Odchov pyrury hnědoocasého andského
Základní informace o poddruhu
Pyrura hnědoocasý andský (Pyrrhura melanura souancei), někdy nazývaný též makarenský, je jedním z pěti poddruhů pyrury hnědoocasého.
Papoušek je asi 24 cm velký a není u něj rozvinut pohlavní dimorfismus (samice vypadá stejně jako samec). Oči jsou tmavohnědé s výrazným bílým okružím, zobák je šedý. Čelo a temeno hlavy jsou hnědé až tmavošedé, líce a opeření příuší jsou zelené. Opeření krku je výrazně šedobíle lemováno, hruď je hnědozelená s šedým až bílým lemováním, slabiny, záda a kostřec jsou zelené. Křídla a jejich ohbí jsou lemována jasně červenou barvou, vnější letky jsou zelené s příměsí modré. Od nominátní formy Pyrrhura melanura melanura se odlišuje chybějícími žlutými okraji ručních krovek, červeným lemováním křídel a větším rozsahem zelené barvy na vrchní straně ocasních per.
Samice nejčastěji snáší 4–7 vajec, inkubační doba je 23–26 dní.
Krmení pyrury hnědoocasého
Pyrury krmíme vlastní směsí zrnin, která obsahuje pšenici, nahý oves, proso, žíhanou a bílou slunečnici (v omezené míře), kardi, pohanku, semenec a ostropestřec. Nově jsme začali přimíchávat i černý oves, který si ptáci ihned velmi oblíbili a berou ho přednostně. Nepravidelně dostávají nalámané piškoty, což je pro ně velká pochoutka.
Ptáci celoročně dostávají ovoce a zeleninu, velmi oblíbená jsou jablka, pomeranče, mandarinky, rajčata, mrkev, brokolice, jeřabiny a pampelišky i s kořenem.
Od jara do podzimu ptáci přecházejí na máčenou stravu (kupujeme kvalitní nakličovací směs pro holuby, do které ještě přimícháváme mungo, černý oves, černou slunečnici a loupané arašídy). V době odchovu jim dáváme vaječnou míchanici (vejce natvrdo, namleté piškoty, mrkev/brokolice).
Co se týče vitaminových doplňků, dobrou zkušenost máme s přípravky rozpustnými ve vodě: Optimin, Amivit a v chovné sezoně i Karnivit.
Pyrurové všeobecně jsou velmi zvědaví, nebojí se zkoušet nové druhy potravy a na rozdíl od jiných druhů nejsou vybíraví.
Podle našich zkušeností pyrurům mimo různorodost stravy velmi prospívá pobyt ve velkých voliérách s možností proletu a přístup na slunce. Protože se jedná o jihoamerické ptáky, rozhodně by se měli přes zimu chovat v temperovaných ubikacích, kde teplota neklesne pod 10 °C. My všechny druhy pyrurů zimujeme při teplotách 12–15 °C.
Náš první odchov pyrury hnědoocasého andského
Pyrury hnědoocasé andské chováme od roku 2010, kdy jsme od dvou různých chovatelů pořídili čtyři mladé ptáky bez určení pohlaví a dali je do společné voliéry, aby se mezi sebou přirozeně spárovali.
Dlouho se nám nedařilo ptáky harmonizovat, a tak jsme v roce 2013, po uvolnění velké voliéry o vnitřních rozměrech 2,5 m (délka)×1,4 m (šířka)×1,8 m (výška) a venkovních rozměrech 3 m (délka)×1,4 m (šířka)×1,8 m (výška), oddělili dva ptáky, u kterých se nám zdálo, že by se mohlo jednat o samce a samici. Tito dva ptáci si ve velmi krátké době začali probírat peří a krmit se, záhy začali navštěvovat stojatou budku o rozměrech 40×22,5 cm. 30. července 2013 jsme v budce našli tři vejce, při kontrole o tři dny později jsme jich nalezli celkem pět. Z těchto pěti vajec se přibližně po 23 dnech inkubace vylíhla čtyři vitální mláďata, poslední vejce bylo neoplozené. Kontrolu budky jsme prováděli nepravidelně, samice mláďata srdnatě bránila a napadala nás.
Pyrury kroužkujeme v době, kdy mláďata otevírají oči – u tohoto druhu používáme kroužky velikosti 5,5.
Vyšetření pohlaví jsme mláďatům udělali ještě v době, kdy nevylétla z budky. (U všech našich odchovů používáme k určení pohlaví analýzu DNA z peří, kdy mláďatům odebereme 5–7 pírek z hrudi a zašleme je na rozbor. Podle našeho názoru jsou tak ptáci mnohem méně stresováni než při chytání ptáků po voliéře, odebírání vzorku krve nebo při endoskopii. Výsledek vyšetření DNA bývá hotový do týdne.) Zjistili jsme, že máme 3 samečky a 1 samičku.
Mláďata velmi dobře prospívala, dospělí se o ně vzorně starali. Nejprve z hnízda vylétlo nejstarší mládě a až poté s odstupem několika dní začala postupně vylétávat i ostatní. Rodiče byli vůči mladým velmi snášenliví, a to i v době, kdy už je zcela přestali krmit. Mláďata se ve skupině chovají velmi nekonfliktně, jsou zvědavá a velmi aktivní.
Malí pyrurové byli už po vylétnutí z hnízda krásně vybarvení – překvapila nás jejich zářivá zelená a jasná červená na krajích křídel. Lemovaný límec se jim vybarvil až později.
Závěrem
Pyrura hnědoocasý je málo známý a velmi zřídka chovaný druh pyrury. Získání nepříbuzného páru čistého poddruhu je složité – sami jsme z tohoto důvodu ve spojení s několika chovateli napříč celou Evropou, s nimiž si vyměňujeme informace o našich odchovech a v budoucnu snad budeme výrazněji spolupracovat na rozšíření chovné základny.
Mimo pyrurů hnědoocasých chováme také pyrury rudohlavé (rhodocephala), žlutoprsé (Molinae hypoxantha), červenobřiché (perlata), modročelé říční (Picta roseifrons) a modročelé orinocké (Picta picta).
Budeme velmi rádi, pokud se nám na základě tohoto článku ozvou další chovatelé, kteří se zabývají pyrurou hnědoocasým andským.
Kontakt na chovatele: Pavlína Zemanová a Michal Šťastný, tel. 602 308 188, e-mail [email protected]
Použitá literatura:
Maroon–tailed Conure (Pyrrhura melanura). World Parrot Trust – Saving Parrots Worldwide [online]. World Parrot Trust, c2013 [cit. 2014–03–24]. Dostupné z: http://www.parrots.org/index.php/encyclopedia/wildstatus/maroon_tailed_conure/
Kooten, Adri van. Papoušci: komplexní průvodce chovem. České Budějovice: Dona, 2011, 392 s. ISBN 978–80–7322–147–8.
Pyrrhura Breeders Association: Preserving Birds Through Aviculture [online]. U.S.: Pyrrhura Breeders Association, c2007– –2010 [cit. 2014–03–24]. Dostupné z: http://www.pyrrhurabreedersassociation.com
Reinschmidt, Matthias. Atlas papoušků: 353 druhů na fotografiích. České Budějovice: Dona, 2010. ISBN 978-80-7322-142-3.
Vašíček, Milan. Papoušci Latinské Ameriky. Vyd. 1. Kosmonosy: Barko Bělka, 2002, 180 s.
