První díl tohoto dvoudílného článku byl především obecným shrnutím. Dále jsem se věnoval nejpočetněji chovanému, co se do mutací týče, poddruhu, Polytelis alexandrae neboli papoušek Alexandřin. Dnes se budu věnovat dalším dvěma zástupcům, Polytelis anthopeplus – papoušek kouřový neboli horský a Polytelis swainsonii – papoušek nádherný (baraband).

Papoušek kouřový

Papoušek kouřový se dělí na dva poddruhy, Polytelis anthopeplus monarchoides a Polytelis anthopeplus anthopeplus. Subspecie jsou v chovech tak prokřížené, že již nelze jednoznačně poznat rozdíl a v Evropě se tím pádem nerozlišují.
Chov papoušků horských se neliší od chovu střední Austrálie. Voliéra o délce alespoň 3,5 metru je základ. Odchovu docílíme v budkách okolo 60 × 30 × 30, ale ptáci si mohou vybrat i menší, i větší. Naši zimu snáší dobře a je možné je chovat celoročně venku, ale v tomto případě je nutné závětří. Taktéž cena přírodních ptáků je velmi atraktivní a dělá je to zajímavými především pro začátečníky, pro řadu z nich se jedná o první větší papoušky. Tok u papoušků kouřových, stejně jako u ostatních papoušků rodu Polytelis: samičky, alespoň u mě v chovu, přišly pokaždé do toku o něco dříve. Po samečcích požadovali nakrmení stejnými zvuky, jako to dělají mláďata, a dělaly jim kolíbku, tím naznačovaly samcům, že jsou svolné k páření. Asi po týdnu těchto námluv přišli do toku i samci a začali se samičkám dvořit, krmit je a po několika dnech jsem pozoroval intenzivní páření i několikrát denně, po němž asi za deset dní samičky snesly první vejce. Z vajec se pak po zasednutí za tři týdny líhla mláďata. Nejvíce se mi podařilo odchovat 4 mladé na pár.

Přírodní
Pohlavní dimorfismus u přírodní formy nám dovoluje odhadnout pohlaví i bez testu DNA, a to mnohem snáze než u papoušků Alexandřiných. Samička má tělo zelené, zatímco sameček žluté. Zrcátka na křídlech má sameček výraznější a jeho červená je světlejší než červená u samiček. Obě pohlaví mají červený zobák, tmavé nohy i drápky. Sameček má v ocase ještě výraznou modrou barvu, zespodu má ocas černý, zatímco samičky mají ze spodní strany ocas černý lemovaný růžovou. Mláďata jsou podobná zbarvením samičce, samci začínají přepeřovat v prvním roku života. Pohlavně dospělí jsou kolo 18. měsíce, tzn. asi v roce a půl.

Lemovaná
Jak napovídá pojmenování, jedná se o ptáky, kteří jsou lemovaní, běžně je mutace označovaná jako edged. Ptáci mají v této mutaci tmavě zbarvené nohy i drápky, jako přírodní ptáci. Tělo může, a nemusí, být normálně zbarveno, též může být lemované, je to spíše jedinec od jedince. Nejvíce lemovaná jsou křídla a záda. Lemování je žluté, jinak základní koncept přírodních ptáků zůstává včetně zrcátek na křídlech, občas se u lemovaných kusů vyskytne více červené, ať už v ocase, křídlech, nebo výjimečně na kostřci. Zřejmě nejdůležitější otázkou pro české chovatele je, zda se vyskytují i v naší republice. Odpověď je pozitivní, ptáci u nás jsou, a dokonce se je daří odchovávat. Cena je zatím na české poměry docela vysoká, edged papoušků je dosud jako šafránu, a to s trochou nadsázky platí pro celou Evropu.

Pastel (dilute)
Jedná se o nejběžněji chovanou mutaci papoušků horských u nás i v Evropě, ačkoliv pastel je pouze chovatelské označení, pastel jako takový je ve skutečnosti mutace faded. Často se v inzerci můžeme setkat s pojmenováním „žlutá“ nebo „žlutý pastel“. Mutace je to recesivní, nevázaná na pohlaví. Tím pádem mohou štěpit i samice. Červený zobák u této mutace zůstává. Mladí ptáci mají světlejší oko, které postupně (věkem) tmavne do barvy oka přírodních ptáků. Nohy i drápky zůstávají tmavé, což není u mutace dilute, kdy většinou jsou nohy i drápky světlejší či v tělové barvě, příliš obvyklé. Barva těchto ptáků, jak už napovídá pojmenování chovatelů, je převážně žlutá. Hlava, břicho, záda i část křídel jsou žluté. Červená na křídlech je výraznější a je jí o něco více. Ocas může být červeno-žlutý, červený nebo růžový, zespodu spíše bílý. Modrá na křídlech může být zesvětlena až do bílé, případně světle žluté. Pohlavní dimorfismus u této mutace není tak výrazný jako u přírodních ptáků a samce od samce v podstatě nelze rozlišit, jedinou spolehlivou metodou je v tomto případě metoda DNA na některé z renomovaných klinik, případně endoskopie pohlavních orgánů.

Ostatní mutace
Další mutace, jež jsou modrá, NSLino (lutino nevázané na pohlaví), skořice, izabela, red suffusion (označovaná jako červenobřichá) a recesivní straka nejsou v Evropě příliš zastoupené, spíše nejsou zastoupené vůbec.
Setkal jsem se asi před osmi nebo devíti lety s pánem od Znojma, od kterého jsem bral „osvědčenou“ samičku. Jeho samec, kterého prý prodal už předtím, měl červené břicho a dle jeho slov se jednalo „asi“ o mutaci. Samička nakonec dva roky po sobě rozbíjela vejce, nevím tedy, jak moc je reálná informace o tom, že jedinec red suffusion je zastoupen v českých chovech. Dle mého je to takřka nemožné, protože za ta léta už by se mutace rozšířila a vědělo by se o ní.

Papoušek nádherný

Papoušek nádherný je s papouškem kouřovým nejčastěji chovaným zástupcem rodu Polytelis. Já měl v chovu tři páry a všechny tři byly spolehlivé. Ačkoliv se tvrdí, že je problém papoušky nádherné spárovat, hnízdili mi ptáci tak, jak jsem je proházel. Z mých zkušeností tedy nejsou zase tak vybíraví, jak se o nich říká.

Přírodní
Sameček přebarvuje do dospělého šatu okolo druhého roku života. Na hlavě má namodralý nádech, od oka k zobáku půlměsíček žluté. Stejně tak pod zobákem je velký půlměsíc žluté, který u starších kusů může být rozpitý až k zátylku. To vše zakončuje červený „límec“ pod krkem. Tělo je v několika odstínech zelené. Zatímco břicho a záda jsou hodně světlé, křídla jdou do tmavé zelené. Letky má baraband modré. Ocas z vrchní strany také. Je to něco mezi šedou a modrou. Samička, jak už to bývá, je méně výrazná, taková „zelená myška“. Je celá zelená, hlava je zelená s odstíny šedé či šedomodré, okolo krku má jen slaboučký nádech růžové. Samice má spodek ocasu černý, mladí ptáci až do prvního přebarvení taky. Poté se samcům začíná v ocase objevovat na spodní straně růžové lemování, podobně jako u horáků. Mláďata jsou zbarvením podobná samičce, ale u mladých samců se při troše pozorování dá rozpoznat „rozprsknutá“ žlutá na přední části hlavy. S tímto způsobem poznávání jsem neměl nikdy sebemenší problém a úspěšnost byla stoprocentní. Obecně papoušci rodu Polytelis měli problém s mláďaty, po určité době od jejich vylétnutí z budky. Jednou mi samec nádherný napadal mladého samce tolik, že mláděti už nikdy nerostlo peří na hlavě. Agresivní chování bylo zaznamenáno po sundání budky. Protože všechny papoušky nechávám hnízdit jen jednou a budky poté sundávám, zmiňuji to jako zajímavost, neboť jsem se s podobným chováním u jiných druhů po sundání boudy nesetkal.

Šedozelená
Jak již z pojmenování mutace vyplývá, jedná se vlastně o tmavou barvu rozdělenou do dvou faktorů – 1f (šedozelená) a 2f (šedá). Jde o mutaci (autosomálně) dominantní, což znamená, že k odchovu nám stačí pouze jeden jedinec v barvě. Ptáci na ni neštěpí a barva není závislá na jiné (jako kodominantní mutace). Pro odchov dvoufaktorových nám stačí dva jednofaktoroví ptáci. V české republice se tato mutace vyskytuje dokonce v kombinaci se skořicovou. Ptáci jsou zbarveni tmavším odstínem zelené než přírodní. Jinak barvy zůstávají, modrá ještě může být redukována do šedé. Nohy i drápky jsou stejně jako u přírodních ptáků tmavé. Zobák je růžový.

Skořice
Jak z předchozího odstavce vyplývá, je již u nás v republice i mutace skořicová. Mláďata mají červené oči, které postupně tmavnou. Tato mutace je v podstatě přesný opak tmavého faktoru. Dochází k zesvětlení. Zelené peří má barvu spíše khaki, modrá je zesvětlená, stejně tak žlutá a červená. Černá v letkách i na spodní straně ocasu je spíše dohněda. Drápky i nohy jsou světlejší, u některých kusů jdou až do růžové. Jedná se o mutaci vázanou na pohlaví, proto nám k odchovu postačí již štěpitelný samec, samice štěpit nemohou.

Pastel
Pastel se v českých chovech objevuje asi od roku 2008. Možná už tu byl dříve, ale nemám k tomu bližší informace. Zbarvením je hodně podobný na skořici, co se ale skořic týče, barvy jsou matnější, pastel má v sobě jakýsi lesk. Barvy jsou výraznější a přitom bledší, což je spíše opticky kvůli odrazu světla na jejich peří. Nohy i drápky jsou takovým mezikrokem mezi přírodní tmavou a růžovou, jako u některých skořic. Mutace je recesivní, to znamená, že k odchovu je potřeba minimálně dvou štěpitelných kusů.

Dilute
Dilute, pravý pastel, je barva zřejmě transmutační, přenesená z papoušků kouřových. Barabandi v tomto zbarvení jsou žlutí. Modrá je redukovaná v bílou. Prsty i nohy jsou světlé, drápky jdou do bílé. Jedná se o mutaci recesivní. Pigment je redukován i v barvě oka, které je červené. Mutace je zatím málo rozšířená. Nejen u nás, ale i v Evropě celkově. Nejblíže k nám je k vidění v Německu.

Červenobřichá
Jak již pojmenování vypovídá, červená barva se rozpíjí na břiše. Samci můžou mít břicho až celé červené, samice je mají lemované zelenou. Ocas je celý červený. Žlutá zůstává, stejně tak zelená i modrá v křídlech. Mutace je neúplně dominantní, k odchovu ale i přesto postačí pouze jeden kus v barvě. Na červenobřichou ale žádný pták nemůže štěpit.

Kříženci
Vzhledem k tomu že všechny tři druhy zmíněné v našem seriálu jsou jednoho rodu, je možné, a bohužel i běžné, že se vzájemně v zajetí kříží. Není raritou, že se na burzách, případně i běžně na návštěvě u chovatele objeví zkřížení barabandi s princezkami, horáci s barabandy a podobně. Tihle papoušci nejsou dále vhodní do chovu, i když jsou bohužel dále plodní. Hlavně začátečníci by se měli mít na pozoru, co vlastně kupují. Se svolením majitele jsou u tohoto článku fotky kříženců papoušků nádherných s papouškem Alexandřiným.