Mezi blátem, hnojem a plastem Proč našim koním škodí hluboká podestýlka, holé rohože a bláto
Hluboká podestýlka
Ještě stále se v současné době v mnoha stájích pro koně používá takzvaná hluboká podestýlka. Při tomto způsobu se každý den odstraní pouze tuhé výkaly z povrchu (nikoli moč) a na to se nastele čerstvá sláma.
Důvodem je úspora času a vytvoření teplé podestýlky, především v zimě. Tato tradiční forma ustájení koní je známa už odpradávna. Například dříve se prasata citlivá na chlad držela ve stájích, které přímo navazovaly na obydlí sedláků. Chlívy pro prasata byly teplejší a zároveň z obydlí lidí odebíraly méně tepla. Tenkrát ale lidé neměli o škodlivých plynech a jejich negativním působení na zdraví zvířat žádné znalosti.
Dnes máme o těchto škodlivých plynech dostatek informací. Proto je o to nepochopitelnější, že se hluboká podestýlka ještě stále používá právě u koní, kteří jsou na škodlivé plyny zvláště citliví. Také argument tepla odspodu není právě u koní, kteří nejsou na chlad citliví, relevantní. V roce 2006 bylo v jednom specializovaném německém časopise o koních na toto téma napsáno: „Dobře opečovávaná hluboká podestýlka není o moc méně hygienická než podestýlka, která se vyměňuje. V dolních vrstvách hluboké podestýlky dochází k bakteriálnímu odbourávání hnoje a škodlivé plyny, jako je amoniak, zůstávají navázané na podestýlku.“ Bohužel tuto větu si přečetlo dost možná až 80 000 majitelů koní, protože tak vysoký je počet výtisků tohoto časopisu.
Podle vědecké práce zveřejněné berlínskou univerzitou v roce 2008 jsou onemocnění dýchacích cest, jak jsme se již zmínili, po onemocněních pohybového ústrojí druhou nejčastější příčinou snížení výkonnosti a použitelnosti koní. Důvodem je nekvalitní vzduch v mnoha stájích, kde není zajištěno dostatečné větrání. A také navíc toto doporučení hluboké podestýlky!
Mezi rešeršemi na toto téma lze najít rozdílné informace. Neustále se opakující a v mozku mnoha majitelů koní zafixovaný názor, že hluboká podestýlka je O. K., je spíš otázkou víry než výsledkem nějaké seriózní, vědecké studie. Ty ostatně poukazují na zcela odlišný názor – koncentrace škodlivých plynů, především čpavku a metanu, povážlivě stoupá v blízkosti země čili povrchu hluboké podestýlky, a to úměrně s dobou, během níž jsou fekálie v podestýlce uložené. Kromě toho byla zjištěna přítomnost i dalších škodlivých plynů, například sirovodíku, oxidu uhličitého, oxidu dusného a dalších 136 stopových plynů (univerzita v Göttingenu).
Hraniční hodnoty a působení na zdraví
V pozičním dokumentu veterinárního sdružení pro ochranu zvířat (2005) se uvádějí hraniční hodnoty čpavku ve vzduchu 10 ppm (= 7 mg/m3 vzduchu). Již v roce 1995 ale bylo při jednom pokusu se třemi plnokrevnými klisnami prokázáno, že přítomnost čpavku ve stájovém vzduchu vede ke klinicky viditelným a histologickým (v tělesných tkáních) změnám dýchacího ústrojí již v koncentraci od 2 ppm, působí-li po dobu 40 hodin.
Experimentální měření koncentrací plynů ve stájích pro koně s vnitřními boxy (2006) Univerzity Georga Augusta v Göttingenu (Amke Hörmann) ukázalo, že při využití hluboké podestýlky už po pěti týdnech výrazně vzrostly hodnoty zatížení čpavkem, v osmém pokusném týdnu byla jeho průměrná koncentrace 5,8 ppm a měla zvyšující se tendenci. Zároveň se během této doby zvyšovala následkem mikrobiálních procesů teplota hluboké podestýlky, což odbourání látek za vzniku čpavku ještě násobilo. Současně byl během pokusu zaznamenán i významný nárůst koncentrace metanu v důsledku stoupajících anaerobních (bez vzduchu) procesů v podestýlce.
„Měkké lože“
V nařízení o „ochraně zvířat“ rakouského zákona na ochranu zvířat proti týrání (TSchG, 2006) se v bodě 2 (obecné předpisy pro budovy a zařízení stáje) říká: „Podlaha musí být neklouzavá a uzpůsobená a upevněná tak, aby u zvířat nemohlo dojít ke zranění a bolesti. Místa pro ležení zvířat musí být nastlaná, suchá a tak strukturovaná, aby si mohla všechna zvířata současně a nerušeně lehnout.“ (Zdroj: www.pferdezucht-kaernten.at/pdf/tierschutzgesetz)
V německém zákoně na ochranu zvířat (nové znění z roku 2006) takový závazný předpis vůbec není a stejně tak se nevyskytuje ani ve čtyřicetistránkovém „obecném správním předpise k provádění zákona na ochranu zvířat“. Pouze německý svaz na ochranu zvířat doporučuje ve svém pozičním dokumentu „ustájení koní“ v oddíle 6.1 podestýlat v místech určených k odpočinku.
Přitom lze použít celou řadu různých druhů podestýlek vhodných pro koně. Vedle klasické slámy a dřevěných hoblin jsou k dispozici také produkty s menší prašností a sníženým obsahem mikroorganismů z rozličných materiálů (papír, len, konopí), které jsou vhodné například pro koně trpící alergií nebo onemocněním dýchacích cest.
Je důležité vyhnout se nevhodným kombinacím povrchu a podestýlky, například slámě (podestýlka denně vyměňovaná) na betonu. Hrozí nebezpečí uklouznutí koně při vstávání, zatěžuje klouby, může způsobit otlaky a je pro koně nepohodlná. Nejběžnější, nejčistší a nejlépe dostupná je kombinace slámy na vrstvě dřevěných hoblin (10–15 cm).
Jako neklouzavý povrch mezi zemí a podestýlkou se také osvědčily plastové nebo gumové rohože, které ale musí být nepropustné, tedy nesmí v nich být žádné otvory, aby pod ně nepronikla moč. Současný trend bohužel přispěl ke vzniku sporného typu povrchu stájí, takzvaných (měkkých) matrací. Jde o černé, pružné a profilované gumové matrace o tloušťce asi 15–20 cm, které se navzájem spojují prostřednictvím zarážek nebo výčnělků podobně jako puzzle. V zahraničí se také nazývají „měkké lože“; tento pojem se v německy mluvících zemích používá především v souvislosti s ustájením hospodářských zvířat (skotu). Kdo ho začal používat také při ustájení koní, nikdo neví, možná kvůli pozitivní asociaci, která snad vyvstává při spojení výrazů „měkký“ a „lože“.
Tento systém se používá u koní stále více – také v mnoha komerčních volných ustájeních – protože šetří čas i peníze a je z něj méně hnoje. Z důvodu ochrany zvířat se ale tyto matrace nedoporučují používat na místa pro ležení a odpočinek koní bez další podestýlky, v Rakousku, jak již bylo výše zmíněno, je to dokonce zakázáno.
V roce 2007 vyšel v jednom renomovaném odborném časopise pro rekreační jezdce článek o „matracích“. Podle něj je ustájení bez podestýlky nejen obhajitelné a přímo vhodné zvláště pro volná ustájení, ale údajně má dokonce své výhody – na místo určené pro odpočinek koně nemočí, protože neradi močí na hladký povrch. Na tomto místě také méně kálí, protože nenastlaný prostor využívají pouze ke spánku. Kromě toho odpadá nastýlání a tím se redukuje množství hnoje a potřebná doba práce. Zamysleme se však nad tím, zda autorovi tohoto článku skutečně jde o pohodu koní, nebo pouze o ušetření peněz a času. Součástí článku byl i rozhovor s výrobcem takových matrací, který je samozřejmě – i když poněkud decentněji – upřednostňoval. Je logické, že výrobci takových produktů mají v první řadě zájem je prodat (až 70 eur/m2).
Matrace byly jako „měkká lože“ určeny především pro krávy a u těchto zvířat se také ve velkém testovaly a zkoumaly (zranění, chování při vstávání a lehání, akceptování, opotřebování, náchylnost na poškození, čištění atd.). Výsledky byly vesměs pozitivní – pokud lze tento způsob ustájení vůbec považovat za etický.
Jedna ze značek matrací byla testována německou zemědělskou společností Deutsche Landwirtschaft–Gesellschaft e. V. (DLG, centrum testování technických a provozních prostředků) z Gross–Umstadtu jako vhodné pro ustájení koní ve čtyřech jezdeckých podnicích v Bavorsku a výsledky testů byly kladné, stejně jako názory provozovatelů testovacích stájí (kromě „účinného základního čištění a dezinfekce spodní strany matrací, protože to bylo nákladné“). „Všichni zúčastnění ohodnotili tento povrch celkem jako uspokojivý, až velmi dobrý a tři ze čtyř podniků by si ho v případě potřeby opět pořídily,“ říká DLG.
Tento povrch se zde ovšem nenazývá „měkké lože“, ale „pružná podlahová krytina v boxech, volných stájích a na předvádištích“. Testující odborníci k tomu vyslovili následující doporučení: „Pro zjednodušení čištění a lepší navázání vlhkosti se (v boxech) doporučuje používat i vhodná podestýlka (například piliny, hobliny, řezanka).“
Obecně jsou tyto pružné a neklouzavé matrace ve stájích pro koně velmi dobrou inovací do míst určených k ležení a chození. V místech určených k odpočinku koní by se však nikdy neměly používat bez podestýlky.
Bláto
Obecně platí, že blátivý výběh je vždy lepší než vůbec žádný výběh. Zablácené plochy výběhu lze akceptovat po prudkých deštích za podmínky, že koně mají k dispozici také dostatek zpevněných ploch, na nichž bláto není, například opatřených zatravňovacími dlaždicemi nebo plastovými rohožemi.
Pokud se ale bláto drží ve výběhu dlouhodobě nebo je povrch výběhu trvale hluboký, může dojít ke zdravotním problémům, například k hnilobě střelu nebo podlomům, jejichž příčinou je nedostatečná hygiena, když se bláto smíchá s výkaly. Pohyb po hlubokém povrchu zase klade zvýšené nároky na šlachy a vazy koní, proto nelze z dlouhodobého hlediska opomíjet to, že by se měla blátivá místa vysušit.
To se obvykle dělá tak, že se bláto odstraní a místo něj se na plochu naveze nový povrch. Ale i na nákladných površích (nosná, oddělovací a nášlapná vrstva s odpovídajícím spádem podloží) se opět může začít tvořit bláto nebo hromadit stojící voda, když se nevěnuje výběhu dostatečná péče. Pokud se pravidelně neodstraňuje trus, listí a narostlé rostliny, může směs vody, prachu, biologického materiálu a hnoje proniknout například i do drenáže podloží a časem ji zanést a ucpat. Proto, pokud chceme na plochách určených pro pohyb koní zachovat sucho a zabránit tvorbě bláta, je naprosto nutné plochy průběžně udržovat.
Ze všech dříve uvedených důvodů by ideální povrch výběhu měl zajistit koním neklouzavost při došlápnutí a splňovat i následující: musí být pružný, ale nesmí dovolit příliš hluboké prošlápnutí, zároveň musí být bezprašný a mít dobrou drenáž. Kromě toho by zde nemělo docházet k nadměrnému opotřebování kopyt koní následkem odírání částicemi s ostrými hranami, jak se děje například u křemičitého písku, nebo k poškozování srsti či poranění kůže například při válení na povrchu z recyklovaných materiálů, jako je rozdrcený odpad ze zbytků plastů. Zmíněné povrchy navíc nepůsobí přirozeně, v horkém létě páchnou, výrazně narušují vzhled krajiny, popřípadě okolí jezdeckého podniku, a jejich likvidace je finančně náročná.
Jaké nášlapné vrstvy?
Jaké povrchy jsou tedy pro výběhy pro koně vhodné, nejsou příliš drahé a nejlépe splňují výše uvedené požadavky? Samozřejmě průmysl se zapojil i v tomto případě a má za cíl výhodně prodat své většinou drahé výrobky. Vynalézavost výrobců očividně nemá žádné hranice. Chtějí-li prodat své systémy, používají i ty nejabsurdnější argumenty nebo „vědecké poznatky“. Silný konkurenční tlak, který vládne v této branži, je často důvodem různých pochybných varování nebo podvědomého nahánění strachu s cílem zdiskreditovat levnější, ale osvědčené povrchy.
Příklady: „Přirozený povrch nebo hliněný podklad nejsou vyhovující alternativa.“ „Chyby v podkladech jsou zpravidla velmi nepříjemné a velmi drahé.“ „Povrch pouze z písku nemá dostatečnou pevnost a pružnost.“ „Povrch z dřevní štěpky stojí mnoho energie, síly a materiálu.“ Také šířením obav typu „vybudování povrchu do výběhu je složité, těžké a záludné“ znejišťují výrobci a prodejci drahých průmyslových povrchů své potenciální klienty. Je to všechno hloupost? Je jasné, že položení povrchu do výběhu není ani složité, ani těžké, ani záludné.
Dřevní štěpka
Na dřevní štěpku jako nášlapnou vrstvu panují rozdílné názory. Jejím záporem je ve skutečnosti poněkud náročnější čištění od koňského trusu, nutné doplňování (podle druhu dřeva každé dva až čtyři roky), protože se rozkládá, hrozí i riziko případného přimíchání kousků z jedovatého dřeva. Tomuto riziku se lze vyhnout, pokud budete používat pouze nezávadné dřevo a kupovat ho od výrobce, který garantuje nezávadnost svého produktu.
Její výhodou je to, že dřevní štěpka je pružná a přátelská ke kopytům koní nejen v mrazu, ale celoročně. Pokud se naveze v dostatečné vrstvě, která má být podle velikosti jednotlivých kousků asi 20 cm, je výjimečně pevná a pružná. Kromě toho je zvláště vhodná pro silně frekventovaná místa jako přeháněcí uličky, propusti nebo úzké průchody. Za tímto účelem se může navézt ve vrstvě vysoké 30–40 cm přímo na bláto a bude stabilní i při zátěži 20 koní procházejících tudy několikrát denně, protože tlak kopyta nepůsobí na zablácený povrch kolmo, ale rozloží se vodorovně po struktuře kousků dřeva. Malé a větší kousky dřeva se pak do sebe navzájem zaklíní a díky tomu vznikne stabilní a pružný povrch.
Dřevní štěpka ale může způsobit problémy u neokovaných koní, především u těch, kteří mají velmi citlivá chodidla, a hlavně tehdy, když tloušťka její vrstvy je pouze do 10 cm. Důvodem je to, že kousky zvláště tvrdého dřeva (především pokud jsou ještě čerstvé) se mohou postavit do nevhodné polohy, tlačit koně do chodidla a způsobit otlaky.
Písek
Písek je ideální nášlapná vrstva do výběhů, ale i přitom je možné udělat chyby. Nevhodné jsou například již dříve zmíněné ostré druhy křemičitého písku, protože způsobují silné opotřebování neokovaných kopyt. Stejně tak nepromyté, velmi jemné písky, protože se zde v období sucha tvoří prach a písek se rychle smyje z povrchu.
Promytý písek (například stavební) je výborný materiál pro výběhy koní. Je vhodný pro válení a běhání, ale koně na něm také rádi spí.
Pokud hodláme navézt vrstvu písku o tloušťce asi 15–20 cm, je třeba předtím odstranit staré vrstvy bláta (jsou-li ve výběhu) a utužit podloží pomocí vibrační desky, u velkých ploch vibračním válcem. Tyto stroje si lze snadno levně vypůjčit a úprava výběhu pak bude trvat pár hodin. Pokud však podloží nemá spád k sousedícím plochám, může při silném dešti po nějaké době dojít k jeho promíchání s pískem. V tom případě je třeba před navezením písku odpovídající úpravou půdy vytvořit umělý spád.
Tvorbě bláta lze také spolehlivě a poměrně levně zabránit pomocí geotextilie, vliesu nebo tenké vrstvy tartanu, které se položí mezi podloží a písek. Oba dva typy nášlapných ploch – dřevní štěpku a písek – lze snadno přemístit a rozdělit; na rozdíl od drahých průmyslových alternativ jsou cenově dostupné a při správném zabudování a dobré péči vydrží stejně dlouho.
(Ukázka z knihy Péče o koně, kterou vydalo Nakladatelství Brázda.)
