Co to vlastně je, ten Chesapeake Bay Retriever?

Od okamžiku, kdy jsem na internetu vyvěsila první inzeráty na prodej našich štěňat, se mě takhle ptá spousta lidí. V atlasech psů většinou najdete jen heslovité údaje, na internetu pár článků, ale odpověď na tuhle otázku ne. Nebudu se teď zaobírat standardem, mírami, váhou a podobně, ale pokusím se vám co nejpodrobněji vysvětlit, jací tihle pejsci ve skutečnosti jsou.

Proč

Samozřejmě že pro mě jsou to pejsci srdce, už deset let mi přinášejí radost, lásku a sem tam i ten adrenalin. Proč jsem si tohle plemeno vybrala v počátcích já, aniž bych ho také podrobněji znala? Hlavně to není plemeno nijak populární, ne že by bylo zrovna málopočetné, ale dva chesapeaky na jednom cvičáku potkáte těžko. Rozhodně si ale nemohou stěžovat na přehnaný zájem veřejnosti. Tohle plemeno totiž nevlastní žádný minulý ani současný prezident, král, populární hvězda, nebyla o něm natočena pohádka, seriál ani film (i když pozorný divák si třeba všimne, že se občas mihne v některém americkém filmu), nezaujme vás na první pohled efektním osrstěním, zbarvením, elegantním pohybem. Naopak, chesapeaci jsou tak trochu zvláštní, netypičtí, se světlým okem a světlou nosní houbou, prostě nehledají je lidé, kteří chtějí mít to co všichni. Další, možná na první pohled podružná otázka, která mě přivedla k výběru právě chesapeaka, je srst. Tito psi mají srst krátkou a jakoby mastnou. Pokud jsou celoročně venku, chrání je dokonale před nepřízní počasí. Pokud je budete mít doma, oceníte, že z nich jsou přece jen o trochu menší závěje chlupů než z dlouhosrstých plemen; a zase naopak, jejich srst není krátká natolik, aby byly chloupky zabodány v každé textilii, o kterou se opřou. Ovšem tvrdit o nich (stejně jako o téměř všech plemenech psů), že nelínají a doma nebudete mít ani chloupek, je vybájená pohádka, která v praxi nefunguje. Navíc jejich kožíšek má samoočišťovací schopnost, to znamená, že po příchodu domů je stačí prostě vytřít vlhkým hadrem, jen sem tam vykartáčovat. V neposlední řadě mě na nich uchvátilo, že je to plemeno s retrívří vřelou a přátelskou povahou, navíc s temperamentní a živou, někdy snad až neúnavnou náturou. Tolik jsem věděla já, když jsem si jela pro svého prvního psa tohoto plemene.

Plavec, pracant, hlídač

V Americe se tohle plemeno dodnes využívá k lovu divokých hus na mořském pobřeží, v Evropě na poněkud menší kachny. Zkuste na chvilku přivřít oči a představte si moře, vlny, hučení příboje, protiproudy, chladné počasí a na vodě se houpe docela těžká právě ulovená husa; do toho pracujícího chesapeaka a už máte zhruba představu, jaké musí mít vlastnosti. Určitě je otužilý, nevadí mu ani chladná voda, musí být nadšený z každé práce, jinak by se znovu a znovu s nadšením nenořil do vody pro úlovek. Je to výborný plavec, takže na rozdíl od psů jiných plemen, které jsem viděla jejich majiteli přemlouvat, aby si šli zaplavat, chesapeaka zhusta musíte přemlouvat, aby z vody vylezl. Pracuje i na větší vzdálenost, před sebou má totiž celé moře vody, a ne rybníček z Horní Dolní, který přejdete téměř suchou nohou. A slyšíte to hučení moře? Myslíte, že v jeho vlnách je schopný slyšet nějaké povely? Musí se v tenhle okamžik spolehnout sám na sebe, nečeká navádění od pána, pracuje sám, rozhoduje se samostatně, na jeho rozhodnutí závisí často i jeho život. (Upřímně, určitou schopnost záhadně ohluchnout v té nejméně příhodné chvilce si zachoval i v suchozemském prostředí.) Po lovu odchází s lovci do tábora, kde se jeho páni spokojeně uloží ke spánku, protože vědí, že je hlídá ten nejlepší hlídač, který každou nevítanou návštěvu hlasitě vyštěká, ale nenapadne. Svého vůdce miluje, je to pro něj dominanta, jistota, osobnost, šéf a má z něj respekt. Jeho náklonnost mu dává jistotu spokojeného života.

Zaměstnání

Tak a teď můžete otevřít oči a tohohle pejska si převést k nám do Česka. Není pravda, že bez lovecké práce není schopen existence, naopak, skvěle se osvědčuje jako rodinný pes, jen musíte brát v potaz jeho vlastnosti. Především dopřát mu nějaké to zaměstnání. Spousta lidí se zhrozí, že tohle plemeno nechtějí, nezvládnou naběhat s ním spoustu kilometrů, aby se vyřádil a unavil. Omyl, doma jsou chesapeaci naprosto klidní, skoro bych řekla flegmatičtí, leží v pelíšku, jedním okem sledují, co děláte, a vypadají, že je nic nerozhodí. Do okamžiku, než vezmete do ruky venčicí bundu, vodítko, míček … Možnost jakéhokoliv zaměstnání přijmou s bouřlivým nadšením. Pokud se jedná o loveckou práci, o to víc, ale vystačíte s některým ze sportů, working testy, agility, běháním u kola, plaváním, aportováním nebo prostě procházkou v lese, parku – a nemusí se vždy jednat o hodiny a kilometry. Znalce psí duše tohle nepřekvapí, protože většina psích plemen a jejich jedinců přijme jakoukoliv „práci“, kterou navíc může dělat se svým pánem, s nadšením a vděkem. Kdo by chtěl přece jen chesapeaka jako loveckého psa, pořídí si nadšeného lovce, který snese výcvik a vedení podobně jako ohaři, pracuje s chutí a vášnivě, hůř se učí snad jen klidy a někdy se svým zapálením něco „přestřelí“. Kdo je však úplně bez chyby? Chesapeak má v sobě jiskru, vlastnosti typické pro retrívry, ale i jistou dávku ostrosti. Ostrosti, která ovšem nemá být agresivitou. Když je ve společnosti svého pána a jsou tam cizí lidé, kteří si ho nevšímají, je absolutně klidný. Jakmile bude bez pána a cizí lidé, kteří nepatří do jeho smečky a spřáteleného okolí, by vnikli na jeho pozemek, bude se bránit. Ne že by někomu ublížil, ale bude hrozivě a hlasitě strašit a blokovat.

Výchova a výcvik

Co všechno musí člověk udělat pro to, aby z toho jeho chesapeaka vyrostl pohodový pejsek a kamarád na celý psí život? Především začít štěně vychovávat odmalinka, v podstatě od okamžiku, kdy si jej od chovatele přinese domů. I když vypadá jako krásné nevinné klubíčko a nezkušený páníček má tendenci tuhle kuličku rozmazlovat až do okamžiku, než zjistí, že mu pubertální a už dost vyspělý pejsek přerůstá přes hlavu. Platí u něj dvojnásob to, co ostatně u všech ostatních plemen, pouze někde v menší či větší míře. Především vyžaduje důslednou výchovu. Samozřejmě musí zvládnout základní poslušnost, jako je povel fuj, lehni, zůstaň, chůze u nohy a podobně. Nejlepší je s ním hned zkraje vyrazit na některý z nepřeberné škály cvičáků, kde vám odborníci na výchovu pejsků určitě dobře poradí. Existuje spousta tzv. psích školek. Chybou by však bylo svěřit štěně do rukou odborníka a čekat, že domů dostanete hotového psa bez vaší dřiny. Chesapeak bude nepochybně vycvičený, ale podřídí se svému cvičiteli, vy si jeho respekt získáte jen těžko. Pokud žije v bytě, musí se naučit dodržovat řád domácnosti, kam smí, kam ne. Vychovat chesapeaka rozhodně není nezvládnutelný nebo extremně těžký úkol. V raném mládí je totiž nesmírně chytrý, rychle chápe a dobře si pamatuje, co se naučil. Štěně chesapeaka je stvoření inteligentní, pozorné, s přirozeným zájmem o vše okolo. Už v tomto věku se začíná projevovat jeho osobnost. Proto by měl mít stanovena pravidla chování, majitel musí určit, co se smí a co ne, protože jinak to určí ve stáří několika měsíců pes. Někdy na pokraji puberty se začne stejně rychle učit, jak to, co už umí, může obejít. V tomto okamžiku se mnohokrát vyplatí důslednost, a pokud vydržíte a zdárně překonáte tohle období, složité i u lidského pokolení, máte doma pohodového, zvládnutého pejska. Ostatně pro žádného psa není vhodná výchova, dá-li se to tak vůbec nazvat, která mu ponechává příliš mnoho volnosti. Pes je smečkové zvíře a jako takové potřebuje řád a hierarchii. V pořádku je, jestliže je člověk vůdcem smečky. Což by ostatně mělo platit pro všechny psy. Chesapeak snad ještě více než jiné plemeno bude milovat pána, ze kterého má přirozený respekt; pro takového šéfa udělá všechno, a ještě s radostí. Benevolence, nedůslednost, volná výchova ho podbízí ke vzpouře, a pokud si vzpomenete, co jsem psala někde na začátku o jeho samostatnosti, začne si prostě dělat, co chce. Z toho vyplívá, že ten, kdo chesapeaky vede, musí u nich mít autoritu a oni by ho měli respektovat. Pokud v nikom tuhle jistotu necítí, přeberou iniciativu sami, bohužel ne vždy tak, jak by si lidská polovina smečky představovala. Polekala jsem vás? Tato pravidla ale platí pro všechna plemena, čím je pes větší, tím více. Pokud vám někdo tvrdí, že tohle nebo tamto plemeno se cvičit vůbec nemusí, je přirozeně inteligentní a naprosto ovladatelné, netvrdí vám tak docela pravdu. Setkala jsem se už i s pejskem trpasličího vzrůstu, který šikanoval celou rodinu, vynucoval si pozornost, rozhodoval o chodu domácnosti a přinášel všem hodně starostí a komplikací. Že vám cvičák nic neříká, nechápete ty blázny, kteří běhají dokola, různě se otáčí, střídavě pouští své svěřence a volají na ně? Taky jsem nechápala, ale šla jsem se podívat. Něco jsem se tam naučila a hlavně jsem potkala spoustu skvělých lidiček pohybujících se okolo retrívrů, mohla jsem s nimi probrat problémy, radosti i starosti, které s sebou výchova pejska přináší, prostě jsem tam našla spoustu spřízněných duší.

Nikdo není dokonalý

Chesapeaci, stejně jako každé jiné plemeno, mají i své chybičky a mouchy. V jednom článku nejde shrnout všechny povahové nuance. Mám doma čtyři jedince tohoto plemene, a ačkoliv jsou si v mnoha směrech hodně podobní, každý s nich je jiný. Všechny spojuje láska k pohybu, inteligence a oddanost, ale také svéhlavost. Nečekejte při jejich výcviku zázračné posuny, někdy si žádají notnou dávku trpělivosti. Díky jejich radosti z pohybu a nadšení z práce je daleko nesnadnější je zastavit, zklidnit a disciplíny jako odložení, klid na stanovišti a podobně jsou schopní zvládnout jen s jistým sebezapřením až po nějakém čase, ale ani tak od nich nežádejte netečný klid. Jejich problém je dost veliká vzrušivost vůči podnětům z okolí, ať už se projevuje jako hlasitost při střelbě, výše zmíněný neklid při odložení, nebo určitá plachost a lekavost. Míra a projev tohoto povahového rysu jsou u každého jedince jiné. Chesapeaci jsou chodící barometry na vaši náladu a ihned ve vás čtou jako v otevřené knize. Dokonale poznají, kdy je váš povel myšlen vážně a kdy je kvůli vaší nepozornosti a nerozhodnosti někde vzadu skulinka, kterou mohou využít pro vlastní „plán“, to znamená, kdy si můžou udělat, co sami uznají za vhodné. S tím souvisí i jistá míra dominance, která je ale velmi individuální. Podle mého mínění je důležité při výběru budoucího parťáka dopředu počítat nejen s jeho klady, ale i s možnými zápory, protože jen když je pochopíte a naučíte se s nimi pracovat, budete ve společném životě šťastní a spokojení.

Správný majitel

Co dodat na závěr? Když rychle přeletíte okem celý článek, budete vědět, pro koho chesapeak je a pro koho ne. Asi by si ho neměli pořizovat lidé, kteří hledají plemeno nějak efektní, aby s ním sklízeli zasloužený obdiv, rozhodně se nehodí jen dětem na hraní, uvázat po celý den k boudě nebo aby cenil na sousedy zuby. Nebude z něj věrná kopie televizního hrdiny, nebudete si s ním připadat důležitější a blíž svému idolu. Nebude pro lidi milující své pohodlí ani pro ty, kdo mají pejska jako módní doplněk. Neuspokojí majitele, kteří psí cvičák považují za týrání psí duše, lovecký výcvik za nelidskou zábavu, povel sedni za vrchol šikany. Naopak zapadne do rodiny, která ho přijme mezi sebe. Nadšení z něj budou lidé, kteří se rádi pohybují, a je jedno, zda rychle, nebo pomalu, obětují mu kousek ze svého času, stráví s ním denně pár chvil na procházce, a to i v dešti nebo za jiné nepřízně počasí, majitelé, kteří mu dopřejí dostatek podnětů pro jeho vývoj, hodně společných zážitků, alespoň základní výcvik, lidé důslední, rozhodní, s přirozenou autoritou. Ocení ho majitelé, kteří chtějí větší plemeno s radostnou povahou, milující společnost svých parťáků. V tomhle společenství se bude cítit jako ryba ve vodě a stokrát vám to vrátí svou přízní; podělí se s vámi o své srdce a připraví vám život, ve kterém se rozhodně nebudete nudit.