Koně
Určitě jste si všimli, že až doposud nosil kůň při práci ohlávku a v hubě neměl udidlo. Nebylo potřeba. Zatím se totiž s jeho hlavou nijak nemanipulovalo ve smyslu sestavení, korektního ohnutí, přiuzdění či uvolnění v hubě a týlu. Kůň se pouze učil první slůvka lidsko-koňské komunikace, která se „říkala“ prostřednictvím dotyků či tlaku rukou nebo bičíkem na různé části jeho těla, především na trup. Tím se naučil na povel provádět naprosto základní pohyby. Jediný tlak, který působil na jeho hlavu, byl prostřednictvím nánosníku ohlávky pro úkon „zastav nebo zpomal“, prostřednictvím nátylníku ohlávky pro „pojď ke mně“, nebo prostřednictvím nátylníku ohlávky či bičíku pro „sniž hlavu“.
Shirští koně jsou obři mezi koňmi, jejich kohoutková výška je až 185 cm, nohy jim krášlí bohaté rousy a v současnosti je využívají mnohé zahraniční pivovary k reklamním účelům. Pár takovýchto koní s vozem totiž jen tak nikdo nepřehlédne!
Když jezdíte v autě, máte jen čtyři směrové možnosti: dopředu, dozadu, doprava a doleva. Pokud ale jezdíte na koni, možností je víc; kůň totiž nemusí jet jen rovnou za nosem jako auto, ale může křížit končetiny a pohybovat se i „do boku“. Na této jeho schopnosti je postavená celá drezura – nejen klasická, ale i westernová! Stranové chody (práce na dvou stopách), tedy ono křížení nohou do všech možných stran, jsou nejen základem gymnastiky koně, ale také jeho dobré ovladatelnosti. A kůň se je má začít učit velmi brzy ve svém výcviku, což není v našich končinách ani trochu zvykem. Tato dovednost vám ale velmi pomůže po všech stránkách, takže ji bez váhání zařadíme do naší „základní školy vodění“ – protože tam patří!
Nedávno jsem se probíral staršími čísly Fauny, a padl mi do oka článek od MVDr. Dominiky Švehlové. Vyšel v minulém roce (2010) v čísle 14 pod názvem „Zase to seno“. Tu jednu stránku jsem si přečetl velice pečlivě, a až na výjimky jsem tam nenašel nic, s čím bych nesouhlasil. Ono ostatně jde jen o popis toho, jak se dnes seno dělá, a mě jen zarazilo to, že tam není ani zmínka o otavě či otavách. Nechci paní doktorku podezřívat z toho, že by nevěděla, co otava je, ale na druhou stranu znám lidi, co jsou přesvědčeni o tom, že slepičí vejce se vyrábějí ve fabrikách, a ti by to nevěděli zcela jistě. Pro pořádek tedy uvádím, že poseká-li se louka ten rok poprvé - vzniká seno. Následným sekáním, prvním či druhým, produkujeme otavu.
Každý jezdec na koni by měl mít zdravé sebevědomí. Zdravé sebevědomí není nízké, ani přehnaně vysoké, a jde ruku v ruce s pokorou. Pokora umožňuje člověku vidět své nedostatky a umožňuje mu se s nimi vyrovnávat, a dobrá míra sebevědomí mu v tom pomáhá, protože vedle nedostatků umožňuje vidět i reálné schopnosti a dovednosti jezdce.
Jsou majitelé koní, kteří s jedním koněm vydrží pracovat nanejvýš rok nebo dva, a pořizují si nového, protože starý již nefunguje podle jejich potřeb, na soutěžích nepodává požadované výkony, nebo začíná být pro běžné využití nepoužitelný pro množství zlozvyků. Pokud není příčinou fyzický problém, nadměrné opotřebení nebo přetížení koně, bývá to důsledkem přístupu ke koni jako k věci, která má určitým způsobem jako by sama od sebe fungovat.
Ochotného, podřízeného, malého, mladého či jinak klidného koně můžete bez problémů převádět z bodu A do bodu B, třeba z výběhu do stáje a zpět, i bez nějakého zvláštního nácviku. Můžete s ním dokonce chodit na procházky na ruce. Pokud od vás nebude chtít utéct nebo naopak se vás nebude pokoušet zašlápnout či vytlačit z cesty, nebudete mít při tom žádné problémy. Přesto nemám na mysli toto vodění - které ostatně doporučuji trénovat již s malým hříbětem ještě u mámy. Pokud se rozhodnete s koněm skutečně pracovat, připravovat ho na budoucí řádný jezdecký (či vozatajský) výcvik, budete potřebovat vodění jiné.
Náleží mezi nejmenší plemena, jeho roztomilost jej předurčuje k tomu, aby byl miláčkem dětí a učily se na něm prvním jezdeckým krůčkům. Často je využíván i v cirkusech, je malou – velkou atrakcí na nejrůznějších výstavách.
O prázdninách často cestujeme za sluncem a teplým mořem do jižních částí Evropy. Při svých cestách občas narazíme na pasoucí se osly. Je pravdou, že těchto člověku oddaných zvířat oproti minulosti rapidně ubylo, přesto jejich přítomnost dodnes dotváří atmosféru v přímořských letoviscích. Jejich pracovní vytížení se však změnilo. Dříve se osel využíval především k přepravě těžkých břemen po kamenitých cestách. Dnes slouží turistům. Na jeho hřbetech se vozí především děti. Osla můžete spatřit přímo na pláži. Mezi slunečníky se setkáváme s oslem vedeným svým chlebodárcem. Na zádech nosí cedule s reklamou a rozličnými upoutávkami pro slunící se turisty. Osel je často využívaný i v oblasti terapie.
Určitě znáte filmy, v nichž jezdec naskočí na koně, a rozjede se plným cvalem do dáli. Pokud zrovna nepoužíváte koně jako dopravní prostředek po vyloupení banky, není to dobrý nápad. Jak jezdec, tak i kůň potřebuje na začátku práce dobu pro uvolnění a protažení svalů, aby mohl dobře pracovat.
