Činčila malá
Původ
Králík s činčilovým zbarvením oficiálně vznikl ve Francii počátkem 20. století, nicméně králíci obdobného zbarvení jsou popisováni již dříve – v druhé polovině 19. století. Dle dostupných informací se takto barevní králíci chovali pouze v tehdejší Anglii. To byly však pouze omezené informace a tito králíci neměli na vzniku králíka činčily zásluhu. Za vyšlechtěním králíka činčily stojí francouzský chovatel M. Jean Dybowsky z města Nogand sur Marne. Tento chovatel mezi sebou křížil různé králíky, a to čistokrevná plemena (hovoří se o beverském králíkovi, tříslovém králíkovi či ruském králíkovi), ale i tamní divoce zbarvené králíky. První králíky činčily vystavil v roce 1913 a od té doby zaznamenalo nově se rodící plemeno vítězné tažení Evropou. Ukončilo je až o přibližně deset let později vyšlechtění kastorexe. Obrovský zájem byl u německých chovatelů králíků. Společně s rozšiřováním králíka činčily se šířila i odborná literatura o jeho chovu. V nově vzniklém Československu se hovoří o prvních „neoficiálních“ výskytech králíka činčily v roce 1922 či 1923 – dle tvrzení se mělo jednat o importy ze Saska do oblasti severních Čech u německých chovatelů. Jako první chovatel se uvádí pan J. Majer z Pardubic, a to v roce 1924, kdy jím byla na tamní výstavě předvedena samice s asi třítýdenními mláďaty. Jsou však neoficiální zmínky i o dřívějším chovu tohoto plemene v severních Čechách. Opravdový kus práce na plemeni provedli dva významní chovatelé a králíkářští funkcionáři – pánové Oldřich Bašta z Poděbrad a Stanislav Komzák z Pardubic. Jejich propagační činnost rezultovala v editaci několika knih a odborných článků v dobovém tisku s cílem rozšířit chov tohoto plemene u nás. A to se jim dařilo a patrně na tom stojí i hojné rozšíření plemene v celém 20. století. Také jejich zásluhou je králík činčila uveden ve všech našich vzornících (standardech) plemen králíků od roku 1927. V zahraničí se podařilo vyšlechtit i velkou formu činčily, pozdější činčilu gigantu (Čig), nyní činčilu velkou (Čv). Nicméně se zvětšujícím se tělesným rámcem (původní činčila měla jen okolo 3 kg, a touha vyšlechtit „větší a větší“ byla silná) poněkud utrpěla právě kvalita srsti. To se podařilo definitivně „doladit“ až v druhé polovině 20. století. Jisté že, že od roku 1941 máme dvě velikostně rozdílná plemena – činčilu velkou (Čv) a činčilu malou (Čm).
Popis plemene
Činčila malá (Čm) patří do skupiny malých plemen králíků. Hmotnost dospělých zvířat (tj. od šestého měsíce věku) se má pohybovat v rozmezí 2,50 až 3,25 kg. Nutno podotknout, že pokud králík v osmi měsících nemá ani těch minimálních 2,50 kg, bude mít zásadní problém a bude patrně tento nedostatek rozšiřovat v populaci plemene. Tvarové záležitosti jsou všeobecnou situací. Zahrnují správné utváření hřbetní linie, správné postavení hrudních a pánevních končetin, dokonalou polohu a postavení pírka (= ocasu králíka) a bezvadný vývin zevních pohlavních orgánů jedince. V rámci typičnosti má činčila malá zavalité, kompaktní válcovité tělo se silnými končetinami. Krk nemá být příliš zřetelný. Hlava je široká v celém profilu, především však v čele. Skráně jsou výrazné a robustní, především u samce. Typičnost králic je požadována spíše jemnější, nikoliv však úzká se špičatou hlavou. Uši jsou vzpřímené, lžičkovitě otevřené, se silnou strukturou. Délka uší se pohybuje mezi 9,0 až 10,5 cm. Nutno upozornit, že se občas vyskytne deformace u kořenů uší, přičemž takoví králíci by se měli z chovu eliminovat. Srst je normální, hustá, pružná a vyrovnaná, o přibližné délce 2,5 až 3 cm. Kvalita srsti patří k základním znakům tohoto plemene. Nicméně, právě barva srsti je typickým plemenným znakem. Vlastní barva krycího chlupu je popelavě světlešedá s namodralým nádechem. Na této barvě má krásně vynikat tzv. stínování (neboli housenkování; v angličtině ticking). Housenkování tvoří lehce přesahující temně černé konečky pesíků, které se místy kumulují. Jedná se především o záď králíka, nicméně pokud je i jinde na trupu, hodnotí se jako přednost. Housenkování nemá být tzv. slité a tvořit tak výrazný černý závoj na zvířeti. Vadou je však i méně výrazné housenkování, kdy má králík vlivem krátkých pesíků celkově stříbřitý dojem. To již není ani pěkné, ani žádoucí v rámci standardu. Barva podsady je tmavě modrá a zaujímá asi 2/3 délky chlupu při rozfouknutí. Zbylou 1/3 tvoří tzv. mezibarva. Tedy ideálně bílý (bílošedý) proužek, který je barevně ostře a rovně ohraničený vůči podsadě i tenkému černému proužku nad mezibarvou.
Rozšíření
Činčila malá patří mezi nejvíce rozšířená malá plemena. V popularitě ji mezi malými plemeny může trumfnout snad jen stříbřitý malý králík anebo tříslový králík. Lze se s ní potkat na téměř každé větší regionální výstavě, zejména na Moravě. Na celostátních výstavách bývá v současné době vystaveno od zhruba 30 do asi 70 kusů. Na letošní 44. celostátní výstavě mladých králíků (5.–6. 9., Litovel–Nasobůrky) bylo vystaveno asi 50 činčil malých. Na speciálních výstavách bývá toto číslo ještě o něco vyšší a blíží se až stovce kusů. Letos se speciální výstava činčil malých koná v jihomoravských Velkých Pavlovicích v sobotu 13. prosince.
Význam
Původní kožešnický význam plemene se spíše minul účinkem, jak ukázal průběh 20. století. S příchodem nových, větších plemen (např. francouzský stříbřitý, resp. velký světlý stříbřitý, kastorex a rexi obecně a další) byl kožešnický význam činčily malé spíše zatlačen do pozadí. V současné době se plemeno chová ze sportovních důvodů – pro výstavy s cílem maximálního zdokonalení. Kožešiny jsou menších rozměrů a navíc jsou zpeněženy stejně jako kožešiny obdobné velikosti, ale horší kvality. Proto se činčila malá stala sportovním plemenem, přičemž produkce kvalitního masa není zanedbatelná. Toho se dá využít i pro nečistokrevné křížení za účelem produkce králičího masa v drobnochovech. Vzhledem k menší velikosti je manipulace s králíky vhodnější než u středních plemen, což ocení asi hlavně ženy. Pro snadnější manipulaci a relativní nenáročnost je činčila malá vhodným plemenem také pro začátečníky. Králice mívá ve vrhu průměrně šest až sedm mláďat.
Kontaktní informace
V roce 1973 byl v Kroměříži v rámci struktury Českého svazu chovatelů ustaven speciální chovatelský klub – Klub chovatelů králíků činčil malých. Mezi velké ikony tohoto klubu a plemene vůbec patřili např. Ing. Antonín Sekanina z Telnice, Josef Švécar z Volar, Antonín Podrážka ze Šlapanic u Brna či Karel Hedbávný st. z Třebíče. Klub sdružuje v současnosti více než dvacítku chovatelů činčil malých. V roce 1992 se klub rozšířil i o chovatele příbuzného plemene dailenár (Dl). Kontaktní informace na členy klubu naleznete na pravidelně aktualizovaných internetových stránkách klubu – www.cincilamalaadailenar.webnode.cz.
