Pestrokřídlec podražcový – exotický skvost aneb motýlí pěšinkou za klukovským snem

Další fotografie (2)

„Řekne-li se motýlí pěšinka, je to prchavý pojem. A přece motýlí pěšinky jsou. Vedou od chrastavce k chrastavci, od bodláku k bodláku a od bochánku zlatého štírovníku k jinému bochánku. Člověku je k takovému poznání třeba jenom se dívat, aby viděl.“  Stanislav Vodička: Tam, kde usínají motýlové

Vysněné rendez vous
Můžete se mi smát a popadat se za břicha: na to rande jsem čekal plných jednapadesát let (a už jsem přestával doufat). V devíti letech jsem od táty dostal knihu Motýli z pera Josefa Mouchy, kterou ilustroval František Procházka (Státní nakladatelství dětské knihy, Praha, 1962). Učarovala mi a moje dětská duše okamžitě podlehla kouzlu andělských křídel něžných stvoření. (Tehdy jsem ještě – pošetilec“vyrážel do přírody se síťkou a smrtičkou s éterem. Lidská posedlost vlastnit krásu je nesmrtelná a patologická.) Na straně 65 jsem ustrnul: mezi otakárkem fenyklovým a ovocným se vyjímal výstřední motýl připomínající orientální kobereček“pestrokřídlec podražcový. Pohád­kové stvoření! Ať jsem však dělal cokoli“v přírodě jsem na tento skvost nikdy nenarazil. Jeho mrtvá krása na mne zírala jen z vitrín muzejních exponátů. A třebaže jsem od těch časů sledoval v Americe famózní tah monarchů (Danaus plexippus), v Kostarice žasl nad pestrobarevnými exoty a na Ťan-Šanu ani nedýchal nad velevzácným jasoněm Parnassius patricius uzyngyrus, zatímco mi nad hlavou kroužili orlosupové, pestrokřídlec pro mne zůstával nesplněným dětským snem. Všechno se mělo změnit až těsně před Filipojakubskou nocí 30. dubna L. P. 2014. Ironií je, že vytoužené dostaveníčko se událo doslova za mými humny.

Slepá mapa pro lovce pokladů
Kde pohádkové motýly hledat? Můžete prosurfovat Google či nasadit veškerý svůj šarm a vymámit informace z nějakého umanutého fanatického motýlkáře. Výsledek bude stejný! Prostor vašeho pátrání se sice zúží, takže se nebudete muset pachtit a trmácet od Aše k východomoravské Hrčavě, ale stejně se vaše hledání bude až nápadně podobat onomu pověstnému pídění po jehle v kupce sena. Pestrokřídlec je totiž striktně teritoriální a létá na nepříjemně prťavé ploše. Informace jako létají u Pasohlávek, jsou k zastižení na Bobravě, byli viděni u Želešic, naj­dete je na nejjižnější Moravě či vyskytují se u Brna se až nápadně podobají zašifrované a slepé mapě vedoucí k pirátskému pokladu. Jsou to vágní údaje, které nelze konfrontovat s žádnou sebepodrobnější turistickou mapou. A GPS můžete s klidným svědomím nechat na dně batohu. A málokterý zarputilý motýlkář vás vezme za ruku a zavede vás přímo do svatyně. Okřídlený klenot je příliš vzácný a nalézt jej vyžaduje bezbřehé úsilí, andělskou trpělivost a slušnou sumu životních zkušeností: nalezení pokladu přece nikdy nebývá bez tápání a útrap. Navíc“lidé jsou různí, mnohým z nich nestačí k uspokojení pozorování či fotografie, chtěli by klenot „navždy“ vlastnit v prosklené krabičce, což by bylo nejen v případě pestrokřídlce podražcového čiré vandalství egoistického barbara. A toto riziko pravověrný entomolog a milovník přírody dobrovolně nikdy nepodstoupí.

Rande se snem
„Kam mě to jenom zavedla motýlí pěšinka?“
Stanislav Vodička:
Tam, kde usínají motýlové

„Bože, jsou tady,“ vydechla nadšením Zdenka, jejíž o patnáct let mladší zrak je mnohem bystřejší než můj. To už jsem kvapně kurtoval sedmnáctiměsíční Taigu ke stromu, neboť její entomologické zájmy československého vlčáka jsou ryze kulinářské. Kuže­lovitý kopec, vypínající se nad moravskou metropolí, ozařovaly štědré paprsky slunce. Pak jsem je spatřil i já! Úžas! Posvátné nadšení! Nebyl to přelud, létali přímo před námi!
Před našima očima poletovalo dvanáct pestrokřídlců podražcových, usedalo na květy, do nichž motýlové nořili své sosáčky, třepotali se nad loučkou nebo se vyhřívali na kameni“to vše za hlasitého volání kukaček, které odměřovaly čas rajského bezčasí. Znovu jsem zažíval ono klukovské zajíknutí krásou jako tehdy nad stranou 65 v darované knize. Jenže nyní přede mnou poletovala krása živá a toužící po lásce: samečkové pronásledovali samičky v zásnubních tancích. Jako by k nám spanilá Šahrazád vyslala dvanáct létajících koberečků z říše pohádek Tisíce a jedné noci…

