraničím, aby se stanovila jejich skutečná úroveň. K vidění bývají ledňáci, dánští stehlíci, špačci, jihoněmecké kaňky, norimberští skřivani i franští štítníci.

České čejky bezrousé mne velmi potěšily v barvě stříbřité pruhové a žluté, vysoká čela a kratší, širší postavy mají i nejlepší modré a stříbřité bezpruhé.

U rousných čejek drží vysokou laťku chovy J. Erlicha a R. Kučery. V chovu prvně jmenovaného posuzovatele jsou čejky nízkého postoje, kratší a široké hrudi, u čejek posuzovatele Kučery je dominantou kvalitní probarvení rousů bez zábělů a výborný celkový dojem.

Česká lyska je vystavována převážně jako rousná, chybějící kolekci Ing. Novotného nahradil Mgr. Víšek, výborné černé bělopruhé dovezl J. Beneš, ale neztratily se ani modré ve dvou vzorcích od S. Školníka. Lysky jsou stále více k vidění i na Moravě.

Čeští bubláci jsou zejména díky M. Férovi a M. Červenému ozdobou každé výstavy v Lysé ve zbarvení černém, žlutém, modrém včetně tygrů, a když se k nim přidají chovatelé vzácných bělopruhých, šupkatých nebo bronzově kapratých Škudla, Charvát a další, je obraz dokonalý. Bubláci mají dnes nádherné hluboké postavy, nízké postoje, plné, do stran rostlé rousy a výborné zbarvení i pernaté ozdoby, které z nich činí národní plemeno s nesmírným potenciálem. Naprostou zvláštností byli nově vyšlechtění černí šupinatí, v tomto zbarvení se vyskytuje například moravský pštros. Bublákovi poměrně sluší, samozřejmostí je další nutnost šlechtění, např. dosažení nižšího profilu hlavy, který je pro bubláky typický.

Bucharští bubláci jsou k vidění díky A. Blaháčkovi, kreslení bernburští prostřednictvím M. Červeného a altenburské bubláky propagují manželé Bukovští. Drobných muzikálních arabských bubláků je také jako šafránu.

U strukturových holubů mají nejlépe našlápnuto kudrnáči, kteří se objevují ve výborné kvalitě v rázu žlutý bělouš, na lednové výstavě měli dokonalé široké a přitom perfektně uzavřené kudrny, na listopadové výborné postavy a hustou, pevnou kudrnatost. Sekundují jim černí výborných postav a modří bělouši.

Po nich jsou nejzastoupenější staroholandští kapucíni, výborné červené a žluté včetně tygrů vystavuje J. Havrda, v modré řadě předseda svazu chovatelů Ing. Kroft.

Pávíky máme u nás ve výborné kvalitě, ale nikdo z předních chovatelů velké výstavy neobesílá.

Lepší je to s parukáři, kde jsou k vidění výtečné postoje, vzpřímené postavy a solidně široké paruky, zejména od př. Drby a Kubišty.

Čínské holuby se solidním rozvojem pernatých ozdob vystavují J. Havrda a M. Pokorný, indičtí pávíci se stále ještě hledají a jsou pouze průměrní. U racků se objevuje již velmi dobré zastoupení plemen, byť málopočetných. K vidění jsou orientální, staroněmečtí, afričtí, turbiti, ale také nepříliš kvalitní němečtí štítníci a vzácně i poměrně slušné figurity. Nejlépe hodnoceni bývají turbiti.

Rejdičům dominují rakovničtí kotrláci, v nichž měl nejlepší formu uplynulé výstavní sezony Dušan Barcuch s bílými a červenými sedlatými. Pavel Barna kraloval u plnobarevných žlutých a červených, též u černých a modrých sedlatých, zatímco Roman Barcuch se žlutými sedlatými. Atraktivní stříbrné sedlaté má nejlepší M. Martinkovič ze Slovenska.

Výborně se daří pražským rejdičům krátkozobým, kteří se úspěšně vrátili na velké výstavy. Daří se kolekcím sedlatých L. Drahoše, ale ve výstavním poli převažují plnobarevné rázy, těžiště kvality leží u žlutých, černých i červených. Český rejdič je velmi líbivý jako černohrotý bělouš, s úspěchem je předvádí I. Kucr, standardně prošlechtění jsou v modré barevné řadě od J. Dostála. Na našich výstavách chybí malební postavoví rejdiči ze zemí bývalého Sovětského svazu. Objevují se sporadicky dánští rejdiči, jeptišky, mookee, výstavní tipleři, pražští středozobí či rumunští holokrcí. Postrádáme také plemena tleskačů, kteří patří k holubům s nejlepšími letovými výkony a přitom atraktivních tvarů a ozdob. V okrasných voliérách by jistě jejich jedinečnost vynikala.

V uplynulých řádcích jsem se pokusil shrnout, jaká plemena, v jakém barevném zastoupení a kvalitě se objevují na našich největších výstavách. Samotné výstaviště VLL v Lysé nad Labem si získalo mezi návštěvníky solidní oblibu. Oproti výstavám v okolních zemích bychom mohli zapracovat na úrovni péče o posuzovatele, na výzdobě hal a prostoru pod i za klecemi. Ke zdaru akce by mohli přispět i samotní chovatelé tím, že nebudou své svěřence vystavovat pouze na lokálních či speciálních výstavách, ale aspoň jednou za rok i na velké všeobecné výstavě.

Autor textu: Alex Veselý
Autor fotografií zdroj: Alex Veselý
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru