Okrasné ptactvo
Kříženec zvonohlíka alario s kanárem. Ačkoliv u nás se chovají kříženci opravdu ojediněle, není vůbec vyloučeno, že se budoucí posuzovatel na některé výstavě s kříženci setká. Kde však má získávat zkušenosti? I proto jsem se rozhodl uveřejňovat některé své fotografie s komentářem. Byly získány při výjimečné příležitosti světového šampionátu v Olomouci, což bylo v letošním roce již 31 let.
Papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus) je známým chovancem s velice dlouhou tradicí chovu v klecích a voliérách mnoha chovatelů. Za tu dobu, co jej chováme, vytvořil ohromnou řadu mutací a ještě víc jejich vzájemných barevných kombinací.
V poslední době nenacházím na moderovaném fóru ifauny mnoho zajímavých témat. Občas se však přece jen vyskytne vlákno, které dle mého názoru zaslouží rozsáhlejší zastavení v podobě článku. Tento článek a případné další budou mít pak ve svém podtitulku výše zvolené – ožehavá témata.
Korely obývají celou Austrálii s výjimkou vlhkých pobřežních oblastí. Dávají přednost životu v otevřené a přehledné krajině a rády se zdržují v blízkosti vodních toků, přednost dávají oblastem, kde se pěstuje obilí a kde mají vždy bohatě prostřeno. Základ jejich potravy ale tvoří travní semena, semena plevelů a ovoce. Žijí zpravidla v párech, nejčastěji ale v malých hejnech. Každodenní aktivitu vykonává celé hejno společně. Když se někteří ptáci rozlétnou pryč, aby se třeba napili, ostatní je okamžitě následují. Výjimkou je rozmnožování a odchov mláďat, na kterém se podílejí oba rodiče.
Při pomýšlení na sepsání tohoto článku jsem si vzpomněl na situaci, kdy jsem byl jako hodně malý klouček kupovat svůj první pár korel. Když jsme dojeli pro korely, chovatel měl vedle nich umístěnou klec, kterou obýval přírodně zbarvený pár těchto malých a nádherně zbarvených agapornisů, což mě nejspíše poznamenalo do dalších let. I když jsem měl obrovskou radost z nabytí nového páru korel, které byly nádherné, nemohl jsem od „fišeráčků“ odtrhnout oči a říkal jsem si, že jednou je beztak chovat budu. Po nějakém čase, kdy jsem „skenoval“ agapornise škraboškové a fischeri po zverimexech, experimentoval s akvaristikou a jinými zvířaty, jsem se přece jenom k chovu agapornisů dostal.
V poslední době se mezi chovateli začínají objevovat zástupci poměrně velké rodiny krkavcovitých. Asi se nestanou běžnými chovanci jako například papoušci či drobní zrnožraví exoti, ale rozhodně si své zastánce získají. Kromě našich druhů – sojek, strak, krkavců a havranů – se v chovech objevují i cizokrajné druhy. Ty mají nespornou výhodu pro své chovatele v podobě nepotřeby jejich evidování na příslušném úřadě, jak je vyžadováno u druhů z naší přírody. Pro tento článek jsem vybral tři zástupce uvedené skupiny tvořící, dalo by se říci, pomyslné bedny vítězů.
Pěnice slavíková je jedním z pěti druhů pěnic, které u nás běžně hnízdí. Je tak nenápadně zbarvená, že určit ji zrakem, ať již v přírodě nebo na fotografii, je pěkně zapeklité. Ornitologové se mi jistojistě budou posmívat. Co je na tom tak těžkého? Lžou si sami sobě. V přírodě v podstatě vidíte vždy jen černobílou siluetu ptáka, tím je samozřejmě jeho určení mnohem těžší. Tady záleží i na prostředí, kde ptáka pozorujete, proto se jeho určení zase někdy poněkud zjednodušuje. A samozřejmě jsou okolnosti, které pak takového ptáka dokonce téměř jednoznačně určují. To je především jeho hlas, hlavně zpěv, anebo tvar hnízda.
Kříženec zvonohlíka s postavovým kanárem fife–fancy. Pták na snímku na křížence opravdu nevypadá. Kdybych jej neodchoval já sám, asi bych jej na cizím snímku za křížence nepovažoval. Pták byl odchován s jasným úmyslem, totiž pomocí takového křížení zmenšit postavu u kanárů fife–fancy, jak si ji představoval standard. Povedlo se? Nepovedlo.
O aloe vera a jeho příznivých účincích jsem chovatelskou veřejnost informoval v předešlých dvou příspěvcích. Jsem překvapený velkým zájmem o vyzkoušení zejména Aloe Berry Nectaru ve výživě našich opeřených kamarádů. Ovšem největší radost mám z velmi dobrých ohlasů, které potvrzují moje vlastní zkušenosti. Dochází k citelnému zlepšení i takových stavů, které už řada chovatelů považovala za neřešitelné. Proto si dovoluji uveřejnit konkrétní zkušenosti několika chovatelů.
Ještě relativně v nedávné době, když vám někdo řekl, že má doma amazoňana, nemuseli jste se dále vyptávat jakého, protože téměř s jistotou to byl amazoňan modročelý. Teprve snad někdy od sedmdesátých let to pak byli i kubánští. Všichni další již byli považováni za vzácné. Nebo snad lépe řečeno nebyli tak běžní. Existuje však ještě jedna možnost, proč byl modročelý považován za nejběžnějšího, totiž že mohl být často zaměňován za jiný druh. Nikdo si s tím hlavu příliš nelámal. Může tedy být amazoňan modročelý zaměněn za jiný druh?
