Hlaváč pustinný

Chlamydogobius eremius ( Zietz, 1898) Hlaváčovci (řád Perciformes, podřád Gobioidei) jsou druhově bohatou skupinou ryb (asi 8 čeledí, 250 rodů s...

Chlamydogobius eremius ( Zietz, 1898)


Hlaváčovci (řád Perciformes, podřád Gobioidei) jsou druhově bohatou skupinou ryb (asi 8 čeledí, 250 rodů s 1000 druhy), přesto je jejich chov v sladkovodních akváriích spíše vzácností. Je to dáno hlavně tím, že většina druhů je mořských. Některé však obývají vody brakické a sladké, ale protože je jejich chov a zvláště odchov obtížný, brání to jejich většímu rozšíření mezi akvaristy. Mnoho druhů vyžaduje nejen specifické podmínky, ale i jednodruhovou nádrž a proto se chovu těchto ryb věnují spíše zapálení specialisté.
Takovými druhy jsou například kontrastně zbarvená hlavačka zlatopásá (Brachygobius xanthozoma) z čeledi Gobiidae, vyskytující se na Sumatře, Borneu a Jávě. Dosahuje délky jen čtyři centimetry a vyžaduje druhové akvárium a přisolení vody. Z čeledi Eleotridae je chována hlavačka pastelová (Tateurndina ocellicauda). Tato nádherná pestrá rybka pochází z Nové Guinee. Vyžaduje sladkou a mělkou vodu bez soli. Pro její váhavost je nejlepší chovat ji samostatně. Zdržuje se u dna. Ze stejné čeledi se ještě chová a nabízí až 15 cm velká hlavačka Mogurnda mogurnda. S jejím chovem nemám zkušenosti, ale Frank (1984) udává, že se v zajetí ochotně množí a odchov je snadný. Pochází z Austrálie a Nové Guinee.


Samec hlídající jikry.

Chovají se také zajímaví lezci (čeleď Periophthalmidae), kteří se ale v zajetí nemnoží. Tyto ryby žijí v tropech na pobřežích u ústí řek. Pohybují se i mimo vodu, přičemž dýchají prokrvenou pokožkou.
I v našich vodách žije jeden zástupce čeledi Gobiidae a to hlavačka skvrnitá (Proterorhinus marmoratus). U nás se vyskytuje vzácně na jižní Moravě (Mušovská nádrž). Tento druh však obývá i brakické a mořské vody Evropy. Dorůstá maximálně sedm centimetrů, v mořích až deset centimetrů. Nosní otvory má protaženy do trubiček. Je zbarvena nenápadně hnědošedě a ploutve jsou skvrnité. Dá se chovat ve studenovodních akváriích.


Samice.

Jak jsem již dříve nastínil, je chov většiny hlaváčovců (vesměs přichází v úvahu jen čeleď Gobiidae a Eleotridae) nesnadný a proto mezi chovateli nerozšířený. Naděje však svítá v australském hlaváči pustinném (Chlamydogobius eremius, čeleď Gobiidae). Tato rybka je lehce chovatelná, nenáročná na parametry vody a teplotu, ochotně se tře a odchov plůdku je snadný. Je snášenlivá vůči ostatním rybám, je pěkně zbarvená, svou etologií je zajímavým objektem pozorování a dorůstá malých rozměrů. Prostě ideální chovanec.

Hlaváči rodu Chlamydogobius
Hlaváči rodu Chlamydogobius jsou bentické ryby bez plynového měchýře. Jejich plavání je trhavé a ryby rychle klesají ke dnu. Dokáží se přichytit k podkladu srostlými břišními ploutvemi přeměněnými v přísavný terč. Spolu s velkými prsními ploutvemi jim tento terč také poskytuje oporu při pohybu po dně. Ocasní ploutev je široká a oválná. Na hřbetě jsou dvě hřbetní ploutve.
Mezi pohlavími je výrazný pohlavní dimorfismus. Samci jsou teritoriální a obsazují revíry, v jejichž středu je dutina vhodná k výtěru. Do těchto jeskyněk se vytírají s jednou nebo více samicemi. V přírodě je to v období od listopadu do března, kdy na rozdíl od nás, kde panuje zima, je v Austrálii léto. Samice klade jikry na strop jeskyně a sameček na ně vypouští mlíčí. Jikry jsou oválné a visí na stopce. Díky tomu nejsou statické, ale vlají. Jsou dosti veliké (2,5–3 mm). Po tření samec samici vyžene a dále pečuje o jikry sám. Ovívá je prsními ploutvemi a statečně odhání vetřelce. Potěr se v závislosti na teplotě vykulí za 10–17 dní. Jeho velikost je okolo pěti milimetrů. Živí se planktonem. V šesti měsících jsou hlaváči 50 mm dlouzí. Dospělé ryby jsou všežravé. Živí se larvami vodního hmyzu, korýši, zooplanktonem a řasami.


Albín – samice.

Tento australský rod čítá 6 druhů vyskytujících se v mnohdy velmi nehostinném prostředí periodických tůní, jezer a kanálů, artézských studní, pramenišť, ale i toků. Údaje z lokalit, kde žijí, ukazují obdivuhodnou schopnost vyrovnat se s extremními podmínkami (samozřejmě jen po určitou nepříliš dlouhou dobu). Teploty vody pohybující se v rozmezí od 3 až do 43 °C, pH vody 6,8–9,0, kolísající obsah soli od 0–60 %0 a také nízký obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě (méně než 5 mg O2 / l). Když teplota vody stoupne a sníží se obsah kyslíku ve vodě, vyplouvají hlaváči ke hladině a setrvávají na porostech řas. Využívají jejich fotosyntézy a polykají bublinky vzduchu, které řasy vytvářejí. Takto se vyrovnávají s kyslíkovým deficitem ve vodě. Také jejich zbarvení zesvětlá, aby co nejméně pohlcovalo sluneční záření a zahřívalo jejich tělo. Výskyt jednotlivých druhů se mnohdy omezuje na malá území a proto jsou ohrožovány různými antropogenními vlivy, nepůvodními druhy ryb (živorodka Gambusia holbrooki) apod..
Chlamydogobius eremius (Zietz, 1896), anglicky Desert Goby, česky Hlaváč pustinný – vyskytuje se v jezeře Eyre a jeho zavlažovacích kanálech v Jižní Austrálii. Tento druh se jako jediný chová v našich akváriích.


Dva samci.

Chlamydogobius gloveri Larson, 1995, angl. Dalhousie Goby – obývá periodické tůně v Dalhousie Sprinte na severu Jižní Austrálie.
Chlamydogobius japalpa Larson, 1995, angl. Finke Goby – obývá povodí řeky Finke v jižní části Severního teritoria a tůňky v Alice Springs.
Chlamydogobius micropterus Larson, 1995, angl. Elizabeth Springs Goby – vyskytoval se dříve v celých Elizabeth Springs a Spring Creek. Dnes už jen v pramenech a jezírkách Springvale Station. V červené knize je klasifikován jako ohrožený druh.
Chlamydogobius ranunculus Larson, 1995, angl. Tadpole Goby – vyskytuje se v severním Quenslandu a Sev. Teritotiu. Tento druh má rád nízkou salinitu (do 9%0).
Chlamydogobius squamigenus Larson, 1995, angl. Edgbaston Goby – vyskytuje se v pramenech a jezírkách Edgbaston Station a Crossmoor Station a Thomson River. V červené knize je uveden jako zranitelný druh.

Hlaváč pustinný (Chlamydogobius eremius) v akváriu
Údaje z lokalit výskytu ukazují velkou odolnost této ryby. Teplota 5–41 °C, pH 6,8–11,0, salinita 0–60 %0. V žádném případě by se však hraniční hodnoty neměly stát vodítkem pro stanovení chovatelských podmínek, protože v těchto extrémech dokáží ryby přežít jen krátkou dobu. V akváriu se snažíme vytvořit optimum, které hlaváčům nejvíce vyhovuje.
Chováme je při teplotě 20–28 °C. Pro dobrou kondici ryb je žádoucí přisolení vody (jedna kávová lžička soli na 10 l vody). V měkké, kyselé a staré vodě jsou hlaváči náchylní k onemocnění kožovcem.


Vykulený plůdek.

Hlaváč pustinný se hodí do společného akvária s mírumilovnými druhy ryb. Vyhovuje mu však, nemusí-li se o životní prostor dělit s jinými druhy bentických ryb, např. sumečky. Není agresivní vůči ostatním rybám ani v době hlídání snůšky. Brání jen vchod do své jeskyňky.
Hlaváč pustinný dorůstá jen 6 cm. Zbarvení ryb je zřejmé z fotografií. V akváriích se chovají ještě albíni, kteří však nejsou tak krásní jako přírodně zbarvené ryby. Pohlavní dimorfismus je výrazný. Pestře zbarvení samci jsou větší, jejich hlava působí robustnějším dojmem. Samčí urogenitální papila je dlouhá, ke konci se zužující a je u dospělce tmavě zbarvena. Samičí je krátká, tlustá, tupě zakončená a světle zbarvena. U ještě nevybarvených ryb lze podle tvaru papily dobře rozeznat pohlaví.
Samci mezi sebou svádějí souboje o teritorium, bočně si imponují s roztaženými ploutvemi a snaží se vzájemně zaklesnout tlamkami. Poraženého soka vyžene vítěz ze svého teritoria a dále jej nepronásleduje. Souboje většinou nekončí zraněním.


Souboj samců.

V akváriu sameček obsazuje dutiny pod kameny, kořeny, břidlicí, střepem z květináče apod., někdy mu postačí jen převis pod kamenem nebo PVC trubka. V akváriu se třou celoročně. Jiker naklade samička do 50 kusů. Inkubace trvá při teplotě 25 °C asi 10 dní. Potěr je veliký asi 5 mm. Před vykulením je však lepší snůšku samci odebrat a přemístit ji do elementky. Jinak se rozuteče po akváriu a padne za oběť ostatním rybám. Vzduchovací kámen dáme v elementce tak, aby proud bublinek ovíval jikry tak, jako to dělá sameček prsními ploutvemi. Potěr krmíme naupliemi žábronožek, naloveným planktonem a v nouzi můžeme použít i sušená krmiva. Nejrychleji samozřejmě roste při krmení živou potravou. Potěr skoro nehyne a odchov je velmi snadný. Za tři měsíce měří hlaváčci 30–35 mm, ve 4 měsících 45 mm a po půl roce mají 50 mm. Samečci rostou rychleji než samičky. Ve velikosti okolo 35 mm se už začínají samečci vybarvovat.
Hlaváči jsou třeníchtivé ryby, zvláště samečci dokáží být velmi horliví a sotva co odchovají jednu snůšku, mají na druhý den zase novou. Takový rodičovský maratón, kdy sameček hlídá jikry, ovívá je a žere málo nebo vůbec, ho velmi vyčerpává. Jeden můj sameček se vždy vytřel s odstupem jednoho dne se třemi samičkami. Hlídal pak snůšku čítající přes sto jiker. Jakmile je odchoval, druhý den se třel opět. Bohužel mu to dlouho nevydrželo a brzy uhynul vyčerpáním. Když samičky nemají k dispozici samce, vypudí jikry samy a sežerou je. Zabrání tak jejich zatvrdnutí ve vaječnících.
Dospělé ryby přijímají veškerou živou a mraženou potravu - plankton, pakomáří larvy (tzv. patentky), nitěnky, roupice aj., ale bez problému sežerou i vločková a granulovaná krmiva. Požírají také potěr, ať už svůj nebo jiných ryb. Při krmení hlaváčů je důležité, mnohem více než u jiných ryb, nepřekrmovat je! Jsou schopni, a stává se to hlavně při krmení nitěnkami nebo patentkami, nacpat se doslova k prasknutí. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu neví, kdy mají dost. Na břiše jim pak praskne pokožka a vyhřeznou vnitřnosti. Lehce takto přijdeme o celý odchov nebo generační ryby. Když jsem před deseti lety choval tyto hlaváče poprvé, přisuzoval jsem to nejprve ostrému štěrku, tak jsem jej vyměnil za jemný říční písek, ale krmil jsem pořád stejně. Dopadlo to tak, že všechny ryby v krátké době uhynuly. Nedávno, ze stejné příčiny, můj kolega odrovnal svůj odrostlý potěr patentkami. Proto je důležité krmit střídmě a častěji. Tím, že svým rybám dopřejete přísun potravy ad libitum, jim jen uškodíte.
Bohužel musím konstatovat, že i přes všechny své dobré vlastnosti není chov tohoto krásného hlaváče mezi akvaristy rozšířen. V soukromé inzerci je sice občas nabízen, ale v sortimentu akvaristických obchodů jej naleznete stěží. Publikovaných článků nebo zmínek o něm je jako šafránu a v českých akvaristických knihách o něm není zmínka vůbec. Malá povědomost je podle mě také důvodem, proč se tolik nechová. Akvaristé jej prostě neznají. Sám jsem měl problém své odchovy prodat i za nízkou cenu. V současné době hlaváče chovám jen pro svou „potřebu“ a přebytky rozdávám přátelům. Snad se to časem změní. Tento nenáročný a krásný hlaváč si to jistě zaslouží.

Prameny:
Frank S.: Akvaristika, Práce, Praha 1984
Petrovický I.: Ryby, které odvál čas (18), Akvárium–Terárium 12/1999
internet

text a foto: Petr Meduna, petrmed@centrum.cz
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře