Motýli v přírodě i doma – 1.část

• Imago křížence druhů Antheraea harti a Antheraea pernyi (martináče dubového). V chovech se často objevují kříženci těchto dvou velice příbuzných druhů, které se spolu ochotně páří a vzniklí jedinci jsou velmi variabilní ve zbarvení. Čisté druhy je dnes díky tomu obtížné získat.

Jaké druhy chovat

Většinu začátečníků budou asi lákat pestře zbarvené tropické druhy, které navíc často vynikají i značnou velikostí. Převážná část komerčně rozšířených druhů jde odchovávat poměrně snadno – alespoň v první generaci – a tak nelze než jejich chov doporučit. Po získání určitých zkušeností se však mnozí chovatelé obracejí i k domácí fauně, kde je i přes staleté úsilí stále ještě co objevovat. I u mnoha obecně rozšířených druhů jsou neznámá fakta o jejich vývoji, potravních nárocích, délce života či vztazích k jiným živočichům. Radost z objevování tak může přinést chov prakticky každého druhu, na který si jen vzpomenete. Konec konců i pozorování líhnoucí se babočky pavího oka – mnohokrát popsané, vyfotografované a nafilmované – je zážitek, na který se nezapomíná. Jen ve svém objevitelském zápalu nezapomeňte na určité hranice, přes které se amatérským přírodovědcům jen těžko překračuje. Je totiž nesnadné vysvětlit zbytku rodiny, že obsah šatníku prožraný od molů je vlastně prosperujícím chovem tohoto navýsost zajímavého motýlka, nebo, že zavíječi mouční ve spíži potravinám ani tak moc nevadí a poskytují přitom příležitost k zajímavým pozorováním. Dokonce ani na zahradě nebude pravděpodobně většina vašeho příbuzenstva sdílet vaše nadšení nad housenkami hltavě požírajícími úrodu, a to ani v případě, že to budou třeba vzácné a krásné larvy otakárka fenyklového. Tím jsme ale chtěli jen naznačit, že chov motýlů by se měl odehrávat v přesně ohraničených prostorách a za kontrolovaných podmínek. K dobrým zvykům seriózního chovatele patří také podrobné zaznamenávání všeho, co na svých chovancích pozoruje.

• Martináč hedvábný (Samia cynthia) je v chovech jedním z nejrozšířenějších motýlů. Určitě si to pro svou krásu zaslouží. Samci mají nápadná hřebenitá tykadla, podobně jako mnoho dalších druhů nočních motýlů. Usnadňují jim nalézt podle vůně feromonů samici.

Jak si opatřit chovné jedince

Lidé jsou dnes zvyklí opatřovat si většinu věcí nákupem a nejinak tomu bude i s motýly. Určité nesnáze ovšem nastanou, pokud je budete shánět v obchodech se zvířaty, kde se vyskytují opravdu jen vzácně. Daleko nejsnáze je seženete na entomologických či chovatelských burzách, které se více méně pravidelně pořádají ve většině velkých měst. Tam můžete obvykle zakoupit nejen vajíčka, ale i housenky, kukly a někdy i dospělé motýly. Spolu s nakoupenými motýly získáte obvykle i rady, jak o ně pečovat, protože na burzách je obvykle prodávají jejich chovatelé. Podobně si můžete chovné jedince opatřit i prostřednictvím inzerátu z chovatelského tisku. Tam jste však obvykle odkázáni na nákup klidových stádií, tzn. vajíček nebo vzácněji kukel, protože nakoupený chovný materiál se obyčejně přepravuje poštou a housenky i dospělí motýli jsou pro takovýto způsob dopravy příliš choulostiví.

• Martináč atlas (Attacus atlas) patří k největším motýlům světa. Dospělé samice mohou mít rozpětí až 25 cm. Housenky se dají celkem snadno odchovat na ptačím zobu.

Motýli a paragrafy

Pokud se chceme chovu motýlů věnovat vážněji a neomezovat se jen na druhy běžné jak v naší přírodě, tak i jinde ve světě, měli bychom se seznámit se zákonnými úpravami ochrany motýlů. U nás je to především Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. a Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se ustanovení tohoto zákona provádějí. Podle tohoto zákona lze druhy zde uvedené chovat jen se souhlasem Ministerstva životního prostředí ČR, při čemž ochrana se vztahuje na všechna vývojová stádia. O možnostech sběru a chovu těchto druhů je možné získat informace na Agentuře ochrany přírody a krajiny (AOPK), jejíž pobočky se nacházejí v každém větším městě České republiky. Podle výše uvedené vyhlášky lze rozdělit naše chráněné motýly do tří skupin:
1. Druhy kriticky ohrožené: modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), modrásek hořcový (Maculinea alcon), jasoň červenooký (Parnassius apollo), jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), pestrokřídlec podražcový (Zerynthea polyxena).
2. Druhy silně ohrožené: martináč hrušňový (Saturnia pyri), stužkonoska vrbová (Catocala electa), přástevník mařinkový (Eucharia casta), přástevník svízelový (Chelis maculosa), hnědásek osikový (Hypodryas maturna), okáč skalní (Chazara briseis), lišaj dubový (Marumba quercus), žluťásek borůvkový (Colias palaeno).
3. Druhy ohrožené: perleťovec mokřadní (Clossiana eunomia), rákosnice ostřicová (Phragmitiphila nexa), batolec duhový (Apatura iris), batolec červený (Apatura ilia), bělopásek topolový (Limenitis populi), bělopásek jednořadý (Limenitis reducta), bělopásek tavolníkový (Limenitis rivularis), bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), bělopásek hrachorový (Neptis sappho), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphliclides podalirius), lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae). Při dovozu motýlů ze zahraničí je třeba znát jednak zákony země, ze které motýly dovážíme, jednak je nutné řídit se zákonem č. 215/1992 Sb. o veterinární péči a konečně dbát i mezinárodních úmluv, především Washingtonské konvence. Podle ní se vztahují ustanovení I. přílohy CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) zakazující jakýkoli obchod s uvedenými druhy na následující motýly: Ornithoptera alexandrae, Papilio chikae, Papilio homerus a Papilio hospiton. II. příloha CITES omezuje obchodování s motýly rodů Bhutanitis, Ornithoptera, Teinopalpus, Trogonoptera, Troides a druhem Parnassius apollo.

• Idea leuconoe může v rozpětí dosáhnout až 15 cm. Ptáci ho však přes jeho velikost a pomalý let neloví, protože obsahuje jedovaté alkaloidy. Housenky žijí na rostlinách rodu Tylophora.

Chov imág

Dospělý jedinec motýla – – imágo – je cílem chovu většiny chovatelů motýlů, ať již je chovají pro estetický požitek, k dalšímu chovu pro vědecké či komerční účely nebo k obohacení sbírky. Paradoxně právě imágo je stádiem, které žije nejkratší dobu a navíc působí při chovu největší potíže. Prvním problémem je prostor, ve kterém chceme motýly držet, abychom je mohli pozorovat. Ideální je prostorný skleník s řízenou atmosférou, bohatě osázený rostlinami, které poskytují dostatek potravy jak imágům (pokud vůbec potravu přijímají), tak housenkám. Bohužel takovéto zařízení je pro většinu chovatelů nedostupné, a tak je nutné uchýlit se k náhradním řešením. Nejlepší náhražkou skleníku je asi monofilový stan na pevné kostře, který můžeme umístit na vhodném místě zahrady, případně i v místnosti. Je vhodný zejména pro druhy, které vyžadují větší míru pohybu. Zmenšováním stanu se postupně dostaneme k zařízení používaném nejčastěji – kleci z prodyšné tkaniny napnuté na pevném rámu. Její tvar může být různý a záleží hlavně na prostorových podmínkách, které máme k dispozici. Výhodné jsou válcové skládací klece, napnuté na několika drátěných kruzích, které v případě, že je právě nevyužíváme, zaberou velice málo místa. Nelze se nezmínit ještě o jednom způsobu chovu, používaném poměrně často ve vědeckých ústavech, a to chovu znehybněných imág v Petriho miskách. Motýli mají v těchto případech křídla fixovaná tuhým papírem nebo celuloidovou fólií, zajištěnou kancelářskou sponkou a tráví svůj život nehybně na boku. Takovýto způsob chovu lze snad omluvit při vědeckém experimentu, ale chovatelé by se k němu uchylovat neměli, protože až příliš připomíná týrání zvířat, i když náš zákon na bezobratlé živočichy v tomto smyslu nepamatuje.

• Tropická babočka Anartia amathea.

Jak je všeobecně známo, motýli se živí sáním nektaru z květů. Méně známo je, že mnoho druhů motýlů nepřijímá v dospělosti potravu vůbec, protože mají zakrnělé nebo zcela nevyvinuté zažívací ústrojí. Jediným posláním imág u těchto druhů je, co nejdříve po vylíhnutí se spářit a snést vajíčka, která pak zajistí nástup další generace. Tyto druhy, mezi které patří například martináči, žijí pochopitelně jen velmi krátkou dobu – obvykle 5–20 dní. To přináší nemalé starosti chovatelům, kterým se z nějakého důvodu nepodaří synchronizovat líhnutí samčích a samičích kukel a vznikne tak nebezpečí, že se obě pohlaví v chovu nesetkají. Proto byla vyvinuta celá řada technik, jak předčasně vylíhnutým imágům prodloužit život, aby se dočkala svého partnera. Nejčastěji se používá metoda snížení okolní teploty v době biologického klidu – tedy v noci u denních a ve dne u nočních – motýlů. Umístí se do prostoru s teplotou 5–10 °C a vyšší vlhkostí, a tím se značně zpomalí jejich metabolismus. Jejich život se tak někdy podaří prodloužit až o 30 dnů. Ještě účinnější by měly být injekce 5 % roztoku glukózy do hrudi.
Imága, která mají normálně vyvinutá zažívací ústrojí, krmíme buď nektarem z přírodních květů – ten se však brzy vyčerpá a květy navíc rychle vadnou, nebo umělými cukernými roztoky, případně přezrálým ovocem. Většina motýlů přijímá tyto roztoky celkem ochotně z pruhů gázy, kterou do nich namočíme, molitanových houbiček, závěsných krmítek nebo umělých květů.

• Otakárek Papilio rumanzovia se vyskytuje na Filipínách. Zatímco samečci se vyskytují jen v jedné formě, samičky jsou velice proměnlivé.

Jak již bylo řečeno, imága motýlů získáváme buď nákupem na burzách či od chovatelů, nebo vlastním odchytem. Denní motýly chytáme do motýlářské sítě při „šoulačce“ tak, abychom je co nejméně poškodili. Pro chov je výhodné, podaří-li se nám odchytit kopulující páry, protože tak máme jistotu, že získáme oplozenou samičku, která obvykle již bez problémů naklade vajíčka. Jinak se snažíme odchytit samce a samici zvlášť a o jejich spáření se musíme pokusit v zajetí. Motýly, kteří se živí kvasícími látkami, můžeme zkusit nalákat na návnadu vyrobenou z uleželých olomouckých syrečků a piva – doporučujeme však nepřechovávat ji v bytě. Nejlepších výsledků se dá s tímto vnadidlem dosáhnout ráno, a pak pozdě odpoledne, kdy se motýli přilétají napít. Na poněkud méně „voňavé“ vnadidlo se dají úspěšně lovit i motýli noční. Připravuje se tak, že v 0,5 l černého piva rozvaříme několik zralých aromatických jablek, hrst rozinek, několik fíků, asi 20 dkg krystalového cukru a několik lžic medu. Po půlhodinovém vaření vše propasírujeme přes cedník a vzniklou směs vaříme tak dlouho, až má konzistenci hustého medu. Před skončením varu přidáme do směsi lžičku Petolu nebo kyseliny benzoové proti tvorbě plísní. Horkou směs přelijeme do zavařovací sklenice, do které jsme předtím vložili křížaly z hrušek nebo jablek zabalené v sáčcích z gázy, zavázaných tenkým drátem, který pak slouží k jejich připevnění v terénu. Návnada se dá v dobře uzavřené sklenici přechovávat v ledničce i po několik let. Zavěšujeme ji na dobře přístupná místa asi 1,5–2 m nad zemí a několikrát za noc ji kontrolujeme. Výhodné je kombinovat tento způsob lovu s chytáním na světlo, které provádíme nejlépe tak, že rtuťovou výbojkou (vyzařuje značný podíl UV paprsků) osvětlujeme větší bílé plátno, na které se přilákaní motýli usazují. Nejlepších výsledků dosáhneme za bezměsíčných a bezvětrných nocí, pokud možno dále od silných světelných zdrojů.

(Dokončení příště.)