Urzon kanadský – první mládě odchované v soukromém chovu

Urzon kanadský je laiky často zaměňován s dikobrazem. Každý z těchto hlodavců však patří do jiné čeledi, vyskytuje se na jiném kontinentu a žije zcela odlišným způsobem. S oběma těmito živočišnými druhy se můžeme relativně často setkat v zoologických zahradách, v soukromých chovech jsou raritou.

Popis druhu

Urzon kanadský (Erethizon dorsatum) je 65–86 cm velký a až 20 kg vážící hlodavec. Jeho tělo je pokryto 3 až 15 cm dlouhými hnědými nebo černými chlupy s bílými konci. Na hřbetě a svrchní části ocasu vyrůstají ostny, které mají podobu bíločerných nebo bílohnědých dutých trubiček, jež jsou na konci opatřeny háčky. Urzoni mají špatný zrak, ale velmi dobrý čich a sluch. Na končetinách mají silné a ostré drápy umožňující šplhání po kmenech stromů. Ocas urzonů je krátký a silný. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samci však zpravidla dosahují výrazně vyšší hmotnosti než samice. Průměrná hmotnost urzonů je asi 4–6 kg, ale starší samci mohou vážit i 20 kg.

Životní prostředí a výskyt

Urzon kanadský obývá lesy Severní Ameriky, kde se vyskytuje v pásmu od Aljašky až po sever Mexika. Tento stromový hlodavec upřednostňuje smíšené lesy, ale velmi často žije i v lesích jehličnatých nebo listnatých. Dokáže se však přizpůsobit i velmi odlišným podmínkám, jako jsou křovinaté porosty či tundra. Zdržuje se hlavně v korunách stromů, ale velmi často také na zemi, kde mívá několik úkrytů. Své nevelké teritorium zpravidla neopouští a pohybuje se v něm po stále stejných trasách. V letních měsících se v noci vydává za potravou do míst vzdálených až 100 metrů, v zimě se pohybuje jen na velmi malém teritoriu. V chladném období tráví i několik dní zcela bez potravy v úkrytech pod převisem skály či v norách jiných zvířat. Sám si úkryty nehloubí ani nijak neupravuje. V korunách stromů si však dokáže upravit jednoduché „hnízdo“, ve kterém přes den odpočívá. Urzoni se pohybují pomalu a zdánlivě nemotorně. V korunách stromů však šplhají velmi obratně a na zemi dokážou v případě ohrožení vyvinout nečekanou rychlost. Jsou to výborní plavci.

Potrava

Složení potravy urzonů kanadských se liší v závislosti na ročním období. Na jaře ji tvoří zejména pupeny a květy stromů, později listy a plody. V létě jsou v ní zastoupeny i výhonky a kořeny stromů, sladké ovoce, semena, oříšky, tráva a květy rostlin. V zimě, kdy je zem pokrytá sněhem, urzonům stačí jen jehličí a kůra stromů. V některých oblastech jsou proto považováni za zimní škůdce lesa. V místech, kde je velkou část zimy sníh, dokážou zcela zlikvidovat část lesa. V některých odlehlých místech jsou dosud loveni pro maso, někde jsou v povolených počtech odchytáváni pro obchodníky se zvířaty a v některých oblastech Kanady jsou proti nim vysazováni přirození nepřátelé – kuny rybářské, které je podobně jako rosomáci dokážou ulovit. Většina ostatních šelem se urzonům vyhýbá.

Rozmnožování

Urzoni kanadští žijí většinu roku samotářsky. K páření dochází na přelomu podzimu a zimy, kdy samec vyhledá samici. Oba partneři kolem sebe krouží a vydávají chrochtavé a kvičivé zvuky. Doba, kdy je samice schopná oplodnění, je velmi krátká a trvá pouze několik hodin. Pokud není v této době oplozena, přichází zpravidla ještě jednou do říje asi za měsíc. Po této době samice samce odežene. Březost trvá sedm měsíců. Samice porodí v letních měsících zpravidla jen jedno mládě, které je zcela vyvinuté a téměř okamžitě schopné následovat matku. Ve stáří dvou dnů již dokáže lézt obratně po stromech. Matka mládě kojí dva týdny až dva měsíce, v závislosti na potravní nabídce v dané lokalitě. Urzon kanadský je dospělý ve třech až čtyřech letech a v přírodě se dožívá až dvaceti let.

Chov

Urzoni kanadští jsou relativně často chováni v zoologických zahradách. Většinou je zde však návštěvník nevidí. Mnoho zahrad je totiž chová v nevhodném chovatelském zařízení. Umístěni jsou v malém nechráněném výběhu, v jehož středu je kůl nebo uschlý strom, na kterém je zavěšeno několik dřevěných budek. Přestože urzoni v přírodě v dutinách na stromech nežijí, v tomto případě jim nezbývá nic jiného než se zde schovat před nepřízní počasí či stresem z návštěvníků a za krátký čas se naučí tato místa ve dne neopouštět. Večer, po odchodu návštěvníků, se vydávají k miskám s potravou. Vyměšují do celoročně vlhkého a často blátivého výběhu, který se pak stává trvalým zdrojem bakteriálních, plísňových a zejména parazitárních onemocnění, na která mnoho takto chovaných zvířat uhyne. Expozice je pak v další sezoně doplněna novými jedinci z odchytu a situace se opakuje. Do Evropy je za tímto účelem každoročně legálně importováno několik desítek kusů urzonů odchycených v lesích Severní Ameriky. Zdá se, že v posledních letech se situace v jistém smyslu zlepšuje, neboť ty zoologické zahrady, které nejsou schopné poskytnout vhodné chovatelské podmínky, od chovu těchto „stromových“ hlodavců po několika letech opakujících se nezdarů ustupují.

Urzoni kanadští snášejí dobře i naši vlhkou zimu, musí ji mít však možnost přečkat v suchém prostředí. Také v deštivém období netráví čas v korunách stromů, ale ve svých suchých úkrytech na zemi. Na stromy nevylézají ani v horkých letních dnech. Tomuto se musí podřídit každý zájemce o jejich chov. Ideální je výběh, jehož část je zastřešená a chráněná ze tří stran. Do této části je na zemi umístěno několik úkrytů. Pro pár stačí tři. Úkryty nemusí být zateplené a mohou být vybudovány z různých materiálů (dřevo, OSB desky, kámen, cihly …), musí však být dobře přístupné chovateli, aby je bylo možno kontrolovat a uklízet. Jako podestýlku je vhodné použít slámu nebo seno. Ty je třeba často vyměňovat, neboť urzoni vyměšují i do svých úkrytů. Výběh musí být obehnán plotem z hladkého materiálu, který urzoni nepřekonají. Stačí například OSB desky, voděodolná překližka, sklo apod., a to do výšky asi 110–120 cm. Základy mít oplocení nemusí, protože urzoni nehrabou. V nekryté části výběhu může být ponechán vzrostlý strom, který urzoni při dostatku potravy většinou nezahubí. Lze jej nahradit neopracovaným kmenem s několika „odpočívadly“ v různých výškách. V takovém prostředí aktivují urzoni od jara do podzimu i v průběhu dne. Pod dohledem je lze pouštět i mimo toto chovatelské zařízení, kam se pak nechávají chovatelem snadno zahnat nebo se sami vrací do svých úkrytů.

Základ krmné dávky našeho páru tvoří komerčně vyráběné granule pro velké hlodavce a různé druhy zeleniny a ovoce (batáty, mrkev, červená řepa, celer, petržel, jablka …). Na okus jsou nabízeny větve různých listnatých a jehličnatých stromů. Ty však přijímají velmi vybíravě a málo. Seno ani trávu nepřijímají vůbec.

K páření dochází v listopadu nebo prosinci. Naše mládě se narodilo koncem června. Již druhý týden se s matkou vypravilo do venkovní části výběhu a vylezlo do koruny mohutného ořešáku. Délku kojení jsme nezjistili, ale již několikadenní mládě samostatně přijímalo potravu. Na podzim jsme mladého samečka, který se svou velikostí již přiblížil velikosti své drobné matky, předali novému majiteli. V listopadu jsme pozorovali páření chovného páru.

Závěr

Zájemcům o chov urzonů kanadských bych si dovolil poskytnout několik rad. Zcela zásadním předpokladem je, jak jsem zmínil výše, vybudování vhodného chovatelského zařízení. Urzoni nejsou „stromoví dikobrazi“! Při nákupu importovaných zvířat u obchodníků v Evropě je potřeba trvat na správném určení pohlaví ještě při předávce zvířat. Manipulace s urzony vyžaduje jistou zkušenost a pro začátečníka je určení pohlaví obtížné a často i velmi bolestivé. Většina importovaných urzonů bývá napadena endoparazity, zejména tasemnicemi. Zvířata je proto nutné nejprve umístit do karantény. Stačí malý kotec nebo bedna a v tomto prostředí, kde se pak již nebudou zdržovat, je vhodnými preparáty odčervit. Nám se velmi osvědčilo použití preparátů aplikovaných na kůži zvířat. Je důležité myslet také na to, že mezi odchycenými zvířaty bývá poměrně velké procento březích samic, které při nevhodném zacházení mohou potratit. Dle našich zkušeností mohou zabřeznout již necelé dva roky staré samice. Importovaná zvířata je vhodné odvézt od obchodníků v co nejkratší době po importu a karanténě a co nejvíce jim tak zkrátit pobyt v nevyhovujícím a stresujícím prostředí. K importům do EU dochází jednou ročně na konci zimy. Do chovu je samozřejmě mnohem lepší pořizovat zvířata z odchovů. Tato zvířata lépe přivyknou na člověka, jsou více aktivní, komunikativní a svým způsobem je lze chovat i jako mazlíčky. Uspěšné odchovy urzonů kanadských (nelze mezi ně počítat porody importovaných samic, které zabřezly ještě ve volné přírodě) jsou však zcela výjimečné i v zoologických zahradách a jiných chovatelských zařízeních nejen v Evropě, ale i v Severní Americe. Jednou z pouhých dvou v současnosti v Evropě úspěšných zoologických zahrad je Zoo Olomouc. Naše mládě je prvním odchovaným urzonem kanadským v soukromém chovu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře