Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Křeček velký
Sdílet:

Křeček velký

(Hypogeomys antimena) Anglicky – Madagascar Giant Jumping Rat, německy – Votsotsa, Madagassische Riesenratte, rusky – voalavo, chipogeomis, pols...

(Hypogeomys antimena)

Anglicky – Madagascar Giant Jumping Rat,
německy – Votsotsa, Madagassische Riesenratte,
rusky – voalavo, chipogeomis,
polsky – wielki szczur melagaski,
malgašsky – vositse.
LC (délka těla) – 300–350 mm,
LCd (délka ocasu) – 210–240 mm,
G (váha) – 1100–1300 g (v zajetí až 1500 g).

Křečci velcí jsou přísně monogamní, což je u savců a zvláště u hlodavců velice vzácný jev (jen asi 5 % druhů savců žije v trvalém monogamním svazku). Samice mají mláďata pouze jedenkrát ročně v počtu 1–2 (60 % samic má pouze jediné mládě). Březost trvá 102–138 dní, mláďata tráví prvních 4–6 týdnů života v noře a na povrch vycházejí již poměrně vzrostlá. Samci pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku, kdy opouštějí rodičovskou noru a zabírají si vlastní teritorium. Samice dospívají až po dvou letech života. Dožívá se 5–7 let.

Křečci velcí obývají v současné době jediné území o nepatrné rozloze asi 20×40 km v lesích severně od Malgašského města Morondava. I na tomto velice malém prostoru se vytvořily dvě subpopulace, jejichž areály spolu vzájemně nesouvisejí. Nejlepší podmínky k životu mají v polesí Kirindy, kde je také v chráněné rezervaci výzkumné středisko, odkud pochází většina znalostí o jejich životě v přírodě. Křečci velcí zastupují v přírodě Madagaskaru králíky a do jisté míry mají i podobný způsob života. Životní prostředí křečků velkých tvoří suché opadavé lesy, v nichž jsou hojně zastoupeny baobaby rostoucí na písčitých a lateritových půdách. Rodinné skupiny, skládající se z rodičovského páru a mláďat z posledních 2–3 let, obývají nory s několika východy o průměru okolo 45 cm, které dosahují obvykle délky kolem 5 metrů a zasahují asi 1 metr hluboko pod povrch půdy. Zvířata používají obvykle jen 2–3 východy, ostatní jsou ucpané asi 50 cm silnou zátkou z půdy a listí. Někdy ucpávají dokonce i východy používané. Skupina obhajuje teritorium o velikosti 3–4 ha, ale v suchém období roku své okrsky obyčejně rozšiřuje. V přírodě tvoří potravu křečků převážně plody a semena spadlá ze stromů na zem. Občas také okusují kůru z mladých stromků, ale účelem tohoto chování může být spíše obrušování hlodáků. Za potravou vycházejí výhradně v noci, noru přitom obvykle opouštějí dlouhým skokem, který snad má být určitou obranou před dravci, které na Madagaskaru zastupuje hlavně cibetkovitá šelma fossa. Po zemi se pak obvykle pohybují po všech čtyřech, ale dokážou i skákat za pomoci silných zadních končetin podobně jako klokani. Jinak loví vositse již jen hroznýši a toulaví psi, které zavlekli na ostrov lidé. Daleko větší nebezpečí pro ně představuje neustávající mýcení lesů, takže velice rychle ubývá prostoru, kde mohou přežívat. Celkový počet křečků velkých se odhaduje asi na 9000 kusů a při současném tempu úbytku vědci spočítali, že za 25 let budou pravděpodobně všichni vyhubeni.

Hustota populace prudce klesá – zatímco v roce 1992, kdy započaly výzkumy, žilo 54 zvířat / 100 ha, v roce 1999 to bylo 33 zvířat / 100 ha a v roce 2000 již dokonce jen 22 zvířat / 100 ha. Křečci jsou velice citliví na lidské aktivity, nesnášejí soustavné vyrušování, a také již neosidlují druhotné porosty, vzniklé po vymýcení původního pralesa. V Červené knize IUCN jsou zařazeni v kategorii A2c. Historie jejich chovu je zatím velice krátká. Prvních pět zvířat, která se vůbec kdy dostala do zajetí a vydržela v něm delší dobu, přivezl v roce 1990 Gerald Durrell z jedné ze svých posledních expedic na Madagaskar. Umístil je ve své zoo na ostrově Jersey, kde se zvířata začala záhy úspěšně rozmnožovat. To umožnilo rozmístit chovné páry i do jiných zoologických zahrad, aby v případě výskytu nějaké infekce nebyla všechna zvířata pohromadě. V roce 2001 je tak získala i pražská zoologická zahrada, což je u nás zatím jediné místo, kde si křečka velkého můžete prohlédnout na vlastní oči.

V zoo se pro ně osvědčil následující jídelníček: dopoledne 11.00 – granulát pro býložravce A, hroznové víno + ovoce dle nabídky – jablka, meruňky, kiwi, meloun, nektarinky, pomeranče, broskve, blumy, hrušky, zelenina – fazole, červená řepa, mrkev, květák, celer, okurka, pórek, cibule, dýně, vařené brambory, ředkvičky, tuřín, kukuřice, rajčata. Odpoledne 14.00 – psí granule, slunečnice, buráky a okus – jasan, buk, líska, hloh, dub, topol, platan, vrba + tráva.

Vzhledem k pomalému a obtížnému rozmnožování si na chov tohoto atraktivního druhu budou muset soukromí chovatelé ještě nějaký čas počkat, a to i proto, že nepatří mezi zvířata, se kterými by se smělo volně obchodovat.
(Z připravované publikace Křečci a jejich chov, která vyjde v nakladatelství GRADA na podzim roku 2007.)
Autor textu: Vladimír Motyčka, Hana Motyčková
Autor fotografií zdroj: Vladimír Motyčka
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru