Křepelka čínská - umělý odchov

Tímto příspěvkem bych chtěl navázat na dva články z letošního ročníku Fauny, z čísla 8 od paní M. Pekárkové a z čísla 9 od pana M. Frainšice, ve kte...

Tímto příspěvkem bych chtěl navázat na dva články z letošního ročníku Fauny, z čísla 8 od paní M. Pekárkové a z čísla 9 od pana M. Frainšice, ve kterých píší o chovu křepelky čínské.


• foto č.1


• foto č.2


• foto č.3


• foto č.4


• foto č.5


• foto č.6


• foto č.7

Pro oživení voliéry jsem si koupil párek křepelek. Přírodně zbarveného kohoutka a stříbrnou slepičku (foto č. 1). Připravil jsem jim v krytém rohu voliéry místo na hnízdění, ze dvou drnů s vysokou suchou trávou nahoře svázané provázkem. Ačkoliv v trsu trávy hledaly křepelky úkryt, hnízdo si vyhrabaly v druhém rohu, jen jsem jim tam dal hrstku sena a zbytek si již upravily samy. Slepička začala snášet (foto č. 2). Když seděla asi na šesti vejcích, přivezl jsem do voliéry, kde mimo křepelek chovám párek bourků a dávám tam odchov modrohlavých na vylétání, ještě párek kakariků (foto č. 3). Ti byli zvědaví a všude lezli, kohoutek sice slepičku hlídal a snažil se je odhánět, ale ta ztratila potřebný klid a hnízdo opustila (foto č. 4). Protože nebylo kam kakariky přendat, musel jsem odstranit křepelky. Dal jsem je do klece (50x50x110), kam jsem jim přendal i hnízdo, ale slepička se na vajíčka nevrátila. Zkusil jsem narychlo udělat nějakou provizorní líheň. Do dřevěné krabičky jsem dal na dno polystyrén, na něj misku s vatou, do které dolívám vodu (vatu pro případ, kdyby se vylíhlé kuřátko do misky dostalo, aby se neutopilo) a na ni síto, na které se položí vajíčka, která dvakrát denně obracím. Teplotu jsem reguloval posunem 15W žárovky nahoru nebo dolů v polystyrénovém krytu krabice. (Než se mi podařila najít ta správná výška, teploměr ukázal až 40 °C) (foto č. 5). Teplotu jsem udržoval v rozmezí 32 °C - 35 °C. Po devatenácti dnech se začala kuřátka líhnout. Po oschnutí jsem kuřátka pustil do klece, kde se jich rodiče hned ujmuli (foto č. 6). Není dobré dávat vajíčka do líhně jak je slepička snáší, ale v určitém počtu najednou, aby se i kuřátka vylíhla najednou, protože ta poslední by měla malou šanci na přežití (starší kuřátka je mohou ušlapat). Po vylíhnutí a oschnutí jsem přidal do klece další várku kuřátek. Po chvíli jsem viděl, že leží na písku bez hnutí a skoro umírají a nevěděl jsem proč. Vždyť v líhni byla čilá. Napadlo mě, že jim bude asi zima, protože slepička s kohoutkem se k nim sice vraceli, ale spíše se starali o starší kuřátka. Proto jsem jim do klece zavěsil žárovku na přihřívání, asi za hodinu byla kuřátka čiperná, běhala za ostatními, hledala potravu, ale často se odběhla ohřát. Je zřejmé, že přibližně první týden potřebují, aby je rodiče často zahřívali, ale ti se starají o starší kuřátka, proto je nutné, aby měla možnost jít se ohřát. Slepička ani kohoutek si s nimi nesednou, aby je zahřáli, protože běhají se staršími kuřátky, která už zahřívat nepotřebují. Asi nejlepší je dát vajíčka do líhně najednou, ale těžko určit, které vajíčko je už poslední. Já je do líhně dával po šesti snesených vajíčkách najednou, proto byl mezi kuřátky týdenní rozdíl. Slepička snesla 22 vajíček, ze kterých se vylíhlo 12 kuřátek, 6 vajíček bylo neoplozených a ostatní zemřela těsně před líhnutím. Když byly prvním kuřátkům 3 týdny, začala slepička po kleci trousit nová vajíčka. Vím, že odchov pod vlastními rodiči je větší úspěch, ale i tento pokus stál zato (foto č. 7).

text a foto: Otakar Buldra
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře