Krysa malá (Mastomys coucha)

Někdy bývá zařazována do rodu Praomys, pak je rod Mastomys hodnocen jako podrod. V inzerátech se s krysou malou, podobně jako s krysou mnohobradavkovou (Mastomys natalensis), setkáte často pod žargonovým označením „mastomyš“. V cizojazyčných publikacích ji naleznete pod těmito názvy: slovensky – krysa malá, anglicky – Southern Multimammate Mouse, německy – Südliche Vielzitzenmaus, Afrikanische Vielzitzenmaus, afrikaans – vaalveldmuis.

Vzhled

Původní zbarvení krysy malé je svrchu tmavě šedohnědé až téměř černé, na břiše pak špinavě bílé. Vzhledem k tomu, že je již poměrně dlouhou dobu chována jako laboratorní zvíře, tak se s tímto přírodním zbarvením setkáme již jen zřídka, zato ji můžeme spatřit v široké škále barev od krémové, přes aguti až po čistě černou, navíc se pak můžeme setkat i s krysami různě skvrnitými, v nejrůznějších barevných kombinacích. Také kvalita srsti se může u jednotlivých kmenů lišit, a kromě jedinců s krátkou přiléhavou srstí se vyskytují i variety se srstí prodlouženou nebo saténovou. Výrazné oči jsou zbarveny černě nebo červeně, v závislosti na tom, k jaké barevné mutaci jedinec patří. Pro chovatele je však podstatnější, že se krysy malé chovají ve dvou více méně ustálených liniích, a to „kousavé“ a „hodné“. Na to je dobré pamatovat při jejich nákupu a kupované zvíře si nechat od prodávajícího předvést na ruce. I neochočení jedinci „hodné“ linie se nechají bez odporu zdvihat a chovají se mírně, zatímco „kousaví“ jsou plaší a v případě nutnosti neváhají použít své hlodáky. Samice mají dvanáct párů mléčných bradavek. Ocas je u většiny barevných variet růžový, případně tmavě skvrnitý, jen u černých jedinců je tmavý. Je poměrně řídce osrstěn, takže jsou dobře patrné rohovinové kroužky.

Původ

Krysy malé obývají jižní Afriku, ovšem záleží na tom, k jakému systematickému hodnocení se přikloníme. Systematika rodu Mastomys je zatím dosti nejednotná, takže zatímco jedni autoři považují krysu malou za dobře vyhraněný monotypický druh, endemický v Jihoafrické republice (provincie Limpopo a Eastern Cape, s izolovanou populací v Krugerově národním parku), jiní u ní rozlišují až deset geografických ras (M. coucha bradfieldi, M. coucha coucha, M. coucha durumae, M. coucha erythroleucus, M. coucha hildebrandti, M. coucha ismailiae, M. coucha lateralis, M. coucha macrolepis, M. coucha microdon, M. coucha victoriae), obývajících prakticky celou subsaharskou Afriku. V pojetí dalších pak jsou tyto rasy dobrými druhy a k dovršení všeho spojují opět jiní autoři krysu malou se sesterským druhem Mastomys natalensis, o kterém se dlouhá léta tvrdilo, že i když není odlišitelný podle morfologických a kraniologických znaků, je dobře vymezen znaky cytologickými (krysa malá má třicet šest párových chromozomů, krysa mnohobradavková třicet dva).

Chov

Ale ponechme systematické rozepře taxonomům a podívejme se na krysu malou z chovatelského hlediska. Její chov lze srovnat s chovem laboratorních myší, má však jednu nespornou výhodu a to, že postrádá charakteristický myší pach. Dá se proto velice dobře chovat i v bytových podmínkách, a to i ve větším množství. Pokud bude vaším cílem odchovat co největší počet jedinců s co nejmenší námahou (krysy malé jsou vynikajícím krmivem pro mnoho druhů hadů a ještěrů), pak se k jejich chovu nejlépe hodí nádrže typu VELAZ nebo EYPY T4. Pokud chceme zvířata pozorovat, je lepší lepené akvárium s krytem z perforovaného plechu (musí ale dobře přiléhat a být poměrně těžký, protože „mastomyši“ jsou pravými mistry útěků) nebo lepené terárium s vyšším spodním dílem, aby v něm mohla být dostatečná vrstva podestýlky. Skleněné nádrže volíme raději vyšší, abychom je mohli vybavit větvemi, protože krysy malé výborně a rády šplhají. Jako podestýlku volíme hrubé piliny z měkkého dřeva nebo hoblovačky, ale lze použít i podestýlku z kukuřičných vřeten, papírové pelety, případně i nehrudkující stelivo pro kočky. Jak již jsme se zmínili, krysy malé velice málo zapáchají, takže obvykle stačí výměna podestýlky - i při větším počtu jedinců – za jeden až dva týdny. Krysy malé je nejlépe chovat v rodinných klanech – začít můžeme jedním samcem a dvěma až pěti samicemi. Chovná skupina se brzy rozroste, protože samice rodí až sedmkrát ročně 8 až 11, výjimečně až 19 mláďat. Březost trvá 23–28 dní, mláďata se rodí holá a slepá o porodní váze 1–1,7 g, při délce 3,2–3,6 cm. Osmý den jsou mláďata již celkem dobře osrstěná, 14. až 19. den otevírají oči a začínají přijímat pevnou potravu. Odstavovat je lze již 22. až 25. den, ale lépe je ponechat u samice do věku 4 až 5 týdnů. Pohlavně mláďata dospívají ve věku tři a půl měsíce. Samice často pečují o mláďata společně, takže lze v hnízdě nalézt různě stará mláďata. Stejně častým jevem však je, že prvorodičky celý vrh nebo jeho část sežerou. Poměrně častým zlozvykem je vzájemné okusování uší. Jakmile si to zvířata ve skupině navyknou, jen těžko se to odnaučí a je lépe založit novou chovnou skupinu, ve které se tento zlozvyk nevyskytuje. Při dobré péči – která není nijak náročná – se krysy malé dožívají dvou až tří, výjimečně i čtyř let. Ve své ubikaci přijmou s povděkem prostornější budku, ale stejně tak se spokojí i s úkrytem pod kusem kůry nebo v hromádce sena. V přírodě se krysy malé živí do značné míry živočišnou potravou, především hmyzem a jinými členovci, dále zelenými částmi rostlin, ovocem, kůrou a v menší míře i semeny. V místech, kde se přiklonily k synantropnímu způsobu života, tvoří důležitou součást jejich jídelníčku odpadky. Nepříjemným jevem jejich společenství s člověkem je přenos celé řady nebezpečných onemocnění, mimo jiné i moru, leptospirózy a horečky Lassa. Proto nedoporučujeme jejich odchyt ve volné přírodě ani v případech, že by se vám k tomu naskytla příležitost a značná opatrnost je nutná i u přímých importů z Afriky. Kmeny chované již po mnoho generací v lidské péči jsou však z tohoto hlediska zcela bez rizika. V intenzivních chovech můžeme krysy malé krmit granulovanými kompletními krmivy (DOS, ST–1, LD). V takovém případě však nesmíme zapomenout na dostatečný přísun vody v automatických napáječkách. Stejně můžeme krmit i zvířata chovaná jako pet, ale vhodnější se nám jeví přirozená strava složená z poměrně značného podílu zeleného krmení (listy pampelišky, jitrocel, ptačinec žabinec, různé trávy, salát), ovoce (domácí i tropické), kořenové zeleniny (mrkev, celer, petržel) a směsi zrní. Nesmíme zapomenout ani na hmyz (mouční červi, cvrčci), případně jiné krmivo obsahující živočišné bílkoviny (kočičí nebo psí sušenky, maso, sýry). K obrušování zubů obvykle krysám postačí větve určené ke šplhání (proto nesmějí pocházet z jedovatých dřevin), ale neuškodí ani předkládání vitamínových kamenů či sépiové kosti. Při dostatečném množství šťavnatého krmiva není třeba krysy malé pravidelně napájet, protože pocházejí z oblastí s poměrně nízkými srážkami a dovedou proto dobře hospodařit s vodou.
(Z připravované publikace „Myši a jejich chov“, která vyjde koncem roku v nakladatelství GRADA.)