Křižák pruhovaný

(Argiope bruennichi) – (Scopoli, 1772) Ještě před pár lety skoro nikdo tento druh křižáka neznal. Dnes ho zná každý a skoro každý se s ním i osob...

(Argiope bruennichi) – (Scopoli, 1772)


Ještě před pár lety skoro nikdo tento druh křižáka neznal. Dnes ho zná každý a skoro každý se s ním i osobně setkal. Já jsem se poprvé setkala se samičkou křižáka pruhovaného v září v roce 2006 na zahradě na Českokrumlovsku. Samice, která měla postavenou pavučinovou síť u zdi domu, mě na první pohled upoutala svojí velikostí a hlavně barevným pruhováním. Při další návštěvě zahrady jsem nalezla na stěně domu vaječný kokon podobný makovici. Letos, od července do poloviny září, jsem pozorovala již okolo desítky samiček.


Samice Argiope bruennichi požírající kořist.

Tento 1,5 až 2 cm (hlavohruď a zadeček) velký pestře zbarvený pavouk z čeledi křižákovitých (Araneidae), původem ze Středomoří, zdomácněl také v České republice. Ještě před 50 lety byl ve střední Evropě vzácný, vyskytoval se jen v teplých oblastech Porýní a izolovaně v oblasti u Berlína. Roku 1991 byl objeven i u nás v Milovicích u Nymburka. V posledních letech je v České republice velmi rychle expandujícím druhem a dnes je hlášeno mnoho stovek lokalit výskytu. Vyskytuje se už téměř plošně. Mnoho lidí bylo překvapeno, když se na louce nebo zahradě setkalo s tímto druhem křižáka. Na první pohled upoutá svým nezaměnitelným zbarvením. Na zadečku má příčné nepravidelné tmavě žluté, světle žluté a černé pruhy. Hlavohruď má porostlou hustým lesklým stříbřitým chloupkováním. Nohy jsou také příčně pruhované, světle žlutě a černě, a jsou porostlé řídkými dlouhými černými chlupy. Spodní strana zadečku je hnědá se dvěma výraznými silnými podélnými žlutými pruhy. Spodní strana hlavohrudi je též hnědá a uprostřed je jeden silný podélný žlutý pruh. Většinou si všimneme pouze samičky, která je barevnější a mnohem větší. Samec je velký pouze 4–6 mm a často ho přehlédneme. Samečka se samičkou pohromadě můžeme vidět pouze při páření.


Kokon Argiope bruennichi.

Každého, kdo tohoto křižáka viděl, určitě také napadlo, zda to není jedovatý pavouk, na první pohled tak působí. Nemusíme se ho bát, jedovatý pro člověka není, má jen slabý jed, který používá k usmrcení kořisti. Nejčastěji se vyskytuje na slunných mokrých loukách s nízkou a řídkou vegetací nebo na zahradách. Velkou kolovou síť z paprsčitých vláken spřádá těsně nad zemí, nejčastěji mezi bylinami. Síť nebývá kolmá k zemi, svírá se zemí úhel asi 45°. Má 20 až 30 cm v průměru a vyznačuje se svislým pruhem husté klikaté pavučiny tzv. stabilimentem. Podobný druh stabilimenta má u nás pouze drobnější druh křižáka, křižák vířivý.


Samice Argiope bruennichi.

Stabilimentum je vysoce rafinované maskovací zařízení. Pavouk, který se stále zdržuje na bílém terči mezi oběma díly pásky, v případě rozrušení rychle rozkmitá síť, takže se kořisti naskytne jen rozmazaný tmavě a světle pruhovaný obraz. V něm se obrys pavouka naprosto ztrácí. Je-li však pavouk znepokojován dále, spustí se ze středu pavučiny k zemi, kde chvíli nehybně setrvá, než se opět vrátí na střed sítě.


Spodní partie samice.

Hlavním zdrojem potravy křižáka pruhovaného jsou kobylky a jiný hmyz. V červenci probíhá páření, bez pářícího vlákna, tím se odlišuje od ostatních druhů rodu křižáků (Araneus). Samec se opatrně přibližuje k samici sedící ve středu sítě za stálých cukavých pohybů předních nohou signálním vláknem. Když má samice chuť se pářit, trochu oddálí tělo od sítě a dovolí samci vlézt do prostoru mezi síť a samici, a v poloze, kdy jeho spodní strana je naproti břišní straně partnerky, zavede makadlo do pohlavního otvoru samice. Po spojení nebo dokonce během něho ve většině případů samice samce uchopí, usmrtí a vysaje. Jen ve vzácných případech se mu podaří útěk, většinou za cenu ztráty nohy. Samice v srpnu až září upřede 2 až 3 velké kulovité kokony. Před utvořením kokonů večer opustí svou síť a v noci začne tkát nejdříve řídkou pavučinu a potom masivní pavučinový váleček podobný zátce. Z pohlavního otvoru vypustí kapku tekutiny, do které naklade vajíčka. Potom obalí vajíčka vrstvou hladkých bílých a hnědých načechraných vláken a nakonec vše pokryje vnějším obalem z pergamenovitého přediva a kokon, podobný makovici, připevní vlákny k vegetaci. V jednom kokonu je až 400 vajíček. Kokon poblíž sítě hlídá. V kokonu se prvním rokem líhnou nymfy, které zůstávají však po celou zimu uvnitř kokonu. Nymfy jsou před zimou chráněné vatovitým předivem. Po přezimování se nymfy v kokonech vyvinou v malé křižáky. Koncem jara se mladí křižáci prokoušou pergamenovitým obalem a zdržují se pohromadě poblíž. Druhý den se svlékají a rozptylují do okolí. Vylézají na rostliny a vypouštějí vlákno, které se vznese do vzduchu a odnáší sebou i malého křižáka. Tímto způsobem se pavoukům daří osídlovat i vzdálená místa.
Uvidíme, zda se místa výskytu tohoto pavouka budou nadále rozšiřovat na sever. Určitě tento druh křižáka zaujme nejen milovníky pavouků a fotografy.

Použitá literatura a zdroje:
www.xs4all.nl, www.aracnofilia.org, www.natur-lexikon.com
Heiko Bellmann, 2004: Pavouci
Vladimír Motyčka, 2006: Fauna a flóra středomoří

text a foto: Renata Jindrová, Michal Toráň
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (9x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře