Terarijní zvířata
Jednou z nejdůležitějších částí poslání zoologické zahrady současnosti je pomoc a aktivní účast při zachování genofondu ohrožených druhů živočichů. Právě tyto druhy zvířat tvoří dnes neodmyslitelnou a rok od roku podstatnější část chované kolekce většiny moderních zoo. V takových institucích pak nemůže dojít k tomu, že druhy v přírodě běžné či dokonce domestikované formy, jejichž hodnota je z pohledu celosvětové snahy o zachování genetické diverzity mizivá, nahrazují tyto kriticky ohrožené druhy zvířat. Do této kategorie bezesporu patří jeden z nejvíce ohrožených živočišných druhů současnosti, a to ještěr dvojjazyčník haitský (Celestus warreni), řazený mezi slepýšovité ještěry čeledi Anguidae a do podčeledi dvojjazyčníci (Diploglossinae).
… v mírném klimatickém pásmu Evropy a Severní Ameriky. Tak by mohl znít titul a podtitul příspěvku, k jehož sepsání mne inspirovala návštěva jedné unikátní zoologické zahrady. Jak už tomu tak bývá, o stavu věcí, příčinách a souvislostech začínáme hlouběji přemýšlet ve chvíli, kdy je naše (někdy idealizovaná) představa konfrontována s realitou. I já si takovou představu pěstoval, a to od chvíle, kdy jsem se před několika lety dozvěděl o existenci zoologické zahrady – farmy, která jako jediná na světě chová všech 23 v současnosti vědou uznávaných krokodýlích druhů. Alligator Farm v St. Augustinu na Floridě.
Chov gekončíků druhu Eublepharis macularius neztrácí ani po mnoha letech nic ze své atraktivity. Ba právě naopak. Před pětadvaceti lety jsme začínali s chovem klasicky vybarvených zvířat z odchytů, jaké vidíme např. na http://www.terins.cz, a dnes se nestačíme divit pestrobarevné paletě až neskutečně krásných mutací. Stačí se jen podívat po internetu, např. na filmové sekvence http://www.youtube.com/user/thecrestedgecko nebo na zajímavé stránky českých chovatelů http://www.gekoncik-nocni.cz/ a http://www.gekoncici.websnadno.cz/. Gekončík noční je prostě pro teraristy to, co pro exotáře andulka.
Německá firma OKOTAU již dlouhá léta produkuje vysoce jakostní granule z páleného jílu. Základní vlastností těchto granulí je porovitost, která tvoří až 70 % vnitřního objemu . Jílové substráty mají proto řadu předností a našly uplatnění v zahradnictví, akvaristice a teraristice.
Želva Indotestudo elongata obývá, možná přesněji řečeno obývala, poměrně rozsáhlé území v jihovýchodní Asii od jižní Číny na severu po severovýchodní Indii (Bengálsko) na západě, po Thajsko a Vietnam na východě a po Malajsii na jihu. Jedinci z nejvyšší nadmořské výšky jsou hlášeni z Nepálu, pro ně je v literatuře uváděn i pravý zimní spánek. Populace v jižní Číně je dnes už pravděpodobně jen historickým údajem, podobný chmurný osud dost možná očekává i další populace, protože jde o jeden z často dovážených a následně i konzumovaných druhů na trzích Čínské lidové republiky. Jedinou reálnou možností záchrany tohoto druhu tak budou do budoucna zřejmě bohužel pouze chovné farmy a rovněž chov v zajetí v jakémsi azylu v „bezpečných zemích“ západního světa…
Agamy vousaté chovám v počtu šesti kusů ve skupině 2,4. Nedávno jsem dostal suchozemskou želvu vroubenou (Testudo Marginata), a tak jsem se rozhodl, že agamám postavím nové velké terárium. Agamy jsem choval v teráriu o velikosti 110×50×50 cm. Bylo lepší postavit terárium agamám než ho stavět pro želvu. Pro agamy bych postupem času musel stejně postavit větší. A tak jsem se do toho pustil. Postup celé stavby se pokusím popsat v následujících řádcích.
Varanus melinus je mezi českými chovateli vzácností, a to především pro vyšší cenu a obtížnou dostupnost, která jej činí méně obvyklým než kupříkladu (dražší) Varanus prasinus. Varanus melinus je známý teprve krátkou dobu (Böhme & Ziegler 1997) a informací o jeho chovu v zajetí je minimum. Jde o středně velkého varana, jenž má údajně dorůstat 140–150 cm, v zajetí však dosud chovatelé udávají velikost spíše mezi 90 až 120 cm.
Nad městem Azrou vypadala hornatá lokalita téměř stejně. Pohybovali jsme se opět ve výšce okolo 1 700 m, kde by se na pastvinách měl vyskytovat vzácný kozlíček (Iberodorcadion atlantis). Jediný zástupce tohoto podrodu, žijící v severní Africe, a to právě v Maroku. Tito brouci se však vyskytují často lokálně na určitém místě a bez znalosti konkrétního místa, nebo bez GPS souřadnic by jeho objevení byla veliká náhoda.
Hlavním cílem dalšího dne byla vesnička Oukaimeden, ležící pod nejvyšším vrcholem Vysokého Atlasu Jebel Toubkal (4 167 metrů). Největší marockou přírodní rezervací je právě národní park Toubkal o rozloze 38 000 ha, který chrání velehorskou přírodu ve Vysokém Atlasu. Zmíněná vesnice je poslední výspou civilizace pod obřími štíty hor, odkud se dá túra na nejvyšší vrchol a zpět za dobrého počasí prý zvládnout za jediný den.
Volíme okolí města Sidi-Ifni ležící v srdci bývalé Španělské sahary. Někde v okolí města se má vyskytovat další vzácný poddruh šnekožravého střevlíka (Cathophlius stenocephalus ssp. ifniensis). Jelikož nevíme přesný výskyt tohoto druhu a je odpoledne, zastavujeme asi 10 km před městem na náhorní plošině nad mořem a zkoušíme štěstí v okolí. Biotop vypadá zachovale, bez nadměrné pastvy a zemědělské činnosti porostlý pryšci v několika druzích, které na první pohled vypadají jako kaktusy.
