Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Lori límcový (Phigys solitarius)
Sdílet:

Lori límcový (Phigys solitarius)

Loriové nepatří mezi nejpopulárnější chovance v našich voliérách a je to škoda. Vždyť právě v této skupině najdeme největší krasavce z celého řádu papoušků. Jedním z nich je právě lori límcový, který se stal v zajetí relativně dostupným až v posledních deseti letech. Přes počáteční pesimistické prognózy tvrdící, že lori límcový je druh se speciálními požadavky na hygienu, teplotu a potravu, se ukazuje, že tento pták se ve skutečnosti z hlediska péče od ostatních podobných loriů (např. charmozini a viniové) příliš neliší.

Rozšíření a habitat

Loriové límcoví se ve volné přírodě vyskytují na Fidži, konkrétně obývají větší ostrovy v severní části souostroví Lau. Ornitologové často vyhledávají tento druh na největším fidžijském ostrově Viti Levu. Fidži se nalézá v jihozápadním Pacifiku, 2 800 km severovýchodně od Sydney (Austrálie) a 1 850 km severně od Aucklandu (Nový Zéland). Z obou měst létají na Fidži pravidelné spoje za velmi příznivé ceny, takže není zas tak obtížné vidět tyto krasavce na vlastní oči. Lori límcový obývá vlhčí oblasti ostrova, je možné ho často zahlédnout na kokosových plantážích nebo v zahradách a parcích, kde saje nektar z květů původních i introdukovaných druhů rostlin. Na souostroví Fidži se nejnižší teploty v zimních měsících pohybují kolem 17 °C, nejvyšší teploty v letních měsících nepřekračují 30 °C. V zimě je zde období sucha a od června do září naprší pouhých 240 mm srážek, celkový roční úhrn je 4 300 mm.

Lori límcový se ohybuje především v párech, mimo hnízdní sezonu také v menších skupinkách čítajících 5–8 jedinců. Existují ale i pozorování, kdy bylo na jednom stromu padesát ptáků. V literatuře nejsou detailní informace o potravních zdrojích tohoto druhu. Živí se hlavně nektarem, pylem, plody a také živým hmyzem, například malými housenkami. Uvádí se však, že preferuje nektar z kokosových palem a stromů Erythrina indica a Spathodea campanulata.

Podle Arndta hnízdí ve volné přírodě od července do prosince v zetlelých kmenech palem. Snůška čítá dvě vejce. V okolí hnízdní dutiny je pár vůči ostatním ptákům agresivní, dovolí si i na podstatně větší plodožravé holuby.

Podle statistik IUCN se nejedná o ohrožený druh a je zařazen do kategorie „málo dotčený“.

U tohoto druhu existuje pohlavní dimorfismus. Samice má zadní temeno se zeleným nádechem a čelo nemá tak sytou barvu.


Chovatelské zařízení

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že při stavbě zařízení pro lorie je potřeba myslet především na údržbu. Pokud chováme tři páry nektarožravých ptáků, čištění jakéhokoliv typu voliéry nám příliš času nezabere. V případě, že se ale rozhodneme mít dvacet párů, se údržba stává opravdu časově náročnou. Všechny stěny by měly být snadno omyvatelné, v úvahu tedy přicházejí materiály jako polykarbonát nebo hladké keramické obklady. Voliéry můžeme udělat buď závěsné, nebo klasicky průchozí s pevným dnem a podestýlkou – já používal hobliny. Zpočátku jsem měl tendenci ptákům vytvářet ve voliérách přirozené prostředí. Dával jsem jim dovnitř různé druhy rostlin, na pozadí rohože ze štípaného bambusu a na dno hobliny, protože vypadají estetičtěji než bílá dlažba. Pokud však nemáte na krmení a čištění nějakou výpomoc a zároveň chodíte do práce, dostanete se brzo do časové pasti. Obzvláště u menších voliér nebo klecí platí, že se hobliny znečistí za několik dní. Když je v zařízení udržovaná vyšší vlhkost, stačí, aby ptákům do podestýlky spadl kus jablka, a za chvíli obroste plísní. Pak lorík slétne na dno, začne ovoce konzumovat a máte zaděláno na veterinární problém. Přestože tedy „přírodní“ voliéry vypadají pěkně, pokud bych si dnes stavěl zařízení pro lorie, ubikace by byly určitě závěsné. U venkovních výletů je situace trochu jiná, protože zde trus snadno vsákne zemina.

Abych se vrátil k loriům límcovým: tento druh patří mezi menší druhy loriů a bývá chován i v klecích. V literatuře se však často uvádí, že podobně jako viniové (Vini ssp.) má sklony k obezitě. Následkem obezity bývají neoplozené snůšky a z toho důvodu se doporučuje ptáky umístit do větších voliér.

Krmení

Krmení loriů je takový „never ending story“. Mezi chovateli se o něm vedou nekonečné diskuse, domácích receptů či komerčních směsí existuje asi milion a všichni jsou přesvědčení o tom, že právě ten jejich způsob krmení je tím správným. Už od té doby, co jsem lorie začal chovat, jejich výživu celkem intenzivně studuji, a ani po nějakých sedmi letech nemůžu říct, že bych byl se svým způsobem krmení spokojený. O nutričních požadavcích nektarožravých ptáků by se dala napsat celá kniha a je to opravdu obsáhlá problematika. Vypíchl bych však hlavně tu podstatnou informaci, že krmení různých skupin loriů je různé. Celá skupina čítá zhruba 60 druhů. Když vezmeme v potaz, že řád papoušků má přibližně 350 druhů, tak každý šestý papoušek je v podstatě lori. My máme čeleď Loriidae zafixovanou jako silně uniformní skupinu, protože část potravy všech zástupců tvoří nektar, což je velmi unikátní charakteristika. Nicméně podíl nektaru může být u některých poměrně zanedbatelný a obecně se různé rody mohou lišit velmi výrazně. Takže přistupovat ke všem loriům stejně má podobnou logiku jako prohlásit například všechny zrnožravé papoušky za stejné. A krmili byste aru stejně jako andulku? Asi těžko.

Lorie límcové bych zařadil společně s vinii a charmoziny do skupiny loriů, která je nektarivorní ve větší míře než třeba rody Trichoglossus nebo Lorius. Nektar by tedy měl být dostatečně sladký a tekutý. Při podávání hustých kaší může docházet k množení kvasinek uvnitř zobáku a následným zdravotním potížím.

Chovatelé se rozdělují na zastánce domácích a komerčních nektarů. Kupované směsi se nabízejí v podobě prášku, který jednoduše zalijeme vlažnou vodou a zamícháme. Loriové límcoví se odchovávají na obou typech směsí.

Chov

Podle Vašíčka se lori límcový do Evropy poprvé dostal už v roce 1870, kdy ho přivezl kapitán Hudson do Velké Británie. Další pár byl importován do Zoo Londýn v roce 1911. Ve větším počtu začal chovat tento druh známý švýcarský chovatel Bukard v 60. letech. Právě tento chovatel řešil problémy s kvasinkovou infekcí. O pár let později nicméně docílil odchovu. Nejednalo se ale o světový prvoodchov, toho dosáhl lord Tavistock už v roce 1939. Zoo San Diego odchovala na konci devadesátých let přes 20 mláďat.

Jak uvádí níže pan Pecka, do českých chovů se lori límcový dostal už v roce 2002. Později jej zde odchovali chovatelé Pecka, Horyna, Andrýsek a Vaňková. Po celé Evropě byl tento druh na přelomu tisíciletí velkou raritou, dnes se určitě nedá označit za běžný, ale je dostupný. Několik chovatelů ho pravidelně odchovává například v Německu.

Více informací o praktických zkušenostech s chovem loriho límcového se dozvíte v následujících odpovědích pana Pecky.

text: Lubomír Tomiška, foto: Gerhard Hinz

Otázky pro Pavla Pecku na chov loriů límcových

1. Kdy a proč jste s chovem loriů límcových začal?

Lorie límcové vlastním od roku 2002, kdy jsem si přivezl dva páry z Nizozemska. Byl jsem mezi prvními chovateli těchto loriů u nás a podařil se mně jejich první odchov v ČR. Kromě jejich vzhledu byla pro mě motivací i cena, která se stále drží na stejné úrovni. V roce 2002 jsem zaplatil za pár 3 000 eur, nyní se prodává pár mláďat asi za 2 500 eur, jeden kus za 1 300 eur.

2. Kolik párů se dnes ve vašem zařízení nachází?

Momentálně mám v chovu dva páry složené ze svých odchovů. Od roku 2002 jsem v průběhu roků rozšířil jejich počet na pět párů, které jsem v roce 2014 a 2015 prodal, většina skončila u chovatele na Slovensku.

3. V jakých ubikacích tyto ptáky chováte?

Ubikace o rozměrech 1 × 2 × 2 metry jsou z omyvatelných plastů tlustých 1,5 cm. Přední stěna je z bodovaného pletiva o velikosti ok 2,5 × 2,5 cm, je opatřená práškovou barvou. Antikorozní misky na krmení umístěné v držáku jsou vždy tři, jedna větší slouží na koupání a dvě menší na krmení – jedna na nektar, druhá na ovoce. Na podlahu dávám savé hobliny. Větve používám z ovocných stromů. K nezbytnému vybavení patří přírodní sépie a grit (rozemletý vápenec), který podávám v malé mističce zavěšené na dvířkách klece.

4. Mají podle vás loriové límcoví specifické nutriční požadavky v porovnání s ostatními lorii? Mohl byste popsat váš způsob krmení?

Loriové límcoví rozhodně nemají nijak mimořádné nároky na krmení. Krmení je naprosto srovnatelné s ostatními druhy loriů. Jak jsem již zmínil, krmení loriů tvoří dvě hlavní složky – ovoce a nektar. Zkrmuji jablka, hrušky, banány, hroznové víno, granátová jablka, kiwi, v podstatě veškeré dostupné ovoce. Pro přípravu nektaru používám směs vlastní receptury, kterou si dávám vyrábět ve firmě zabývající se výrobou potravinových doplňků stravy. Nektar je obohacený o složky, které zabraňují kvašení při vysokých letních teplotách. Podávání nekvalitního nektaru (namíchaného z nesprávných ingrediencí) způsobuje nežádoucí překrmování ptáků. Zajímavostí je, že jsem ve svém chovu tyto ptáky nikdy neviděl pít vodu.

5. V jakém věku tito ptáci poprvé zahnízdili ve vašem zařízení?

K prvnímu hnízdění došlo u jednoho páru ve dvaceti měsících, druhý pár odchoval svá první mláďata, když měl samec tři roky a samice jeden rok.

6. Hnízdí u vás sezonně, nebo po celý rok?

Loriové límcoví u mě nasedají již v prosinci a hnízdí někdy až do května. Jedná se tedy spíš o sezonní hnízdění. Jeden z mých párů zahnízdil dokonce i v srpnu.

7. Po celé Evropě se vždy nabízelo více samců, samic je málo. Čím si to vysvětlujete? Odchováváte také více samců?

Při odchovech loriů límcových mám opačnou zkušenost, u mě se vždy vylíhlo asi 60 % samic. Z doslechu však vím, že ve většině zemí – například Nizozemsko, Belgie, Itálie – je větší poptávka po samicích. Myslím si, že pohlaví mláďat ovlivňují podmínky při inkubaci, ať už se jedná o přirozené sezení ptáků, nebo o líhnutí v líhni.

8. Necháváte rodičovské páry odchovat mláďata přirozeně, nebo je odebíráte k ručnímu dokrmení?

Mláďata nechávám asi do 50 dnů u rodičů, potom je odeberu a dám do inkubátoru. V inkubátoru už podávám mističku s nektarem a ovocem. Mláďata nechávám v inkubátoru asi 20 dnů.

K ručnímu dokrmování přistupuji jen velmi výjimečně, většinou pouze v případě, když rodiče špatně mláďata krmí.

9. Pokud ručně dokrmujete, přistupujete k tomuto druhu jinak než k ostatním loriům?

Ke všem druhům loriů přistupuji stejně, ani loriové límcoví nejsou výjimkou. Při ručním dokrmování používám směs vyrobenou podle svého receptu, která je stejná jako pro dospělé ptáky.

10 Zaznamenal jste u tohoto druhu někdy agresivitu samce vůči samici?

V mém chovu je to přesně obráceně. Podobně jako u eklektusů jsou agresivnější samice. Stává se to ale jen výjimečně, já jsem zaznamenal takové chování samice pouze jednou.

11. U loriů límcových se stejně jako třeba u charmozinů často vyskytují mykotické infekce, které postupně vyžírají vnitřní okraje zobáku. Máte s tím zkušenost? Popřípadě měl jste s těmito ptáky jiné, pro tento druh specifické veterinární problémy?

Tato infekce se v mém chovu nikdy nevyskytla, nemám s ní tedy žádnou zkušenost. Ani žádné jiné veterinární problémy se u loriů límcových nikdy neobjevily. Z tohoto úhlu pohledu jsou to ptáci zcela bezproblémoví.

12. Střídají se v inkubaci obě pohlaví podobně jako třeba u charmozinů nebo viniů?

Ano, samec se samičkou se při sezení střídají, ale většinu času tráví v budce spolu, společně opouští budku kvůli krmení a v různém pořadí se do ní vrací.

13. Viniové a „phigysové“ mají tendenci k obezitě. Řešil jste tento problém také ve svém zařízení?

Pokud jsou dodržovány zásady správné výživy, sklon k obezitě tito ptáci nemají. Jak už jsem uvedl, nejdůležitější je krmení kvalitním nektarem, naopak nekvalitní nektar může tento problém způsobit.

Autor textu: Mgr. Lubomír Tomiška
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru