Hýl sibiřský Uragus sibiricus (Pallas, 1773)
Zařazení a výskyt
Hýl sibiřský patří do skupiny hýlů rodu Carpodacus. Je to skupina hýlů žijících ponejvíce na Sibiři, v Tibetu, Koreji, Mongolsku a severní části Číny. Rozeznáváme u něj čtyři subspecie: Uragus sibiricus ussuriensis, U. s. sanguinolentus, U. s. lepidus a U. s. henrici.
Pohlavní rozlišení
Samečci jsou světle červení, na hlavě a týlu mají stříbrný přeliv, křídla jsou bělavá, ocasní pera tmavá, krajní pera bílá. Samičky jsou světle šedé, některé mají slabší světle červenou barvu. Mláďata jsou po vylétnutí z hnízda barevně podobná samičkám, nikdy však nemají světle červený nádech. Při prvním přepeření nastává barevné rozlišení mladých samečků od samiček.
Životní prostředí
Skupina hýlů sibiřských žije v křovinatých porostech na okraji lesů v blízkosti říček a potoků. Hnízdí v hustém křoví, kde si samička staví hnízdo, které je dost hluboké, spředené z větviček a různých travin a většinou vystlané mechem. Snůška je 3–5 světle modrých vajíček. Krmení v hnízdě obstarává samička, po vylétnutí z hnízda sameček spolupracuje na dokrmování.
Krmení
Hýly sibiřské krmím speciálním krmivem pro hýly, které je u nás dostupné, jedná se o zahraniční provenienci u nás prodávaných krmiv. Krmivo hlavně musí obsahovat perilu a rozličná travní semena, včetně semen, která jsou běžná pro krmení kanárů. Velmi důležité je krmení ovocem a salát, zejména při krmení mladých. Jelikož jsou to ptáčci, kteří mají červený faktor opeření, nesmíme při jejich přepeřování zapomínat na podávání červeného barviva. Toto bývá někdy kamenem úrazu, mladí totiž musí být navyknuti na příjem barviva, samičky většinou nekrmí vaječnou míchanicí nebo velmi omezeně. Pro zdárné odchování hýlů je velmi důležité krmení živočišnou potravou, používám potemníky moučné, které míchám do vaječného krmiva. Ptáky odchovávám ve společné zahradní voliéře, kde jsou odchováváni i jiní drobní pěvci.
Chovatelské prostředí
Prostředí pro odchov hýlů sibiřských ve společných voliérách musí být dostatečně velké, dostatečně osázené jak jehličnany, tak keři listnáčů. Jednotlivé samičky si pro hnízdo volí většinou takové prostředí, ve kterém byly odchovány. Mám samičky, které své hnízdo umístily do košíku pro kanáry a zde odchovaly své mladé. Má první samička odchovala své mladé v túji, kde si postavila sama bez podkladu hnízdo, které bylo asi 50 cm od hnízdící samičky našeho hýla, obě zdárně odchovaly mladé. Porost byl hodně hustý, takže na sebe neviděly. Ve voliéře ještě hnízdili stehlíci majoři, čížci lesní, sameček a několik samiček kanárů glosterů. Všechno osazenstvo zdárně odchovávalo mladé. Kanáři tam byli proto, aby naučili ostatní, divoké ptáky přijímat hlavně vaječnou míchanici a rovněž moučné červy.
Jedna velmi důležitá informace: hýlů sibiřských nesmíte nikdy do voliéry dávat více než jeden pár ani nesmí být ve vedlejší voliéře. Samci jsou v době toku velmi bojovní a přicházejí i přes pletivo ke krvavým poškozením. V jedné voliéře se jedná o zabití slabšího soka. K ostatní ptákům jsou většinou méně agresivní, nesmí však navštěvovat jejich teritorium, na které jsou hýlové velmi ostražití, dovedou se poprat i s daleko větším hýlem obecným nebo jiným chovancem voliéry, stehlíky majory nevyjímaje.
Zajímavý tok jednoho páru
Loňského roku přišel za mnou kolega kanárkář na návštěvu, zasedli jsme na lavici, která je v zahradě asi dva metry od voliér. Při naší konverzaci jsem zaslechl nějaké cvrlikání a syčení, nejprve jsem však tomu nevěnoval pozornost. Jelikož to pokračovalo a já jsem nevěděl, o co se jedná, domníval jsem se, že je to nějaká pěnice v porostu vedle voliér, kde se někdy vyskytují. Voliéra byla zarostlá bezem černým, jednou tújí a kolem kanářích hnízd jsem měl ještě pár borových větví. Po nějaké době se syčení opakovalo, jakmile jsem vstal a šel se podívat, o jaký hluk se jedná, vše přestalo. Po chvíli mě kamarád upozornil na samečka hýla sibiřského, který seděl v houští a vesele se natřásal podobně jako páv. Měl spuštěná křídla, kterými potřásal, a spolu s tím stavěl ocasní pera směrem ke hřbetu a podobně jako páv je roztahoval do vějíře. Samičku jsme neviděli, byla ukryta asi 50 cm od samečka, v porostu bezu, kde stavěla hnízdo v budce pro kanáry. Páření jsme neviděli, sameček při jakémkoliv našem pohybu přestal s tímto tanečkem a pokračoval, až když nastal klid. Nikdy potom jsem neviděl podobné počínání samečka hýla. Páření hýlů sibiřských probíhá většinou ve večerních hodinách nebo brzy ráno, ale bez těchto popsaných tanečků. Tato skutečnost se odehrávala koncem května za slunečného počasí v odpoledních hodinách. Voliéra je situována na zahradě u zdi, částečně stíněna stromem švestky a zčásti ořechem. Spolunájemníky jsou párek stehlíků majorů, čížci lesní a trio kanárů červených. Jelikož je voliéra prostorná (2×4×2 m) a dostatečně osázená, nedocházelo k žádným mimořádným šarvátkám. Páry zdárně odchovávaly.
Zkušenosti
Moje první zkušenosti s hýly sibiřskými začaly v roce 1978, kdy jsem dostal od profesora Simonova z Taškentu v Olomouci na výstavě několik párů hýlů šedavých, křivčích a rovněž hýly sibiřské. Jednalo se o ptáky ve velmi špatném zdravotním stavu. Jen pro zajímavost, ptáci cestovali vlakem z Ruska šest dní v přeplněných transportkách a měli minimum krmení a napájení, došlo tak k mnoha úhynům. Ptáci po odvezení domů dostávali veškerou mou péči, přesto jsem měl úhyny. V roce 1979 jsem neodchoval ani hýly křivčí, ani hýly sibiřské, pouze hýly šedavé.
V roce 1980 byl v Olomouci světový šampionát, kterého jsem se zúčastnil s kanáry. Ředitel výstavy pan Hanel mi doporučil, abych hýly šedavé nevystavoval, aby pan profesor Simonov neměl konkurenci, že mu dají za kolekci hýlů čestnou cenu, kterou také dostal. Po ukončení výstavy jsem svým autem odvážel posuzovatele z Francie na letiště v Brně. Do Brna jsme přijeli trochu dříve, tak mě požádali, jestli se mohou podívat na mé chovatelské zařízení. Při prohlídce kamarádi zjistili, že vlastním skupinu zmiňovaných hýlů, a já jsem musel odolávat nabídce, kterou jsem od nich obdržel. Nabídli mi vítěznou kolekci kanárů feo za hýly křivčí a hýly sibiřské, tak jsem neodolal. Kanáři feo byli v té době novinkou na světovém šampionátu. Zůstali mi jen hýlové šedaví.
Další hýly sibiřské jsem si pořídil až v roce 2002 z burzy ve Straubingu v Německu. Rok neměli zájem o zahnízdění, až potom se dostavil dílčí úspěch, nejprve nechávali uhynout mláďata a bez úspěchu znovu nasedali. Další rok nasedli a vychovali dvě mláďata a tak to pokračovalo až do roku 2012, kdy jsem odchoval tři mladé. Mláďata byla okroužkována klubovými kroužky K–1.
V roce 2012 jsem se spolu s kolegy zúčastnil v Linci v Rakousku výstavy, kde můj hýl sibiřský vyhrál pohár za druhé místo od ministryně životního prostředí. Vítězný hýl horský byl od domácího vystavovatele, třetí skončila křivka himálajská, ve třídě bylo vystavováno 42 ptáků.
Ve dnech 23. 1. 2013 až 27. 1. 2013 jsem vystavoval na 61. šampionátu C.O.M. v belgickém Hasseltu dva hýly sibiřské; v samostatné skupině hýlů sibiřských v konkurenci 8 kusů dosáhli 89,87 bodu. Na šampionátu bylo vystavováno 23 543 ptáků z 21 států Evropy. Dle uvedených údajů je zřejmé, že hýl sibiřský není v evropských zemích běžně chovaným ptákem.
Ornitolog Renzo Esuperanzi z Itálie uvádí v knize I Fringillidi (1996) odchování Kříženců s křivkou a stehlíkem. Barevné mutace nejsou známy.
