Zajímavá rybka hořavka duhová

V popředí zájmu akvaristů jsou většinou tropické ryby, které hned na první pohled zaujmou pestrostí barev nebo tvarů. Oproti nim se zdají naše ryby nezajímavými popelkami, avšak to je zdání klamné. Mnohé z nich dokážou v akváriu zaujmout svým způsobem života a v době tření nás překvapí i svým pěkným svatebním šatem. Rybou, která toto stoprocentně potvrzuje je bezesporu hořavka duhová (Rhodeus sericeus).

Samec hořavky s třecí vyrážkou.

Hořavky (rod Rhodeus) jsou malé kaprovité rybky, které jsou rozšířeny hlavně v jihovýchodní Asii a na dálném Východě. Rod zahrnuje 4–6 druhů. V Evropě a západní části Malé Asie žije jediný druh – hořavka duhová.
Hořavka duhová dorůstá okolo 7,5 cm. Samci jsou větší než samice. Její tělo je vysoké, z boku zploštělé. Šupiny velké. Ústa polospodní bez vousků. Mimo dobu tření má hořavka stříbrolesklé zbarvení, za hlavou je tmavá skvrna, na bocích má modravý pruh začínající zhruba v polovině těla a rozšiřující se směrem k ocasu. Samičku poznáme podle urogenitální papily přeměněné v růžové kladélko.

Mlž – ať škeble nebo velevrub, je pro hořavky nepostradatelný.

V době tření se samci přebarvují do svatebního šatu. Boky mají fialovomodré, pruh vystoupí. Hřbetní a řitní ploutve zčervenají. Nad ústy a nad okem se vytváří třecí vyrážka. Samičkám v té době vyroste až několik centimetrů dlouhé kladélko.
Tyto drobné rybky mají zajímavý způsob rozmnožování. Sameček v době tření vyhledává mlže (škebli nebo velevruba) a po jeho nalezení jej chrání před ostatními samci, ale i nezaplněnými samicemi nebo jinými druhy ryb. Ke své škebli pustí sameček jen třeníchtivou samičku. Tření se odehrává při teplotách okolo 20 °C. Při tření zasouvá samička své dlouhé kladélko do vyvrhovacího sifonu mlže a do jeho žaber klade jikry. Sameček pak vypouští mlíčí u přijímacího sifonu mlže. K oplození a k vývoji jiker dochází uvnitř žaber mlže. Samec se postupně tře s více samicemi a tak jsou v žábrech mlže jikry v různém stádiu vývoje. Celý vývoj trvá okolo 20 dní, pak je plůdek, ve velikosti 7 mm, vyvržen vyvrhovacím sifonem. Plůdek se až do dosažení velikosti 1,5 cm živí drobným zooplanktonem. V dospělosti je hořavka výlučně býložravá – její pokrm tvoří řasy, rozsivky a rostlinný detrit. Pohlavně dospívá v jednom roce a dožívá se obvykle 2 až 3 let.

Dva imponující si samci hořavky duhové.

Chceme-li si hořavku opatřit, stěží ji koupíme v nějakém akvaristickém obchodě. Budeme se za ní muset vypravit do přírody. Hořavky obývají klidné stojaté vody, nejčastěji různé rybníky a tůně, ale také dolní úseky toků. Její výskyt je limitován přítomností škeblí (anodonta) nebo velevrubů (Union). Dále se nevyskytuje tam, kde je hodně pronásledovaná dravými rybami. Nejsnáze hořavky najdeme na podzimních výlovech rybníků, kdy po vypuštění uvíznou v bahně. Rybáři je často mylně považována za malého cejna.
Hořavky chováme v nepřerybněných akváriích nebo v zahradních jezírkách. Teplota by neměla stoupnout nad 25 °C a voda by měla být dobře prokysličená. Na krmení není nikterak náročná, přijímá vločková krmiva. Hořavka je bezkonfliktní rybka, která se snese i s menšími rybkami. Mezi sebou jsou občas hašteřivé, ale neublíží si. V době tření sameček hlídá svou škebli a neškodně odhání ostatní ryby. Já chovám hořavky společně se závojnatkami, „gupkami“, pancéřníčky (Corydoras ssp.) a krunýřovci (Ancistrus sp.). Od dubna je pak přemístím spolu se závojnatkami do jezírka na zahradě, kde se obvykle i vytřou.

Samička má v době tření dlouhé kladélko.

Škebli můžeme v akváriu umístit na štěrk nebo do písku. Při vyšší vrstvě se škeble zahrabe a bude podnikat, hlavně v noci, výlety do okolí, při nichž vyhrabe většinu zasazených rostlin. Proto je lepší, je-li v časti akvária ohraničené většími kameny, kde nenadělá škody. Při odchovu potěru je lepší dát škebli do samostatného akvária až do „porodu“.
Chov hořavek v akváriu skýtá mnoho zajímavého a poučného. Jde o nenáročné rybky, kterým, když vás omrzí, můžete dát zase svobodu.

Literatura:
Baruš V., Oliva O.: Fauna ČR a SR, Mihulovci – Petromyzontes a Ryby – Osteichthyes (2), Academia, Praha 1995
Čihař J.: O rybách a rybaření, Práce, Praha 1983