Bodlok běloprsý

(Acanthurus leucosternon) čeleď – bodlokovití Ryby z čeledi bodlokovitých obývají světová tropická a subtropická moře s výjimkou moře Středozemníh...

(Acanthurus leucosternon)

čeleď – bodlokovití

Ryby z čeledi bodlokovitých obývají světová tropická a subtropická moře s výjimkou moře Středozemního. Mají vejčitý tvar těla, což se odráží i v typicky dlouhé základně ploutve hřbetní a řitní. Bodloky nejlépe charakterizuje přítomnost obranných oboustranných trnů na ocasním násadci. Počet trnů, neboli bodců, se u jednotlivých zástupců této čeledi pohybuje v rozmezí od jednoho do sedmi. Největší počet bodců má druh Prionurus microlepidotus. V akváriích se bodloci zřejmě zatím nemnoží, proto jsme odkázáni na jejich pozorování v přírodních biotopech. Zde bylo prokázáno, že rozmnožovací cyklus vykazuje vazbu na měsíční fáze – úplněk a nov, řídí se tedy lunárními cykly. Zatímco v přírodě se jedná o hejnové ryby, v akváriích se u nich rozvíjí natolik silná vnitrodruhová nesnášenlivostí, že v nádržích do 1000 l je možný chov pouze jednoho exempláře a jen v nádržích podstatně větších, je u některých druhů možný chov skupinky o 4–5 členech. K rybám jiných čeledí přitom nejsou takřka vůbec agresivní. V mořích i v akváriu vytrvale okusují řasy z kamenů a korálů, pouze příslušníci rodu Naso jsou i masožraví.

Bodlok běloprsý je jedním z nejoblíbenějších bodlokovitých v současné mořské akvaristice. S jeho majoritním zastoupením může soupeřit snad jen bodlok žlutý. V přírodě obývá Indopacifik a Rudé moře, dorůstá zde až 30 cm, zatímco v akvarijních nádržích rifového typu, o objemu nejméně 500 l, délky přibližně 20 cm. Vybarvení bodloka běloprsého se během života nemění. Zbarvení těla by se dalo přirovnat ke šmolkové modři, světlá ocasní ploutev je lemována černomodře, hřbetní ploutev a ocasní násadec jsou žluté, řitní ploutev barvy bělomodré. Působivý kontrast vyvolávají bílé hrdlo a ústa k sametově černému zbarvení hlavy. V akváriích se tento bodlok živí řasami, proto je vhodný do plně „vyzrálých“ nádrží. Při nedostatku řas podáváme salát a dostupná umělá i mražená krmiva. Bodloci běloprsí ovšem přijímají také dospělé žábronožky solné či vidlonožce. Dno nádrže pokryjeme jemným pískem, drobná písečná zrnka bodloci polykají, což jim napomáhá při trávení rostlinné potravy. Dospívají ve věku kolem dvou let a jsou dlouhověcí. Lze je chovat i s jinými druhy mírumilovnějších bodloků, kteří však nesmějí být modře zbarveni. Na ocasním násadci má bodlok bělopsrý oboustranné ostré kostěné trny, které neobsahují jed. V případě nebezpečí poslouží tyto bodce jako obranný prostředek. Ryba prudce švihá ocasem do stran a nepříteli, nebo neopatrnému akvaristovi, tak může způsobit nepříjemná řezná poranění. Bodlok běloprsý je náchylný k napadení prvoky, proto se doporučuje jeho chov s rybami-čističi z rodu labroides.

text a foto: Alexandr Veselý
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře