Ptákem roku 2014 jsou čápi Čáp bílý i černý
O vyhlašování
Ono takové vyhlašování, připomínání, zadávání nějakého úkolu skutečně funguje, o čemž jsem se sám na vlastní oči přesvědčil. Předloni jsem třeba potkal až tamhle u Rakovníka matku a jejího synka, jak vášnivě nahrávají na mobil hlasy strnadů, k čemuž vyzval předloňský pták roku. Přitom tam přijeli autem až z Mělníka. Víc oči více vidí, lze tedy získat mnoho nedocenitelných údajů. O to pak jde především. Stále toho totiž nevíme o našich ptácích tolik, abychom byli dostatečně chápaví, proč třeba někteří kvapem mizí, zatímco jiní docela slušně prosperují. Máme tolik všelijakých předsudků, často mylných, proto se naše ochranářské snahy míjejí účinkem více než často. Nejspíše to není případ čápů, protože oba druhy prosperují docela slušně. Téměř po celé Evropě, jen s malou výjimkou, jsou stavy čápů bílých na vzestupu. U čápa černého lze tvrdit totéž. Nakonec jisté srovnání je v současnosti namístě. Čáp bílý byl již jednou ptákem roku vyhlášen a stalo se tak právě před dvaceti lety. Za takovou dobu můžete zapomenout v podstatě všechno, ať již vaše nabyté zkušenosti byly jakékoli. Proto si nejprve připomeneme o čápech to základní.
Systematika
Čápy řadíme do řádu Ciconiformes – brodiví a dále do podřádu Ciconiae. U podřádu české pojmenování uvedeno není. Dále do čeledi Ciconiidae – čápovití. V této čeledi potom najdeme oba druhy čápů, kteří u nás žijí. Je to jednak všeobecně známý čáp bílý – Ciconia ciconia (Linnaeus, 1758) a potom méně známý čáp černý Ciconia nigra (Linnaeus, 1758). Čáp bílý podle Soustavy a českého názvosloví ptáků světa vytváří dvě zeměpisné formy, čáp černý je monotypický. Žádná forma popsána nebyla. U obou druhů bylo jejich rozšíření popsáno zkratkami na západní Palearktiku, Afriku a Orient. Oba druhy jsou tažné a jejich hnízdiště jsou od zimovišť značně vzdálená. Naše dva druhy čápů se chovají značně odlišně, ačkoli svou stavbou těla i vzhledem jsou velmi podobní. Málokdo je dokáže od sebe vůbec rozeznat, za letu potom musí mít i odborník dalekohled, aby jejich siluety správně určil. Rod Ciconia zahrnuje celkem na sedm různých druhů velmi podobných ptáků. Jsou rozšířeni po Eurasii, v Orientu, Africe a jeden druh pochází i z Jižní Ameriky. Čeština používá rodového jména čáp i pro několik dalších druhů ptáků. Některé příbuzné, velmi podobné druhy ptáků mají však v češtině vlastní rodová jména. Jako třeba nesyt nebo zejozob. Všichni tito ptáci patří k větším létavým ptákům a mají dlouhé nohy, které jim umožňují lovit potravu na podmáčených územích nebo v mělké vodě. Co do letu jsou to spíše plachtaři. Je to úsporný způsob letu, při kterém mistrně využívají stoupavých vzdušných proudů. Stavba jejich křídel však neumožňuje takový způsob letu nad mořskou hladinou. Proto jsou i jejich dálkové cesty na určitých místech soustředěny do úzkých letových koridorů. Naši čápi táhnou na svá africká zimoviště většinou jihovýchodním směrem, kde musejí překonávat mořskou hladinu v minimální šíři přes úžinu Dardanely mezi Egejským a Marmarským mořem. Jsou tady však také ostrovy, nad kterými krouží v době tahu, aby nabrali potřebnou výšku, tisíce ptáků. Ukázaly nám to působivé záběry v televizi. Potrava obou našich druhů čápů je živočišného původu. Sežerou vše, co dokážou udolat a polknout. Od žížal, brouků a vůbec všemožného hmyzu až po myši, ptáky, ryby, hady a žáby. Mláďata kachen, vrabců, skřivanů, ondater, prostě všechno. Nestrávené zbytky potravy potom vyvrhují. Tak byly nalezeny pod hnízdem čápů i kočičí pracky. Zpráva ale neříká nic o jejich velikosti (asi nějaké toulavé koťátko). Poněkud se liší potrava čápa bílého a černého. Čáp černý dává přednost rybám. Oba druhy čápů sbírají potravu při chůzi, o čápu bílém je však známo, že dokáže trpělivě čekat před nějakou norou na svou příležitost. Oba druhy čápů se liší „životní filozofií“. Čáp bílý dává přednost otevřené zemědělské krajině v nižších polohách, nejlépe s nějakými rybníky a mokřady, čápa černého lze označit za ptáka lesního. Vývoj evropské krajiny tak více přál po nějakou dobu čápu bílému než černému. V současnosti se situace vyrovnala.
Proč byli tito ptáci zvoleni za ptáky roku?
Hlavním důvodem byly plánované mezinárodní akce. Na letošní rok připadá celoevropské sčítání čápů bílých, kteří se budou sčítat i u nás. K tomu je samozřejmě zapotřebí co největší počet dobrovolníků – každý údaj může být cenný. Česká společnost ornitologická přijímá hlášení na e-mailové adrese cap.birdlife.cz. První takové mezinárodní sčítání proběhlo již v roce 1934 zásluhou vedoucího Vogelwarte Rossitten profesora Ernsta Schütze. K dalšímu sčítání došlo potom až v roce 1958 a od roku 1974 se sčítá již pravidelně vždy po deseti letech. V letošním roce se bude rovněž konat 1. mezinárodní konference o čápu bílém v polském městě Zielona Góra, konkrétně 4.–6. září. Nepochybně je čáp, zvláště pak ten bílý, vhodným objektem k pozorování a sbírání dat. Je to dostatečně velký pták, aby byl dobře pozorovatelný i na větší vzdálenost, a ještě hnízdí v blízkosti lidí. S čápem černým je to neporovnatelně složitější. Je opatrnější a drží se od lidí stranou. Oba ptáci jsou pak dostatečně velcí na to, aby jim mohla být na tělo připevněna moderní monitorovací zařízení. Díky tomu jsou dnes oba druhy těchto ptáků asi nejlépe prozkoumanými ptačími druhy. To však vůbec neznamená, že snad o nich víme všechno a nemůžeme se dočkat i nějakých překvapení. Proto se dále sbírají data a poznatky. Čáp patří k relativně dlouhověkým ptákům – jeho nejvyšší věk zjištěný kroužkováním byl 21 let, 9 měsíců a 11 dní. Právě tato jeho dlouhověkost je příznivou okolností při sběru dat a studiu jeho života. Poznatky mohou mít i širší působnost a vliv na celé životní prostředí. Psal jsem již o obou čápech i na stránkách Fauny, dnešní text bych rád zaměřil z jiného uhlu. Podívejme se na oba druhy odděleně.
Čáp bílý
Čáp bílý je určitě známějším ptákem než jeho černý kolega. Je to pták otevřené zemědělské krajiny v nižších polohách. Od nepaměti se tito ptáci drží v blízkosti lidí a těší se jejich přízni. Důležitým faktorem je, že čáp nikdy nebyl lovným ptákem. Těžko říci proč. Jen u černých čápů se dočteme, že jejich maso je nejedlé, odmítají je dokonce i psi. Čáp bílý byl odjakživa vnímán jako pták užitečný, když požírá hady a žáby. Tedy havěť spojovanou s peklem a černou magií. Byl vnímán jako posel jara. Různé pověry, pranostiky, pořekadla a báchorky by vydaly na celou knihu. Čáp se tedy těšil od pradávna jisté přízni člověka a sám se naučil žít v jeho blízkosti. Sedlák dával někam na střechu stodoly dosloužilé kolo od vozu jako podložku pro čapí hnízdo a těšil se pohledem na život v čapí domácnosti. I když čáp hnízdí v takové blízkosti lidí, neznamená to, že při sběru potravy, někde v polích, by vám snad chodil těsně za zády. Nikoli. Tady si zachovává bezpečný odstup. Jedu takhle autem okolo rybníka a za ním, po louce, chodí čáp. Tak šedesát metrů od silnice. Zastavím a snažím se z okénka auta udělat fotku. Kdepak. Okamžitě, jakmile auto zastavuje, zbystří, a než stačím přiložit oko k aparátu, startuje. Chová se právě tak obezřetně jako každý jiný pták v takové situaci. Jedoucí auto je normální věc, které není potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Auto, které zastavilo v jeho blízkosti, však znamená nebezpečí. Nakonec logická úvaha, že? Čáp bílý hnízdí sice většinou v blízkosti lidí, u nás většinou na nějakém vysloužilém továrním komíně. I když je jeho hnízdo lidem na očích, čáp má stejně od lidí odstup. Jinde však mohou mít čápi takový odstup od lidí nepoměrně menší. Někde v Litvě, kde údajně je velká čapí populace, mají hnízdo mnohem blíže k lidem. Když mají hnízdo na střeše stodoly, dobře rozeznávají, kdo na dvůr pod nimi patří nebo nepatří. Náhodní návštěvníci nepožívají stejný stupen důvěry jako domácí.
Početnost čápů bílých u nás a v Evropě
Podle posledních konkrétních údajů hnízdilo u nás v letech 2001–2003 na 931–954 čapích párů. To bylo oproti početnosti v roce 1989 zvýšení o 47 %. Tehdy se uvádělo 594–689 párů. A zvyšovala se i obsazenost území od 55 % až po 72 % v letech 2001–2003. Podle současné mapky má u nás, v Maďarsku a v Estonsku panovat setrvalý stav. Stavy čápů se snížily jen v Dánsku, Bosně a Hercegovině a na západě Kazachstánu. Jinde stavy čápů potěšitelně stoupají. Podle mapky, na které vyjadřují vzestup různě tlusté šipky, jsou čápi na vzestupu spíše na západě kontinentu. Na sever od Švédska, směrem k jihu přes Benelux, Francii, Itálii, Španělsko a Portugalsko až po Alžírsko na severu Afriky. Jenže šipky znamenají procento nárůstu, takže nemají stejnou hodnotu co do skutečného počtu ptáků ve Švédsku a třeba ve Španělsku. Těch 100 % ve Švédsku znamená jen několik málo párů čápů, kteří se sem vrátili, kdežto ve Španělsku znamená ve skutečnosti nepřehlédnutelnou populační explozi. Zdá se, že čápům pomohlo v Evropě zavedení pěstování rýže. Právě ve Španělsku se začala rýže hojně pěstovat. Nebo v roce 2013 byla vyhlášena evropskou čapí vesnicí roku obec Češinovo–Obleševo v Makedonii, kde prý je kolonie čítající na 70 hnízd – v jejím okolí se zase pěstuje rýže. Populační explozi ve Španělsku pomohly i další skutečnosti, které jsou dále studovány. Například se tady rozšířil jeden druh nepůvodního severoamerického raka, který se stal pro čápy vítaným zdrojem potravy. U nás je zřejmě nejstarší známé hnízdo čápů bílých v Jablonném v Podještědí. Je o něm zmínka v kronice města z roku 1864 – takže 150 let.
Čáp černý
Čáp černý je vysloveně lesní pták. Mimo les jej potkáme nejspíše, když prochází nějakým potůčkem a loví drobné rybky, nebo v letu, když krouží někde nad lesy. Hnízdí na starých stromech nebo na příhodných skalních výběžcích. Drží se dále od lidí, avšak ani lidským sídlům se zcela nevyhýbá. Díky skupině lidí, kteří se vyznají v mnoha činnostech, hlavně v tom, jak a kde sehnat peníze na výzkum, je dnes docela dobře prozkoumaným ptákem. Prostřednictvím známých batůžků s vysílačkou se ukázalo i u nás, že tento čáp v brzkých ranních hodinách, kdy se ještě všichni oddávají spravedlivému spánku, prošel potokem skrz celou vesnici. Prostě ti ptáci monitorují situaci mnohem lépe, než by to dokázal každý z nás. Jeho hnízdo je stejně velká a úctyhodná stavba jako hnízdo čápa bílého. Je tedy nabíledni, že tak dlouho jako hnízdo bílého čápa na jednom místě nevydrží. Přesto se i tito čápi na stará hnízda vracejí často, a dokonce se již setkala s úspěchem nabídka umělé hnízdní podložky připravené ornitology. Situace v dějinách Evropy pro tohoto ptáka nebyla tak příznivá jako pro jeho bílého kolegu. Po třicetileté válce docházelo v Evropě k velké obnově a zdrojem energie pro člověka bylo v té době prakticky jenom dřevo. I u nás došlo téměř k totálnímu odlesnění. Stát na to reagoval tak, že v roce 1754 byl vydán takzvaný tereziánský lesní zákon, který striktně nařizoval, jak se má v lesích hospodařit. Když následně lidé začali získávat převážnou část energií z uhlí, jehož těžba se rychle rozšířila, docházelo postupně i k obnově lesů. Samozřejmě poznenáhlu, nijak překotně. Nakonec se vrátil do našich lesů i čáp černý. Ještě před druhou světovou válkou hnízdil jen na jižní Moravě, kde se zachoval takzvaný Lanžhotský prales. Posléze se začal objevovat i na jiných místech v Čechách. Dnes je rozšířen v podstatě celoplošně, samozřejmě v příhodných lokalitách, kterými jsou rozsáhlejší lesní porosty. Údaje z let 2001–2003 hovoří o 300–400 hnízdících párech. To znamená oproti údajům z roku 1989 zvýšení o 50 %. U nás mohou být tito čápi ohrožováni převážně prováděním lesních prací v hnízdní době v blízkosti hnízd. Je však možné předpokládat, že ve skutečnosti jsou počty našich černých čápů i vyšší, než se uvádí. Jejich hnízda jsou opravdu velká, mnozí proto předpokládají, že jsou snadno k nalezení. Opak je pravdou. Většina hnízd je umístěna vysoko v korunách stromů a obvykle bývají k vidění jen z jednoho úhlu mezi větvemi. Jedno mívají společné. V jejich blízkosti, tak do dvaceti metrů, bývá paseka. Směrem k takovému místu ptáci odlétají, když letí od hnízda. Nad pasekami bývají vzestupné vzdušné proudy, které ptáci využívají ke stoupavému letu. K hnízdu přilétají ve stejné výši, ve které hnízdo leží. Je až neuvěřitelné, když pozorujete tak velkého ptáka, jak přilétá bez mávání křídly mezi stromy. Větší mláďata krmí na hnízdě v pravidelných intervalech, až čtyřhodinových. Přílet starých ptáků si můžete odhadnout podle hodinek. Zpočátku se samice od hnízda a mláďat nevzdaluje. Mláďata chrání. Potom již zůstávají mláďata na hnízdě sama. V přechodném období mohou však být ohrožena většími dravci nebo krkavci. I tohle by se dalo na příhodných místech dobře pozorovat. Měl jsem postavenou nedaleko hnízda pozorovatelnu, kterou jsem se však odvážil postupně stavět až v době, kdy již samice na hnízdě nebyla.
Jestliže tento článek vzbudí u čtenářů alespoň nějakou pozornost, předpokládám, že by se mohl najít i někdo, kdo sdělí organizátorům čapího sledování svoje vlastní poznatky a pozorování. Jak již bylo řečeno, více očí více vidí. Vůbec není vyloučeno, že i člověk s bohatými zkušenostmi projde pod hnízdem i vícekrát, aniž by je našel. Každé pozorování je cenné. Takže neváhejte.
