Kočky a psi

Když o tom přemýšlím, připadá mi, že kočka si ostatní zvířata jakoby rozdělila do tří skupin: na velká zvířata, potenciální kořist a na osobní známé. Všechno to, co je menší než ona, je určeno k ulovení. Velká zvířata, těch si vůbec nevšímá a snaží se jim jít z cesty. Ke svým dobrým známým, větším či menším, se chová přívětivě. Přirozeně ale odmítá konkurenci ve vlastním domově. Malá zvířata za konkurenci považována nejsou, pes však již ano. A tak jsme znovu u vztahů mezi kočkami a psy.

Jako pes a kočka

Lidová moudrost praví: „Ti dva spolu vycházejí jako pes a kočka,“ což je o dvou lidech, kteří se neustále o něco přou. Z vlastní zkušenosti vím, že pes a kočka spolu dokážou v pohodě žít, ale pouze za předpokladu, že do jejich života nebude zasahovat člověk. Bohužel existují lidé, kteří s oblibou své psy proti kočkám štvou. Je samozřejmé, že tento pes následně nemůže žádnou kočku „ani cítit“. V tomto případě se naopak kočka psa bojí a za normálních okolností se snaží před ním utéct. Pouze ve výjimečném případě se dokáže proti psovi postavit a přejít do útoku.

Kdysi se mi něco podobného přihodilo. To jsem ještě bydlela v paneláku. Odcházela jsem na nákup a mezi dveřmi jsem se zastavila, protože na chodbě byla sousedka. Nějak jsme se zapovídaly a moje perská kočka vyběhla na chodbu. Byla to taková chundelatá a poněkud vyžraná kočička, ale normálně strašně hodná. Jenže zároveň od sousedky vyběhl jejich také normálně strašně hodný pes, jenže Dobrman, vycvičený venkovní kočky na louce pěkně prohánět. Lekli se oba. Pro Dorku (tak se kočka jmenovala) to byl šok, něco, jako kdyby potkala slona. Jenže nějak se v šoku pochlapila a na milého dobrmana začala prskat a sekat po něm. Pes nevěřil vlastním očím, to se mu v životě ještě nestalo, navíc takovou kočku viděl prvně v životě. A tak se otočil a pomalu se vrátil do bytu, což bylo pro obě strany to nejlepší. Já i sousedka jsme si pořádně oddechly, vůbec jsme nevěděly, co bychom dělaly, kdyby došlo k boji. No, já věděla, Dorku bych nedala. Jenže ty následky, co to mohlo mít …

V Řecku

Když jsem byla před časem na dovolené v Řecku a na Maltě, pozorovala jsem, jak může v přirozených podmínkách fungovat soužití psů a koček. Na ulicích je nespočet psů, kteří nikomu nepatří, a ještě více zdivočelých koček. Musí se sami postarat o svoji obživu a hlavně v létě těží z turistického ruchu. Každá hospůdka se stolky venku je doslova obležena psy a kočkami, kteří již vědí, že stolující turisté mají měkká srdce a rádi vyhublým zvířatům poskytnou zbytky ze svých talířů. Ačkoli zvířatům jde o přežití, dokážou se podělit nezávisle na teritoriu. Kráčejí těsně vedle sebe, jako by se neviděla, a pokud se některé z nich dostane k chutnému soustu, ostatní se nesnaží mu je sebrat. A stejná mírumilovnost platí i jinde. Můžete vidět, že pes spí někde na rohu ulice, a když kolem něj kráčí kočka, ani neotevře oko. Často můžete vidět, jak se oba vyhřívají na sluníčku jen pár kroků od sebe.

Tento vztah je možný, protože kočky a psi se znají. Vědí, co je ten druhý zač, správně si jej zařadí a respektují jej. U nás je situace docela jiná. Psi a kočky se setkávají jen zřídka a za normálních podmínek téměř nemají možnost, aby navázali bližší kontakt. Pak není divu, že pes považuje kočku za zajímavou bytost, kterou by si rád jednou důkladně očichal. Ani micka nenamítá nic proti seznámení, ovšem vyžaduje opatrnost a zachování všech pravidel kočičího slušného chování. A zde je kámen úrazu.

Každý vše vidí po svém

Moje jorkšírky s kocoury vyrůstaly, s nimi jedí, spí, hrají si. Vůbec je nenapadne zaútočit na malé kotě batolící se bytem. Stará hafinka od dětství vyrůstala se stejně starým kocourkem, a když na ni přišly touhy, bylo docela směšné ji vidět, jak si kocourovi sedne na záda, drží jej okolo krku a vesele po něm rajtuje. A kocoura ani nenapadlo na ni prsknout nebo, nedej bože, vytáhnout drápky. Hafinka mu vlídné zacházení vracela tím, že kocour s ní směl spát na válendě.

Kočky a psi mají naprosto odlišné pojímání života a jako by hovořili jinými jazyky. Pes je spontánní a provádí své záměry bez okolků. Dokáže přijít ke kočce do těsné blízkosti a prohlížet si ji. Kočka se samozřejmě cítí v nebezpečí a obvykle se otočí a uteče. A milý pes se ihned pustí do pronásledování, protože kočka se mu svým útěkem začne jevit jako vítaná kořist.

Kočky, které již tuto zkušenost se psem mají za sebou, zůstanou klidně sedět. Bezpečně totiž poznají, zda před sebou mají nebezpečného psího zabijáka, nebo pouze uštěkaného psa. A hloupý pes, kterému šlo jen o kontakt, se zaraduje, že se mu povedlo se ke kočce přiblížit. Netuší, že její podle něj přátelské vrtění ocáskem neznamená radost, ale zlost. A tak pes spáchá další hrubou chybu – bez okolků nadzvihne kočičí ocas a svým studeným čumákem zkontroluje její „vizitku“. To je nepřípustné a nehorázné! Podobné důvěrnosti kočka povoluje pouze nejbližším přátelům.

Do této chvíle dobromyslná kočka nezaváhá, otočí se a varuje psa zdvižením přední tlapky a položením uší. Pes samozřejmě nechápe a vidí v tomto gestu výzvu ke hře. Kočka toho má v tu chvíli dost. Vyrazí jako blesk, zasadí psímu čenichu několik přesně mířených ran a klidí se co nejrychleji do bezpečí. Pes je celý bez sebe z tak nečekaného a záludného útoku. Ale není poučen. Příště se chová tak, jak mu velí jeho povaha, opět se bezúspěšně pokouší o kontakt. Chytrý pes se ke kočce již přibližuje opatrněji nebo se jí raději rovnou vyhne. Agresivní pes, ten kočce vyhlásí pomstu a každou kočku bez pardonu prožene.

V podstatě kočka zahnaná někam na strom pociťuje převahu. Sedí někde nahoře a s opovržením hledí na toho zuřivce, co neumí ani šplhat. A někdy jej i s chutí provokuje. Dokáže i přesně odhadnout, kam až sahá řetěz od boudy psa, a klidně se mu prochází těsně před nosem. Někdy kočka i naznačí možnost útoku. A když je pes zuřivostí již bez sebe, kočka se vztyčenou hlavou pomalu odkráčí …