Mara, aguti a paka v přírodě 

Aguti zlatý v chovatelském zařízení
Mara stepní v zatravněném výběhu
Mara stepní v zasněženém výběhu
Mary stepní v Patagonii
Porod mary stepní před vstupem do nory
Uměle odchovávaná mláďata mar stepních
Biotop mary stepní v Patagonii
Biotop mary slaništní v jižní Bolívii
Aguti coibský na ostrově Coiba v Pacifiku
Aguti zlatý a ara vojenský ve společné voliéře
Biotop aguti azarova v jižní Brazílii
Paky patří v některých oblastech k nejčastěji loveným savcům.
Paka nížinná v pasti indiánů v Dariénu
Biotop paky nížinné v jižní Panamě
Biotop paky horské v mlžném pralese v Kolumbii
Obsah
  1. Mary
  2. Agutiové
  3. Paky
  4. Mara, aguti a paka v chovu

Hlodavci patří k druhům zvířat, která jsou držena v lidské péči nejčastěji. Mnozí z nich (morčata, králíci, křečci, činčily, potkani, myšky, psouni, veverky, burunduci nebo pískomilové a další) jsou chováni i jako domácí mazlíčci. K méně častým druhům patří mary, agutiové a paky. Také tyto druhy hlodavců u nás kromě zoologických zahrad chovají i soukromí chovatelé.

Mary

Mary patří do čeledi morčatovitých (Cavidae). Jejich nejbližšími příbuznými jsou morčata, moka a kapybary. Oba druhy mar žijí v nehostinných, suchých a chladných oblastech Jižní Ameriky. Na podmínky chovu a potravu jsou nenáročné. Mara stepní patří k nejčastěji chovanému druhu zvířat uváděných v tomto článku. Je běžně chována v zoologických zahradách a nejčastěji i u soukromých chovatelů. Mara slaništní je v zoologických zahradách chována méně často a u soukromých chovatelů jen výjimečně.

Mara stepní (Dolichotis patagonum) se vyskytuje pouze v Patagonii, respektive na rovinatých pláních a pampách části střední a jižní Argentiny. Její stavy se zde stále snižují. Délka mary stepní je asi 70–80 cm, váha 5–7  kg. Při pohybu na pastvě připomíná kopytníky (končetiny jsou však zakončeny mohutnými drápy), při běhu zase zajíce (dokáže vyvinout rychlost až 80 km/h), vsedě připomíná klokana a vydává pískavé a mručivé zvuky jako morče. Mary se živí rozličnými rostlinami, v jejichž výběru jsou značně nenáročné. Minimální nároky mají rovněž na vodu. Dlouhou dobu vydrží bez pití, neboť jejich tělo dokáže hospodařit s vodou obsaženou v rostlinách. Stádečka mar stepních, jejichž základem jsou zpravidla rodičovské páry, se nejčastěji zdržují v suchých nehostinných územích s velmi chudou vegetací. Ke svým úkrytům využívají mělké nory, různé převisy či opuštěná obydlí jiných savců (např. pásovců). Mary jsou aktivní ve dne, kdy se pasou nebo se vyhřívají na slunci nataženy v typické poloze. Pohlavní dospělosti dosahují poměrně brzy, ve věku 4–6 měsíců. Dožívají se 15 a více let. Jsou monogamní. Samec se po celý život zdržuje v těsné blízkosti samičky proto, aby ji ochraňoval, a proto, aby nepromeškal příležitost k páření. Mara je schopná oplodnění jen dvakrát do roka a vždy jen několik hodin. Březost trvá asi 3 měsíce (80–93 dní). Ve vrhu jsou většinou dvě mláďata (1–3). Porod probíhá u mělké nory, kterou vyhrabe rodičovský pár těsně před porodem. Mláďata se rodí značně vyspělá a ihned zalézají do nory, kterou začínají okamžitě prohlubovat. Noru v období kojení – růstu prohlubují neustále (asi 3–4 měsíce). Rodiče do nory za mláďaty nezalézají. Samička přichází k noře pouze 1–2× za den, kdy mláďata nakojí. Několikrát za den mláďata opouštějí noru za doprovodu otce, pod jehož bedlivým dohledem se pasou. Mláďata mar stepních se popásají již od prvních dnů života. Asi ve čtyřech měsících se osamostatňují, některá zůstávají s rodičovským párem.

Mara slaništní (Dolichotis salinicola) obývá suché planiny, solné stepy a chladné pouště na jihu Bolívie a severu Chile a Argentiny. Je výrazně menší než mara stepní, její hmotnost je 1–3 kg. Je podobná „krátkouchému“ zajíci. Vyhrabává si hluboké nory, kde je chráněna před počasím v nehostinné rovinaté krajině a před predátory. Je rovněž monogamní, březost trvá asi 80 dní a ve vrhu jsou 1–3 mláďata.

Agutiové

Do čeledi agutiovitých (Da­syp­roctidae) patří 13 druhů (poddruhů) agutiů. Agutiové tvarem svého štíhlého těla na vysokých nohách připomínají malé kopytníky. Některé jejich drápky mají tvar kopýtek. Všech 13 druhů se vyskytuje v teplých oblastech Střední a Jižní Ame­riky až po jih Brazílie. Agutiové jsou společenští, žijí často ve velkých koloniích. K nejčastěji chovaným druhům patří aguti zlatý a aguti Azarův.

Aguti zlatý (Dasyprocta leporina) je velký asi 50–60 cm a jeho hmotnost se pohybuje mezi 3 a 4 kg. Obývá pralesy, travnaté roviny, břehy řek i bažiny na severu Jižní Ameriky (Venezuela, Guyana, Brazílie). Je velmi přizpůsobivý změnám podmínek prostředí způsobených například kácením deštných pralesů. Je denním tvorem, ale v blízkosti obydlí lidí se přes den skrývá v dutinách stromů nebo mělkých norách a přechází v noční způsob života. Je velmi rychlý a z místa dokáže vyskočit do výšky dvou metrů. Je monogamní, březost trvá 100–120 dní a mláďata se brzy po porodu pohybují společně s rodiči. Potravou agutiho zlatého jsou různé plody, spadané ovoce, tráva, pupeny stromů nebo ořechy, které si často zahrabává do podzemních zásobáren. Část potravy je živočišná a tvoří ji hmyz a drobní obratlovci. Aguti zlatý je v celé oblasti svého výskytu loven pro maso.

Aguti Azarův (Dasyprocta azarae) je menší než aguti zlatý, jeho hmotnost je 2–3 kg. Je to nejjižněji žijící druh agutiho (jižní Brazílie, Paraguay, severovýchodní Argentina). Obývá deštné pralesy, galeriové lesy, břehy řek, mokřady i travnaté pláně. Způsob života je podobný jako u agutiho zlatého.

Paky

Paky byly dříve také zařazovány do čeledi agutiovitých. V několika důležitých aspektech, jako je tvar lebky a mohutnost těla nebo pět prstů na zadních končetinách (agutiové mají čtyři), se však odlišují. Byly proto zařazeny do samostatné čeledi pakovitých (Agoutidae). V zoologických zahradách a výjimečně u soukromých chovatelů je chována paka nížinná i paka horská.

Paka nížinná (Agouti paca) je těžkopádně a neohrabaně vypadající hlodavec s krátkýma nohama, velkýma očima, širokým čenichem a krátkýma ušima. Štětinovitá přiléhavá srst je bez podsady a na její hnědočervené barvě jsou výrazné bílé pruhy a puntíky. Paka nížinná dorůstá do velikosti 60–80 cm a její hmotnost se pohybuje v rozmezí 5–13 kg. Velmi dobře plave a v případě nebezpečí se potápí. Pod vodou vydrží až 15 minut. Tento podivuhodný roztomilý živočich, připomínající „něco“ mezi malým tapírem, prasátkem a morčetem, žije v pralesích severní poloviny Jižní Ameriky. Obývá břehy řek a jezer, bažiny, mangrovy, ale i galeriové lesy a deštné pralesy do výšky 3 000 metrů nad mořem. Žije samotářsky, samec vyhledá samici jen v době páření. Aktivní je v noci, přes den se ukrývá ve dva i více metrů hlubokých norách. Jejich vchod maskuje listím. Po 100–120 dní dlouhé březosti se většinou narodí jedno mládě, které je kojeno asi 6–8 týdnů a poté se ještě další 1–2 měsíce zdržuje s matkou. Paka nížinná je téměř výhradní plodožravec. Její potravou jsou hlavně sladké plody stromů. Proto se často zdržuje pod stromy, na kterých se krmí papoušci a opice, jež tyto plody shazují. Jen při nedostatku zralých plodů spásá i zelenou vegetaci. V celé oblasti výskytu je paka nížinná lovena pro chutné maso.

Paka horská (Agouti taczanowskii) je menší než paka nížinná. Má kratší uši, užší čenich, šedavě zbarvenou srst s podsadou a jinou kresbou bílých skvrn. Celkově je více podobná morčeti. Obývá mlžné lesy And na území Kolumbie, Venezuely a Ekvá­doru ve výškách 2 000–3 000 metrů nad mořem. Její potravu tvoří kromě plodů také pupeny, listy, květy a kořínky rostlin. Způsob života je velmi podobný jako u paky nížinné. Je domorodci rovněž hojně lovena do pastí pro maso.

Autor textu a fotografií MVDr. Lubomír Palkovič