Anglický strakáč
Historie
Historie anglického strakáče je velmi dlouhá a bohatá. Přívlastek „anglický“ je skutečně namístě. Plemeno v Anglii jak vznikalo, tak bylo prošlechtěno na současný trend exteriéru, zejména kresby. Z původních neušlechtilých strakatých králíků postupně vznikalo přikřížením jiných plemen vysoce sofistikované nové plemeno králíka. První písemná zmínka pochází z roku 1816 – tehdy byli popisováni předchůdci současně chápaného anglického strakáče. Byli to králíci s pouze náznaky kresby, zejména na hlavě. Zájem anglických šlechtitelů a jejich touha po dokonalosti však dokázala toto plemeno zformovat během relativně krátké doby. Již od druhé poloviny 19. století se dá hovořit o kresbě, kterou známe nyní. Speciální chovatelský klub pro anglické strakáče vznikl v Anglii již v roce 1890 (není bez zajímavosti, že funguje dosud!) a o dva roky později byl publikován jeho první standard. V roce 1899 se plemeno dovezlo do tehdejšího Německa a odtud to byl už jen krok do českých zemí. Považuji za důležité podotknout asi nejpodstatnější věc, která se týká tohoto plemene. A sice že plemeno jako takové mělo zcela zásadní význam při vytváření dalších, nových plemen králíků. Těžko bychom hledali nějaké současné plemeno králíka, na jehož vzniku by se alespoň minimálně nepodílel právě anglický strakáč.
Popis
Anglický strakáč (zkratka AS) je malé plemeno s normální srstí. Hmotnost dospělých zvířat se má pohybovat mezi 2,50 až 3,25 kg. Nutno podotknout, že co do hmotnosti poněkud jiný trend nacházíme na kontinentu a poněkud jiný trend v původní Anglii (tam jsou angličtí strakáči poněkud menšího tělesného rámce). Tvarové náležitosti plemene se shodují se všeobecnými požadavky u drtivé většiny plemen králíků. Především se jedná o správný průběh hřbetní linie se zaoblenou zádí, rovné postavení končetin, přiléhavou kůži po celém těle, správně utvářené a postavené pírko (= ocas králíka) a bezvadné vyvinutí zevních pohlavních orgánů. Mezi časté přípustné vady tvaru u anglického strakáče řadíme aktuálně především volnější kůži na prsou či pod krkem – zejména u králic se to může často formovat až ve znatelný lalůček. Také u některých typických samců se můžeme občas setkat s exteriérově nežádoucí volnější kůží pod krkem. Ostatní tvarové znaky bývají naopak velmi dobře vyvinuté a kvalitní. Co se týče typičnosti, anglický strakáč vykazuje přirozeně poněkud jemnější tendenci (oproti třeba stříbřitému malému nebo činčile malé). Nicméně to nesmí jít do extrému. Tělo je mírně protažené, se silnými končetinami. Králík by měl na stole při posuzování zaujmout polovysoký postoj. Hlava je výrazná, široká v čelní i nosní partii, s výraznějšími skráněmi. U samic je přirozeně jemnějších tvarů, avšak nesmí být vysloveně dlouhá, úzká a špičatá. Uši jsou vzpřímené, dobře osrstěné, pevné struktury, těsně u sebe postavené a mají mít délku 9,5–10,5 cm. Mezi frekventované současné vady na typičnosti se řadí především tenčí uši (současně někdy i delší), které takového králíka už příliš nezkrášlují. To je problém u nás i v přilehlém zahraničí. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná a přibližně 2,5 cm dlouhá. V ohledu kvality srsti patří angličtí strakáči dlouhodobě k ideálu; významně se to dá ale ovlivnit i správnou výživou. Kresba je typickým znakem plemene. Jedná se o podtyp anglické strakatosti. Kresba anglického strakáče se skládá z kresby hlavy a kresby těla. Kresba hlavy zahrnuje tzv. motýlek na nosní a ústní krajině, pravidelné oční kroužky, pod nimi vždy na každé straně po jedné skráňové skvrně, a pigmentované uši s rovným ohraničením kresby u kořene. Kresba těla zahrnuje úhoře (asi 1,5 cm široký, pravidelný pruh táhnoucí se od týlu až po kořen pírka, resp. dál pokračující na povrch pírka), řetězovou kresbu (minimálně dvouřadý řetěz malých hráškovitých skvrnek začínající v zátylku a pokračující šikmo dolů a dozadu k bokům; skvrny se nemají tzv. slévat ve větší obrazce) a boční kresbu (několik poněkud výraznějších skvrn na bocích, resp. stehnech). Řetěz skvrnek nemá být přerušený. Řetězová a boční kresba na sebe přímo navazují. Mezi časté exteriérové nedostatky v kresbě patří nečistá kresba hlavy (= nadbytečné malé skvrnky), nepravidelný úhoř nebo mírně slitá řetězová kresba. Tzv. loketní skvrny svým způsobem náleží k tomuto typu kresby – mají je v podstatně téměř všichni příslušníci plemene. Barva kresby odpovídá barevnému rázu. V České republice máme nyní uznán černý (ASč), modrý (ASm), havanovitý (AShav), černožlutý (ASčž), madagaskarový (ASmad) a nově i želvovinový (ASželv) barevný ráz. Barva kresby má být vždy výrazná a nemá být promíšena nežádoucími bílými chlupy.
Rozšíření
Anglický strakáč se vždy řadil mezi méně chovaná plemena. Snad jedinou výjimkou byl začátek 20. století, kdy se k nám dostal a byl velmi populární. S vyšlechtěním mnoha dalších plemen však zájem o toto starodávné plemeno poněkud opadl. V nedávné minulosti a současnosti se chovu anglického strakáče u nás věnuje pouze hrstka příznivců. To ale nic nemění na tom, že byly a jsou u nás i velmi kvalitní chovy. Na přelomu tisíciletí byly u nás uznány na toto šlechtitelsky náročné plemeno plemenné, a dokonce i kmenové chovy, konkrétně u chovatele Jiřího Jahody z Brna. Nejvíce se chovají angličtí strakáči černí a modří, méně madagaskaroví a černožlutí. Želvovinový ráz byl uznán jako nejmladší, především díky šlechtitelské práci chovatelky Miluše Bendové z Prahy. V procesu novošlechtění jsou u nás angličtí strakáči žlutí. Již dříve se u nás objevili také angličtí strakáči divoce zbarvení.
S plemenem jako takovým se můžeme setkat spíše na větších oblastních výstavách. Na výstavách menšího formátu jsou k vidění sporadicky, což souvisí s konkrétní geografií. Na celostátních výstavách bývá v současné době vystaveno okolo patnácti až dvaceti kusů. S největším počtem se můžeme setkat na každoroční speciální výstavě, kterou pořádá Klub chovatelů králíků anglických strakáčů. Poměrně oblíbení jsou angličtí strakáči v Německu i Rakousku. Na Slovensku se s nimi pravidelně setkáváme, ale ve větším počtu spíše jen na celostátních či speciálních výstavách. Pro ilustraci – na celoněmecké spolkové výstavě v německém Kasselu v prosinci 2015 bylo vystaveno více než 200 anglických strakáčů ve čtyřech barvách – černé, modré, madagaskarové a černožluté.
Kontaktní informace
Chovatelé anglických strakáčů – členové Českého svazu chovatelů mají možnost stát se zároveň i členy speciálního chovatelského klubu. Klub chovatelů králíků anglických strakáčů byl založen v roce 1960 v Pardubicích. První klubová výstava se konala o dva roky později v Brně. Klub, resp. plemeno anglický strakáč má menší, ale věrnou skupinu příznivců. Podle informací z klubového webu www.chovateleas.webnode.cz má klub 15 členů. Novým zájemcům o členství poskytnou více informací členové klubu či výbor klubu.
