Psi horské služby Pátrání na horách se neobejde bez rizika
Proto se noční hledání stává stěžejním při každém celostátním cvičení kynologů Horské služby ČR. Pes jako potomek vlka, tedy šelmy lovící za šerosvitu, je v porovnání s člověkem mnohem lépe vybavený pro pátrání v noci. Nejde jen o jeho největší přednost, spočívající v dokonalém rozlišování i nepatrných shluků molekul pachu, asi třikrát lepším vidění v noci a šestkrát vnímavějším sluchu, ale také o jeho vysokou pohyblivost. Pronikne do míst, kam se člověk dostává jen obtížně. Ať už to jsou husté porosty, vodní překážky, či nízké a různě tvarované skalní pukliny. A právě skalní lokality, ale i menší skalní útvary či velké kluzké balvany ukryté v lesích skrývají nebezpečí pro psy i psovody. Potvrdilo se to při posledním listopadovém cvičení v Jizerských horách.
Pomáhá satelitní navigace
Horští záchranáři mají své čtyřnožce rádi jako každý jiný milovník psů, když však nastoupí do noční akce, jsou smíření s tím, že se jejich pomocníci nevyhnou pátrání na nebezpečných místech. Mohou však výrazně ovlivnit míru rizika, a to pomocí satelitního navigačního přístroje GPS. Ten mají psovodi ve své výbavě od roku 2007 a dnes je pro ně nepostradatelnou pomůckou. Na displeji se jim promítá mapa a místo, kde se právě nachází. Mohou tedy zjistit, zda je při postupu stanoveným směrem nečeká nějaké zrádné místo. „Navíc mají na mapě vyznačený pruh čtverců o straně 100 metrů. To jim umožňuje systematicky propátrat jeden čtverec a pak postoupit do dalšího. Do mapy se totiž promítá i pohyb psa, a to díky satelitní vysílačce na obojku,“ upřesňuje člen HS Michal Beneš, autor digitálního plánování pátracích akcí. Jako řídící cvičení psovodů a psů je stejně jako při ostré akci na pevném nebo pojízdném stanovišti a před sebou má počítačovou obrazovku. Na ní sleduje pohyb všech psovodů a psů. Pomocí vysílačky pak může korigovat postup každého psovoda tak, aby nezůstala žádná nepropátraná plocha, kde by se pravděpodobně mohl pohybovat či ležet hledaný člověk.
Jako v reálu
Počátek cvičení, které se nikterak nelišilo od reálné situace, popsal člen HS Aleš Rydval: „Ve čtvrtek kolem desáté hodiny dopoledne byli povoláni psovodi se psy k pátrání po pohřešovaných lidech v oblasti mezi Mariánskou horou a protrženou přehradou. Už za dvě hodiny se na místo v terénu určené souřadnicemi dostavili se psy dva členové HS z Orlických hor. Další z Krkonoš a naši z Jizerek byli na místě samozřejmě ještě dříve, o něco později ze vzdálené Šumavy.“ Na tomto místě nakonec pátralo osm psovodů a psů s mezinárodní kvalifikací záchranářských psů, a to do sedmé hodiny večerní. Na jiném místě předvedli své výkony nováčci teprve usilující o získání prvního stupně záchranářského atestu. Ani jim to organizátoři neusnadnili, neboť dva a půl kilometru dlouhý úsek koryta Jizery na česko–polské hranici měli propátrat do 50 metrů na každou stranu od osy řeky. Jinde by to bylo snadné, jenomže v těchto místech se Jizera hluboce zařezává do horské krajiny a její břehy tvoří strmé kamenité srázy. Kameny jsou navíc ještě po poledni mokré a místy i zledovatělé. To psi zjistili velmi rychle a po prvních uklouznutích a pádech byli opatrnější.
Žádné úlevy
Přestože každý psovod se snaží šetřit psa, aby vydržel efektivně pracovat co nejdéle, další den neměli šanci na žádnou úlevu. „Pátrání v horách bývá občas i několikadenní, a tedy vyčerpávající, proto psovodům a psům musíme vytvářet obdobné podmínky na fyzickou náročnost také při cvičeních a atestech, jako je tomu zde v Jizerkách,“ uvedl k dalšímu programu Aleš Rydval. A tím bylo pátrání v polozřícené továrně u Josefova Dolu. Na místo se psovodi se psy museli dostat z Albrechtic podle zadaných souřadnic pěšky. Tam téměř dvě hodiny čekali na výzvu k pátrání. Teprve potom je čekalo noční hledání na hoře Buková. Nic příjemného to nebylo ani pro sedm figurantů, kteří bez hnutí strávili v terénu při teplotě kolem nuly až sedm hodin v kuse. Mladé figurantky však hrdinně prohlásily: „Aspoň že nepršelo.“ Méně optimisticky mluvili dva psovodi, když si jeden z nich na skalách roztrhl koleno a druhému se zase napíchl pes na klacek. Naštěstí z toho byla jen pohmožděnina a kůži na psovodově koleni spravilo pár stehů. I oni dokončili pátrání před půlnocí. Snahu všech účastníků nočního cvičení a především výkony psů ocenila Magda Krytinářová, která přijela z pověření Ministerstva pro místní rozvoj sledovat průběh cvičení a výkony atestovaných psů. Horská služba totiž patří do sféry tohoto resortu.
Nestandardní situace
Třetí den cvičení už nebyl fyzicky namáhavý, ale předvádět poslušnost za deště, větru a teploty kolem nuly také nebylo nic radostného. Psovodi si rovněž vyzkoušeli, jak budou jejich svěřenci reagovat na nestandardní situace, tedy takové, jež jsou sice málo pravděpodobné, ale mohou se při pátrání vyskytnout. „Tentokrát šlo o reakci na skupinku hovořících dětí, kterou pes najde na horách. Dále se zkoušelo, zda dá přednost figurantovi, nebo masité svačině, která leží před ním. Nechyběl ani test, zda označí živou osobu či mrtvolný pach,“ uvedl Aleš Rydval k závěru podzimního cvičení, které hodnotili rozhodčí z řad policejních kynologů. Další cvičení čeká psy HS v době, kdy bude dostatek sněhu pro oživení pátracích návyků v lavinách. Ve chvíli, kdy budeme číst tyto řádky, už však možná budou mít takové cvičení za sebou. A my můžeme jen přát psovodům a psům, stejně jako návštěvníkům zimních hor, aby takových pátrání bylo co nejméně, neboť šance na přežití pod lavinou jsou nevalné.
