Skalára amazonská

Pterophyllum scalare Do Evropy byla poprvé dovezena v roce 1911 a v krátké době se stala nejpopulárnější akvarijní rybou. Za více než devět desetil...

Pterophyllum scalare

Do Evropy byla poprvé dovezena v roce 1911 a v krátké době se stala nejpopulárnější akvarijní rybou. Za více než devět desetiletí chovu v akváriích vznikly z původní divoké formy četné tvarem a barvou se odlišující mutace. V současnosti existují tvarové formy krátkoploutvé, standardní, dlouhoploutvé a závojové. Z barevně - kresebných mutací jsou nejznámější zlatá, červená, černá, mramorovaná, albinotická, tygrovitá, kouřová a stříbrná. Původní divoká forma se vyznačuje větší velikostí a dnes vzácně se vyskytující příčně pruhovanou kresbou s ocelovým nádechem. Zajímavé je, že dlouhoploutvé formy(viz foto) nedosahují takové velikosti těl jako skaláry s normální délkou ploutví.

Při chovu v akváriích vycházíme z podmínek, které mají tyto ryby ve své domovině - střední části jihoamerického veletoku Amazonky. Ideální tvrdost vody by měla být měkká až polotvrdá, reakce pH nižší než neutrální, teplota vody 24 - 28 °C. Teploty v horní škále uvedeného rozmezí vyžadují některé choulostivější formy - např. černé skaláry. U většiny variet napomáhá zvýšení teploty ke 28 °C k vyvolání rozmnožovací aktivity.

Skaláry patří k druhům ryb citlivým na farmaceutickou léčbu, proto případné zdravotní problémy řešíme raději zvýšením teploty vody(30 - 32 °C), popř. přídáním soli v koncentraci 1g/l vody.

Povaha a pohyb skalár jsou klidné až rozvážné, i když při příjmu živé pohyblivé potravy dokáží krátkodobě vyvinout značnou rychlost. Při vyrušení se může projevit i jejich příslovečná lekavost, končící v extrémních případech až náhlými úhyny.

Nádrž pro skaláry nemusí být příliš velká obsahem. Vyhovují jim i akvária o obsahu kolem 100 l. Hloubka vodního sloupce by však neměla být nižší než 40 cm. Optimum je 50 - 60 cm, což je dostatečná výška i pro dlouhoploutvé formy. Skaláry jsou vhodné jak do jednodruhových reprezentativních nádrží, tak i do akvárií společenských, kde mohou velmi dobře prosperovat s jinými klidnými druhy ryb. Nevhodný je společný chov s rybami napadajícími jejich ploutve(např. parmičky čtyřpruhé), ale i s rybkami, které by v dospělosti mohly pozřít(např. neonky, mladé živorodky). Nádrž je vhodné osázet vysokými rostlinami(např. vallisneriemi či šípatkami).

Dospělým samcům skalár se vytváří na čele tukový hrbolek. Dalším rozlišovacím znakem obou pohlaví je tvar kladélek, které mají samci zašpičatělé, kdežto u samic jsou silnější a zakulacené. Skaláry vytvářejí většinou trvalé páry. Jikry kladou na listy širokých rostlin, popřípadě i na objemnější kameny. Ve velkochovech se stejně spolehlivě vytírají na “sterilní” pásky z barevné umělé hmoty či novodurové trubky. Počet jiker dosahuje až 1000 ks. Chovný pár je velmi starostlivý. Jikry přísně chrání a ovívá je prsními ploutvemi. Jestliže dojde k napadení některé z jiker plísní, ihned je rodiči odstraněna. Není žádnou zvláštností vytření skalár ve společenské nádrži. Abychom zajistili odchov mladých ze zde nakladených jiker, odebereme je spolu s podkladem z nádrže a mladé vychováme samostatně v odchovně, vybavené jemným vzduchováním.

Skaláry nejlépe prospívají při živé či mrazené potravě, přijímají i krmiva umělá a sušená. Mládatům předložíme zprvu nauplie žábronožky solné či buchanek, později např. Grindal či krájené nitěnky. Při dobré péči se skaláry dožíjí běžně 5 - 6 let, délka jejich života však může dosáhnout i 10 let.

V ekosystému Orinoka žije příbuzná “naší” skaláry Pterophyllum (scalare) altum - skalára vysoká. Tato ryba je charakteristická podobnou pruhovou kresbou, avšak se znatelnějším podílem zeleně a hnědi a výrazně strmějším tvarem hřbetu. Do Evropy byla již mnohokrát importována, zatím ale nedošlo k její “domestikaci” a variabilitě jako u skaláry amazonské. Dosud se nedaří dokonce ani pokusy o její rozmnožení. Oba druhy byly pokusně kříženy a výsledný odchov se vyznačoval vysokými ploutvemi.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Mgr. Bc. Alexandr Veselý

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře