Africký trpasličí ježek (Atelerix albiventris / Atelerix algirus)

Africký trpasličí ježek (Atelerix albiventris / Atelerix algirus)

Pro celkem nenáročný chov, snadné ochočení a krásné barvy se v poslední době začíná stále více v našich domácnostech objevovat tento roztomilý bodlinatý tvor jménem africký trpasličí ježek. Jeho popularita rychle stoupá. Jakpak by ne… Jeho občas pichlavé bodliny, chlupaté bříško a oči jako korálky si získávají stále více příznivců. Sice v některých státech světa je jeho chov nezákonný či značně komplikovaný (podřízený licenci), ale u nás to, jako ve většině evropských zemí, naštěstí neplatí. Ježci si rychle našli své místo, často u pracovně vytížených lidí, kteří se mohou svému miláčkovi věnovat až pozdě večer, po práci. Ježek je samotář, značnou část dne prospí. Nepřítomností svého páníčka netrpí, ve svých snech se na něj snad i těší. Pomlaskává si a občas hlasitě zachrápe. K dispozici je v široké škále barevných mutací, ať už v bodlinách, či na hlavě. Od světlých po tmavé, s pintovými vzory, rozdílnou barvou uší, očí, čumáčku, nožek… Vybere si opravdu každý. Ani albín u tohoto druhu není vůbec žádnou raritou.

Jak se mi podařilo dohledat, spíše než skutečné jméno druhu je jeho jméno od chovatelů. Anglicky se nazývá African Pygmy Hedgehog, zkratkou APH. Český překlad zní africký trpasličí ježek. Protože tomuto kříženci vědci zřejmě opomenuli dát latinský název, uvádí se tento druh jako atelerix albiventris/atelerix algirus.

APH je sice nejvíc podobný ježkovi bělobřichému, ve skutečnosti, pokud se nejedná o zvíře přímo z volného odchytu, jde o křížence, ve kterém je největší měrou zastoupený právě ježek bělobřichý, méně pak alžírský, ušatý a pustinný. Proto jej nenajdeme ve volné přírodě. Různé druhy ježků ovlivnily celkový výzor tohoto „pet“ ježka – má rozličné tvary uší, tělesnou velikost, délku čenichu, velikost a tvar masky, všemožné sklony k hibernaci. Nejdříve se tento ježek začal chovat v USA, odtud se rozšířil do Anglie a následně potom takřka do celé Evropy.

V loňském roce byl založen Klub chovatelů ježků, který se snaží vnést do chovu ježků řád a pořádek. Samozřejmě spolupracuje i se zahraničními registry a vystavuje ježkům osvědčení o registraci KCHJ (PP). Mimo jiné pořádá výstavy, vydává časopis, distribuuje zdravotní karty APH, snaží se být nápomocen při ochraně volně žijících ježků.

Základní údaje

V zajetí se dožívá asi 4–6 roků. Průměrná délka života je uváděna 3,5 roku, maximální 9 let. Dorůstá velikosti 18–23 cm (je menší než nám známí ježci ze zahrad a silnic) a v dospělosti váží asi 300–700 g. Přes zimu nehibernuje (nepřezimuje), je menší a barevnější než „naši“ ježci. V případě nebezpečí se choulí do klubíčka, „vrčí“ a nadskakuje. Občas sliní (tzv. „pomazání“ či „házení si sliny na záda“) a při tom dělá neskutečné pozice. (Miminka to dělají velice často.) Toto slinění má něco společného s „parfémováním“ a seznamováním se s novými pachy a chutěmi. Kdo o tom neví, většinou se vyleká, že má ježek „nějaký záchvat“.

Velikost boxu musí mít alespoň 90×45×30–40 cm. Potřebuje domeček a dostatek pohybu. Je nejvíce aktivní po setmění. Teplota v místnosti, kde ježek žije, se doporučuje 22–26 °C. Ideální je přibližně 24 °C.

Ježek je hmyzožravec. V zajetí se krmí převážně červíky a cvrčky, krmivem pro kočky, vařeným masem, vajíčkem… (více v rubrice Krmení). Jeho divocí příbuzní byli velmi často viděni u skládek – neexistuje téměř žádný limit, co je ježek ochoten či schopen pozřít.

Pohlavní dospělosti dosahuje asi ve dvou měsících, avšak první zabřeznutí se doporučuje v rozmezí 6–12 měsíců. Ne dříve a ne později. Předčasné, ale i pozdní zabřeznutí by mohlo být pro samičku smrtelné. Ovulace je u samičky vyvolána přítomností samce. Její estrální cyklus (možnost zabřeznutí) je v rozmezí 2–5 dnů. Pokud nedojde k zahnízdění vajíček, následuje diestrus (2–5 dní), kdy je snížena výška děložní sliznice na klidové stadium, žluté tělísko neprodukuje progesteron. Samička je březí asi 35 dní, rodí se v průměru 2–6 mláďat. Počet vrhů do roku by měl být maximálně 2. Jinak se samička příliš vyčerpá a předčasně umře. Samičky nemají zjevné cykly, ovulace je vyvolána až při páření.

Sameček je od samičky snadno rozeznatelný. Má na bříšku něco, co připomíná „pupík“. Samičky ho samozřejmě nemají. Je to penis (občas překontrolovat, může vzniknout zánět). Obě pohlaví mají přirozeně i ocásek, prosím nezaměňovat.

Nedoporučuje se jako mazlíček pro malé děti. Je to noční zvíře, přes den spí, nesmí se budit. Taktéž dětské ruce jsou citlivější na bodlinky a i ochočený ježek je může píchat. Jinak je to „bezva a neobvyklý“ domácí mazlíček, který se při troše (více) trpělivosti ochočí. Samozřejmě mnohem rychleji získáte důvěru mláděte než dospělého ježka.

I když mají tito ježci poměrně ostré zuby, obvykle je při hněvu nepoužívají a spokojí se s pasivní obranou (klubíčko). V nejhorším případě s „nadskakováním“ se záměrem nepřítele popíchat. Při nervozitě se mu na čele vytvoří tzv. brázda (rýha), kůže se přetáhne přes oči. Na vršku hlavy (uprostřed) má ježek holý pruh bez bodlin, mají to všichni trpasličí ježci, není to nic „divného“. Další zvláštností je jakási bradavička na spodní čelisti, ze které obvykle vyrůstá pár delších chloupků, někteří ježci ji mají, jiní ne.

Jejich bodliny jsou ve skutečnosti velmi lehké a při případném pádu slouží jako tlumiče, průměrný ježek jich má asi 5 000 až 7 000, tvoří 35 % jeho váhy. Na obou koncích jsou zúžené. Vypadnuté bodliny jsou v průběhu celého života nahrazovány novými (stejně jako srst psa, kočky). Bodliny ježek o své vůli nemůže vystřelovat, třeba jako dikobraz. Jako mládě bodliny několikrát vymění. Při tomto procesu je ježeček většinou nervózní a nevrlý, bolí ho to. Občas může vzniknout tzv. strupovitost, což je zanícení pokožky při prořezávání bodlin (více ve Zdraví). Ježci se také během života škrábou, nemusí to být jen známka parazitů.

Velice důležité jsou pro ježka okružní svaly, které mu umožňují se stočit do klubíčka, což plní ochrannou funkci. Při pocitu ohrožení ježek své bodliny zpevní a naježí. Snaží se všechny odradit také hlasitým funěním. Ježek má 36–44 zubů, první pár řezáků je o něco větší než ostatní. Ne však tak jako u hlodavců, samozřejmě mu nerostou, nemusí je ani obrušovat. Mláďata mají mléčné zuby. Nevhodná strava může způsobit kaz, zánět dásní nebo i vypadnutí zubů. Ježci mají 4 prsty na zadních a 5 prstů na předních nohou. Drápky se musejí zastřihávat, jinak přerostou. Nemají pachové žlázy jako např. fretky, nemají ani výrazněji zapáchající moč (malé množství amoniaku). Síla moči není ani závislá na pohlaví.

Ježek není zcela vhodný pro alergiky a astmatiky. Může dráždit i ježkova podestýlka v ubikacích a osobně si myslím, že je to hlavní příčina alergie. Myslete prosím na to ještě před koupí. Někdo může mít i reakci kůže na popíchání bodlinami – kdy dochází ke zčervenání a svědění kůže.

Ježkovy oči jsou malé a zapadlé, vypadají jako korálky. Mají malou funkci. Ježek má omezené vidění, má potíže s vnímáním hloubky. Na druhou stranu ježkovy uši jsou velké a výborně slyší – snad až v ultrazvukovém rozsahu. Taktéž má výborný čich.

Existuje v mnoha barevných variantách. V USA v současné době rozlišují chovatelé až 92 různých barevných mutací (liší se barvou bodlin, masky, očí…). V naší republice jsou velmi rozšíření albíni (bohužel). Pokud vás barvy zajímají opravdu podrobně, připojuji jeden odkaz: http://hedgehogcentral.com/colorguide.shtml.

Rada pro ty, kteří nevědí, jak chytit ježka holýma rukama a nepopíchat se. Tedy pokud je ten váš „netýkavka“. Ježka bereme současně do obou rukou ze stran. Dlaně mu opatrně vsuneme pod bříško, kde má jemný kožíšek, a palci jej shora jen opatrně přidržujeme. Pozor, jak jsem časem vypozorovala, ježek vycítí, že se ho někdo bojí, a této „slabiny“ patřičně využije ve svůj prospěch. Pochopí, že když se naježí, dotyčný se lekne a vrátí jej zpět do ubikace, dosáhne svého a může si říct: „Já jsem vítěz, já tu velím.“

Každý ježek je „originál“ a má svéráznou povahu. Ti naši jsou tak rozdílní. Já si myslím, že není důležité, zda si koupíte samičku, či samečka, ale je to spíše o tom, co od ježka očekáváte a jak velkou důvěru on k lidem má. Ayo, i když je sameček, je celý vystrašený, všeho se bojí, stále na nás „vrčí“ a choulí se do klubíčka. Je to gentleman. Samičkám přenechá klidně celou misku s papáním – proti ostatním ježkům se prosazovat nebude. Zato Dafi – samička – je taková všetečka, která vše prozkoumá a nikoho se vůbec nebojí, je velmi přátelská, ale vůči ostatním ježkům si prosadí svou. Tapi jsme říkali kaskadérka, protože skákala jako „nesmrtelná“. Byla to nejlepší ježčí máma. Urbi je velmi milá k lidem, ostatní ježky však bez milosti pokouše. Malá Tabletka zase při každém vsunutí ruky do boxu ihned běžela a chtěla se mazlit. O bodlinách snad ani nevěděla, na co je má…

Vyčetla jsem, že je možná dát ježkovi „bručounovi“ do boxíku nějaký kus látky, ze kterého bude cítit vaše vůně, a on si tak bude nenásilně na vás zvykat. Ptejte se a zjišťujte si povahu ježečků, pokud budete chtít mazlíčka. Ti „strašpytlíci“ budou potřebovat mnohem více trpělivosti a lásky, ale o to může být chov dobrodružnější!

Pokud plánujete v budoucnu tyto ježky pářit, doporučuji nákup od opravdových chovatelů – registrovaných chovatelů, nyní u KCHJ, kde si budete schopni ověřit ježkův rodokmen. Předejdete tak různým genetickým vadám, příbuzenské plemenitbě… a hlavně velkému zklamání.

Je ironií, že zatímco tito „pet“ ježci získávají čím dál víc na popularitě, jejich volně žijící příbuzní jsou považováni za pouhou „havět“. V některých oblastech se dokonce prodávají jako jídlo na místních tržnicích. I když mají ježci mnoho přirozených nepřátel, hrozbou číslo jedna jsou pro ježky automobily. Každoročně jich pod koly aut zahyne opravdu velké množství.

Zajímavosti o ježcích – všeobecně

• Ježci jsou jedni z nejvíce primitivních savců žijících dodnes na planetě Zemi. Byly nalezeny fosilní pozůstatky předků, které sahají až do věku dinosaurů.

• Jejich mozek je ve srovnání s jinými savci malý a primitivní. Místo toho, aby byl zvrásněný, je hladký. Jejich nejlepší smysly jsou čich a chuť. Mají smyslový orgán pro teplotu.

• Mají přirozenou imunitu proti jedu některých zvířat. To jim umožní konzumovat malé jedovaté hady a členovce.

• Ježci mohou být i velmi hlasití. Umějí vydávat různé zvuky jako syčení, vrčení, pískání a šveholení…

• Bodliny dospělého ježka jsou trvalé a nelze je snadno odstranit, aniž byste zvíře zranili. Přirozeně vypadnuté dorůstají. Nicméně mladí ježci bodlinky ztrácejí a několikrát do dospělosti mění v procesu zvaném „quisling“ (jak říkám hezky česky – přebodlinkovávají se).

• Již staří Římané slavili „Ježčí den“, kdy pomocí ježka předpovídali příchod jara (Hromnice).

• Ježci jsou uctíváni v mnoha kulturách po celém světě včetně Číny a Afriky. Na britských ostrovech keltský mýtus říká, že ježci jsou čarodějnice v přestrojení.

Základní fakta dle Hedgehog Central

• Průměrná délka života: 3,5 roku

• Maximální délka života: 9 roků

• Ovulace: vyvolaná samcem

• Průměrná délka březosti: 35 dnů

• Průměrný vrh: 4–9 mláďat

• Otevření očí: 14.–16. den

• Odstavení: 5–7 týdnů

• Odstavení od matky: 6–7 týdnů

• Dospělost: 10–11 měsíců

• Průměrná hmotnost: 255–540 g

• Doporučený max. počet vrhů za rok: 2

• První sexuální schopnost: 7–9 týdnů u samce, 8–12 týdnů u samice

• Nejlepší věk pro první odchov: 6–7 měsíců

• Konec plodnosti u samice: asi 3 roky

• První výměna bodlin: 4 týdny

• Druhá výměna bodlin: 6 týdnů

• Třetí výměna bodlin: 9 týdnů

• Dospělá výměna bodlin: 12 týdnů

• Dospělá barva ostnů: 9 týdnů

• Teplota v místnosti 20–27 °C

• Hibernace: může být smrtelná

• Chov samců a samic: odděleně

• Ostny (průměrné množství): 5 000–7 000

• Ovládání ostnů: po stranách zad má ježek dva velké svaly, kterými ovládá ostny

• Obrana: v případě nebezpečí se stočí do klubíčka

Velikosti ježků

1. Mini linie – váha v dospělosti okolo 300 g. V USA prý velmi oblíbené linie, Angličané však rozmnožování takto malých zvířat nedoporučují a také vědí proč. Pokud je samička extrémně malá, s největší pravděpodobností bude mít těžký průběh porodu a každý vrh, zvláště početnější, ji velmi vyčerpá. Je-li připuštěna větším samcem, než je ona sama, je těžký porod téměř jistotou.

2. Medium linie – ježci váhy asi 350–500 g. V této váhové kategorii se pohybuje většina u nás chovaných ježků.

3. Jumbo linie – váha asi od 500 g výše.

Občas je mini linie ježků zaměňována s neduživým či nemocným ježkem. Naopak jumbo linie s obézním.

Chovatelský kodex Klubu chovatelů ježků

Ježci jsou chováni a prodáváni za následujících podmínek:

• Chovatel ručí za dobrý zdravotní stav a kondici ježka v době prodeje.

• Chovatelé jsou povinni zaregistrovat všechny své ježky a vrhy.

• Všichni chovaní ježci musejí mít životní prostor minimálně 0,4 m2 podlahové plochy (což odpovídá ubikaci o rozměru cca 90×45 cm). Lze použít ubikaci i o jiném rozměru, ale vždy takovou, která splňuje minimum podlahové plochy pro jedno zvíře. Ubikace musí být umístěna v místnosti s ideální teplotou 22–26 °C. Pokud není toto splněno, musí mít ubikace samostatné vyhřívání. Každé zvíře musí mít vlastní úkryt. Rody boxy o velikosti 70×45 cm jsou tolerovány pro ježky mini a medium linie (do 500 g), pokud se nejedná o matky s mláďaty těchto linií.

• Každé nové zvíře v chovu musí být umístěno v karanténní ubikaci po dobu jednoho měsíce.

• Chovatel / majitel nebude půjčovat své ježky k páření s neregistrovanými zvířaty a zvířaty označenými jako pet / nevhodné k chovu.

• Chovatel je povinen novému majiteli vydat osvědčení o registraci KCHJ ke každému prodanému ježkovi. Pokud je zvíře exportováno (nevztahuje se na Slovensko), musí chovatel při registraci zažádat o vydání certifikátu s ID v mezinárodním formátu.

• Import zvířete s registračním certifikátem jiného klubu je třeba nahlásit (nejlépe na e-mail klubu) do deseti dnů od uskutečnění dovozu.

• Majitel zvířete je povinen do registru hlásit všechny změny (změny majitele, trvalé adresy, úhyn zvířete) a geneticky podmíněné choroby či závažné onemocnění na příslušných formulářích.

• Zvířata s infekčním onemocněním, jako jsou plísňové kožní infekce či svrab, se nesmějí účastnit výstav ani nemohou být do úplného vyléčení prodáni / darováni.

• Test na přítomnost parazitů by měl být prováděn minimálně 1×ročně. V případě zjištění přítomnosti parazitů je nutno všechna zvířata odčervit. Stejně tak je třeba tyto testy / odčervení provést u mláďat před prodejem. Veterinární osvědčení o zdravotním stavu zvířete by mělo být vystaveno před prodejem / převozem zvířete; v případě exportu, účasti na výstavách či zahraničního krytí musí být vystaveno vždy. Výsledek prohlídky, provedené laboratorní testy či případné ošetření uvede veterinář nejlépe do zdravotní knížky zvířete. Toto stvrdí svým podpisem a razítkem.

• Chovatel bude ve spojení s novým majitelem ježka. Na případné dotazy a připomínky bude reagovat obratem. Chovatel poskytne novému majiteli platný telefonní kontakt nebo e-mailovou adresu.

• Chovatel se zavazuje používat klubového Průvodce péčí o ježka a v tištěné podobě jej předat novému majiteli spolu se zvířetem.

• Novému majiteli ježka bude při prodeji chovatelem poskytnuta rovněž potrava, na kterou je ježek zvyklý, a to na dobu minimálně jednoho týdne. Součástí potravy by měl být také živý hmyz.

• Chovatel se zavazuje přijmout zpět ježka, o kterého se nový majitel nebude moci postarat. Za vráceného ježka majitel neobdrží žádnou finanční kompenzaci. Chovatel by měl být o vzniklé situaci informován s dostatečným předstihem.

• Chovatel poskytuje záruku na jakéhokoliv jím prodaného ježka do věku 12 měsíců. Záruka nezahrnuje zdravotní problémy zvířete v důsledku nedbalosti, nehod, léčitelné nemoci a nevhodných podmínek k chovu.

• Jakýkoliv ježek, u něhož bylo při pitvě zjištěno (nutno předložit potvrzení od veterináře), že zemřel na WHS, bude chovatelem nahrazen. Nový ježek bude stejného zbarvení či hodnoty, nebo bude majiteli vyplacena plná finanční kompenzace. Veterinární pitvu hradí majitel ježka. V případě pochybností má chovatel právo provést novou pitvu na svoje náklady. Lhůta na vyrovnání s majitelem je 90 dnů. Pokud ježek nebyl pitván a není jisté, z jakého důvodu zemřel, závisí nabídka náhrady zcela na uvážení chovatele. Chovatel bude informovat majitele o své politice prodeje před prodejem.

• Chovatel má právo odmítnout prodej ježka, pokud bude mít jakékoliv pochybnosti, zda ježek bude mít vhodný domov.

• Chovatel nebude vědomě rozmnožovat žádné ježky s genetickou vadou / poruchou. Nebude také pářit páry čistě reversních Pinto, Albino a Leucistic a jejich vzájemné kombinace; klub jejich využití v chovu nepodporuje.

• Chovatel nebude prodávat mládě mladší šesti týdnů. Chovatel je povinen zajistit jeho optimální vývoj a vývin, především zvolením vhodné stravy a odpovídajícího ubytování.

• Chovatel se zavazuje, že nebude pářit nebo prodávat nemocná zvířata.

• Chovatel se zavazuje od 8 týdnů věku oddělit samce od samic, aby se předešlo náhodným odchovům. Mladí samci musejí být mezi 10.–12. týdnem odděleni zcela.

• Dospělé ježky je doporučováno chovat vždy samostatně, opačná pohlaví se k sobě dávají pouze po dobu páření. Samce chováme vždy odděleně. Samice, po pečlivém uvážení chovatele, je možné chovat společně, avšak pouze za podmínek, že nejsou březí, mají bezproblémovou povahu a je přiměřeně navýšena podlahová plocha ubikace.

• Chovatel musí ježky krmit smíšenou stravou, která obsahuje živý hmyz.

• Inbreeding (úzký příbuzenský chov – sdílení předků ve druhé a třetí generaci) není povolen.

• Linebreeding je nástroj, který zkušení chovatelé používají k rozvoji a přenosu žádoucích vlastností do dalších generací. Páření dvou ježků, kteří sdílejí příbuzné ježky několik generací zpět, je považováno za linebreeding, nesmí však mít stejnou matku, otce ani prarodiče. Toto se dělá pro zachování některých aspektů linie. Je to také inbreeding a chovatelé jsou velmi opatrní, aby vybrali nejlepší možné jedince. Linebreeding by neměl být praktikován, pokud přesně nevíte, co děláte, a rozhodně takový chov nesmí být praktikován chovateli-začátečníky.

• Chovatelé nesmějí prodávat zvířata překupníkům a do zoo obchodů.

• Zodpovědní chovatelé vždy požádají o radu chovatele, který má více zkušeností a znalostí o druhu. Každý chovatel, který bude požádán o pomoc, by měl v co možná nejkratším termínu odpovědět dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pokud si s daným problémem nebude vědět rady, obrátí se na poradce chovu. Taktéž začátečníci v případě jakýchkoliv nejasností a problémů osloví zkušenějšího chovatele a požádají jej o radu, aby se předešlo zbytečným chybám z neznalosti. Chovatel mladší 18 let by měl mít svého mentora – staršího zkušeného chovatele, který bude v chovu nápomocen. Pokud si mentora nezvolí sám, může požádat klub o přidělení.

• Samičky jsou poprvé připouštěny mezi 6 až 12 měsíci věku. Opakované brzké připuštění samiček je porušením chovatelského řádu klubu. Pozdější připouštění samiček se ze zdravotních důvodů nedoporučuje. Pauza mezi vrhy, i pokud samička mláďata neodchová, musí být minimálně 6 měsíců. Minimální váha samičky pro využití v chovu je 300 g, optimální však je, má-li samička alespoň 350 g.

• Samce lze využít v chovu od 5 měsíců. Samec může být využit k chovu maximálně dvakrát do měsíce.

• Každý člen klubu je povinen se řídit chovatelským řádem klubu. Dodržování chovatelského řádu je kontrolováno poradci chovu jmenovanými výborem klubu. Při porušení chovatelského řádu je chovatel písemně upozorněn výborem klubu na nedostatky a je povinen je do 14 dnů odstranit. Pokud tak neučiní a nepodá ani odůvodněné vysvětlení situace, je chovateli udělena výtka. Při opakovaném porušování / nedodržování chovatelského řádu je chovatel z klubu vyloučen.

Dokončení příště - krmení, bydlení, odchov, zdraví, cestování.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře