Agapornis hnědohlavý

Nadace Loro Pargue na Tenerife sponzoruje a také realizuje celou řadu projektů pro ochranu a záchranu ohrožených druhů papoušků na celém světě. Spolupracuje i na projektu katedry zoologie a entomologie na Univerzitě von Natal v Jižní Africe, který je věnován ochraně agapornise hnědohlavého ( Agapornis nigrigenis ). Tento agapornis se vyskytuje v našich chovech v přírodní formě i v několika mutacích a bývá nabízen i prostřednictvím inzerátů. Proto si mnoho chovatelů možná ani neuvědomuje, že tento agapornis patří v současné době k nejohroženějším papouškům Afriky.

Agapornis hnědohlavý obývá poměrně malou oblast, jeho výskyt je vázaný na konkrétní biotop. Jeho stavy zdecimoval již ve dvacátých létech tohoto století odchyt pro obchod, za nějvětší ohrožení v současné době je považováno pozvolné vysychání oblastí jeho přirozeného výskytu, mizení napajedel, ale i změny zěmědělských kultur v krajině. V menším měřítku pak jde o ohrožení predátory. Jako další problematické jevy uvádějí zprávy nadace především nežádoucí křížení s jinými druhy rodu Agapornis při migraci ptáků do nových míst za vodou a potravou, rozšíření nových nemocí a opětovné oživení obchodu s ptáky.

Nadace se snaží stanovit rozhodující úkoly pro realizaci záchranné strategie a pečlivě analyzuje všechny faktory, které ohrožují výskyt volně žijících populací. Při realizaci všech záchranných projektů věnuje nadace mimořádnou pozornost jejich propagaci mezi místním obyvatelstvem, které mnohdy ne dost dobře chápe nutnost ochrany živočichů, kteří se běžně vyskytují v místech, kde tito lidé žijí. Zkušenosti pracovníků nadace ukazují, že právě místní obyvatelé mohou často přinést velmi zajímavé a cenné informace o životě ohrožených druhů zvířat a je velmi důležité získávat domorodé obyvatele pro aktivní ochranu přírody.

Ještě si možná dost dobře neuvědomujeme, jak velký význam má uchovat přírodní formu tohoto, ale i mnoha dalších druhů papoušků v našich chovech. Zatím se spíše honíme za módními mutacemi. Nic proti tomu, chov mutací má v chovu papoušků velký, možno říci nezastupitelný význam, přináší mnoho zajímavých poznatků a celkově zcela určitě chovatelství obohacuje. Na druhé straně zde existují zdravé, často početné populace přírodních forem, které je nutné bezpodmínečně zachovat a rozvíjet. Kdoví, třeba pak se někteří jedinci z těchto populací mohou někdy docela dobře stát zdrojem pro reintrodukci toho či onoho druhu do volné přírody. Ostatně podobné případy se již stávají. Třeba právě v Loro Parque Fundación uskutečňují složitý proces vypouštění ary marakány v Brazílii. Samozřejmě, v zajetí odchované ptáky nelze jen tak jednoduše vzít a vypustit v přírodě, je třeba splnit řadu podmínek a opatření, ale první úspěchy už se dostavují.

/O tomto projektu přineseme informace v některém z příštích čísel Fauny./

Alena Doležalová ml.