Pískomil tlustoocasý v teráriu (Pachyuromys duprasi Lacepéde, 1880)

Pískomil tlustoocasý v teráriu (Pachyuromys duprasi Lacepéde, 1880)
Obsah
  1. Popis
  2. Životní prostředí
  3. Chov

Mezi hlodavce podčeledi pískomilové (Gerbillinae) náleží zástupci rodů Ammodillus, Brachiones, Desmodilliscus, Desmodillus, Gerbillurus, Gerbillus, Meriones, Microdillus, Pachyuromys, Psammomys, Rhombomys, Sekeetomys, Tatera a Taterillus.Do rodu Pachyuromys je řazen jediný pozoruhodný druh – pískomil tlustoocasý (Pachyuromys duprasi), nazývaný česky také pískomil křečkovitý nebo kyjochvost. Nápadně se odlišuje od všech ostatních pískomilů, jejichž tělo je protáhlé s dlouhým ocasem – byli proto dříve, vcelku přiléhavě, označováni jako „pouštní krysy“.

Popis

Pískomil tlustoocasý však připomíná spíše křečka nebo vykrmeného plcha před zimním spánkem. Má kulatou hlavu s velkýma černýma očima a malýma okrouhlýma ušima. Zavalité tělo dlouhé 10 až 14 cm nesou krátké nohy. Měkká a hustá srst je na svrchní straně béžová či žlutohnědá, břicho a končetiny jsou bílé. Ocas dosahující délky pouze 4 až 6 cm porůstá srst jen řídce, takže na něm prosvítá růžová pokožka. Slouží jako zásobárna tukových rezerv, u dobře živených dospělých zvířat má skutečně kyjovitý tvar. Pískomilové váží v přírodních podmínkách 20 až 50 gramů, v chovech, kde jsou často překrmováni, i více.

Životní prostředí

Životní prostředí pískomilů tlustoocasých představují písčité nebo štěrkovité polopouštní až pouštní oblasti severní Afriky, od jihovýchodního Maroka po západní Egypt. Žijí zde samotářsky nebo v menších koloniích, přes den se ukrývají ve vyhrabaných norách, které opouštějí po západu slunce.

Chov

K chovu zařídíme větší terárium se stropem tvořeným pevnou větrací mřížkou. Jako substrát vyhovuje říční - ideální je pravý pouštní – písek, případně kočkolit. Nevhodné jsou hobliny a piliny, ve kterých se zvířatům zamastí a slepí srst, čímž ztrácí své izolační schopnosti. Pískomilům poskytneme úkryty například z obrácených květináčů, kusů kůry a kokosových skořápek. Do terária můžeme umístit i velké oblé kameny a větev na šplhání. Postačuje pokojová teplota. Krmíme směsí semen a zeleninou. Polovinu potravní skladby by měla tvořit potrava živočišného původu – hmyz a granule pro kočky a psy. Pískomilové jednoznačně preferují hmyz. Jindy pomalí, váhaví hlodavci se po předložení například živých cvrčků stávají aktivními lovci. Na okus dáváme tvrdé pečivo a větvičky nejedovatých dřevin. Vodu přijímají zvířata téměř výlučně z potravy. Den přespávají pískomilové v úkrytech, často v poloze na zádech. Zvláštností tohoto druhu je tvrdý spánek, kdy se spící jedinci i po uchopení do ruky velmi pomalu probouzejí. Při manipulaci jsou zcela klidní, nesnaží se kousat ani utíkat. Chov realizujeme nejlépe v párech. K rozmnožení nedochází v péči člověka tak pravidelně jako u mnohých jiných hlodavců, jeho předpokladem je sestavení dokonale harmonujícího páru. Přesto samice po spáření nebo až po porodu samce intenzivně napadají, což nezřídka vede k jejich úhynu. Lze proto doporučit oddělovat samce od gravidních samic. Březost trvá 19 až 24 dny, vrh obsahuje maximálně 5 až 6 holých a slepých mláďat, obvykle méně. Mladé pískomily je možné odstavit ve stáří 30 až 35 dnů, pohlavně dospívají po dvou měsících. Dožívají se kolem tří let, nejvyšší věk byl zaznamenán v délce čtyř roků a pěti měsíců.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře