Chameleon kobercový (Furcifer lateralis)
Poznámky k chovu.
Popis
Chameleon kobercový patří mezi menší druhy chameleonů. Samci mohou údajně sice dosahovat délek až 28 cm a samice až 25 cm, ale většina jedinců je menších. Chameleoni z pohoří kolem Tananarive měří sotva 16 - 17 cm.
Celé tělo je ošupeno stejnoměrně, místy s roztroušenými plochými šupinami. Na hřbetě a na hrdle lze rozlišit nízký hřebínek sestavený z pravidelných, k sobě těsně přimknutých, trnitých šupin, který přechází i na další části těla a postupně mizí na ocase.
I když se jednotlivé populace z mnoha míst od sebe odlišují jak ve velikosti, tak i ve zbarvení, nejsou v současnosti rozlišovány žádné poddruhy. Chameleon kobercový tak patří do rodu Furcifer, který v rámci čeledi Chamaeleonidae, spolu s dalšími rody - Calumma, Bradypodion a Chamaeleo zaujímá místo v podčeledi tzv. “pravých chameleónů” - Chamaeleonidae.
Je důstojným nositelem svého jména. Vyniká překrásným kobercovým vzorem. Nejnápadnější jsou 3 - 4 oválné až kulaté boční skvrny, které jsou jakoby “navlečeny” na téměř vždy viditelných laterálních pruzích. Tyto pruhy jsou většinou bílé, bílo-žluté, světle hnědé, vyjímečně černé. Běžné zbarvení zahrnuje různé odstíny šedé, hnědé, žluté, bílé a zelené. Paletu barev tohoto chameleona doplňuje dokonce i červená oranžová a blankytně modrá. Právě posledně jmenované barvy můžeme spatřit na březích samicích např. při příjmu potravy, kdy se na jejich těle objeví sytá, žluto-oranžová základní barva, na níž je rozložen nádherný červený vzor, začínající od hřbetu, protínající laterální pruh a končící až v oblasti břicha. V této situaci jsou na samicích dobře vidět modré skvrnky, které se objevují od spodu břicha až po laterální pruh. Samice jsou barevnější i mimo období gravidity.
Spolehlivým znakem pohlavního dimorfismu je u samců zduřelý kořen ocasu, zespodu zploštělý a ze stran hranatý, zatímco průřez kořene ocasu samic je kulatý.
Zoogeografie, biotop
Biotop tohoto krasavce je velmi rozmanitý. Žije v trávě na loukách, v křovinách, v korunách stromů, na okrajích polí i v živých plotech. Tak jak jsou odlišná místa výskytu, tak je rozmanité i podnebí Madagaskaru. Pasáty vanou od května do září, monzumy během tamnějšího léta od prosince do dubna. Tak např. Antananarivo ležící v nadmořské výšce 1375 m má průměrnou denní teplotu vzduchu v lednu 20 °C a v červenci 13 °C. Roční průměr srážek je 1355 mm. V Toliaře na jihu ostrova je 27 °C v lednu, 19 °C v červenci a pouhých 345 mm ročních srážek. Z těchto jenom namátkou vybraných údajů je patrné, že je velice dobré alespoň přibližně vědět odkud zvířata pocházejí, pro vytvoření co nejoptimálnějších podmínek pro chov v teráriu.
Biologie a chov v teráriu
Pro chov v teráriu přichází do úvahy umístit jednotlivá zvířata každé samostatně (hlavně samce), nebo vytvořit skupinu složenou z jednoho samce a několika samic. Pro takovou skupinu se osvědčily rozměry terária asi 40 x 40 x 50 cm (šířka, hloubka, výška). Vnitřek nádrže je vhodné osázet živými popínavými rostlinami a k nim přidat hustou spleť větviček ke šplhání.
Denní teploty se pohybují od 22 do 28 °C, pod bodovým zdrojem světla a tepla (žárovka, slabší halogen) až 32 °C. V noci pokles na 20 - 23 °C, lépe až na 16 - 20 °C. Pro dosažení potřebné vyšší vlhkosti vzduchu je nutné rosení min. 1x denně, lépe 2x i vícekrát v menším množství. Jestliže výhřevný bodový zdroj stačí nechat zapnutý jen na několik dopoledních hodin, bílá zářivka osvětluje prostor terária celý den.
Při příjmu potravy je chameleon kobercový poněkud vybíravější (hlavně importovaní jedinci), než např. jeho příbuzný chameleon pardálí. Někteří jedinci larvy potemníkovitých (Tenebrionidae) či brouků z čeledi listorohých (Scarabaeidae) nepřijímají vůbec, nebo jen po delším hladovění, jiná zvířata je žerou bez problémů, stejně tak jako třeba housenky zavíječe moučného (Ephestia kühniella) a zavíječe voskového (Galleria mellonella), stínky (Oniscidae), malé nymfy švábů -- např. druhu Blaptica dubia a larvy i imaga mouchy domácí (Musca domestica). Běžně žere cvrčky i smýkaný hmyz, hlavně různé druhy běžných sarančí. Pochoutkou jsou pavouci. Kupodivu i u tohoto chameleona je možné ojediněle pozorovat příjem rostlinné potravy (kousky pomeranče, banánu, mrkve) a to jen u několika zvířat.
Je výhodné naučit pít zvířata ze stříkačky či pipety, přestože raději olizují kapky vody, ulpělé na listech rostlin či na stěnách terária. Každou podávanou potravu je nutné posypat obvyklými přípravky (Plastin, Roboran, Vitamix).
Osvědčilo se připouštění samice do terária k samci. Ten po spatření samičky začne trhavě kývat hlavou a pomalu se k ní přibližuje. Ta pokud není připravena k páření, se okamžitě nafoukne, výhružně otevírá tlamku a naznačuje výpady proti samci. Zároveň změní své zbarvení, kdy se na hnědo-tmavočerveném až tmavo-oranžovém podkladě objeví výrazné černé kroužky a pruhy. K páření svolná samice naopak samce nezastrašuje, ale odlézá, někdy až prchá pryč. Její zbarvení je v těchto chvílích mnohem světlejší a pestřejší než v minulém případě. Převládá oranžovo-červená barva s modrýma skvrnkama. Samec po chvíli dohodí samici a snaží se vylézt a zachytit se na její hřbet. Přitom se nechá od ní vozit dlouhé úseky po teráriu, několikrát z ní spadne, aby se na ni za chvíli vyšplhal znovu. Jakmile se dostane samec do výhodné pozice, vyleze po hřbetě samice co nejdál a snaží se podsunout svoji kloaku pod její. Přitom samičku neustále upřeně pozoruje. Někdy se před samotným spojením několikrát tlamkou dotkne samice někde v oblasti těsně za hlavou. Z 26 páření, které jsem mohl zaznamenat trvalo nejkratší 15 minut a nejdelší 30 minut. Průměr byl 21 minut. Přestože se většinou udává, že ke spojení dojde jednou, max. dvakrát, sám jsem u jedné z mých samic sledoval během 4 dnů celkem 6 kopulací v celkovém čase 123 minut.
Březost samiček trvá 24 - 52 dnů. V této době zásobujeme samici pestrou, každodenní potravou, obohacenou vitamíny a minerálními látkami. Několik dní před snůškou (max. až 11 dnů) nepřijímají potravu, pouze častěji pijí. Nakonec samice snese v až 5 snůškách za sezónu po 4 - 23 vejcích. Vejce jsou volně položená v teráriu, aniž by se je samice snažila zahrabat, přesto že v substrátu vyhrabala několik pokusných jamek. Aby samice normálně snesla vejce a pak dolík zahrabala, je podle údajů z některé literatury nutná teplota substrátu asi 25 °C. Sám jsem několikrát připravil pro březí samice tyto podmínky, ovšem vždy bez úspěchu. Samice pokaždé trousily vejce po celém dně terária.
Vejce je dobré co nejdříve po snesení uložit do malých plastových krabiček na vlhký vermikulit. Při inkubaci vajec chameleona kobercového musíme během prvních asi 40 dnů udržet teplotu na úrovni kolem 25 - 28 °C, dalších 40 dnů snížíme teplotu na 12 - 18 °C (dochází k rychlému nastartování vývoje zárodků) a pak nakonec až do líhnutí znovu zvýšit teplotu na 25 - 28 °C. Zkoumání tohoto jevu ukázalo, že vejce jsou schopna v klidovém stavu setrvat až 230 dnů, následující odzimování je však probudí k životu. Toto na první pohled složité přizpůsobení se vývoje zárodků ve vejcích klimatickým podmínkám má jednu obrovskou výhodu. V přírodě tak vejce snesená jak v létě, tak i na podzim, dokončují svůj vývoj v tu nejvýhodnější dobu. Malí chameleonci se líhnou na začátku vlhkého a teplého léta - asi 100 dnů po odzimování.
Mláďata měří po vylíhnutí asi 25 - 35 mm. Doporučuje se je odchovávat zvlášť v menších teráriích při vysoké vzdušné vlhkosti a denních teplotách nepřevyšujících 25 °C. Sám jsem měl mnohem lepší výsledky se společnými skupinkami 7 - 10 mláďat, navzájem se stimulujícími pro příjem potravy. Při dostatečném a kvalitním krmení a pravidelném rosení, rostou doslova před očima. Ve 4 - 6 měsících pohlavně dospívají a v 5 měsících jsou samice schopny absolvovat svoji první snůšku.
Chameleon kobercový je krátkověký druh. Zatímco v přírodě, alespoň na vrchovině dospělá zvířata každoročně hynou, v teráriu při dobré péči se mohou dožít 2 - 3 roky.
Literatura:
Henkel F.W. & S. Heinecke, 1993: Chamäleons im Terrarium. Landbuch Verlag Hannover 158 pp.
Nečas P. 1995: Chamäleons - bunte Juwelen der Natur. Edition Chimaira bei Bücher kreth, Frankfurt am Main, 249 pp.
