Jubilejní 10. derby drobných exotů
Krátce z historie Derby
O co tedy vlastně šlo, bude nejdříve nutné osvětlit. Před více než deseti lety si vymysleli chovatelé tamhle kousek za naší hranicí v Sasku, že by bylo dobré nějak rozhýbat společenský život chovatelů, který oproti minulosti jaksi uvadal. Začali pořádat Derby drobných exotů neboli jednodenní soutěžní výstavu. Bývalo to v Ebersbachu, v takovém nějakém rekreačním domě z éry socialismu. Kdysi ti Sasové mohli jezdit k nám, do Maďarska a k Černému moři. Kolony trabantů se o prázdninách přes naše území netrhly. Ti, co ani na trabanta neměli, jezdili ke svému Baltu a po rekreacích, jako byla ta v Ebersbachu. Jak padla železná opona, měli v Ebersbachu prázdno. Vzal si to pod patronát nějaký movitější strýček z Bavorska, ale měli zájem o cokoliv, co by se tam pořádalo. Vzali si pod střechu i to Derby. S příchodem krize se to nějak sesypalo a Derby bylo podvakrát v sousedním městečku ve staré hospodě se společenským sálem. Pak se objevili na scéně veterináři a bylo zapotřebí několikrát více kulatých razítek než dříve. Potvrdilo se staré pořekadlo o tom, jak stokrát nic umořilo slona. Když se v loňském roce měl konat jubilejní, desátý ročník, stará parta pořadatelů to vzdala. Jenže za těch devět let se pomalu z téhle akce stala akce přeshraniční. Derby se pravidelně zúčastňovalo poměrně hodně našich chovatelů. A měli tady i úspěchy. Několikrát jsem fotografoval naše vítěze opásané velikou šerpou vítězů. V Bruselu se culili radostí, protože tohle zapadalo do jejich představ. Samozřejmě, že takhle by to mělo fungovat. Ještě kdyby nám šla němčina právě tak snadno společně s naší rodnou češtinou, jako to šlo našim dědečkům.
Když se tedy jubilejní Derby v minulém roce nepodařilo uspořádat na druhé straně hranice, narodila se myšlenka, jestli by to tedy nešlo uspořádat na té naší straně? Malinko povinnost, krapítko zdravé furiantství. Aby na nás nezbyl pocit, že jsme nějak věčně za vozem. No, povedlo se to. Z německé strany se sice nikdo tentokrát soutěže nezúčastnil, přijel jen jeden z otců zakladatelů, H. J. Helm, který posuzoval. Ten to bral víceméně jako povinnost, protože před časem vstoupil do pražského KPEP, který byl tentokrát spolupořadatelem. Neméně důležitá byla i parta z Liberce, skrytá pod zkratkou SCHEPL. Hádal bych, že by to asi mohlo znamenat Sdružení chovatelů exotického ptactva Liberecka. Nebo snad spolek? Ti vlastně hrají důležitou roli, protože tady pořádají pravidelné burzy. Neboli mají zajištěný sál a asi i nějaké to potřebné kulaté razítko. Takže výstava byla jaksi přílepkem burzy, řečeno mluvou z parlamentu. Abych někoho snad nepřehlédl, opisuji z katalogu, že výstavu připravili jmenovitě pod vedením Vladimíra Jaroše tito lidé: Jiří Janeček, Jiří Mašek, Václav Vosyka, Tomáš Prachař a Václav Podpěra. Ale všiml jsem si i dalších, kteří výslovně jmenováni nebyli, ale cítili v sobě povinnost něco na place udělat.
Základy výstav
Takovou výstavu tvoří v její podstatě dvě základní skutečnosti. Jsou to v první řadě chovatelé, kteří přivezou na místo ptáky ve svých vlastních výstavních klecích, což je jaksi přirozené a zavedené někde v Nizozemsku nebo Bavorsku, ne však u nás. U nás je potřebné takové chovatele považovat za pionýry, průkopníky, dobyvatele Divokého západu. Již tady se projevuje jakási společenská úloha takové akce. Všiml jsem si, že na výstavu dodali ptáky i chovatelé, kteří přítomni sami nebyli, ale považovali za správné zúčastnit se, tvořit dav, dát najevo soudržnost. Ptáky za ně přivezl někdo jiný, kamarád. Drobnost, která vytváří soudržnost, kolektiv, partu. A přijeli se podívat i další, kteří sice nevystavovali, jen nasávali atmosféru nebo domlouvali budoucí akci. Každá drobnost může být důležitá. Na výstavě byla k vidění zelená klubová trička KPEP, ale i méně nápadná trička chovatelů z Klubu chovatelů amadin Gouldové. Jiné skupiny návštěvníků byly sice bez triček, ale stejně byly nepřehlédnutelné. Třeba „Bratrstvo vyšívaného ubrusu“ z Dašic.
Katalog
Druhou základní skutečností nutnou k úspěchu takové akce je katalog. Nevytváří se podle nějakých předběžných přihlášek. Chovatelé přivezou ptáky k posouzení, u příjmu je předají pořadatelům. Posuzovatelé stanoví pořadí a vysloví predikát. Někdo musí ty ptáky seřadit podle výstavních tříd, sloučit do skupin a zařadit do správné kategorie. Když je to všechno správně sesazeno, vytiskne se katalog. Vítězové jednotlivých kategorií, které pro tuto výstavu byly vyhlášeny předem, jsou dáni na prkno, aby si je každý bez nějakého hledání mohl prohlédnout. Jsou předány poháry, vítězům pořadatelé potřesou rukou a poděkují za účast. Katalog potom můžete studovat doma večer, zítra, za týden nebo třeba za deset let. Stal se z něj historický dokument.
V našich podmínkách, kdy vlastně neexistuje podklad, jak takový katalog sestavit, je jeho existence úspěchem. Protože se původně předpokládalo, že se přece jenom podaří nějaké německé chovatele k účasti přesvědčit, a také proto, že se navazovalo na saská Derby, bylo nutné vzít za základ německé podklady. Především seznam výstavních tříd, kde jsou uváděny tam, kde to lze rozeznat, samci i samice zvlášť, potom starší a mladší ptáci. Vůbec je to vesměs oproti naším zvyklostem poněkud komplikovanější. Musíte si v počítači předem vytvořit nějaký program, představu, jak to všechno sesumírovat. Jestliže tedy leží přede mnou vytištěný katalog, z kterého si mohu udělat nějakou představu o tom, jak to tam všechno vypadalo, pak musím smeknout. Katalog uvádí číslo klece, vystavovatele, výstavní třídu, výstavní skupinu, druh ptáků, barvu, pohlaví, rok kroužku, číslo kroužku, dosažené hodnocení predikátu a umístění. To je v podstatě vše potřebné, co se uvádět má. Samozřejmě, že každá věc, co jich jen na světě existuje, se dá nějak vylepšit. I kdyby to měly být maličkosti. Třeba vypíchnout zvlášť vítěze na listinu vítězů. Ono to sice v katalogu je uvedeno u každého ptáka zkratkami, ale některé zkratky nemusejí být správně pochopeny čtenářem okamžitě. Třeba nejlepší pták výstavy má uvedeno VV, VK, VS. Zkratka VK byla třeba vytvořena nově, v našem standardu kategorie jaksi neexistuje. Slovo kategorie bylo však použito dobře. Takže ty zkratky u vítěze znamenají, že šlo o nejlépe vyhodnoceného ptáka výstavy. Znamená to, že tedy současně muselo jít o nejlepší zebřičku a zase logicky o nejlepší zebřičku s normální kresbou. Jestliže tohle všechno v katalogu v podstatě bez problémů dohledáte, je nutné katalog pochválit. U nás byste na prstech spočítali výstavy, které mají katalogy na vyšší úrovni. Stačí jedna podceněná maličkost a takový katalog ztrácí šmrnc. Jestliže tohle všechno v katalogu najdete a bylo by tomu tak u všech výstav, můžete třeba vystopovat i nejúspěšnějšího ptáka daného ročníku. Třeba zjistíte, že vyhrál tady a kromě toho i několik dalších výstav. Nechtěli byste třeba zakoupit od takového ptáka synáčka, i kdyby třeba nedosahoval kvalit svého otce? Ony se mohou kvalitní znaky projevit i přes několik generací, když se sejdou zase s kvalitním protějškem. Právě o tohle nakonec u těchto výstav jde. Jak jsem pozoroval tady v Liberci, chovatelé využívají příležitosti, a všiml jsem si čilé výměny ptáků.
O této výstavě
Soutěž této výstavy byla vypsána v šesti kategoriích. 1. Zebřičky. 2. Japonské chůvičky. 3. Amadiny Gouldové. 4. Pásovníci. 5. Rýžovníci. 6. Amadiny diamantové. Samozřejmě by mohlo být vypsáno pro soutěž i více kategorií, avšak v takovém případě by asi soutěž naplněna nebyla. Pořadatelé musejí mít cit pro situaci a odhad. Aby tedy šlo skutečně o soutěž, mělo by se zúčastnit více soutěžících. Čím více, tím lépe. Spodní hranice účasti je u nás vžitá. Nejméně tři soutěžící a ti by měli dodat nejméně sedm ptáků. Vše může být pořadateli stanoveno jinak. Celkově uvádí katalog pro derby v Liberci 21 soutěžících. Všechno známá jména. Nazval bych je těmi, kdo drží vztyčený prapor. Pokud se týká naplněnosti jednotlivých kategorií, nejvíce chovatelů se zúčastnilo soutěže v kategorii amadin Gouldové. Napočítal jsem celkem 78 ptáků. Převažovali ptáci přírodního zbarvení. Tuto kategorii vyhrál Tomáš Osoba a jeho černohlavý samec s červenou špičkou zobáku. Nejlepší samicí se stala černohlavá běloprsá chovatele Miroslava Baláže. Tento chovatel se stal vlastně jediným zahraničním účastníkem, když přivezl své ptáky z Banské Bystrice.
Druhou nejsilněji obsazenou kategorií byly podle očekávání zebřičky. Ani tady v podstatě nedošlo k žádnému překvapení. Soutěž zebřiček vyhrál hnědý samec (dříve se říkalo skořicový) ostříleného matadora Jiřího Švadlenky. Ten byl následně vybrán jako nejlepší pták celé výstavy. Můžete si jej prohlédnout i na obrázku. Pták v podstatě naplňuje všechna kritéria kvality. Nejlepší samicí se stala světlehřbetá šedá stejného chovatele. U zebřiček se sešlo více ptáků, jejichž zbarvení bylo možné zařadit do skupiny a určit vítěze. Bílé zebřičky vyhrál Milan Jüstel a samec bělobřichý hnědý Tomáše Osoby se stal rovněž vítězem skupiny.
Další kategorií byly japonské chůvičky. Vítězná barva i chovatel, vše bylo tradiční. Tmavě hnědá chůvička Tomáše Osoby vyhrála tuto kategorii. V soutěži se objevilo více strak, takže bylo možné pro ně vytvořit soutěžní skupinu. Typem však tito ptáci nepřesahují kvalitu jednobarevných chůviček, na celkové vítězství v kategorii nemají. Vítězem této skupiny se stal Jan Hrubeš.
Kategorii pásovníků vyhrál s pásovníkem červenozobým Milan Vančura. Ptáků nebylo mnoho, převažovali pásovníci dlouhoocasí červenozobí přírodní, viděli jsme však i mutační ptáky a pásovníky jiných druhů jako škraboškové nebo krátkoocasé. Kategorii pásovníků vyhrál Tomáš Osoba. Kategorii rýžovníků vyhrál rovněž Tomáš Osoba a amadiny diamantové Tomáš Prachař. U amadin diamantových jsme viděli také přírodní i mutační ptáky. Vítězem v této kategorii byl mutační, žlutozobý, žlutohřbetý pták.
U všech přítomných chovatelů, jak jsem měl možnost zjistit, převládal z této akce dobrý dojem. Všichni si prostě myslí, že se to povedlo. Neúčast chovatelů ze Saska je sice malou vadou na kráse, ale musíme si uvědomit, že i naše, česká účast tam v Sasku se nenarodila ze dne na den a bylo nutné na propagaci krapítko zapracovat. Očekává se, že něco podobného se stane v Německu. Jestliže se tam roznese, že i tentokrát bylo Derby úspěšné a v libereckém Kauflandu mají něco lacinějšího, než mají v Sasku, to by v tom byl čert, aby příští ročník nebyl zase mezinárodní. Takže držme palce pořadatelům, aby je snad neschvátila skepse a příští rok zase našli v sobě elán tohle všechno zopakovat. Proto na shledanou příští rok, třetí neděli v červnu. Liberec, restaurace U Košků.
