Martináč hrušňový (Saturnia Pyri)

Martináč hrušňový (Saturnia Pyri)

19. 5. 2014 přišel večer můj táta ze zahrady s tím, že na stromě sedí můra. Prý ji nepřehlédnu. Skutečně – tohoto nočního motýla by bylo těžké minout. Na stromě seděla samička martináče hrušňového. Pokud tohoto nočního motýla uvidíte, poznáte ho. Zaprvé je to největší evropský motýl – rozměry přes 10 cm u složeného motýla jsou skutečně málo vídané. K tomu motýl disponuje nádhernou kresbou. Uprostřed křídel má výrazná oka, křídla lemuje světlý kontrastní pás.

Podle velkého těžkého zadečku můžeme poznat, že máme co do činění se samičkou. Ty mají masivní tělíčko uzpůsobené pro reprodukci a kvůli těmto rozměrům nejsou samičky martináče zrovna zdatnými letci, což nám také tato samička předvedla, když jsme ji při focení vyrušili. Třepotavým letem se vydala směrem k plotu, neprolétla skrz, setřepala se po něm až dolů na podezdívku. Přitom ukázala, že oka najdeme i na spodních křídlech.

Zídka není nejlepší místo pro můří samičku, takže ji táta vzal na ruku, kde předvedla svá křídla v plné parádě, aby mi vzápětí přistála na kalhotách, odkud jsem ji na ruce přenesla zpět na strom. Samičky martináče tráví svůj život na stromech, kam lákají samečky, a po spáření rovnou na strom nakladou vajíčka. Pokud bude naše samička úspěšná, můžeme se těšit na přítomnost pestrých housenek, které sice budou decimovat listí stromu, ale odměnou může být opětovný nález takových krásných můr i v dalších letech. Podaří-li se můře přilákat samečka, potkáme zde podobného motýla, ale štíhlejšího a s bohatšími a širšími tykadly. S jejich pomocí detekuje sameček přítomnost samičky, respektive feromonů, kterými samička samečka k sobě láká. To je asi jejich jediný program ve stadiu motýla, protože nemají ani trávicí trakt, ani ústrojí k přijímání potravy. O to žravější jsou jako housenky, dokážou prý oholit od listí celý strom (jsem zvědavá, jak bude ta naše zahrada vypadat, jestli se tu zvládnou rozmnožit).

Druhého dne ráno kontroluju ještě jednou můru. Je stále na stromě, jen o něco výš. V denním světle si prohlížím její chlupaté nožičky. Kdyby k nim nepatřil motýl, ale pavouk, nikdy bych si to na ruku nevzala! Dlouhé, silné a chlupaté nožky drží můru na stromě vzdor větru, který můře nadzvedá křídla. Za denního světla lépe vyniká kresba, kterou se můry mohou pyšnit. Během dne se můra otáčí kolem větve stromu tak, že se drží ve stínu a pokud možno v závětří. Konec května a začátek června je jejich čas, takže se pozorně dívejte kolem, třeba také nějakou takovou noční můru potkáte.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (6x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře