Mírumilovný sklípkan a jeho příbuzní

Brachypelma albopilosa

Český název: sklípkan kudrnatý, kadeřavý

Tento sklípkan patří do čeledi Theraphosidae (sklípkanovití) a do podčeledi Theraphosinae (sklípkani).
Jeho domovem je Kostarika, Guatemala a Panama.
Dorůstá velikoti (v těle) 8 cm a v rozpětí nohou až 15 cm.
Je to jeden z nejčastěji chovaných a rozmnožovaných druhů sklípkanů. Tento druh se vyznačuje klidnou povahou. Nesnaží se kousnout ani utéci. Podrážděný jedinec se brání pouze vyčesáváním žahavých chloupků ze zadečku.

Popis:
Základní zbarvení je černorezavé s dlouhými chlupy, které jsou zatočené. Hlavohruď - karapax je mírně porostlý žlutavými chloupky.

Chov:
Sklípkany je nutno chovat samostatně v dózách o přiměřené velikosti ke zvířeti. Pro odrostlé a dospělé jedince postačí terárium o rozměrech 30 x 20 x 20 cm (d, v, š). Nikdy neumísťujeme malá mláďata do obrovské dózy i do velkého terária, mláďata se totiž ve strachu z velkého prostoru zakopají do substrátu nebo se budou vystrašeně zdržovat v jednom rohu terária. Také hrozí, že při zkoumání terária, kdy budou šplhat po skle spadnou a při dopadu na zem jim může prasknout zadeček. Pro sklípkany to znamená jistou smrt! Vhodným substrátem do ubikace sklípkana je vrstva rašeliny nebo více doporučovaný kokosový substrát zvaný LIGNOCEL. Ten totiž déle udržuje vlhkost.
Odrostlí jedinci (2,5 cm v těle) by měli mít možnost přístupu k misce s čerstvou vodou. Do terária můžeme pro dekoraci vložit skořápku od kokosu, která bude sloužit i jako úkryt pro sklípkana. Tento druh ale většinou úkryt nevyhledává.
Teplota by měla kolísat mezi 24 - 29 °C. Terárium by mělo tvořit dvě části:
1. Chladnější, asi (24 °C), tam umístíme misku s vodou a udržujeme zde dobře provlhčený substrát.
2. Část, ve které je teplota asi o 5 °C vyšší a kde je substrát suchý. První část terária vyhledává sklípkan, když se chce zchladit a naopak druhou část vyhledává, když se chce vyhřát.
Vlhkost udržujeme kolem 75 % pomocí vodního rozstřikovače (nestříkáme přímo na sklípkana, ale do vzduchu mimo něj - plaší se).
Potravu tvoří cvrčci a mouční červi. Dospělým jedincům, zvláště pak samicím, můžeme podávat i myší holátka. Potravu je vhodné předkládat živou, protože ve sklípkanech zachovává lovecký pud. Pokud je však sklípkan nervózní, podáváme potravu raději předem usmrcenou. Červy většinou vždy předem usmrcujeme, protože při vypuštění ke sklípkanovi mají tendenci se zavrtat do substrátu a tím se sklípkanovi ztratit. Pokud možno, upřednostňujeme krmení cvrčky, kteří jsou jako potrava hodnotnější.
Samice tohoto druhu se mohou dožít 10 a více let. Samci se dožívají až 250 dnů po dospělostním svleku.

Odchov:
Samice po spáření utvoří kokon asi po 70 - 85 dnech. V kokonu bývá obvykle 400 - 1200 vajíček, z nich se asi po 70 dnech svlékají mláďata do 1. svleku.

Pozor:
I přes velice mírnou povahu dokáže kousnout, to ale jen ve vyjímečných případech, např. ve vyrušení nebo když se jedná o povahově plaššího a agresivnějšího jedince.

Pozor také na žahavé chloupky, které způsobují u člověka nepříjemné svědění kůže. Zasažené místo je nutné ihned pečlivě umýt vodou. Žahavé chloupky se nesmí dostat do očí! Na místě, odkud sklípkan chloupky vyčesal, zůstane holá růžová pokožka, která po dalším svlékání obrůstá.
Jde o velmi hezké a cenově dostupné zvíře, které můžu vřele doporučit začátečníkům.

Příbuzné druhy:
B. andrewi, B. angusta, B. annitha, B. auratum, B. aureoceps, B. baergi, B. baumgarteni, B. boehmei, B. embrithes, B. epicureanum, B. fossoria, B. hamirri, B. sabulosum, B. smithi, B. vagans.

Na fotografiich mladé samice v 8. svleku.