Jak se stát pro koně bezpečím?

Jak už jsme si řekli, pro motivaci je pro koně nejdůležitější bezpečnost. Aby koník vůbec vnímal, musí se cítit bezpečně. Docílit toho můžeme tak, že koni vytvoříme představu „Pokud chceš být chráněn, nejlepší co můžeš udělat je, že zůstaneš klidně stát.“
Prakticky toho docílíme asi takto. Vezmeme si koně na kratší vodítko (3,5 m) a provazovou ohlávku. Postavíme ho a necháme v klidu stát na místě. Jediné co po něm chceme je, aby klidně stál a odpočíval. Pokud nám koník někam odchází, pase se, šťouchá do nás čumákem atd., zabráníme tomu zavlněním vodítka, případně odcouváním zpět na místo. Když máme koníkovu pozornost natolik zvládnutou, že se nevěnuje jiným záležitostem a v klidu stojí, můžeme přistoupit k samotné akci. Koně hladíme po celém těle a chceme, aby nám důvěřoval. Stál, nekopal, nekousal, nebál se. Hladit ho můžeme rukou, vodítkem (pozor, abychom netahali za hlavu) nebo hůlkou či bičíkem. Pro problematická místa, jako např. zadní nohy a břicho, je dobré použít nejprve „prodlouženou ruku“. Narazíte-li na problematické místo, věnujte se mu, dokud nezaznamenáte pokrok. Dejme tomu, že kůň je citlivý na uši. Pomalu a rytmicky se tedy prodlouženou rukou pohybujeme po krku směrem k uším a zase zpět. Použijeme princip přiblížení a oddálení. Jestliže je koník v pohodě na dotyk na krku a hlavě, začneme se přibližovat k uším. Musíme koni vysvětlit, že nejlepší bude zůstat stát. Toho docílíme tak, že jakmile se kůň podnětu bojí a uhýbá, snaží se utéct, necháme podnět stále ve vzdálenosti, ve které se začal bát. Koník se bude snažit nějak se tohoto zbavit a tak použije způsoby, které zná. Což znamená:

a) bude utíkat,
b) půjde proti nebezpečí.

Většinou následují tyto způsoby v tomto sledu za sebou. Naším úkolem je vyhledat chvilku mezitím, kdy se kůň zastaví a v tu chvíli okamžitě dát rušivý podnět pryč. Kůň pravděpodobně přežvýkne, pomyslí si něco jako „aha, ono mi to dá pokoj, když se zastavím“. Dejte svému koníkovi chvíli na relax, pochvalte ho a můžete to zkusit znova.
Je-li koník ochotný se od nás nechat již bez problémů kdekoliv pohladit a podrbat, můžeme přistoupit na znecitlivování vnějšími faktory. Věcmi, kterých by se kůň mohl bát a tím ho připravit na konfrontaci s těmito věcmi. Klasikou je například bílý sáček přivázaný na konec hůlky. Postupujeme naprosto stejně jako v prvním případě. Pokud nám kůň na nějaký podnět reaguje kopáním či se nás snaží kousnout, zavlněním nebo pocukáním vodítka ho upozorníme na jeho místo, ale rušivý podnět stále necháme tam kde byl, dokud nezaznamenáme alespoň malý pokrok. Až nám koník vyhoví, necháme ho v klidu, vyzkoušíme poslední věc ještě jednou (jestli to nebyla náhoda) a odvedeme ho do výběhu. Tím dosáhneme toho, že si bude nejlépe pamatovat poslední úspěch a příště již budeme mít méně práce se zklidněním.
Vyvarujte se častého opakování. Kůň si bude myslet, že s ním něco „do zblbnutí“ opakujete, protože to dělá špatně. Nejlepších výsledků opravdu docílíte včasným ukončením práce. I kdyby to mělo být třeba po 10 minutách.

text: Zuzana Prokopová,
foto: Jaroslav Poledne