Sibylla pretiosa

(Stal, 1856) Tato nádherná kudlanka náleží do čeledi Sibyllidae, která je zastoupena celkem pěti druhy, vyskytujícími se převážně v jižní Africe. K...

(Stal, 1856)

Tato nádherná kudlanka náleží do čeledi Sibyllidae, která je zastoupena celkem pěti druhy, vyskytujícími se převážně v jižní Africe. Kromě tohoto druhu sem patří: S. dives, S. dolosa, S. marmorata a S. punctata. Tyto však dosud nepronikly do našich chovatelských zázemí.

Samice této kudlanky dorůstají velikosti 6,5 cm, samci pouze 5,5 cm. Významným znakem je velmi úzká, dva centimetry dlouhá hlavohruď. Ta je v horní polovině zakončena malým, ač znatelným štítkem, opatřeným jak na přední části, tak po obou stranách kuželovitými trny. Hlava je trojúhelníkovitá s protáhle kulovitýma očima. V jejím středu vystupuje rozdvojený výčnělek, z jehož základu vyrůstají nitkovitá tykadla. Kráčivé nohy jsou na stehnech opatřeny výraznými lalokovitými výrůstky. Zbarvení je bronzově hnědé, lapavé nohy mají výrazné mramorování.

Nejnápadnějším znakem jsou však dlouhá blanitá křídla, jejichž základní barva je blankytně modrá, u samců skoro až tyrkysová. Podle mých zkušeností je i tato kudlanka, stejně jako řada jiných druhů, schopná barvoměny, pokud ji vypustíme mezi zelené rostliny. Pak často změní barvu na světle až trávově zelenou.

Svůj odchov jsem získal v lednu 2007, v podobě dvaceti jednosvlekových nymf. Každou nymfu jsem dal zvlášť do plastové nádobky od pudingu, jejíž dno jsem posypal malou vrstvou čerstvě navlhčeného lignocelu. Do takto upravené nádobky jsem umístil kousek síťoviny a poté vpustil kudlanku. Nádobku jsem překryl kouskem hadříku z jemné textilie a dvakrát denně rosil, čímž jsem dosáhl potřebné vlhkosti. Nymfy jsme krmil octomilkami a to až do pátého svleku, kdy už začaly lovit larvy zavíječů voskových a malé cvrčky. Jako insektária mi v této době sloužily PET lahve, které byly v horní části uříznuté. První pár mi dospěl v říjnu 2007. Dobře nakrmenou samici jsem vpustil do připraveného terária. Samce jsem téhož dne také dost nakrmil a vpustil k samici. Páření proběhlo bez problémů, samec okamžitě zareagoval. Kopulace trvala celkem asi pět hodin a po jejím skončení samec přeletěl na protější stěnu terária. Samice ani neměla tendence ho ulovit a sežrat. Vpustil jsem ji do zavařovací lahve od okurek, kde byla umístěna javorová větvička. Po měsíci nakladla jeden centimetr dlouhou, světle zelenou ootéku, kterou umístila na hrdlo sklenice. V této době jsem samici opět přemístil do jiné chovné nádrže. Ootéku jsem vydatně rosil, zejména v ranních a večerních hodinách. Zhruba po třiceti dnech se z ootéky vylíhlo padesát jedna černě lesklých, půl centimetru dlouhých nymf. Počáteční stádia vyžadují teplotu alespoň 28–32 °C a vlhkost okolo 80–90 %. Vyšší stádia již tolerují nějaký ten chovatelský přehmat. Při splnění těchto podmínek je tato kudlanka nenáročným chovancem, která je vzhledem ke svému pomalému růstu i dlouhověká. Nepatří sice mezi největší druhy, zato svým blankytně modrým zbarvením křídel je jedinečným druhem v řádu těchto dravých zástupců hmyzí říše.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Richard Koritta

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře