Odchov sýkor azurových (Parus cyanus)

O těchto krásných sýkorách není zmínka v žádné naší odborné literatuře ani časopisech. Jejich domovem je severovýchodní Asie (Rusko). Jsou delší a větší než sýkory modřinky, mají podobnou kresbu, ale základní zbarvení je bílé (nikoliv žluté jako u modřinek), na zádech šedě-modré. Více ukáží snímky v následujícím článku.

Nákup čtyř ptáků

Začátkem února roku 2004 jsem zakoupil z dovozu 4 kusy těchto krásných sýkor. U dovozce v této době byly krmeny slunečnicí a zelenou míchanicí Witte Molen. Doma v kleci byly pouze několik dní. Využil jsem toho, že venku došlo k náhlému oteplení a sýkorky vpustil do venkovní voliéry 4,5×1×1,8 m (výška), kde nepřetržitě žijí už jeden a půl roku. Na boční stěny jsem zavěsil dvě budky z březových dutin. Nebyly příliš využívané, ale občas v nich některá sýkora nocovala. Byly velice čilé a ani na jaře se jejich chování nezměnilo – žádný náznak toku ani vzájemná agresivita. Krmení v zimě nebylo až tak náročné. Ptačí zob, mák, semenec, černá i žíhaná slunečnice, jádra vlašských ořechů, různé suché míchanice: Witte Molen zelená, žlutá, CÉ–DÉ Univerzál, Orlux s hmyzem. Při teplotách nad nulou 16–20 kusů moučných červů nebo stříhaných zophobasů, na jaře pavouky (sekáč domácí). Mravenčí kukly lučních mravenců, smýkaný hmyz, kousek jablka. V březnu r. 2004 jsem k nim přidal pár hýlů dlouhoocasých, kteří si na novou voliéru rychle zvykli a 2× úspěšně zahnízdili. Na podzim jsem hýly přemístil do vedlejší velké voliéry, takže sýkory přezimovaly samy. Malé stromky jsem zde zasypával sněhem, takže po zamrznutí misek s vodou měly v dopoledních hodinách k „pití“ alespoň sníh.

Voliéra a chov

Voliéra má z venkovní strany dvojité pletivo, přesto se během druhé zimy podařilo kočce jednu sýkorku natolik vyplašit, že si poranila křídlo. Dostala se z toho, ale křídlo zůstalo trochu svěšené, azurka létala, ale již nebyla tak hbitá, jako ostatní tři. Přišlo jaro 2005. V březnu jsem k březovým dutinám přidal budku z prken s vletovým otvorem průměrem 3,2 mm. V dubnu jsem dostal nápad a zhotovil atypickou budku. Je z prken, ležatá s vnitřními rozměry: délka 20,5 cm, šířka 12 cm a výška 15 cm s odklápěcí stříškou. Vletový otvor jsem vyřízl čtvercový v pravém rohu budky a nastavil ho ještě dutou větví z dubu s vnitřním nepravidelným otvorem kolem 45 mm a délce 15 cm. (viz foto) Zavěsil jsem ji také na boční stěně ve výšce asi 170 cm (což bylo téměř pod stropem voliéry). Celá voliéra je pokryta průhlednými plastovými vlnovkami, a proto v místě, kde ptáci začínají hnízdit provádím ještě zastínění shora borovými větvemi. Ještě na začátku května 2005 jsem neznal pohlaví azurek. Ve zbarvení ani chování do této doby nebyly rozdíly. Teprve 14. 5. začaly dvě navštěvovat budku a to ležatou s vletovým otvorem z duté větve. 15. 5. už byla z části vystlaná mechem. Nyní jsem si teprve všiml, že jeden z ptáků navštěvujících budku má už výraznější kresbu a sněhobílou hlavu – sameček. Druhý pták s méně výraznou kresbou a „špinavější“ bílou je samička. Další azurka dle mého odhadu je také samička. Čtvrtou, s handicapem křídla, začal pár pronásledovat a klovat do zad. Musel jsem ji odchytit. Měla také výraznější kresbu na zádech a bílou hlavu, takže jsem ji odhadl na samečka. Ve voliéře zůstal pár sýkor azurových, samec hýla dlouhoocasého a samička azurka navíc, kterou pouze občas mírně proháněly. 18. a 19. 5. jsem doplňoval stavební materiál: mech, nastříhaný rozpletený sisál, kokosové vlákno a tmavé psí chlupy. Samec i samička tento materiál nosili do budky. Ta byla důkladně vystlaná a uprostřed se objevil důlek pro snůšku. Sépiovou kost mají celoročně upevněnou na překližce, na zemi mladé skořápky a písek s mletými lasturami a anýzem – nabízí jej dovozce krmiva. Voliéra je vybavena borovými větvemi, malými borovičkami, pámelníkem a březovými větvemi. Při vzrušení vytvářejí sýkory na hlavě z peří jakousi chocholku a ozývají se podobně jako sýkory koňadry – obě pohlaví. Pár se nyní dělil i o červa. Samec byl k samici pozorný a krmil ji. 23. 5. se objevilo první vajíčko – bílé s rezavými tečkami. Po snůšce šestého vajíčka část vajec „zastlaly“. Po pročtení literatury o našich evropských sýkorách jsem věděl, že to dělají i koňadry. Je to jen přechodné opatření. 30. 5. už bylo v budce 8 vajec odkrytých a srovnaných v důlku. Samička nasedla. Snesla ještě další dvě vejce. Takže celkem 10. Ještě nyní nosila chlupy a chmýří a vylepšovala výstelku hnízda. Samec se sezení nezúčastnil, ale samičku občas krmil. Asi 10. 6. jsem při kontrole zjistil 5 oplozených vajec. 12. 6. odpoledne se už vylíhla 2 mláďata. (viz foto) 13. 6. třetí a 14. 6. čtvrté mládě. Zbylá vejce zůstala v budce s mláďaty. Na kontrolu budky nebyly sýkory citlivé. 21. 6. jsem fotografoval podruhé. Potom 26. 6. Trus z budky rodiče vynášeli. 24. 6. už měla mláďata krátké ocásky a opeřovala. Venkovní teplota byla nyní vysoká a dvě opeřené azurky se přestěhovaly z důlku do rohu budky. 28. 6. už byly zcela opeřené. 3. 7. ve stáří 20–21 dní asi v 10.00 hod. dopoledne všechny opustily budku. Nyní jsem je kroužkoval. Zvolil jsem kroužky s vnitřním průměrem 3 mm. Nožky zesílily a kroužky stáhnout nejdou.

Něco o krmení

Po vylíhnutí až do vylétnutí mláďat jsem krmil 6× denně. Kromě ptačího zobu, máku, celé a mleté slunečnice, celého i mletého semence, vlašských ořechů, měly azurky k dispozici suché míchanice: CÉ–DÉ univerzál, ORLUX s hmyzem nebraly, žlutou Witte Molen. Zkoušel jsem rozmražené muší larvy (Pinkis), ale nebyl o ně zájem. V prvních dnech po vylíhnutí krmili rodiče drobnějším hmyzem a to moučnými červy do 1 cm, nelétavými octomilkami, kuklami lučních mravenců (dobře braly i tzv. mateční – velké kukly těchto mravenců), smýkaným hmyzem. O suché míchanice nyní nebyl zájem. Při deštivém počasí jsem smýkaný hmyz nahrazoval octomilkami, pavouky sekáče domácího (lze je sbírat v různých nebytových prostorách – chodbách apod.). Postupně jsem častěji smýkal – počasí bylo pěkné. Sýkory vybíraly přednostně zelené housenky a větší žluté pavouky, které „rozsekaly“ na menší kousky. Později už o octomilky neměly zájem a konzumovaly i větší moučné červy. V prvních třech dnech po vylíhnutí krmila mladé pouze samička. Samec jí hmyz předával před budkou nebo ve vletovém otvoru. Potom už krmili oba. Po doplnění hmyzu i v intervalech do jedné minuty. Mláďata žadonící o potravu nebylo moc v okolí slyšet. Asi dva dny před vylétnutím byl už samec rozrušený, do budky nelétal a hmyz opět předával samici, která tak zrychlila intervaly krmení. Po chvíli azurky dokonce odpočívaly a nemohu říci, že by krmily 500 až 1000× denně, jak uvádějí některé prameny u různých sýkor v přírodě. Lichá samička byla ve voliéře trpěna, ale krmení mláďat se nezúčastnila.
Fotografování mláďat bylo možné i z blízka, ale všechna najednou pouze v přenosce – jsou velice čilá a hned po vylétnutí dobře létají. Rozdíly ve velikosti ani zbarvení nejsou. Doba sezení na vejcích 13–14 dnů. Literatura uvádí, že budku opouštějí sýkory úhelníček, babka, modřinka, koňadra v různém stáří, a to od 16 do 22 dnů.

Rozdíly ve zbarvení rodičů a mláďat

Ani rozdíly ve zbarvení rodičů a mláďat azurek nebyly výrazné. Vylétlá mláďata mají ještě bílé papily. Odchov jsem si chtěl alespoň trošku usnadnit použitím automatiky na živé krmení, ale ptáci (sýkory) nebyli na tuto „bednu“ zvyklí a krmení z ní nebrali. V době, kdy byla mláďata týden venku z budky, jsem musel do nemocnice. Nejmladší syn však situaci zvládnul. Nyní jsou mláďata tři týdny po vylétnutí a jsou soběstačná. Při jejich kroužkování se přiblížili rodiče a vibrováním křídly, křikem a syčením na mně zkoušeli tzv. zastrašovací manévry podobně, jak to umí sýkořice.

Doufám, že jsem dostatečně popsal tento odchov, kterého si dost cením. Při troše štěstí i my chovatelé v České republice jsme schopni různé sýkory odchovávat.