Bodlinatka sinajská

Acomys dimidiatus (Cretzschmar, 1826) Dospělá bodlinatka sinajská (Acomys dimidiatus). V literatuře ji najdeme nejčastěji pod názvem myš sinajská...


Dospělá bodlinatka sinajská (Acomys dimidiatus).

V literatuře ji najdeme nejčastěji pod názvem myš sinajská nebo myš bodlinatá, přičemž druhý název přináleží však spíše bodlinatce nilské (Acomys cahirrinus). V cizojazyčné literatuře ji nalezneme pod těmito názvy:
anglicky – spiny mouse, Egyptian spiny mouse,
rusky – glistaja myš,
německy – Sinai–Stachelmaus,
polsky – mysz kolczasta.

Někdy bývají rozlišovány ještě dva až tři podruhy bodlinatky sinajské, nejčastěji Acomys dimidiatus dimidiatus a Acomys dimidiatus megalodus. Třetí poddruh zatím ještě své jméno neobdržel.


Třídenní mládě bodlinatky sinajské.

Čeleď:
myšovití (Muridae), podčeleď: pravé myši (Murinae).


Čtrnáctidenní mládě bodlinatky sinajské.

Rozšíření:
Egypt, Jordánsko, Izrael, Saudská Arábie, Libanon, Sýrie.


Biotop bodlinatky sinajské v Jordánsku.

Velikost:
délka těla 90–150 mm, délka ocasu 90–120 mm, délka zadního chodidla 18–21 mm, délka ušního boltce 17–20 mm, hmotnost 30–35 g.
Gravidita a věk:
samice je březí 36–39 dní, rodí obvykle dva až tři mláďata, která jsou značně vyvinutá, jsou osrstěná, buď již vidí nebo prohlédají několik hodin po narození, jsou schopná koordinovaného pohybu. Porodní váha se pohybuje mezi pěti až šesti gramy. Mláďata sají okolo dvaceti dnů, ale již pátý den se přikrmují pevnou potravou. Osm až patnáct dní po porodu přichází samice opět do říje, vrhy se uskutečňují v intervalu asi sedmi týdnů. Bodlinatky se dožívají dvou až čtyř let.


Bodlinatky vyhledávají rády úkryty mezi kameny.

Popis:
Charakteristickým znakem bodlinatek jsou ploché ostny, které jsou roztroušeny v srsti na hřbetě. Bodliny jsou uvnitř duté a začínají se mláďatům objevovat asi po třech měsících života. Bodlinatka sinajská má vrchní stranu těla pískově hnědou nebo žlutohnědou, místy prosvítá šedá. Za ušima má světlé skvrny, bílé jsou také končetiny a spodina těla. Hranice mezi světlým spodkem a tmavším vrškem je poměrně ostrá. Ocas je pokryt velice tenkou kůží, na které jsou patrné kroužky ze šupin a mezi nimi řídké osrstění. Kůže z ocasu se velmi snadno svléká, proto nelze doporučit chytání bodlinatek za ocas, což je u některých jiných myší běžný způsob držení.
Život v přírodě a chov:
Bodlinatky sinajské obývají suché stepi a polopouště. Žijí obvykle ve velkých skupinách se složitou sociální strukturou, jejímž základem je rodina. Cizí jedince přijímá taková skupina velmi neochotně a někdy je dokonce zabíjí, na což musíme pamatovat zejména při začleňování nových zvířat do chovu. Bodlinatky jsou zvířata soumračná a noční, den tráví převážně v chladnějších úkrytech. Většinou si nevyhrabávají vlastní nory, ale schovávají se pod kameny nebo v různých štěrbinách. Ani hnízdo si samice nebuduje nijak pečlivě, bývá to obvykle jen několik stébel trav. V potravě bodlinatek je značnou měrou zastoupena živočišná potrava, hlavně hmyz a jeho larvy, ale také různé druhy plžů. Hlavní část potravy však tvoří semena rostlin a v menší míře i jejich kořínky a zelené části. Pro chov si opatřujeme pokud možno mladá, čerstvě odstavená zvířata, která si na sebe snadno zvyknou a do jisté míry také zkrotnou, takže je s nimi snazší manipulace. Dospělá zvířata bývají někdy kousavá, což může vyvolat potřebu používání rukavic při jejich chytání. Terárium pro bodlinatky by mělo být poměrně prostorné – vyhovují jim rozměry například 80×40×50 cm – vzdušné, ale bez průvanu. Teplota by neměla klesat pod 18 °C, nejlépe však vyhovuje teplota poněkud vyšší, asi 22–25 °C. Jako podklad je nejvhodnější suchý, jemný, ale bezprašný říční písek, popřípadě hrubé, bezprašné piliny, hobliny nebo podestýlka z kukuřičných vřeten. Krmení mohou tvořit obvyklé směsi zrní pro hlodavce, doplněné moučnými červy, cvrčky nebo jiným hmyzem, tvarohem a kousky masa. K ohryzu by neměly chybět větvičky nejedovatých dřevin, případně tvrdý chléb. Úkryty můžeme sestavit z kamenů, kousků kůry nebo lze použít dřevěné krabičky.
Poznámka: systematika bodlinatek je poměrně složitá a doposud neustálená. Může se proto stát, že pod názvem bodlinatka sinajská obdržíte jiný druh, ale nároky na chov jsou u všech více méně stejné.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autoři textu Hana Motyčková , Vladimír Motyčka
Autoři fotografií Hana Motyčková , Vladimír Motyčka

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře