Ráj pro „divoké“ koně v Evropě
V západní části polderu Flevoland mezi městy Lelystad a Almere leží na 56 km2 rezervace Oostvaardersplassen. Plocha byla vysušena v roce 1968 a nachází se v průměrné nadmořské výšce minus čtyři metry. Původně se předpokládalo, že se získané území bude využívat jako zemědělská půda, mezitím se ale vytvořil velmi cenný mokřadní ekosystém. Nacházejí se zde velké populace různých druhů vodních ptáků, např. kolpík bílý, husa velká, kormorán velký, volavka bílá…
Bohužel velké množství rostoucích vrb postupně cenné území zarůstalo a stromy ohrožovaly habitat pro vodní ptactvo, z toho důvodu se začalo hledat dlouhodobé řešení tohoto problému. Vedení parku zvolilo řešení přírodní cestou a do parku se rozhodlo nasadit velké herbivory (býložravce), aby udržovali krajinu otevřenou a nedocházelo k zarůstání stromy. V roce 1984 bylo do rezervace vypuštěno první stádo 20 polských koniků (Equus ferus caballus) na 12 hektarů. Bylo to vůbec první použití koniků v rezervaci mimo Polsko.
Polský konik je menšího vzrůstu, obvykle kolem 130–140 cm. Má většinově šedou barvu srsti, ale objevují se i plavé či hnědé varianty zbarvení. Na hřbetě má konik úhoří pruh a občas se objeví i pruhování na nohou. Hodně se mluví o tom, že konik je přímým potomkem vyhynulého divokého evropského koně – tarpana. Poslední divoce žijící tarpan byl pravděpodobně zabit v roce 1879 (1905 v moskevské zoo). Probíhaly pokusy se zpětným křížením, podařilo se tak získat vzhledově velmi podobné zvíře. Nejznámější pokusy s polskými koniky prováděl Tadeusz Vetulani (od 1936) v oblasti Bilgoraje v Polsku. Vyšlechtit tarpana se pokusili také bratři Heckovi a v 50. letech Harry Hegardt. Moderní genetický výzkum ale ukázal, že tato problematika je mnohem složitější a existují plemena koní mnohem bližší divokému tarpanovi než polský konik. Například plemeno sorraia z Portugalska je tak blízké tarpanovi, že se spekuluje, jestli se náhodou nejedná o relikt. Dalším adeptem je třeba exmorský pony z Velké Británie, na kterém je prováděn intenzivní výzkum.
Přestože polský konik evidentně nemá kromě vzhledu s vyhynulým tarpanem moc společného, je to velmi krásné zvíře a výborně plní svou ekologickou roli v ekosystému. V dnešní době se na území rezervace Oostvaardersplassen nachází více než 1 200 koní. Jedná se o největší stádo volně žijících koniků na světě. Je opravdu dech beroucí vidět obrovská stáda, jak se volně pohybují krajinou. Hřebce, jak spolu bojují, hříbata, jak si hrají… Zvířata mají možnost se v rezervaci naprosto přirozeně rozmnožovat a chovat. Lidské zásahy do rezervace jsou velmi limitované, protože však v rezervaci chybějí přirození predátoři, je nutné občas provádět kontrolu populace odstřelem. Zvířata také nejsou vůbec uměle dokrmována lidmi (což je praxí v mnoha jiných projektech) a jedná se tak o velmi unikátní rezervaci v celé Evropě. Kromě koní se v rezervaci nacházejí i další velcí herbivoři – zejména jeleni a Heckův skot („pratur“, vypuštěn 1983). Do budoucna je v plánu spojit tuto rezervaci s dalšími rezervacemi v okolí a vytvořit pro zvířata možnost přirozených migrací. Již dnes je rezervace právem spojována s pojmem nová divočina – takhle někdy totiž vypadala Evropa v době, kdy se zde proháněla tisícihlavá stáda velkých savců. A chcete-li alespoň trochu nakouknout do minulosti, neměli byste si návštěvu této unikátní rezervace nechat ujít.
