Chov a odchov kudlanky dravé

Původ, popis a rozlišení pohlaví

Tato kudlanka z Ghany dorůstá velikosti až 8,5 cm. Samice jsou mohutné, samci drobnější s delšími tykadly. Obě pohlaví mají v dospělosti dobře vyvinutá křídla, nymfy jsou bezkřídlé. Zadeček samice je šestičlánkový, samčí osmičlánkový. Takto lze rozlišit pohlaví i u malých nymf. Zbarvení je proměnlivé, od světle zelené až po hnědou. Po svlékáních se může měnit v souvislosti s barvou okolí.
Cítí-li se kudlanka ohrožena, zaujímá výstražný postoj. Zakloní se mírně dozadu a rozevře vnitřní stranu loupeživých noh (avšak holeň je stále přimknuta ke stehnu a stehno k hrudi). Zde se objeví dvě červené skvrny – tzv. falešné oči. Většinou rozevře i kusadla a trochu roztáhne i křídla. Tímto se opticky zvětší.

Chov

K chovu dospělců se mi osvědčily velké okurkové láhve, do nichž je vložena větvička, na které tráví kudlanka většinu času. Větvička musí být ode dna vzdálena tak, aby kudlanka, když se při svlékání zavěsí dolů, měla dostatek prostoru a nedotýkala se dna. Není-li toto zajištěno, dochází k různým deformacím těla a končetin, které mohou mít za následek i úhyn. Hrdlo láhve je přikryto jemnou látkou nebo ubrouskem a staženo gumičkou. Občas rosíme. Výhodou je lehké odstraňování trusu a zbytků kořisti. Teplota chovu se pohybuje v rozmezí 22 – 30 °C.
Dospělé samice a větší nymfy lze také chovat volně na různých pokojových rostlinách. Na jedné rostlině však chováme pouze jednoho jedince, aby nedocházelo ke kanibalismu. Dalšími podmínkami tohoto chovu je nepoužívání pesticidů, častější rosení a krmení kudlanek nejlépe předem usmrceným hmyzem z pinzety. Samci jsou k tomuto chovu nevhodní, protože podnikají letecké výlety ve snaze nalézt samici. Dospělá samice, je-li řádně nakrmena, neprojevuje žádný zájem změnit své stanoviště.

Odchov

Po posledním svlékání žije samice asi půl roku, samec mnohdy jen měsíc. Nejvhodnějším obdobím, kdy napářit samici, je zhruba 2 týdny po svleku. Před a během páření samici krmíme, aby samce nepovažovala pouze za kořist. Samec se k samici opatrně přibližuje, nejlépe zezadu a ve vhodný okamžik jí vyskočí na hřbet, poté se spojí. Kopulace trvá několik hodin a samec při ní mnohdy přijde o život, když ho samice začne žrát od hlavy. O procesech, které pak probíhají, podrobně píše Kovařík v knize Hmyz – chov, morfologie. Uvádí se zde: "Spíše se situace nastalá po odstranění hlavy jeví tak, že kopulační pohyby jsou mnohem intenzivnější." Samec je mnohdy velmi bázlivý (a není se čemu divit) a tak by bez pomoci chovatele k páření nedošlo. Takového samce je nutno na hřbet samice posadit, pak už ví, co dělat.
Avšak ani samice není úplně v bezpečí, jak jsem se z vlastní zkušenosti přesvědčil. Jednou jeden sameček tak razantně skočil na samici, až ji srazil z větévky na zem terária. Zde se oba chytili loupeživýma nohama ve snaze získat ztracenou půdu pod nohama. Samec v tomto nepříjemném objetí kousl samici do oka. Brzy jsem je rozdělil a zdáli se, až na zranění samice, v pořádku. Ještě týž den byla samice napářena. Druhý den samici oko ztmavlo a za další dva dny uhynula.
Samice po úspěšném páření vytváří 1. ootéku asi za 30 – 40 dní. Ootéka je pouzdro, které samice vytváří kolem vajíček během kladení. Je z jakési pěny, která na vzduchu rychle tuhne. Vzniklá schránka má termoregulační funkci, chrání vajíčka proti vyschnutí a mechanickému poškození. Barva ootéky kudlanky dravé je světle hnědá. Mé samice udělaly po spáření obvykle 3 ootéky, literatura však uvádí až 8 ooték (Kovařík). Ootéky dělají i samice, které nebyly napářeny. Tyto ootéky jsou však plné neoplozených vajec. Domnívám se, že počet ooték a jejich velikost je značně ovlivněna výživným stavem samice.
Samice se o ootéky nestará. Je nutné udržovat vlhkost 60 – 70 %, aby vajíčka nevyschla. Mladé kudlanky se líhnou asi za 30 – 45 dní. Ven se dostávají na jakýchsi provázcích a ihned se rozcházejí do okolí. Počet nymf se pohybuje okolo 100 – 200 ks. Jsou hnědé a asi 1 cm velké. Je vhodné rozdělit je nejprve po více kusech do kelímků s vlhkým pískem nebo lignocelem. Zprvu se krmí octomilkami, pak nymfami cvrčků a s dalším růstem jim nabízíme velikostně odpovídající kořist – malé larvy potemníků, různý létající hmyz apod. Častým jevem je kanibalismus, proto je později rozdělíme zvlášť do filmovek apod. Asi za půl roku pohlavně dospívají.

Potrava

Jednou z charakteristických vlastností, pro kterou je kromě vzhledu řada chovatelů chová, je jejich dravost. K tomu je uzpůsoben 1. pár končetin – loupeživé nohy opatřené řadou trnů zabraňujících vysmeknutí kořisti. Kudlanka dravá svou kořist aktivně nevyhledává, ale číhá na ni. Jakmile se něco dostane do jejího dosahu, loupeživé nohy bleskově vystřelí a přitáhnou kořist ke kusadlům. Kudlanky ji neusmrcují, ale požírají za živa. Kudlance je též možno potravu nabídnout v pinzetě. Stačí ji jen přidržet u kusadel a za chvíli si nabízené sousto sama vezme. Nejčastěji předkládám různý hmyz (cvrčky, moučné červy, zoofoby), ale přijímají i proužky masa, ryby apod. Většinu tekutin získávají kudlanky z kořisti.

Na závěr

Tato kudlanka byla do ČR dovezena z Ghany r. 1995. Je to vhodný druh pro začínající chovatele a odpovídající je i její cena. Z rodu Sphodromantis (čeleď Mantidae, podčeleď Mantinae) se u nás chovají Sphodromantis viridis a Sphodromantis centralis. Posledně jmenovaný druh dorůstá až 11 cm délky. Sám s těmito druhy zkušenosti nemám, ale domnívám se, že chov bude obdobný.

Literatura:
Kovařík, F. a kol.: Hmyz – chov, morfologie,
nakl. Madagaskar, Jihlava 2000