Krasavci s ulitami – chov suchozemských plžů

Lissachatina immaculata immaculata
Lissachatina fulica hamillei f. rodatzi
Lissachatina zanzibarica
Mláďata Lissachatina fulica albino body
Příklad chovného boxu
Obsah
  1. Systematika a druhová pestrost
  2. Nároky a péče
  3. Ubytování
  4. Potrava
  5. Odchov
  6. Manipulace
  7. Fascinující tvorové

Teraristika bývala doménou především zájemců o chov plazů a obojživelníků. Postupem času se však v našich teráriích a dalších nádržích stále více zabydlovali i různí bezobratlí živočichové. Například strašilky nebo sklípkani už patří do specifického odvětví teraristiky a jejich chov má značnou tradici. Jiní zástupci z říše bezobratlých si cestu k chovatelskému zájmu hledali trochu obtížněji. Mohli bychom mezi ně zařadit i plže, lidově označované jako šneky. I když se jejich chov (a to především exotických zástupců) poměrně rozrůstá a chovatelů přibývá, stále se najde dost lidí, kteří se podiví nad tím, že máte doma šneka. Až když poznají, o jak pozoruhodné, krásné a poměrně nenáročné tvory se jedná, mohou často uznat, že jejich chov může být velmi zajímavým koníčkem.

Systematika a druhová pestrost

Plži (třída Gastropoda) patří do kmene měkkýšů (Mollusca). Co se týká suchozemských plžů, vyskytují se v našich chovech především druhy z africké čeledi Achatinidae, kterým se někdy česky říká oblovky. Patří sem známé rody Achatina, Archachatina, Lissachatina a další. Zástupci této čeledi zaujmou jak celkově atraktivním vzhledem (vyskytují se i různé barevné formy), tak svou velikostí. Největší druh Achatina achatina může dosáhnout velikosti ulity okolo 20 cm a druhý největší Lissachatina reticulata až 18 cm. Nejmenší druhy, jako třeba zástupci rodu Limicolaria, dosahují 5–6 cm. Řada druhů může měřit něco mezi tím. Velikost neurčuje jen druh, ale často i konkrétní poddruh nebo forma. Například Lissachatina fulica běžně dosahuje zhruba 12 cm i více, ale poddruh Lissachatina fulica hamillei f. rodatzi jen asi 7–8 cm. Vedle oblovek se nám do chovu v poslední době dostávají i (obvykle menší) zástupci jiných čeledí. Jmenujme například čeleď Camaenidae (druhy rodu Pleurodonte z karibských ostrovů dosahují velikosti 1–6 cm).

Ještě musíme zmínit, že v určení jednotlivých druhů, poddruhů a forem může být někdy značný chaos. Někteří odborníci rozlišují u řady druhů právě i konkrétní poddruhy, formy, nebo dokonce typy. Mnoho chovatelů ale zřejmě neví, jaký druh vlastně doma mají, a když pak v inzerci nabízejí své odchovy, používají někdy triviální nebo nesmyslné české názvy. Třeba konkrétní druh, který by se jmenoval prostě šnek africký nebo šnek achatina, neexistuje. Pokud chceme jednoho jedince jako „mazlíčka“ pro radost, vadit to pochopitelně nemusí. Horší je, když namnožené jedince plžů, u nichž neznáme druh, šíříme mezi ostatní chovatele. Je-li to tedy možné, je lepší zjistit si alespoň základní druh.

Nároky a péče

I když plži mají pochopitelně svá specifika, patří mezi velmi nenáročná exotická zvířata. Jejich chov nám nezabere mnoho času ani neubere příliš financí. Pokud je trvale nedržíme v temné místnosti bez oken, nemusíme jim nádrže nasvěcovat, stačí rozptýlené denní světlo. Obvykle se stejně jedná o soumračné tvory, kteří aktivují hlavně navečer. Ani vytápění nebývá zapotřebí, postačuje pokojová teplota, která se v běžných bytech pohybuje dejme tomu mezi 22–25 stupni. Uvnitř terária nebo boxu je stejně většinou ještě o stupínek víc.

Někdy chovatelé řeší, zda mohou držet více druhů v jedné nádrži. Problém může být, když si jsou druhy a rody příbuzné, mohlo by dojít k nežádoucímu křížení. Z hlediska stresu nebo dostupnosti potravy by měli být plži zhruba stejně velcí a obecně musí mít stejné nároky. Dle mého názoru je lepší vždy chovat každý druh zvlášť. Plži nejsou nijak zvlášť sociální zvířata, takže je můžeme chovat ve skupině, ale nebudou trpět ani v jednom jedinci (nechceme-li je rozmnožovat).

Ubytování

K chovu můžeme použít klasická skleněná terária nebo praktičtější plastové boxy, které se nám budou lépe obsluhovat. Box sice není tak estetický jako terárium, ale pro chov plžů je výhodnější. Přece jen plži jsou trochu „prasátka“ a někdy se chovají jako malé buldozery, takže z hlediska čištění a celkové obsluhy jsou (hlavně u velkých druhů) boxy vhodnější. Můžeme je zakoupit i v domácích potřebách, stačí pak do víka nebo stěn vyvrtat drobné otvory kvůli odvětrání. Samozřejmě že použít můžeme i vhodné terárium. Velikost nádrže by měla odpovídat velikosti chovaných druhů a počtu jedinců. U druhů dosahujících 8–10 cm může pro tři jedince postačovat velikost asi 40 × 30 × 20 cm (d × v × š). Vybavení nádrže stačí prosté – vrstva vhodného substrátu. Nejlepší bývá kokosová drť neboli lignocel. Vrstva by měla být vysoká tak, aby se plž mohl pohodlně zahrabat. Můžeme ale použít i nižší vrstvu a přidat trochu mechu, pod který se také rádi schovávají. Substrát udržujeme přiměřeně vlhký, tedy ne suchý ani žádné blátíčko. Dále postačuje plochá miska na potravu. Někteří chovatele rádi používají misku na pití nebo malý bazének na koupání. Šnek do vody sice vleze, ale zbytečně do ní zavleče substrát a nádrž se rychle znečistí. A co se týká příjmu vody, při správném krmení mají dostatek tekutin z potravy. Miska na vodu tedy není nutná.

Potrava

Tito plži jsou býložravci. Jejich krmení v chovech nemusí být příliš pestré. I když v podstatě můžeme vyzkoušet, co ze zeleniny a ovoce budou žrát, jistota jsou listové saláty, pampeliškové lupeny a okurka. Dále můžeme zkusit třeba cuketu, lilek nebo jablko. Potravu předkládáme navečer a má jí být tolik, co dovedou během chvíle sežrat. Případné zbytky druhý den odstraníme kvůli písním, hnilobě nebo muškám. Dospělce a odrostlé jedince krmíme zhruba třikrát týdně, malá mláďata denně až obden. Zdroj vápníku, který je důležitý pro správný vývoj ulit, musí být k dispozici neustále. Někdy používané různé minerální kašičky nejsou vůbec nutné, bohatě stačí obyčejná sépiová kost.

Odchov

Plži jsou hermafroditi. Musí se však spojit a pářit dva jedinci. Pohlavní otvor mají pod pravým tykadlem. U většiny druhů tak musíme mít pro možný odchov minimálně dva nebo i více jedinců. Jsou i výjimky (pravděpodobně Lissachatina immaculata immaculata), kdy je možné samooplození. Kromě několika málo živorodých druhů (například Lissachatina zanzibarica) plži kladou vajíčka. Podle druhu se může jednat o jednotky, ale i desítky nebo stovky vajíček. Snůšku můžeme přemístit do menšího boxu s čistým substrátem nebo u běžných, masivně se množících druhů ji nechat v domovské nádrži a přemístit potom až vylíhlé jedince. Péče o malé šnečky je pak prakticky stejná jako o dospělce.

Manipulace

Manipulace s plžem je pro nás bezpečná, musí však být bezpečná i pro něj. Za ulitu ho bereme opatrně a neuchopujeme ho za její okraje, které jsou křehké. Pozor si musíme dát, aby nám plž neupadl (hlavně v případě dětí), ulita sice vypadá „bytelně“, ale není to žádný pancíř. Její rozbití by pro plže bylo fatální.

Fascinující tvorové

Plži jsou úžasná nenáročná zvířata. Hodí se třeba i pro děti (raději pod dohledem dospělých), aby získaly chovatelské zkušenosti a přišly do styku s prvními exotickými živočichy. Svou druhovou pestrostí, rozmanitostí a projevy jsou vhodní samozřejmě také pro dospělé chovatele, kteří se jim často s oblibou věnují. Tito fascinující tvorové tak mají v našich chovech určitě velkou budoucnost.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (9x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Petr Šulc

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

10.12.2019 16:54

Hlemýžď zahradní je aspoň v některých regionech považován za pochoutku. Nyní jsem na Krétě a od místních jsem se dozvěděl, že tady je rovněž konzumace plžů z místních hor tradičním vítaným zpestřením jídelníčku. Jak je to s druhy uvedenými v článku? Anebo jsou nějaké chované pro potravu? Protože upřímně oslintaného "mazlíčka" si moc představit neumím.
Zdraví Petr