Králíci a potkani

V jednom z minulých článků jsem popisoval, jak jsem hubil potkany. Usadili se tehdy v navážce, na které je udělán hospodářský dvůr. Snadno se jim zde hloubily chodby, ale zrovna tak snadno jsem na to přišel a potkany pomocí zapálených sirných knotů a vzduchu z kompresoru jsem vyhubil. Od té doby se hlavně ráno, při první návštěvě dvora dívám, jestli neuvidím nějaké stopy po noční činnosti potkanů. Potkani jsou aktivní převážně v noci, i když čím dál častěji bývají vidět i ve dne, hlavně u zdrojů potravy. Hlavními zásobárnami potravy potkanů na vesnicích bývaly v minulosti prostory živočišné výroby v JZD. Dnes již mnoho těchto prostor neexistuje, ale potkanů neubylo, spíše naopak. Málokdo je totiž ochoten investovat peníze na jejich hubení.

Na dvoře chováme slepice, kačeny a králíky. Není zde uložen žádný materiál, kam by se mohli potkani nastěhovat. I králíkárny jsou postavené na nožkách vysokých asi 30 až 40 cm. A to proto, aby se pod ně dostali slepice a kočky. Kočky právě proto, aby se pod nimi nemohli usadit potkani. Krmení mají kačeny i slepice v kurníku, kurník na noc zavíráme, a tak potkani nemají na dvoře nic k obživě. Byl jsem si jistý, že mám vše dobře zajištěno. Moji jistotu potvrzovalo i to, že po nějaké činnosti potkanů nebyla patrná žádná stopa. Na tomto dvoře se často zdržují kočky, ale psa sem nemám odvahu na noc pouštět. Ten žije na druhém dvoře. S kočkami žere z jedné misky a spí spolu v boudě i s koťaty, a tak nevím, jak by se zachoval v noci ke králíkům. Je to „ten hrozný“ pitbul a já mám obavy, abych ráno nepřišel a nenašel psa bydlet v králíkárně. Ale kdo ví, možná se je pokusím v budoucnu skamarádit.

Jako vždy i letos jsem v únoru připustil samice králíků, zapsal si data předpokládaných porodů do kalendáře a čekal na porody samic. Před porodem si samice natrhaly chlupy, udělaly hnízda, všechno se zdálo v pořádku. Králíci rodí hlavně v noci nebo brzy ráno, a tak ráno jsem vždy kontroloval hnízda. Při kontrole u samice, která obývá nejspodnější kotec, jsem zjistil, že má mladé roztahané po králíkárně a všechny ožrané. Někdy se toto v chovu králíků stává, hlavně když samice nemá vodu a na pití. Moje samice vodu však dostávají a i tato ji měla. Někdy vlastní králíčata potrhá i samice prvnička, toto však byla jíž loňská samice a úspěšně odchovala několikrát mladé. A právě proto jsem ji dal ihned k připustit k samci. V takovém případě není dobré na nic čekat a samici připustit, protože je téměř stoprocentní jistota, že zabřezne. Říkal jsem si, jednou se to může stát i zkušené samici a zapsal jsem si nové datum očekávaného porodu. Samice si opět připravila pěkné hnízdo, plné chlupů, ale ráno při kontrole jsem uviděl, že situace je naprosto stejná jako minule. Králíčata byla roztahaná po kotci a okousaná. Když jsem to uviděl, tak té samici nahlas říkám: „To je tvůj konec, dostaneš za uši“. A v tu chvíli jsem byl opravdu rozhodnutý ji okamžitě připravit o život. Ona se na mne však dívala tak smutně, že na ní bylo vidět, jak je nešťastná. Tak jsem se nahnul do kotce, abych posbíral roztahaná mláďata a v tom jsem si všiml něčeho, čeho jsem si měl všimnout už dávno. V horní části kotce, tam kde se stýkaly dvě desky, byla vykousaná kulatá díra o průměru asi pět centimetrů. Králíci dřevo okusují, nejvíce hrany, ale takovou díru by žádný králík vykousat nedokázal. Bylo mi jasné, že takovou díru mohli vykousat jen potkani. Okamžitě jsem si na potřebnou délku nařezal desky a přes všechny stávající spoje desek, i přes tu vykousanou díru, jsem je přibil zevnitř kotce. Snažil jsem se také pochopit, proč jsem si této díry dávno nevšiml. Kotce mám poměrně veliké, i když chovám střední plemena. Měří 140×70 cm, na výšku 50 cm. V tomto případě se jednalo o spodní kotec, kdy při krmení a čištění vidím hlavně jeho spodní část a v úvahu musím vzít i svoji výšku – 188 cm. Potkani se do králíkárny chodili krmit, na dvoře nic neměli a v králíkárně byl ječmen, oves, tvrdý chleba, voda a další dobroty. Při té příležitosti sežrali i mladé králíky. Jen oni ví, jak to dělali dlouho, já ani manželka jsme nikdy žádného potkana v kotci neviděli. Možná, že do něho lezli jen v noci. Nejdříve jsem si myslel, že králíkárnu mohli navštěvovat potkani, kteří v noci hledají něco k sežrání. Ale sousedka, která bydli přes ulici, má špatné spaní a v noci často stojí u okna a dívá se ven, říkala, jak v noci běhají potkani po ulici. Králíkárna je postavená zadní stěnou u zdi, ale mezi tou zdí a králíkárnou byla mezera asi čtyři až pět centimetrů, a tak jsem králíkárnu na jedné straně odsunul ode zdi, abych do této mezery viděl. Při této činnosti vyběhl jeden potkan a okamžitě ho chytla kočka. Tato kočka často sedávala před králíkárnou a někdy vylezla i na králíkárnu. I toto mě mohlo varovat. Za králíkárnou byla sláma, na výšku asi 20 cm, po celé délce králíkárny, kterou si tam potkani nanosili. Na ní seděl další potkan. Chvílemi se díval na mě, chvílemi si čistil chlupy a byl naprosto v klidu. Odešel jsem pro vzduchovku, a když jsem se vrátil, tak tam stále seděl. Jeho chyba. Velká kolonie potkanů se zde uživit nemohla, neměla by ani dost prostoru. Králíkárna je nyní ode zdi odsunutá tak, abych za ni viděl a aby se zde potkani nemohli udržet. Kočka králíkárnu stále obhlíží a obchází, určitě je zde stále cítit pach potkanů, ale já jsem za králíkárnou od té doby žádného neviděl. Králičí samice je znovu připuštěná a brzy bude mít mladé.

Potkani jsou velice inteligentní zvířata a dokáží přežít téměř všude, aniž by si toho kdokoliv všimnul. Já jsem však přesvědčen o tom, že u nás na dvoře již nemají kde.