Nákup zakrslého králíka rady a tipy od chovatele a posuzovatele

V proběhnuvším seriálu o zakrslých plemenech králíků jsem při zevrubném popisu jejich zevnějšku uvedl, že jedna věc je vědět, jak zakrslý králík má vypadat, a druhá věc je umět koupit takové zvíře. Praxe je totiž mnohdy odlišná a zájemce mnohdy pod emocionálním nebo časovým tlakem zakoupí zvíře, které se nejeví jako zcela optimální zakrslý králík. Proto se v tomto příspěvku zaměřím na tuto problematiku a vymezím několik okruhů, kde demonstruji kontrast mezi „relativně“ čistokrevným zakrslým králíkem a králíkem, který je mu, mnohdy na hony, vzdálen a kupující by o něj rozhodně neměl jevit zájem.

Možnosti nákupu „zakrslíka“

Pokud jsme se rozhodli pro koupi zakrslého králíčka, tak je nutné si ujasnit, odkud si našeho nového svěřence přivezeme. Možností pro zakoupení králíka je vícero. Ideálním stavem je návštěva u chovatele. V chovech čistokrevných zakrslých králíků (tj. u chovatelů, kteří je organizovaně chovají pro výstavy) se pravidelně stane, že se narodí králík, který po exteriérové stránce má větší odchylky od svého daného standardu a na výstavě by byl vyloučen nebo by obdržel vyšší srážku bodů. Většinou se jedná o kresebně nestandardní jedince. Takoví se sice pro výstavu nehodí, avšak radost jako „pet“ zvířátko udělají mnohonásobnou. Proto je zprvu optimální se zkusit poohlédnout po kontaktech po těchto chovatelích. V tomto budou jistě nápomocni chovatelští funkcionáři jednotlivých okresních organizací chovatelů a také posuzovatelé králíků, kteří mají přehled o chovatelském dění ve svém regionu. Kontakty na ně jsou uvedeny na webových stránkách Českého svazu chovatelů (ČSCH) – www.cschdz.cz. Stejnou či ještě lepší službu poskytnou webové stránky Klubu chovatelů zakrslých králíků (KCHZK), který patří pod ČSCH a sdružuje chovatele vysloveně zakrslých plemen králíků. Webové stránky KCHZK jsou následující: www.zakrsly-kralik.unas.cz. Druhou možností je návštěva výstavy – zde však musí zájemce počítat s tím, že si zakoupí 100 % čistokrevné zvíře s rodokmenem – většinou již dospělé zvíře. Rozhodně se není třeba obávat ceny zvířete. Cena zakrslého králíka se zde většinou příliš výrazně neliší od ceny v zooobchodech (zvláště v těch ve velkoměstech). Je však třeba počítat s tím, že zde si zájemce většinou zakoupí již téměř dospělé zvíře. Třetí a nejčastější možností k získání zakrslého králíka je návštěva zooobchodu, a proto následující řádky věnuji tedy předně vysvětlení správné orientace při nákupu „zakrslíka“ ze specializovaného obchodu.

Doba, kdy se v zooobchodech nabízeli „rádoby zakrslí“ králíci, již sice asi před sedmi osmi lety skončila, nicméně pořád se někdy s mírně odchylnými jedinci dá potkat. Velmi kladně hodnotím, že se prodavači a asistenti v těchto obchodech se zvířaty vzdělali i v této rovině a jim nabízené velmi mladé mládě „normálně velkého“ králíka (které se pro svůj nízký věk jeví jako zakrslé) již většinou odmítnou koupit a zařadit jej do nabízeného „sortimentu“ zakrslých králíků. Pořád je zde však většinou určitá neznalost zájemce (zákazníka), která není jistě žádoucí, protože jsem názoru, že pokud chci obecně cokoliv kupovat nebo o to jevit zájem, tak musím mít zhruba představu, „jak to má a jak nemá vypadat“. Tímto se kupující většinou vyhne pozdějšímu zklamání typu „koupení králíka v pytli“ anebo rozepři s prodavačem.
Na druhou stranu je bláhové se domnívat, že v zooobchodě kupující narazí na opravdu stoprocentně čistokrevné zvíře (s rodokmenem). Na takové tam opravdu asi nenarazí, a tak je nutno počítat s určitou dávkou tolerance při výběru, protože úplně optimálně utvářeného „zakrslíka“ (pro výstavu) člověk nalezne v obchodech určitě v méně než v pěti procentech případů. Králíka s rodokmenem jsem tam ještě nikdy neviděl, a to se v této oblasti aktivně pohybuji přes deset let.

Otázky při nákupu králíka

V souvislosti s nákupem je potřeba se zeptat na několik základních otázek, které vám prodavač zodpoví. Především jde o to, zda je králík naočkovaný (proti dvěma hlavním onemocněním králíků: králičímu moru – RHD a myxomatóze). Většinou naočkovaný není, a proto asi dva týdny po aklimatizaci zvířete doma je vhodné navštívit veterinárního lékaře a nechat si králíčka naočkovat. Nelze naivně spoléhat na to, že nemocemi trpí jen králíci „z venkovních králíkáren“ a ti „z bytu“ nikoliv. To není samozřejmě pravda a absence očkování se může nepříjemně vymstít. Další radou, kterou doporučuji, je, aby se zájemce zeptal, čím byl králíček dosud krmen. Králíci (a zvířata obecně) nesnášejí náhlé změny krmné dávky, zejména kvalitativní, a právě například u králíků – jako nepřežvýkavých býložravců – jsou problémy s trávicím traktem nejčastějšími onemocněními. Proto je přímo ideální si do začátku zakoupit přímo v zooobchodě tu samou značku krmné směsi, kterou jsou tam králíci krmeni. V prvních dnech života králíčka u vás doma to sníží jeho stres a vyvarujete se jeho trávicích potíží. Králík je charakteristický mj. tím, že trávicí soustava - její naplněnost, správné pohyby střev (peristaltika) a neustálý přísun dalšího objemného krmiva (seno, sláma) – má přímo generální vliv na funkci celého organizmu králíka, a pokud je zde v této oblasti problém, tak králík velmi rychle pociťuje deficit energie, a nastupuje tak vyhublost a smrt. Proto doporučuji králíka krmit minimálně prvních deset dní krmnou směsí, kterou dosud znal, a poté začít přimíchávat směs, kterou hodláme dále krmit (pokud ji tedy budeme měnit). Postupné „ředění“ krmné směsi platí nejen při zakoupení králíka, ale i při jakékoliv další změně krmiva, resp. krmné směsi. Další důležitou otázkou je pohlaví zvířete. Pro „domácnost“ je lepší samice, protože si většinou méně označuje své teritorium a je klidnější, ale s opravdovou platností to tvrdit nelze, protože jsem již viděl i několik opaků. I samec je samozřejmě vhodný do bytu. Panuje zde jednoznačně individualita zvířete. Někteří zákazníci požadují jen samici, jiní vysloveně jen samce. Pohlaví vám potvrdí prodavač. S plnou určitostí to lze tvrdit však až okolo druhého měsíce života, protože u samic králíků je relativně velký klitoris, který v mládí může zmást a může být považován za penis. Varlata však sestupují do šourku po třetím měsíci života. Toto jsou základní tři otázky, na které by měl zájemce dostat odpověď. Ze zákona má nyní prodavač dokonce povinnost kupujícímu poskytnout informace v písemné podobě o podmínkách chovu a o péči. V žádném případě se tím však nerozumí to, že vám obratem doporučí ke koupi nějakou publikaci o králících, za kterou, pochopitelně, zaplatíte … Je to poměrně nová povinnost prodejce, která by měla pomoct k lepší aklimatizaci zvířete doma u nového majitele a která by mu měla osvětlit základní péči o zvíře, aby mělo splněny podmínky welfare.

(Pokračování příště.)