Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.

Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod).

 
iFauna.cz » Články » Bezobratlí »

Začínáme s chovem brouků IV.


Poslední čeledí poměrně hojně zastoupenou v našich chovech je čeleď: Lucanidae - roháčovití.
Rád bych teď seznámil nové zájemce se základními podmínkami pro chov a odchov roháčů.
Ještě mi dovolte úvodem jedno velmi důležité upozornění. Jeden druh roháčů : Lucanus cervus - roháč obecný, vyskytující se i na našem území je přísně chráněný!!! (dle přílohy č.III. vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č.395/1992 Sb.)
Tato ochrana se vztahuje i např. na některé dříve popisované druhy brouků. Z čeledi nosorožíků to je např. Oryctes nasicornis - nosorožík kapucínek a ze zlatohlávků můžeme jmenovat: Potosia aeruginosa - zlatohlávek skvostný, Oxythyrea funesta a řada dalších druhů. Tím bych chtěl požádat i ostatní chovatele, aby nepodporovali “drancování” již tak zkoušené přírody a s těmito druhy neobchodovali a ani je nenabízeli či jinak nesměňovali.
Chraňme tak alespoň poslední přežívající chráněné druhy brouků, žijících u nás.


• larva Chalcosoma atlas

Teď již k mému článku. Většina roháčů v našich chovech pochází z Asie a Afriky.
Vývojová doba je od jednoho do dvou let a u některých druhů to jsou tři roky a více.
Další podstatný rozdíl je ve složení substrátu. Většina druhů roháčů vyžaduje pro zdárný odchov jen čistý rozmělněný (bukový či dubový) trouch, který získáme např. zešrotováním, či drcením dřeva z tlejících větví. Některé druhy vyžadují i celé kusy dřeva. V přírodě totiž vyhledávají samice ztrouchnivělé stromy nebo pařezy, kde svými silnými kusadly vyhloubí chodbičky s jednotlivými komůrkami, kam pak kladou vajíčka. Vylíhlé larvičky se pak živí ztrouchnivělým dřevem a postupným vývojem spojeným s jejich růstem si zvětšují komůrky, v kterých se vyvíjejí. Jejich larvy lze objevit i na pilách pod hromadami dřevitého odpadu.
Larvy roháčů jsou na první pohled odlišné od larev zlatohlávků či nosorožíků.
Při mém pozorování larev Odontolabis siva ssp. jsem si všiml zvláštního způsobu pohybu těchto larev. Dokáží se pohybovat v již vyhloubených chodbičkách jakoby (“píďalčím”) způsobem. Svými silnými kusadly se zatnou do substrátu, prohnou lukovitě tělo a přitáhnou zadní část. Larvy např. zlatohlávků se pohybují v substrátu klasickým způsobem a na rovné ploše se posunují kupředu horní stranou těla.


• larva roháče: Odontolabis siva ssp.

Nejen samec, jehož (u většiny druhů) zvětšená kusadla budí v člověku už při pohledu na ně respekt a obdiv, ale i samice roháčů dokáže při neopatrném zacházení znatelně štípnout. Pokud by se to přihodilo i Vám, tak postup, jak se vymanit z tohoto “obranného držení” aniž by jsme roháči nějak ublížili, je jednoduchý. Podložíme mu pod tělo jakýkoliv předmět, aby našel oporu pro nohy a chvilku počkáme. Pokud stisk nepovolí a roháč se nás drží dál, pustíme na místo stisku slabounkým pramínkem vlahou vodu. To zabere určitě.
I zde platí zásada, že při jakékoli manipulaci uchopíme brouka palcem a ukazováčkem ze stran v místech, kde končí štít a začínají krovky.

Odontolabis siva ssp. paryi

Můj první druh roháčů, který jsem choval a rozmnožil byl Odontolabis siva ssp.paryi. Jedná se o poddruh pocházející z Taiwanu.
Popis:
V přírodě dosahují velkosti: samci 50 - 90 mm, samice 40 - 50 mm. Zbarvení je u obou pohlaví černé. Samec se liší od samice velikostí mandibul. Ještě je u nich zajímavé, že na jejich chitinové hlavě se po stranách pod očima nachází jakési zploštělé trny chránící oči. Můj největší odchovaný samec měří 80 mm, ale jedná se mezi ostatními samci o vyjímku.
Chov:
Tyto roháče je nutné chovat po párech nebo jednoho samce a více samic. Při umístění dvou či více samců do jednoho insektária dochází k urputným soubojům končících i smrtí slabšího jedince.
Insektárium by mělo být co nečlenitější - kořeny, větve i kusy kůry. To vše pro případ, pokud by samička ještě neměla zájem o páření, aby našla vhodný úkryt před samcem. Velikost insektária volíme podle počtu chovaných jedinců. Já je chovám po párech v insektáriích o rozměrech 36×40×40 cm.
Jako substrát používám rozmělněný mírně vlhký trouch z buku či dubu. Do trouchu přidávám i kusy ztrouchnivělého bukového dřeva. Výška substrátu v celém insektáriu by měla být minimálně 15 - 20 cm. Pro tento druh přimíchávám ještě do trouchu - listovku (hrabanku) v poměru 2 : 1.
Ke krmení jim předkládám kolečka banánu popř. jiného sladkého ovoce (hruška, meloun, atd.) a pro zpestření lze přidávat do mističky trochu medu.
Přisvětlování není nutné, jedná se totiž o brouky s noční aktivitou. Teplota stačí 24 - 26 °C. Substrát v insektáriu by měl být stále mírně vlhký. Pokud dochází k vysychání substrátu, tak obden postříkáme prostor celého insektária vlahou vodou.


• samec O.s.s. s měřítkem

Odchov:
Po spáření klade samice do substrátu (který v okolí nápadně upěchují) cca 1 - 2 mm velká vajíčka, ze kterých se pak líhnou do měsíce larvičky. I tyto larvy prochází postupným vývojem třemi stadii označovanými L1 - L3. Larvy mají kanibalistické sklony. Proto po vylíhnutí larvy vybíráme a dáváme do uzavíratelných PVC krabiček po jedné. Substrát u larev můžeme obohatit rozmělněnou (bukovou či dubovou) listovkou v poměru trouch 2 : 1 listovka. Substrát udržujeme stále mírně vlhký.
Larvy si vybudují své komůrky a chodbičky, ve kterých se při vyrušení dokáží rychle pohybovat tím svým “píďalčím” způsobem. Jsou i velmi žravé, proto musíme kontrolovat, jak je substrát spotřebován a včas jej vyměnit za čerstvý.
Po dosažení třetího stadia vývoje (L3) trvajícím od vajíčka 10 - 11 měsíců (dle teploty) dochází k zakuklení a další dva měsíce v kokonu k přeměně v brouka (imago).
Po opuštění kokonu zůstávájí nová imaga ještě měsíc až dva zahrabána v substrátu a nepřijímají potravu. Po měsíci již doporučuji předkládat kousky banánu a obden jej obměňovat za čerstvý, aby případně zbytečně nehladověli.


• samec se samicí O.s.s.

Závěr:
Závěrem bych rád touto cestou poděkoval Ing. O. Jahnovi, od kterého jsem získal své první larvy tohoto tak zajímavého druhu a i za cenné rady ohledně chovu.
A myslím, že i přes malou atraktivnost, co se týká zbarvení těchto roháčů, si zaslouží své místo v našich chovech. Rozhodně se jedná o velmi zajímavý a vděčný druh. Pro začátečníky ideální, mohu každému doporučit. Pokud by se ještě někdo chtěl na něco zeptat, napište mi na e - mail: coleoptera@tiscali.cz.
Tímto bych rád uzavřel kapitoly “Začínáme s chovem brouků”. Doufám, že se připojí i ostatní chovatelé a pomohou svými články více seznámit širokou veřejnost s chovem brouků, ale i dalších bezobratlých a tím přispět k překonání všech vžitých předsudků a nadchnout nové zájemce o tento tak zajímavý a krásný koníček.

text: Ota Plešinger, foto: Aleš Obst

Diskuze k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé.
K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Komerční sdělení
raj-akvaristiky.cz
Internetová prodejna akvaristiky, teraristiky a chovatelských potřeb.