Stříbřitý malý králík

Jen málo malých plemen králíků má tak konstantně vysokou oblibu jako stříbřitý malý. Přes všechny obtíže, které v průběhu 20. století nastaly a odrazily se také v chovu králíků, stříbřitý malý procházel stoletím bez zřetelné újmy na oblibě mezi chovateli. I v současné sobě se jedná o patrně nejrozšířenější malé plemeno králíků, které má u nás svoji budoucnost.

 

 

 

 

Historie

Vznik malých stříbřitých králíků je kladen do Anglie, a sice to mělo být koncem 19. století. Na jejich vzniku se podíleli notoricky známí stříbřití králíci z Francie a dále místní krajová plemena. První standard vypracoval v osmdesátých letech 19. století známý funkcionář J. H. Roberts. Šlo o standard pro doposud jednu barvu – stříbřité v černém zbarvení (tradičně nazývaní Silver Grey), ale s třemi odstíny stříbřitosti. Další vyšlechtěnou barvou jsou stříbřití žlutí, kteří vznikli taktéž v Anglii, patrně za použití burgundských králíků. Na vzniku stříbřitých divoce zbarvených se podílel taktéž anglický chovatel George Johnson a stříbřité modré údajně vyšlechtil chovatel Entwisle a výrazně později prý zregeneroval Alan Riece. Na vzniku stříbřitých v havanovitém barevném rázu se s největší pravděpodobností podílelo plemeno havana. A stříbřití světlí jsou vlastně z genetického hlediska nejvíce prostříbření stříbřití černí.

V českých zemích Rakouska-Uherska byl největším propagátorem stříbřitých malých králíků nestor našeho organizovaného chovu králíků, Jan Václav Kálal z Bernartic u Tábora. Ten je choval již od roku 1892 a zřetelně se mu věnoval i po literární stránce. Chov stříbřitých malých králíků se u nás záhy rozšířil, zejména pro svou relativní nenáročnost a pěknou kožešinu. Stříbřitý malý významně zaplňoval výstavy. Tento trend přetrval až do dnešních dní s tím rozdílem, že kožešina už není majoritním produktem. Plemeno se chová v rámci hobby chovu na výstavy a vzhledem k menším tělesným rozměrům (ustájení, porážka, dobrá kvalita masa) je snad nejvíce rozšířeným malým plemenem králíků u nás. Jedná se o ideální plemeno pro začátečníky.

Popis

Stříbřitý malý králík (zkratka S) je typické malé plemeno králíka. Hmotnost dospělých zvířat má být mezi 2,50 až 3,25 kg. Z praxe chovu a výstav je lepší ideální hmotnost okolo 3 kg. Co do tvarových záležitostí je to podobné jako u všech plemen králíků. Především to má být správná hřbetní linie bez vystupujících hrbolů kostí, pevně upnutá kůže po těle, rovné hrudní a pánevní končetiny, přiměřeně dlouhé a dobře stavěné pírko (ocas králíka) a dále korektně vyvinuté zevní pohlavní orgány. Tvar většiny stříbřitých malých králíků nevykazuje nějaké zásadní nedostatky, občas se objevuje nežádoucí volnější kůže pod krkem u samců, což je potřeba selekčně zlepšit. V typičnosti se jedná o klasický zavalitý tělesný rámec se silnými končetinami. Krk je neznatelný. Hlava působí kulatějším dojmem, má širokou čelní i nosní partii a také výrazně vyvinuté skráně. Hlava samic má být celkově jemnější stavby. Uši jsou vzpřímené, pevné struktury, na koncích zaoblené, těsně vedle sebe postavené a mají mít délku 9 až 10 cm. V současné době je typ těla většiny stříbřitých malých králíků na velmi dobré úrovni. I formace hlavy se zlepšila, především u modrého a černého rázu. Velkým problémem jsou však často i zřetelně rozkleslé uši, především u stříbřitých žlutých. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce asi 2,5 cm. Právě srst se v poslední době u tohoto plemene velice zlepšila, především v ohledu pružnosti a délky. Stříbřitost je typickým znakem plemene. Tento fenomén vzniká tím, že konečky některých pesíků jsou stříbřitě bílé. Stříbřitost může mít více odstínů (intenzity) – od tmavé (převládá základová barva) přes střední až po světlou (převládají právě bílé konečky). Přestože je preferován nejlíbivější střední odstín, v chovu jsou potřeba všechny odstíny. Základním aspektem ale je, že stříbřitost musí být vyrovnaná po celém těle včetně hlavy, uší a zevní plochy končetin. Základová barva určuje barevný ráz. Známe stříbřité žluté (Sž), modré (Sm), černé (Sč), divoce zbarvené (Sdiv), havanovité (Shav) a světlé (Ssv). U posledně jmenovaného rázu převládá stříbřitost tak, že základová černá barva není vidět. Je to podobná situace jako u dalšího rozšířeného plemene, a sice středně velkého plemene velký světlý stříbřitý. Barva očí je poplatná barevnému rázu, drápy jsou tmavě rohovité barvy. Mezi přípustné vady náleží zejména neucelená stříbřitost (způsobená línáním anebo vrozeně), náběh na bílou skupinu (tj. sdružené celobílé chlupy o menším počtu), vločkovitá stříbřitost (specificky sdružené bílé konečky, nevyrovnaná stříbřitost), slabší stříbřitost (zejména na končetinách či uších), případně tmavší hlava (především u Ssv) a další. Nepřípustnou vadou je např. skupina bílých chlupů, chybějící stříbřitost, bílý dráp a další. Barva podsady je odvislá od základové barvy, nutností je, aby byla celistvá a sahala až ke kůži. Někdy se můžeme setkat s vadou – světlejší podsadou u kůže, kdy po rozfouknutí lze vidět světlý proužek těsně u kůže.

Rozšíření

Se stříbřitým malým králíkem se můžeme potkat na téměř každé výstavě, mnohdy i v hojnosti počtu zvířat či barev. Pravidelně se s ním setkáváme i na okresních či krajských výstavách, potažmo velmi oblíbený je na velkých nadregionálních akcích (Bohdalov, Přerov, Lysá nad Labem) a také na celostátních výstavách. Speciální výstava stříbřitých malých králíků se každoročně koná v Týništi nad Orlicí v podzimním termínu. Loni bylo vystaveno 536 králíků od 64 vystavovatelů. V současné době vysoce vynikají všechny rázy, ale největší pokrok asi udělali Sm a Sč, především v typičnosti, a dále Sž v kvalitě srsti. Velice oblíbený je stříbřitý malý králík také v zahraničí, především v Rakousku a Německu, tam na velkých výstavách bývají vystaveny stovky a stovky těchto králíků. Ještě více jich bývá na evropských výstavách. Na minulé evropské výstavě v německém Lipsku (2012) jich bylo celkem vystaveno neuvěřitelných …xxx….! Uvidíme, zda na tuto parádní dráhu plemeno naváže i letos na evropské výstavě ve francouzských Métách.

Kontaktní informace

V roce 1947 se sešlo několik tehdejších nadšenců pro stříbřité malé králíky v Besedním domě v Brně a v dnešním pojetí vlastně založili speciální chovatelský klub. Ještě tentýž rok na podzim se v Brně-Řečkovicích konala speciální ukázková expozice se 120 stříbřitými malými králíky. První speciální výstava proběhla v roce 1948. Klub funguje doposud a vede si velmi aktivně, což se odráží v exteriéru plemene jako celku v České republice. Klub chovatelů králíků stříbřitých malých nedávno renovoval svoje webové stránky a pěkné nové stránky jsou na adrese http://www.stribritymaly.webgarden.cz/. Právě tam mohou zájemci najít veškeré potřebné informace, především kontakty na chovatele podle jednotlivých barevných rázů. Členové Českého svazu chovatelů se mohou v rámci nadstavby stát i členy tohoto chovatelského klubu, přihláška je volně ke stažení.