Jeho veličenstvo pestrokřídlec
Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena; slovo polyxena má řecký původ a znamená velmi pohostinná) patří do denních motýlů, tj. nadčeledi Papilionoidea (dříve Rhopalocera) a do čeledi otakárkovití. Tento exoticky vyhlížející motýl jako by vylétl přímo ze skicáře nějakého hodně extravagantního módního návrháře posilněného hašišem. Rozpětí jeho křídel je 46–55 mm, délka předního křídla samce činí 2,6 cm, samičky 2,8 cm. Tykadla má krátká, frajersky zakroucená vzhůru. Chloubou pestrokřídlce jsou, jak prozrazuje jeho české jméno, křídla! Jejich základní barvou je žlutá nebo okrově žlutá s mnoha tmavými kresbami. Na vnějším okraji všech čtyř křídel je typická graciézní vlnovitá kresba. A aby toho nebylo málo“na lemu zadních křídel je ještě řada červených a modrých skvrnek. Žilnatina křídel je černá. Hruď pestrokřídlce je zbarvena černě, žlutohnědě ochlupená, s úzkým červeným lemem. Zadeček je černě a hnědožlutě ochlupený, na boční straně zadečku zdobí motýla červené skvrny, které vytvářejí kresbu různého tvaru. Obě pohlaví jsou zbarvena takřka shodně, jen samičky jsou někdy tmavší a nepatrně větší.
Pestrokřídlec není, na rozdíl od otakárků, baboček, batolců či bělopásků, nijak excelentním letcem, klidněji poletuje mezi kvetoucími rostlinami a poměrně často usedá. Přes své výrazné a pestré zbarvení může – při used­nutí na vegetaci - lehce uniknout pozornosti nepřipraveného poutníka; má překvapivě účinné mimikry.
Pestrokřídlci nocují usazeni na stéblech trávy nebo na suché vegetaci. Spící motýli mají silně ohnutý zadeček, takže vypadají, jako by byli vyschlé mumie.

Etologie druhu
Pestrokřídlec podražcový má pouze jednu generaci v roce. Dospělé motýly je možno pozorovat od konce dubna do konce května (jen někdy velmi výjimečně i počátkem června). V jižní Evropě létají imaga od konce března do začátku června (s hlavním výskytem ve druhé třetině května). Jsou to heliofilní motýli – létající takřka výhradně za slunečného počasí.
Samečci létají za teplých slunných dní už brzo ráno a hledají samičky; jejich pohlavní strategií je patrolování. Samičky létají až kolem poledne a odpoledne. K páření dochází většinou kolem poledne. Jsou to teritoriální motýlové, celá lokální populace se pohybuje na překvapivě malé ploše (jako na ostrůvku velikosti jen několika málo čtverečních metrů). Co – kromě jejich instinktu – vymezuje hranici jejich území, jsem dosud nepochopil. Dospělci žijí jen asi dva až tři týdny.
Samičky kladou po oplodnění vajíčka buď jednotlivě, nebo v malých skupinkách na spodní stranu své živné rostliny. Vajíčka jsou okrouhlá, hladká a lesklá, po nakladení bílá, později žlutavá a těsně před vylíhnutím housenky černá.
Z vajíček se líhnou housenky po osmi až devíti dnech. Objevují se od konce května do konce června. Do­růstají 30–35 mm. Dospělá housenka má na bocích šest řad červenohnědých až oranžovorůžových, na konci černě zbarvených výrůstků. Vykr­mené housenky se počátkem léta zakuklí. Kukla je štíhlá, dlouhá 23–36 mm a je k podkladu přichycena svým koncem a navíc ještě připásána vláknem u základů křídel. Má béžovou barvu a na bocích řadu černě zbarvených průduchů. Kukla přezimuje a na jaře se z ní líhne dospělý motýl.

Kde žijí?
Pestrokřídlec podražcový žije (téměř všude nehojně) v jižní Francii, severní Itálii (hojný), na Sicílii, v Maďarsku, na jižním Slovensku, ve Slovinsku, Chorvatsku, Srbsku, Rumunsku, Bulharsku, Řecku (hojný) a v jihozápadní části Ruska. Dříve žil i na jižním území Polska, jeho výskyt však zde již po desítky let nebyl zaznamenán. Zřejmě zcela vymizel i z Rakouska.
V České republice se nehojně vyskytuje jen na několika lokalitách na jižní Moravě. Pestrokřídlci nebyli v Česku hojní nikdy, jak už potvrzuje Josef Moucha v roce 1962. „Jeho domov je v jižní Evropě a v Malé Asii, odkud proniká do některých oblastí střední Evropy,“ píše. „U nás probíhá část severní hranice jeho celkového rozšíření.“

Nepostradatelné podražce
Pestrokřídlci podražcoví vyhledávají řídké a teplé listnaté lesy, osluněné skalnaté oblasti, luční ekosystémy nebo i okraje vinic a zahrad, může se jim líbit v lesostepních biotopech, ale také na železničních náspech, při okrajích jezer a řek (u Dyje a Moravy), v bohatě kvetoucích lučinách, na křovinatých slunečních stráních a na extenzivně obhospodařovaných pozemcích. Prý se s ním lze setkat i na velmi netypických stanovištích: např. v okolí smetišť či v sadech nebo parcích. Tito motýli žijí spíše v nížinách a pahorkatinách, ale za vhodných podmínek mohou žít až do nadmořské výšky 1 500 m. Roz­hodující podmínkou je, aby se v lokalitách vyskytovala jejich živná rostlina. V Česku je to podražec křovištní (Aris­tolochia clematitis). Jinde mohou být živnou rostlinou i jiné druhy podražců, např. Aristo­lochia pollilida, Aristo­lochia rotunda a Aris­to­lochia maurorum.
Bohužel podražec křovištní byl v Česku odjakživa považován za nepříjemný jedovatý plevel a byl nemilosrdně huben. Mateř­ských živných rostlin pro housenky pestrokřídlců tak povážlivě ubylo. Jedovatý podražec chrání i dospělé motýly: pestrokřídlce nepronásledují ptáci, poněvadž z potravy housenek se do jejich těla dostávají i jedovaté látky z jejich živné rostliny.

Okřídlené příbuzenstvo
Pestrokřídlec podražcový je natolik nápadným motýlem s naprosto jedinečnou kresbou křídel, že je naprosto nezaměnitelný s žádným jiným středoevropským druhem. V jižní Francii, ve Španělsku, Portu­galsku a v severní Africe žije menší, avšak podobný pestrokřídlec západní (Zerynthia rumina), který se od „našeho“ odlišuje jednak velikostí, jednak červenými skvrnami na předních křídlech. Poněkud větší je pestrokřídlec jižní (Zerynthia cerisy), který žije v jihovýchodní Evropě, a u něhož je nápadný pohlavní dimorfismus (sameček se liší od samičky). Také housenky těchto dvou příbuzných druhů žijí výhradně na podražcích.

Nezbytná ochrana!
Pestrokřídlec podražcový, který patří k nejvzácnějším motýlům střední Evropy, je v České republice chráněn vyhláškou 395/1992 Sb. jako kriticky ohrožený druh.
Tohoto motýla ohrožuje nejvíce zalesňování lesních luk a neplodných ruderálů (rumišť), na nichž se udržel podražec křovištní. V minulosti byl pestrokřídlec nedílně svázán s extenzivním zemědělstvím a žil například na vinohradech. V současnosti se zdají být jeho nejdůležitějšími stanovišti např. náspy železničních tratí, říční navigace a některé tradiční lokality. Současně s motýly je nutno chránit také jejich živnou ros­tlinu – podražec křovištní“a případně ji i dosazovat. Dras­tický úbytek podražce v tradičním refugiu pestrokřídlce – v Lednicko-valtickém areálu – způsobený hustým babykovým náletem znamenal v atraktivní lokalitě i zkázu tohoto motýlího skvostu.
Nepočetné kolonie může nadobro zničit i například nevhodně načasovaná jarní senoseč porostů na náspech a hrázích, rovněž úlety z pesticidů z okolní zemědělské krajiny a samozřejmě i nesmyslné předjarní vypalování trávy.
Kdo má oči k vidění, určitě zaznamenal, jak drasticky ubývají v Evropě motýli. Nej­větším viníkem je chemizace zemědělství a lesnictví a změny životního prostředí na tradičních lokalitách. Motýli hynou rychle“při používání insekticidů, i po­malu“kvůli ničení hostitelských rostlin a kvůli škodlivým látkám v rostlinách obsaženým (např. při intenzivním dusíkatém hnojení). Nikdo snad nebude pochybovat o faktu, že motýlí refugia je nutno nekompromisně chránit!

P. S.
Filipojakubská noc, noc Valpuržina, Beltine… je prý nejmagičtější nocí v roce, nocí zázraků a kouzel, nocí pokladů… Já svůj „v dětství vysněný“ poklad nalezl těsně před ní. Díky, létající koberečku!

 

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře