Nejčastější stomatologické problémy činčil

Činčily jsou striktně býložraví hlodavci pocházející z jihoamerických And. Původně byly hojně chovány jako kožešinová zvířata, ale v posledních desetiletích se staly spíše oblíbenými domácími mazlíčky. Jejich chov je o něco náročnější než u jiných běžně chovaných hlodavců, neboť mají větší nároky na kvalitu svého životního prostoru ( velikost klece, vlhkost, potrava, složení skupiny, atd. ). Při správné péči ale nejsou výjimkou ani činčily dožívající se patnácti a více let.

Onemocnění ústní dutiny je častým problémem činčil v zájmových chovech

Nejčastějším zdravotním problémem činčil chovaných v zajetí je onemocnění dutiny ústní, především přerůstání zubů. Zuby činčil dorůstají po celý život zvířete, podobně jako je tomu u ostatních hlodavců. Celkem disponují 20 zuby, z toho jsou 4 řezáky (hlodáky), 4 třenové zuby a 12 stoliček. Rostlinná potrava, kterou se činčily živí ve své jihoamerické domovině, je velmi chudá na živiny a činčily tedy tráví většinu dne jejím okusování a žvýkáním, čímž dochází k obrušování zubů. V zájmovém chovu je ale v důsledku neznalosti často nabízeno nevhodné krmení, které nevyžaduje intenzivní žvýkání, a zuby pak nejsou náležitě obrušovány. U činčil pak dochází nejen k přerůstání korunek zubů směrem do dutiny ústní (koronární přerůstání), ale i k přerůstání ve směru kořenů (tzv. apikální přerůstání zubů). Přerostlé zuby tvoří v dutině ústní ostré hroty a háčky, které zraňují okolní měkké tkáně a způsobují výraznou bolestivost. Často dochází i k rozvoji zánětu dásní (gingivitidy) nebo k přerůstání dásní (hyperplazie). Na rozdíl od králíků a morčat se méně často setkáváme se vznikem periapikálních abscesů (hnisavého váčku okolo kořene zubu).

Příznaky a diagnostika

Příznaky onemocnění dutiny ústní mohou být v počátcích velmi neurčité. Zvíře pomalu hubne, což ale pod chundelatou srstí nemusí být hned patrné. Vybírá si měkčí  kousky potravy, v pokročilých fázích onemocnění přestává žrát úplně. Mění se konzistence a frekvence stolice. Činčily často více sliní a mají neupravenou zacuchanou srst.  

Při veterinárním vyšetření se u činčil vždy zaměřujeme mimo jiné na pohmat v oblasti hlavy. Apikální přerůstání lze u nich totiž nahmatat jako tuhý otok v obličejové části nebo v oblasti spodní čelisti. Důkladné vyšetření dutiny ústní je možné až u zvířete v sedaci či celkové anestezii. Pro podrobnější zhodnocení stavu chrupu je využíváno rentgenové vyšetření a někdy i endoskopie. U starších zvířat je při této příležitosti vhodné provést i vyšetření krve pro vyloučení konkurentních onemocnění.

Léčba a prevence

V rámci ošetření dutiny ústní jsou zbroušeny přerostlé korunky a jejich hroty a ošetřena zanícená dáseň. Apikální přerůstání ale bohužel žádné efektivní řešení nemá. Důležité je nasazení podpůrné léčby – infuzní terapie u dehydratovaných zvířat, léky tlumící bolest a zánět, případně asistované krmení.

Prevencí rozvoje onemocnění dutiny ústní u činčil je především vhodná strava. Základ krmné dávky by mělo tvořit seno, v menší míře pak drcené senné peletky. Pouze jako pamlsek je možné občas podat například sušené bylinky, sušený kousek jablka nebo šípek. Strava by měla být bohatá na vápník. Zcela nevhodné jsou směsi obsahující slunečnicová semínka, ořechy a obilniny. Pokud již problém v oblasti chrupu vznikne, je nezbytné vyhledat co nejdříve veterinárního lékaře, který má s ošetřením činčil zkušenosti a který se postará o stomatologické ošetření i podpůrnou péči. Je třeba mít na paměti, že již několik málo dní hladovění může být pro činčilu fatální, nikdy tedy návštěvu lékaře neodkládejte.